• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

This study investigated formation of protective deposits on the enamel surface after application of several anti-erosive toothpastes with different active ingredients. NaF-containing Sensodyne Pronamel, SnCl2 /F-based Elmex Erosion Protection and calcium phosphate-based BioRepair Plus Sensitivity Control, SensiShield and Enamel Care toothpastes with claimed anti-erosive properties were tested. Artificial saliva and Elmex Erosion Protection mouth rinse served as control groups. The toothpastes were applied 30 times by a toothbrush for 2 min per day, mouth rinse for 30 s on polished enamel of thirty five human molars (n = 5) with series of five rhomboid-shaped indents of various length prepared by a Knoop indentor. After 15 and 30 applications, the shape of the indents and surface morphology was characterised using light and scanning electron microscopy. At the end of treatment, the samples were exposed to 0.2 wt. % citric acid (pH 3.30) to test resistance of the treated enamel to erosion. Pronounced differences were observed between protective properties of the toothpastes. While Sensodyne Pronamel and BioRepair Plus Sensitivity Control did not produce any protective deposits, Enamel Care formed a compact layer of deposits which protected the enamel surface against erosion. With Elmex Erosion Protection and SensiShield fractured indent edges and scratches on the treated enamel suggested that their abrasive properties prevailed over ability of active ingredients to form deposits. These results revealed that toothpastes with strong potential to form acid-resistant deposits on the enamel surface and of low abrasivity should be used for effective prevention of enamel erosion. SCANNING 38:380-388, 2016. © 2015 Wiley Periodicals, Inc.

• MeSH
• eroze zubů prevence a kontrola   MeSH
• lidé MeSH
• zubní pasty farmakologie   MeSH
• zubní sklovina ultrastruktura   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Z důvodu možného přenosu infekčních onemocnění z krve či slin pacientů na personál zubních ordinací i laboratoří je nezbytné provádět dezinfekci otisků. Nežádoucím projevem dezinfekčního procesu však mohou být rozměrové změny otisků, změna kvality jejich povrchů a ztráta schopnosti reprodukovat detaily tvrdých a měkkých tkání dutiny ústní. Všechny tyto negativní projevy v konečném důsledku ovlivňují kvalitu výsledné protetické práce. Cíl: Tato laboratorní studie se zaměřila na „in vitro“ hodnocení vlivu několika komerčně dostupných dezinfekčních přípravků na reprodukci detailů a rozměrové změny otisků, zhotovených z různých typů dentálních otiskovacích hmot a na jejich kompatibilitu s dentálními modelovými sádrami. Metody: Testovány byly alginátové (Ypeen, Alligat fast set, Elastic Cromo) a elastomerové (Variotime Medium Flow, Xantropren L blue, Impregum Soft) dentální otiskovací hmoty v kombinaci se čtyřmi dezinfekčními přípravky (Aseptoprint Liquid, Zeta 7 solution, Silosept, Dentaclean Form) a modelovými sádrami typu 3 (Mramorit Blue) a typu 4 (BegoStone plus). Použité metody vycházely z technických norem ČSN EN 21563 Dentální alginátové otiskovací hmoty a ČSN EN ISO 4823 Dentální elastomerové otiskovací hmoty. Na otiscích zkušebního kovového bloku s rýhami definovaných rozměrů byla hodnocena reprodukce detailů otisků, jejich rozměrové změny a kompatibilita se sádrou. Rozměrová změna byla stanovena jako procentuální změna vzdálenosti mezi reprodukovanými rýhami na dezinfikovaných otiscích oproti přesně definované vzdálenosti rýh na kovovém zkušebním bloku. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Statistica 12 (StatSoft Inc., Tulsa, USA), s použitím dvoufaktorové a jednofaktorové analýzy rozptylu ANOVA s Tukeyho HSD post-hoc testy na hladině významnosti 0,05 %. Výsledky: Zhoršená reprodukce detailů otisků a kompatibilita se sádrou byla nejvíce patrná u alginátových otiskovacích hmot v kombinaci s dezinfekčním přípravkem Dentaclean Form. Povrch otisků z ostatních otiskovacích hmot zůstal po dezinfekci nezměněn a nebyla ovlivněna reprodukce detailů ani kompatibilita se sádrou. Nejvyšší rozměrové změny po dezinfekci vykazovala alginátová hmota Elastic Cromo, nejnižší polyéterová hmota Impregum Soft. Závěr: Dezinfekce otisků je nezbytným krokem před jejich dalším zpracováním v zubních laboratořích. Nicméně se potvrdilo, že požadované vlastnosti otisků mohou být použitým dezinfekčním přípravkem negativně ovlivněny, zejména v případě alginátových hmot. Je proto důležité přistupovat k výběru konkrétního dezinfekčního přípravku vždy s ohledem na doporučení výrobce otiskovací hmoty a respektovat dostupné informace, týkající se této problematiky.

Introduction: The disinfection of dental impressions is necessary in terms of preventing the transmission of infection from patients' blood or saliva before processing at a dental office or laboratory. The adverse effects of the disinfection process can result in dimensional changes of the dental impressions, a change in surface quality and loss of the ability to reproduce the details of hard and soft tissues in the oral cavity. All these potential negative effects can ultimately influence the final prosthetic work. Aim: This study aimed to assess “in vitro” the impact of several commercially available disinfectants on detail reproduction and the dimensional changes of dental impressions made from various types of dental impression materials and their compatibility with dental gypsums. Methods: In this study alginate (Ypeen, Alligat fast set, Elastic Cromo) and elastomer (Variotime Medium Flow, Xantropren L blue, Impregum Soft) dental impression materials in combination with four disinfectants (Aseptoprint Liquid, Zeta 7 solution, Silosept, Dentaclean Form ) and gypsums type 3 (Mramorit Blue) and type 4 (BegoStone plus) were tested. The methods were executed using technical standards ČSN EN 21563 Dental alginate impression materials and ČSN EN ISO 4823 Dental elastomeric impression materials. Detailed reproduction of the dental impressions, their dimensional changes and compatibility with gypsum were evaluated on the impressions of the metal block with lines of defined dimensions. Dimensional change was defined as the percentual change of the distance between lines reproduced on disinfected impressions and the lines of defined dimensions on the metal block. The results were statistically analysed using Statistica 12 software (StatSoft Inc., Tulsa, USA). Two-factor and one-factor analysis of variance ANOVA with Tukey HSD post-hoc tests at the significance level of 0,05 % were used. Results: The detail reproduction of dental impressions and their compatibility with gypsum worsened when the alginate impression materials were combined with disinfectant Dentaclean Form. The surface of other tested impression materials remained unchanged after disinfection, as were the reproduction of details and compatibility with gypsum. Dimensional changes after disinfection were the highest in alginate material Elastic Cromo and the shortest in polyether material Impregum Soft. Conclusion: The disinfection of dental impressions is currently a necessary step before further processing in dental laboratories. However, it was confirmed that the desired properties of impressions may be negatively affected by disinfectant, particularly in the case of alginate materials. It is therefore always important to approach the selection of specific disinfectant with respect to the manufacturer's recommendations and the available information regarding this issue.

• MeSH
• algináty MeSH
• dezinfekce metody   MeSH
• elastomery MeSH
• koloidy MeSH
• kontrola stomatologické infekce MeSH
• materiály pro zubní otisky * MeSH
• ponoření MeSH
• povrchové vlastnosti * MeSH
• síran vápenatý MeSH
• testování materiálů MeSH
• zubní dezinficiencia * chemie   MeSH
• zubní technika otisková přístrojové vybavení   MeSH
• Publikační typ
• hodnotící studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Předmět sdělení: Druhá část literárního přehledu o biokompatibilitě dentálních slitin je věnována jejich možnému alergizujícímu působení, mutagenitě a karcinogenitě a metodám jejich testování. Podmínkou vzniku alergické reakce na kovovou slitinu je uvolnění jejích komponent (kovových iontů) korozním dějem. Z obecných mechanismů alergických reakcí je známo, že kovové ionty samy o sobě nemohou být alergeny. Mohou však hrát roli haptenů, pokud se vážou na některé tělní molekuly (proteiny, nukleové kyseliny, sacharidy) nebo je modifikují. Testy alergizujících vlastností kovů lze provádět pouze in vivo u pokusných zvířat nebo u lidí. Obvykle používané epikutánní testy jsou jednak vzdálené situaci v ústech, jednak je jejich vypovídací schopnost nejednoznačná. Často je obtížné určit, zda zánětlivá reakce na ionty kovu je zprostředkována alergickým mechanismem, nebo jde o toxickou reakci, nebo o kombinaci obou mechanismů. Mutagenita se obvykle testuje v bakteriálních kulturách a karcinogenita v dlouhodobých expozičních studiích na laboratorních zvířatech. Přímé důkazy o mutagenitě a karcinogenitě reálných dentálních slitin nejsou, nicméně potenciál některých kovů v dentálních slitinách se v tomto ohledu připouští. Slitiny pro dentální amalgámy mají mezi ostatními dentálními slitinami výjimečné postavení při hodnocení jejich biokompatibility, neboť obvykle se posuzuje až výsledný produkt, tj. dentální amalgám, který vzniká smícháním práškové slitiny se rtutí za přesně stanovených podmínek. Naprostá většina dílčích studií, zabývajících se korozními vlastnostmi amalgámu, jeho biokompatibilitou a metodami jejího zkoušení, je proto soustředěna na vliv uvolňované rtuti. Technické normy řady ČSN EN ISO 10993 spolu s ČSN EN ISO 7405, týkající se hodnocení biologické snášenlivosti zdravotnických prostředků, a tedy i dentálních slitin, předkládají soubor zkoušek, jejichž provedení je třeba zvažovat před uvedením nového výrobku – zdravotnického prostředku do užívání. Výsledky těchto preklinických testů in vitro a in vivo mají jen omezenou vypovídací hodnotu a nemohou nahradit dlouhodobé klinické zkušenosti.

Background: The second part of the literature review on the biocompatibility of dental alloys is focused to their possible sensibilizing effects, mutagenicity and carcinogenicity and the methods of their testing. The condition of an allergic reaction to the metal alloy is releasing its components (metal ions) by corrosion processes. From the general mechanisms of allergic reactions is well known that metal ions alone can not be allergens. However, they may play a role of haptens, where they bind to certain body molecules (proteins, nucleic acids, carbohydrates) or modified. Tests allergenic properties of metals can only be performed in vivo, in animals or humans, and commonly used patch tests are both far from the situation in the mouth, and secondly, their explanatory power is ambiguous. It is often difficult to determine whether an inflammatory reaction to the metal ions is mediated by allergic mechanism or is a toxic reaction, or combination of both mechanisms. Mutagenicity is usually tested in bacterial cultures and carcinogenicity in long-term exposure studies in laboratory animals. Direct evidence of mutagenicity and carcinogenicity of the real dental alloys are not available, however potential of some metals from dental alloys in this regard this admits. Alloys for dental amalgams have among the other dental alloys exceptional position in the evaluation of their biocompatibility,w as the usual tests address the final product, ie dental amalgam, which is produced by mixing the alloy powder with mercury under specified conditions. The vast majority of studies dealing with the corrosive properties of amalgam, its biocompatibility and methods of testing is therefore focused on the impact of mercury release. Technical standards EN ISO 10993 together with EN ISO 7405, regarding the evaluation of biocompatibility of medical devices and therefore dental alloys give a set of tests, the implementation of which should be considered before a new product is introduced into use. The results of these preclinical tests in vitro and in vivo have only limited value and can not replace long-term clinical experience.

• Klíčová slova
• dentální slitiny, testování biokompatibility, biokompatibilita slitin, karcinogenita, mutagenita, kovové ionty,
• MeSH
• alergie etiologie   MeSH
• biokompatibilní materiály * chemie   metabolismus   škodlivé účinky   MeSH
• karcinogeneze chemicky indukované   MeSH
• karcinogeny analýza   MeSH
• koroze MeSH
• kovy škodlivé účinky   toxicita   MeSH
• lidé MeSH
• mutageny analýza   MeSH
• nikl škodlivé účinky   toxicita   MeSH
• palladium škodlivé účinky   toxicita   MeSH
• testování materiálů metody   normy   MeSH
• testy genotoxicity * MeSH
• testy karcinogenity * MeSH
• vystavení vlivu životního prostředí MeSH
• zubní amalgam * metabolismus   normy   škodlivé účinky   MeSH
• zubní slitiny * metabolismus   normy   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Předmět sdělení: Dentální slitiny jsou široce používány v aplikacích, ve kterých se dlouhodobě dostávají do styku s ústním epitelem, pojivovými tkáněmi nebo s alveolární kostí. Z toho důvodu je jejich biokompatibilita jedním z rozhodujících požadavků pro použití v klinické stomatologii. Tento literární přehled je zamýšlen jako přehled rizik expozice lidského organismu kovům z dentálních slitin a možností jejich prověřování v modelových podmínkách in vitro a in vivo před jejich uvedením na trh a do použití. Dentální slitiny jsou metalurgicky komplexní systémy a z pohledu jejich chemického složení se dělí na slitiny ušlechtilých kovů na bázi zlata, stříbra, palladia a nebo neušlechtilých kovů (kobalt, chrom, nikl). Rozhodující vlastností slitin z hlediska jejich biokompatibility jsou jejich korozní vlastnosti. Jednotlivé složky slitin, v podmínkách in situ uvolňované korozními ději do ústního prostředí a do organismu, mohou vyvolávat systémovou i lokální toxicitu, a proto je nutné slitiny před uvedením na trh a do klinického použití náležitě prověřovat. Pozornost je zaměřena zejména na lokální toxicitu, jelikož systémová toxicita u dentálních slitin prokázána nebyla. Standardní testy kontaktní cytotoxicity, ať už prováděné v podmínkách in vitro na buněčných kulturách, nebo in vivo na laboratorních zvířatech, modelují situaci při klinickém použití dentálních slitin jen částečně, a proto je nutné brát v úvahu i obecné toxikologické vlastnosti jednotlivých kovů přítomných v dentálních slitinách. Závěr: V prvním díle literárního přehledu o biokompatibilitě dentálních slitin a jejím testování jsou shrnuty poznatky získané k tomuto problému za posledních patnáct až dvacet let.

Background: Dental alloys are widely used in applications where they come for a long time into contact with oral epithelium, connective tissue or alveolar bone. Hence their biocompatibility is one of the critical requirements for use in clinical dentistry. This review of literature is intended as an overview of the risk exposure of the human body to metals from dental alloys and the possibility of examining the model conditions in vitro and in vivo before placing them on the market and put into use. Dental alloys are metallurgically complex ones and with regard to their composition. They are divided into gold, silver and palladium based alloys and non-precious alloys (cobalt, chromium, nickel). Crucial features of alloys in terms of their biocompatibility are their corrosion properties. The individual components of alloys released into the oral environment and the organism due to the in situ corrosion processes can cause local and systemic toxicity, and therefore it is necessary the alloys in the preclinical stage to properly investigate. Attention is focused especially on local toxicity, since systemic toxicity from dental alloys has not been demonstrated. Standard contact cytotoxicity tests whether performed in vitro in cell cultures or in vivo in laboratory animals simulate the situation in the clinical use only partially, and therefore it is necessary to take into consideration the general toxicological properties of the individual metals in dental alloys. Conclusion: In the first part of the literature review of the dental alloys biocompatibility and its testing the data gained from the last fifteen to twenty years are summarized.

• MeSH
• biokompatibilní materiály MeSH
• biologické jevy MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• koroze MeSH
• kovy * chemie   toxicita   MeSH
• lidé MeSH
• orální zdraví * MeSH
• tkáně * metabolismus   MeSH
• zubní amalgam chemie   metabolismus   škodlivé účinky   MeSH
• zubní slitiny * chemie   metabolismus   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Úvod: Kompozitní výplně podléhají v prostředí ústní dutiny degradaci, jejímž výsledkem může být zabarvení okrajového uzávěru výplně, abraze povrchu výplně či fraktura části výplně. Jednou z možností ošetření takto poškozených výplní je jejich oprava bez nutnosti celkové výměny, která může být spojená s další ztrátou tvrdých zubních tkání. Cíl: Cílem práce bylo ověřit dlouhodobou odolnost vazby nového kompozitu k původnímu kompozitu po čtyřměsíční expozici v destilované vodě a v roztoku tenzidu laurylsulfátu sodného (SLS) jako modelových degradačních prostředích. Testovány byly dva způsoby úpravy povrchu původního kompozitu a dva typické adhezivní systémy. Materiály a metodika: Pro měření byly použity substráty připravené z mikrohybridního kompozitu Filtek Z250 (A2), exponované po dobu pěti měsíců při 37 °C v destilované vodě. Po tomto umělém stárnutí byl jejich povrch preparován brusným papírem (P 320-ekvivalent červeného diamantovaného brousku) nebo air abrazí (Rondoflex; částice Al2O3 50 μm; 3,2 bar; 60 s). Následně byly s použitím adhezivních systémů Optibond FL nebo Gluma Comfort Bond dobudovány kompozitní dostavby. Měření pevnosti vazby v mikrotahu bylo uskutečněno po čtyřměsíční expozici vzorků při 37 °C v destilované vodě nebo v 1,5% roztoku SLS), obsaženém v zubních pastách. Kontrolní skupinu tvořily vzorky exponované 24 hodin v destilované vodě. Výsledky: Na povrchu preparovaném broušením došlo po čtyřměsíční expozici ve vodě a 1,5% roztoku SLS k poklesu pevnosti vazby v porovnání s 24hodinovou expozicí v destilované vodě. Míra tohoto poklesu závisela na adhezivním systému. Zatímco u systému Optibond FL byl pozorován pokles o 52 % pouze v prostředí SLS (p < 0,001), u systému Gluma Comfort Bond byl pozorován pokles o 45 % v destilované vodě (p < 0,001) a o 61 % v prostředí SLS (p < 0,001). Naproti tomu na povrchu preparovaném air abrazí byl po čtyřměsíční expozici nalezen signifikantní pokles pevnosti vazby pouze pro systém Optibond FL po expozici v prostředí SLS o 31 % (p < 0,01). Závěr: Dlouhodobá životnost opravované kompozitní výplně může být zajištěna především preparací povrchu původního kompozitu air abrazí. Vliv typu adhezivního systému použitého k opravě byl nevýznamný.

Introduction: Composite restorations undergo degradation in the oral cavity, which may compromise their aesthetic and functional properties, cause failure of marginal integrity, increased abrasion or even partial fracture of the filling. Instead of complete removal of such restorations, they can be repaired. Aim: To study the bond strength of a new composite resin to an aged composite substrate after a 4-month storage in distilled water or sodium laurylsulphate solution (SLS). Two various surface treatments and two different adhesive systems were tested. Materials and methods: Light cured specimens of a micro-hybrid composite (Filtek Z250, shade A2) were aged in distilled water (37 °C) for 5 months. Composite surface was prepared either by grinding (SiC paper P320, mean grain size 46 μm, equivalent to red diamond bur) or by air abrasion (Rondoflex; Al2O3 50 μm; 3.2 bar; 60 s). Composite build-ups were made from the same composite material using two adhesive systems (Optibond FL, Gluma Comfort Bond). The microtensile bond strength (n = 13–16) was measured after a 4-month storage of specimens at 37 °C in distilled water or in a solution of sodium lauryl sulfate (1.5 wt. %). Control specimens were stored in distilled water for 24 hours (37 °C). Results: A decrease of the bond strength compared to the control group on the ground surface after the 4-month storage in distilled water or SLS was found to be adhesive system- dependant. The bond strength for Optibond FL decreased by 52% in SLS only (p < 0.001), but for Gluma Comfort Bond it decreased by 45% in distilled water (p < 0.001) and by 61% in SLS (p < 0,001). On the air-abraded surface the bond strength decreased only for Optibond FL in SLS (p < 0.01), by 31%. Conclusion: Long-term durability of composite repair can be maintained by preparing the original composite surface using air abrasion. The effect of the adhesive system on the bond strength was not significant.

• Klíčová slova
• pevnost vazby, adheze, oprava kompozitu, laurylsulfát sodný, air abraze,
• MeSH
• abraze zubů MeSH
• dodecylsíran sodný MeSH
• elektronová mikroskopie využití   MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• pevnost v tahu MeSH
• složené pryskyřice MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stomatologický výzkum MeSH
• vazba zubní využití   MeSH
• zubní cementy MeSH
• zubní implantáty MeSH
• zubní laboratoře využití   MeSH
• zubní materiály MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

The project is aimed to study resistance of the adhesive systems of 5th and 6th generation combined with selected composites in the environment simulating short-term and long-term exposition to chemical substances and tensile stress in the oral cavity.

Cílem projektu bude prověření odolnosti adheziv V. a VI. generace v kombinaci s vybranými kompozitními materiály v prostředích simulujících látky krátko i dlouhodobě působící v ústní dutině a pod vlivem tahových napětí.

• MeSH
• adheziva analýza   MeSH
• biomedicínské a zubní materiály MeSH
• dentinová adheziva analýza   MeSH
• koroze MeSH
• netěsnost výplní imunologie   MeSH
• tkáňová adheziva MeSH
• záchovná stomatologie MeSH
• zubní materiály MeSH

• Konspekt
• Stomatologie
• NLK Obory
• zubní lékařství
• biomedicínské inženýrství
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR