Úvod a cíl: Autotransplantaci zubu můžeme v současné době pokládat za jeden z možných způsobů ošetření ztráty zubu. Tento způsob terapie se rozvíjí již více než 30 let a dostává se postupně do širšího povědomí zubních lékařů. Cílem této retrospektivní klinické studie bylo zpracovat a vyhodnotit výsledky zubní autotransplantace u dětí a dospělých pacientů s určením míry přežití autotransplantovaného zubu a míry úspěšnosti tohoto typu ošetření. Dalším cílem bylo určit specifika autotransplantací u jednotlivých věkových skupin se závěry důležitými pro klinickou praxi. Metodika: Zkoumaným souborem byli pacienti odeslaní konsekutivně k autotransplantaci zubů na specializované pracoviště v letech 2016–2021. Byla zaznamenána odbornost ošetřujícího lékaře, který pacienta k autotransplantaci indikoval, vhodnost a proveditelnost transplantace a donorová a příjmová oblast zubního transplantátu. Počátkem roku 2022 probíhalo klinické a rentgenologické hodnocení autotransplantovaných zubů. Pacienti byli rozděleni na dvě skupiny podle věku v době autotransplantace, a to do 18 let a více než 18 let. Výsledky: Celkově bylo k autotransplantaci delegováno 73 pacientů ve věkovém rozmezí 10–59 let. Věkový průměr byl 21,4 let s mediánem 17 let. U 12 pacientů nebyla autotransplantace doporučena. Celkově bylo provedeno 68 autotransplantací zubů, 12 jich však nesplňovalo minimální období sledování (šest měsíců po autotransplantaci). Celkově bylo tedy zhodnoceno 56 dentálních autotransplantátů. Ve skupině dětí se jednalo o 27 jedinců ve věku 10–17 let, u kterých byla provedena autotransplantace alespoň jednoho stálého zubu. Celkem bylo transplantováno 34 zubů. Vyhodnocení transplantovaných zubů proběhlo po 6 až 50 měsících od transplantace s průměrem 24 měsíců. Míra přežití dosahovala 100 %, míra úspěšnosti 91 %. Ve skupině dospělých se jednalo o 22 jedinců ve věku 18–59 let a celkem bylo transplantováno 22 zubů. Vyhodnocení transplantovaných zubů proběhlo po 6 až 72 měsících od transplantace s průměrem 33 měsíců. Míra přežití dosahovala 95 %, míra úspěšnosti 77 %. Závěr: Využití autotransplantátu k náhradě nezaloženého nebo ztraceného zubu nejčastěji indikovali ortodontisté. U pacientů ve věku do 18 let převažují jako donorová i příjmová oblast premoláry. U pacientů nad 18 let věku převažují jako donorová oblast třetí moláry a jako příjmová oblast moláry v dolní čelisti. U obou věkových skupin je vysoká míra přežití i úspěšnosti autotransplantátu, a proto lze tento postup považovat za spolehlivou metodu náhrady zubu.
Introduction, aim: At present, tooth autotransplantation is considered one of the therapeutic methods for the replacement of lost teeth. In the last 30 years, the method of tooth autotransplantation has been developed and refined and has become a basic knowledge of dental practitioners. The aim of this clinical retrospective study was to examine children and adult patients with tooth autotransplantation and obtain survival and success rates. Another aim was to determine other specifics of autotransplantation in each group with conclusions relevant for clinical practice. Methods: The study population consisted of the patients referred consecutively for tooth autotransplantation to a specialist department between years 2016 and 2021. The specialization of the reffering dentist, the suitability and feasibility of the transplantation, and the donor and recipient area of the tooth graft were recorded. In 2022, clinical and radiological evaluation of the autotransplanted teeth was performed. Patients were divided into two groups according to age in time of autotransplantation, namely under 18 years and over 18 years. Results: Overall, 73 patients in the age range of 10–59 years were referred for autotransplantation. The mean age was 21.43 years with a median age of 17 years. Autotransplantation was not recommended in 12 patients. A total of 68 autotransplantations were performed, but at the time of examination, 12 did not meet the minimum 6-month follow up, so they were excluded from the evaluation. A total of 56 autotransplants were evaluated. In the group of children, there were 27 patients aged 10–17 years who underwent autotransplantation of at least one permanent tooth. A total of 34 teeth were transplanted. The evaluation of the transplanted teeth was performed 6–50 months after the transplantation with a mean follow-up time of 24 months. The survival rate was 100% and the success rate was 91%. The adult group consisted of 22 patients aged 18–59 years and a total of 22 teeth were transplanted. The evaluation of the transplanted teeth was performed 6–72 months after transplantation with a mean of 33 months. The survival rate was 95%, the success rate 77%. Conclusion: The use of autograft to replace undeveloped or lost teeth was most often indicated by orthodontists. In the patients under 18 years of age, the premolars are the predominant donor area and recipient area. In patients over 18 years of age, the third molars are the predominant donor area and the mandibular molars the predominant recipient area. Both age groups have high survival and success rates of autograft and this procedure can be considered as a predictable method of tooth replacement.
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- autologní štěp diagnostické zobrazování statistika a číselné údaje MeSH
- autologní transplantace * metody statistika a číselné údaje MeSH
- dospělí MeSH
- Kaplanův-Meierův odhad MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- pooperační období MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- zubní kořen růst a vývoj transplantace MeSH
- zuby * diagnostické zobrazování transplantace MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Extraction of teeth without adequate prosthetic rehabilitation frequently can lead to overeruption of opposing teeth, which may cause occlusal disturbances and complicate dental restoration. Equilibration with consequent need of endodontic treatment, surgical intrusion or extraction are often indicated as a remedy in such cases. The article proposes a method of orthodontic intrusion with the use of temporary anchorage devices as a predictable and less invasive option. Important clinical aspects of molar intrusion with respect to surrounding anatomical structures are also discussed.
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
The authors present a group of patients who were treated for exacerbation of temporomandibular joint disorders (TMD) following Covid-19 infection and who in the past had successfully undergone surgery of the temporomandibular joint (TMJ). The group consisted in total of 21 patients who relapsed after contracting Covid-19. There were 4 men and 17 women, the average age was 45.6 years (28-63). The most common complaint was pain. In all cases, the pain was located in the preauricular area, 4 patients had pain in the lateral side of the neck, 1 patient had pain of the nasal alae. During clinical examination, pain was present on palpation of the masseter muscle (19 patients), temporal muscle (4 patients) and the TMJ area (4 patients). In 4 cases, pain on palpation was present in the area of the nape and sternocleidomastoid muscles. Treatment in all cases was the same: thermotherapy, muscle relaxation massage and non-steroidal anti-inflammatory drugs. Symptoms subsided in all cases within 2 weeks. In light of the Covid-19 pandemic, it is also necessary to expect an increased number of patients with TMD. The authors recommend targeted patient histories regarding Covid-19 infection when examining patients with TMD symptoms - this will certainly facilitate determining the etiology of the pain.
- MeSH
- COVID-19 * komplikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemoci temporomandibulárního kloubu * diagnóza etiologie terapie MeSH
- obličejová bolest diagnóza MeSH
- pandemie MeSH
- temporomandibulární kloub MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
The increasing incidence of trauma in medicine brings with it new demands on the materials used for the surgical treatment of bone fractures. Titanium, its alloys, and steel are used worldwide in the treatment of skeletal injuries. These metallic materials, although inert, are often removed after the injured bone has healed. The second-stage procedure-the removal of the plates and screws-can overwhelm patients and overload healthcare systems. The development of suitable absorbable metallic materials would help us to overcome these issues. In this experimental study, we analyzed an extruded Zn-0.8Mg-0.2Sr (wt.%) alloy on a rabbit model. From this alloy we developed screws which were implanted into the rabbit tibia. After 120, 240, and 360 days, we tested the toxicity at the site of implantation and also within the vital organs: the liver, kidneys, and brain. The results were compared with a control group, implanted with a Ti-based screw and sacrificed after 360 days. The samples were analyzed using X-ray, micro-CT, and a scanning electron microscope. Chemical analysis revealed only small concentrations of zinc, strontium, and magnesium in the liver, kidneys, and brain. Histologically, the alloy was verified to possess very good biocompatibility after 360 days, without any signs of toxicity at the site of implantation. We did not observe raised levels of Sr, Zn, or Mg in any of the vital organs when compared with the Ti group at 360 days. The material was found to slowly degrade in vivo, forming solid corrosion products on its surface.
- MeSH
- fraktury tibie * metabolismus chirurgie MeSH
- hořčík chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- králíci MeSH
- lidé MeSH
- slitiny * chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- stroncium chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- testování materiálů * MeSH
- tibie metabolismus patologie MeSH
- vstřebatelné implantáty * MeSH
- zinek chemie farmakokinetika farmakologie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- králíci MeSH
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cílem tohoto článku je podat přehled nových poznatků o klinické anatomii a fyziologii musculus temporalis, včetně jejich významu v praxi stomatologa, maxilofaciálního a plastického chirurga i fyzioterapeuta. Ač je v klasických anatomických učebnicích prezentován jako poměrně jednoduchý sval, jedná se topograficky i funkčně o poměrně velmi komplikovaný systém. Tvoří jej tři skupiny, které jsou uspořádány jinak anatomicky a jinak funkčně. Neméně klinicky významná je i jeho fascie, jež byla donedávna podceňována. Hlavní funkcí svalu je elevace a retruze mandibuly. Je to hlavní antigravitační sval dolní čelisti, který udržuje společně s ostatními zdvihači její klidovou polohu, excentrickou kontrakcí reguluje dorzální posun kloubního disku a stabilizuje kloubní disk z mediální strany. Většina svalu je dobře přístupná jak palpačnímu vyšetření, tak ovlivnění fyzioterapeutem. Těchto možností je však v současné stomatologii relativně málo využíváno.
The aim of this article is to review new findings about clinical anatomy and physiology of the temporalis muscle, including its importance for: dentists, maxillofacial surgeons, plastic surgeons and physiotherapists. Although in classical anatomical textbooks it is depicted as quite a simple muscle, it works topographically and functionally as a complicated system. It is formed by three groups, differentiated by morphology and function. The clinical relevance of the temporalis fascia has been underestimated until recently. The major role of the muscle is elevation and retrusion of the mandible. It is a major antigravitational muscle of the mandible, which holds the mandibular rest position. Together with the other elevator muscles, it regulates the dorsal shift of the articular disc by its eccentric contraction and stabilizes the disc from the medial side. The major part of the muscle is accessible to palpation examination and can be influenced by the physiotherapist. These modalities are however seldom used in dental practice.
Despite the high success rate of micro-vascular flaps, anastomosis compromise occurs in 5-10% and that can lead to flap failure. Reliable monitoring of the flap is therefore of similar importance to that of the precise surgical procedure itself. Multiple methods have been reported for monitoring of the flap vitality, the first one being direct visual monitoring. In buried flaps direct visualisation is not feasible or is unreliable. In these cases we can extend the buried flap to expose a segment of it to act as a monitoring sentinel. For the purpose of this review we used our clinical experience as a starting point, and for the extended information and expertise we conducted a search of the PubMed database. Over 40 monitoring techniques have been reported to-date. Direct visual monitoring is still generally used method with a reliability of up to 100% and an overall success rate of up to 99%. Direct visualisation remains as the simplest, cheapest and yet a very reliable method of flap monitoring. In this review we provide a description of various possible techniques for externalising part of a buried flap, define the tissues that can be used for this purpose and we summarise the procedures that should be followed to achieve the best reliability and validity of monitoring the skin island.
- MeSH
- chirurgické laloky * MeSH
- kůže MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace * MeSH
- reprodukovatelnost výsledků MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
