This study investigated formation of protective deposits on the enamel surface after application of several anti-erosive toothpastes with different active ingredients. NaF-containing Sensodyne Pronamel, SnCl2 /F-based Elmex Erosion Protection and calcium phosphate-based BioRepair Plus Sensitivity Control, SensiShield and Enamel Care toothpastes with claimed anti-erosive properties were tested. Artificial saliva and Elmex Erosion Protection mouth rinse served as control groups. The toothpastes were applied 30 times by a toothbrush for 2 min per day, mouth rinse for 30 s on polished enamel of thirty five human molars (n = 5) with series of five rhomboid-shaped indents of various length prepared by a Knoop indentor. After 15 and 30 applications, the shape of the indents and surface morphology was characterised using light and scanning electron microscopy. At the end of treatment, the samples were exposed to 0.2 wt. % citric acid (pH 3.30) to test resistance of the treated enamel to erosion. Pronounced differences were observed between protective properties of the toothpastes. While Sensodyne Pronamel and BioRepair Plus Sensitivity Control did not produce any protective deposits, Enamel Care formed a compact layer of deposits which protected the enamel surface against erosion. With Elmex Erosion Protection and SensiShield fractured indent edges and scratches on the treated enamel suggested that their abrasive properties prevailed over ability of active ingredients to form deposits. These results revealed that toothpastes with strong potential to form acid-resistant deposits on the enamel surface and of low abrasivity should be used for effective prevention of enamel erosion. SCANNING 38:380-388, 2016. © 2015 Wiley Periodicals, Inc.
- MeSH
- Tooth Erosion prevention & control MeSH
- Humans MeSH
- Toothpastes pharmacology MeSH
- Dental Enamel ultrastructure MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
Úvod: Z důvodu možného přenosu infekčních onemocnění z krve či slin pacientů na personál zubních ordinací i laboratoří je nezbytné provádět dezinfekci otisků. Nežádoucím projevem dezinfekčního procesu však mohou být rozměrové změny otisků, změna kvality jejich povrchů a ztráta schopnosti reprodukovat detaily tvrdých a měkkých tkání dutiny ústní. Všechny tyto negativní projevy v konečném důsledku ovlivňují kvalitu výsledné protetické práce. Cíl: Tato laboratorní studie se zaměřila na „in vitro“ hodnocení vlivu několika komerčně dostupných dezinfekčních přípravků na reprodukci detailů a rozměrové změny otisků, zhotovených z různých typů dentálních otiskovacích hmot a na jejich kompatibilitu s dentálními modelovými sádrami. Metody: Testovány byly alginátové (Ypeen, Alligat fast set, Elastic Cromo) a elastomerové (Variotime Medium Flow, Xantropren L blue, Impregum Soft) dentální otiskovací hmoty v kombinaci se čtyřmi dezinfekčními přípravky (Aseptoprint Liquid, Zeta 7 solution, Silosept, Dentaclean Form) a modelovými sádrami typu 3 (Mramorit Blue) a typu 4 (BegoStone plus). Použité metody vycházely z technických norem ČSN EN 21563 Dentální alginátové otiskovací hmoty a ČSN EN ISO 4823 Dentální elastomerové otiskovací hmoty. Na otiscích zkušebního kovového bloku s rýhami definovaných rozměrů byla hodnocena reprodukce detailů otisků, jejich rozměrové změny a kompatibilita se sádrou. Rozměrová změna byla stanovena jako procentuální změna vzdálenosti mezi reprodukovanými rýhami na dezinfikovaných otiscích oproti přesně definované vzdálenosti rýh na kovovém zkušebním bloku. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí softwaru Statistica 12 (StatSoft Inc., Tulsa, USA), s použitím dvoufaktorové a jednofaktorové analýzy rozptylu ANOVA s Tukeyho HSD post-hoc testy na hladině významnosti 0,05 %. Výsledky: Zhoršená reprodukce detailů otisků a kompatibilita se sádrou byla nejvíce patrná u alginátových otiskovacích hmot v kombinaci s dezinfekčním přípravkem Dentaclean Form. Povrch otisků z ostatních otiskovacích hmot zůstal po dezinfekci nezměněn a nebyla ovlivněna reprodukce detailů ani kompatibilita se sádrou. Nejvyšší rozměrové změny po dezinfekci vykazovala alginátová hmota Elastic Cromo, nejnižší polyéterová hmota Impregum Soft. Závěr: Dezinfekce otisků je nezbytným krokem před jejich dalším zpracováním v zubních laboratořích. Nicméně se potvrdilo, že požadované vlastnosti otisků mohou být použitým dezinfekčním přípravkem negativně ovlivněny, zejména v případě alginátových hmot. Je proto důležité přistupovat k výběru konkrétního dezinfekčního přípravku vždy s ohledem na doporučení výrobce otiskovací hmoty a respektovat dostupné informace, týkající se této problematiky.
Introduction: The disinfection of dental impressions is necessary in terms of preventing the transmission of infection from patients' blood or saliva before processing at a dental office or laboratory. The adverse effects of the disinfection process can result in dimensional changes of the dental impressions, a change in surface quality and loss of the ability to reproduce the details of hard and soft tissues in the oral cavity. All these potential negative effects can ultimately influence the final prosthetic work. Aim: This study aimed to assess “in vitro” the impact of several commercially available disinfectants on detail reproduction and the dimensional changes of dental impressions made from various types of dental impression materials and their compatibility with dental gypsums. Methods: In this study alginate (Ypeen, Alligat fast set, Elastic Cromo) and elastomer (Variotime Medium Flow, Xantropren L blue, Impregum Soft) dental impression materials in combination with four disinfectants (Aseptoprint Liquid, Zeta 7 solution, Silosept, Dentaclean Form ) and gypsums type 3 (Mramorit Blue) and type 4 (BegoStone plus) were tested. The methods were executed using technical standards ČSN EN 21563 Dental alginate impression materials and ČSN EN ISO 4823 Dental elastomeric impression materials. Detailed reproduction of the dental impressions, their dimensional changes and compatibility with gypsum were evaluated on the impressions of the metal block with lines of defined dimensions. Dimensional change was defined as the percentual change of the distance between lines reproduced on disinfected impressions and the lines of defined dimensions on the metal block. The results were statistically analysed using Statistica 12 software (StatSoft Inc., Tulsa, USA). Two-factor and one-factor analysis of variance ANOVA with Tukey HSD post-hoc tests at the significance level of 0,05 % were used. Results: The detail reproduction of dental impressions and their compatibility with gypsum worsened when the alginate impression materials were combined with disinfectant Dentaclean Form. The surface of other tested impression materials remained unchanged after disinfection, as were the reproduction of details and compatibility with gypsum. Dimensional changes after disinfection were the highest in alginate material Elastic Cromo and the shortest in polyether material Impregum Soft. Conclusion: The disinfection of dental impressions is currently a necessary step before further processing in dental laboratories. However, it was confirmed that the desired properties of impressions may be negatively affected by disinfectant, particularly in the case of alginate materials. It is therefore always important to approach the selection of specific disinfectant with respect to the manufacturer's recommendations and the available information regarding this issue.
- MeSH
- Alginates MeSH
- Disinfection methods MeSH
- Elastomers MeSH
- Colloids MeSH
- Infection Control, Dental MeSH
- Dental Impression Materials * MeSH
- Immersion MeSH
- Surface Properties * MeSH
- Calcium Sulfate MeSH
- Materials Testing MeSH
- Dental Disinfectants * chemistry MeSH
- Dental Impression Technique instrumentation MeSH
- Publication type
- Evaluation Study MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Publication type
- Meeting Abstract MeSH
Úvod: Kompozitní výplně podléhají v prostředí ústní dutiny degradaci, jejímž výsledkem může být zabarvení okrajového uzávěru výplně, abraze povrchu výplně či fraktura části výplně. Jednou z možností ošetření takto poškozených výplní je jejich oprava bez nutnosti celkové výměny, která může být spojená s další ztrátou tvrdých zubních tkání. Cíl: Cílem práce bylo ověřit dlouhodobou odolnost vazby nového kompozitu k původnímu kompozitu po čtyřměsíční expozici v destilované vodě a v roztoku tenzidu laurylsulfátu sodného (SLS) jako modelových degradačních prostředích. Testovány byly dva způsoby úpravy povrchu původního kompozitu a dva typické adhezivní systémy. Materiály a metodika: Pro měření byly použity substráty připravené z mikrohybridního kompozitu Filtek Z250 (A2), exponované po dobu pěti měsíců při 37 °C v destilované vodě. Po tomto umělém stárnutí byl jejich povrch preparován brusným papírem (P 320-ekvivalent červeného diamantovaného brousku) nebo air abrazí (Rondoflex; částice Al2O3 50 μm; 3,2 bar; 60 s). Následně byly s použitím adhezivních systémů Optibond FL nebo Gluma Comfort Bond dobudovány kompozitní dostavby. Měření pevnosti vazby v mikrotahu bylo uskutečněno po čtyřměsíční expozici vzorků při 37 °C v destilované vodě nebo v 1,5% roztoku SLS), obsaženém v zubních pastách. Kontrolní skupinu tvořily vzorky exponované 24 hodin v destilované vodě. Výsledky: Na povrchu preparovaném broušením došlo po čtyřměsíční expozici ve vodě a 1,5% roztoku SLS k poklesu pevnosti vazby v porovnání s 24hodinovou expozicí v destilované vodě. Míra tohoto poklesu závisela na adhezivním systému. Zatímco u systému Optibond FL byl pozorován pokles o 52 % pouze v prostředí SLS (p < 0,001), u systému Gluma Comfort Bond byl pozorován pokles o 45 % v destilované vodě (p < 0,001) a o 61 % v prostředí SLS (p < 0,001). Naproti tomu na povrchu preparovaném air abrazí byl po čtyřměsíční expozici nalezen signifikantní pokles pevnosti vazby pouze pro systém Optibond FL po expozici v prostředí SLS o 31 % (p < 0,01). Závěr: Dlouhodobá životnost opravované kompozitní výplně může být zajištěna především preparací povrchu původního kompozitu air abrazí. Vliv typu adhezivního systému použitého k opravě byl nevýznamný.
Introduction: Composite restorations undergo degradation in the oral cavity, which may compromise their aesthetic and functional properties, cause failure of marginal integrity, increased abrasion or even partial fracture of the filling. Instead of complete removal of such restorations, they can be repaired. Aim: To study the bond strength of a new composite resin to an aged composite substrate after a 4-month storage in distilled water or sodium laurylsulphate solution (SLS). Two various surface treatments and two different adhesive systems were tested. Materials and methods: Light cured specimens of a micro-hybrid composite (Filtek Z250, shade A2) were aged in distilled water (37 °C) for 5 months. Composite surface was prepared either by grinding (SiC paper P320, mean grain size 46 μm, equivalent to red diamond bur) or by air abrasion (Rondoflex; Al2O3 50 μm; 3.2 bar; 60 s). Composite build-ups were made from the same composite material using two adhesive systems (Optibond FL, Gluma Comfort Bond). The microtensile bond strength (n = 13–16) was measured after a 4-month storage of specimens at 37 °C in distilled water or in a solution of sodium lauryl sulfate (1.5 wt. %). Control specimens were stored in distilled water for 24 hours (37 °C). Results: A decrease of the bond strength compared to the control group on the ground surface after the 4-month storage in distilled water or SLS was found to be adhesive system- dependant. The bond strength for Optibond FL decreased by 52% in SLS only (p < 0.001), but for Gluma Comfort Bond it decreased by 45% in distilled water (p < 0.001) and by 61% in SLS (p < 0,001). On the air-abraded surface the bond strength decreased only for Optibond FL in SLS (p < 0.01), by 31%. Conclusion: Long-term durability of composite repair can be maintained by preparing the original composite surface using air abrasion. The effect of the adhesive system on the bond strength was not significant.
- Keywords
- pevnost vazby, adheze, oprava kompozitu, laurylsulfát sodný, air abraze,
- MeSH
- Tooth Abrasion MeSH
- Sodium Dodecyl Sulfate MeSH
- Microscopy, Electron utilization MeSH
- Financing, Organized MeSH
- Humans MeSH
- Tensile Strength MeSH
- Composite Resins MeSH
- Statistics as Topic MeSH
- Dental Research MeSH
- Dental Bonding utilization MeSH
- Dental Cements MeSH
- Dental Implants MeSH
- Laboratories, Dental utilization MeSH
- Dental Materials MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Peroxidové bělicí přípravky mohou silným oxidačním účinkem působit na dříve zhotovené kompozitní výplně. Cílem práce bylo sledování vlivu bělicích systémů na dlouhodobou stabilitu okrajového uzávěru kompozitních výplní a na odolnost povrchu těchto materiálů. Studie byla provedena standardním testem mikroleakage na výplních V. třídy s okrajem ve sklovině a dentinu. Použity byly dvě skupiny vzorků (každá n=36) připravené s total-etch adhezivním systémem Gluma Comfort Bond a self-etching adhezivem iBond, vždy v kombinaci s mikrohybridním kompozitním materiálem Charisma. Peroxidový bělicí gel Opalescence PF 20 %, s obsahem 20% karbamid peroxidu určený pro domácí bělení, byl na zhotovené výplně (n=12) aplikován 25krát. Kontrolní skupiny po 12 vzorcích byly exponovány v destilované vodě po dobu 24 hodin a 2 měsíců. Změny povrchu kompozitního materiálu (n=5) byly charakterizovány měřením tvrdosti po 0, 2, 7, 14, a 25 aplikacích gelu a porovnávány s kontrolní skupinou (n=5) exponovanou po dobu 2 měsíců v destilované vodě. U vybraných vzorků byla hodnocena morfologie povrchu elektronovou mikroskopií. Po aplikaci peroxidového bělicího gelu nebyly prokázány významné změny okrajového uzávěru. U adheziva Gluma Comfort Bond v důsledku jeho dobrých adhezních schopností, u systému iBond proto, že vlivem jeho snížené adheze ke sklovině docházelo k porušení okrajového uzávěru již na počátku experimentu. Významné projevy degradace byly naopak pozorovány u kompozitního materiálu, kdy po aplikaci bělicího gelu byla nalezena výrazná povrchová porozita spojená s poklesem tvrdosti kompozitu.
Peroxide bleaching systems may affect resin composite restorations through their strong oxidative effect. The objective was to investigate the influence of bleaching systems on long-term stability of marginal integrity of composite restorations and composite surface resistance. Class V cavities were prepared at the enamel-dentine junction and filled using a total-etch adhesive system Gluma Comfort Bond (n=36) and self-etching adhesive iBond (n=36) in combination with the microhybrid resin composite material Charisma. The peroxide bleaching gel Opalescence PF 20% (20 wt. % carbamide peroxide) was applied 25 times on the restorations. The control groups were exposed to distilled water for 24 hours and two months before a microleakage test was performed. Composite hardness was characterized after 0, 2, 7, 14 and 25 applications of the gel and compared with the control group (each n=5) exposed to distilled water for two months. Surface morphology was evaluated using scanning electron microscopy. After the gel application no significant changes in marginal integrity were found for both groups of samples. With Gluma Comfort Bond due to its high bonding performance and with iBond due to its decreased performance on enamel causing marginal integrity failure at the beginning of the experiment. On the other hand, pronounced surface porosity and decreased hardness of the composite material indicated its significant degradation in the presence of the bleaching gel.
Cílem práce bylo porovnat účinnost několika typů halogenových a LED polymeračních lamp při vytvrzování různých typů kompozitních materiálů. Sledovány byly halogenové lampy Heliolux DLX1 (Ivoclar Vivadent) a Megalux Fast Cure (Mega Physik), LED lampy zahrnující DioPower (CMS Dental), Translux Power Blue (Heraeus Kulzer), BluePhase C8 (Ivoclar Vivadent) s úzkým emisním spektrem (skupina LED 1) a LED lampy G-Light (GC) a BluePhase G2 (Ivoclar Vivadent) s emisí v širší oblasti světla (skupina LED 2). Hodnocení lamp bylo provedeno měřením tvrdosti horní ozářené a spodní neozářené strany tělísek tloušťky 2 mm, zhotovených z radikálově iniciovaného dimetakrylátového kompozitního materiálu Charisma (Heraeus Kulzer) a epoxidového kompozitu Filtek Silorane (3M ESPE) s kationtovým mechanismem polymerace. U obou materiálů byl pozorován významný vliv polymerační lampy na tvrdost, a tedy i stupeň vytvrzení kompozitního materiálu. Nejvyšší tvrdost pro kompozit Charisma byla nalezena při jeho polymeraci halogenovými lampami a lampou BluePhase G2. V případě epoxidového kompozitu Filtek Silorane bylo nejvyšších hodnot tvrdosti dosaženo s oběma LED 2 lampami a s halogenovými typy lamp. I přes omezený rozsah hodnocených polymeračních lamp se ukázalo, že nejvyšší účinnosti polymerace lze dosáhnout s lampami se širokým emisním spektrem, především výkonnými halogenovými typy a LED lampami s diodami emitujícími světlo i v oblasti kratších vlnových délek.
The objective was to compare efficacy of several types of halogen and LED polymerization lamps in curing restorative composite materials. Halogen lamps Heliolux DLX1 (Ivoclar Vivadent) and Megalux Fast Cure (MegaPhysik) and LED lamps DioPower (CMS Dental), Translux Power Blue (Heraeus Kulzer), BluePhase C8 (Ivoclar Vivadent) of a narrow spectral emission (group LED 1) and G-Light (GC, USA) and BluePhase G2 (Ivoclar Vivadent) of a broad spectral emission (group LED 2) were used. Curing efficacy was evaluated by measuring the composite hardness on the top irradiated and bottom not-irradiated surfaces of 2 mm thick specimens prepared from radically initiated dimethacrylate-based composite material Charisma (Heraeus Kulzer) and epoxy-based cationically polymerized composite material Filtek Silorane (3M ESPE). In curing of both composite materials a significant effect of the polymerization lamp on composite hardness and hence, polymerization degree was observed. The highest hardness of the composite material Charisma was found after polymerization with the halogen lamps and also BluePhase G2 of a broad spectral emission. With the epoxy-based Filtek Silorane the highest surface hardness was reached with both LED 2 and halogen lamps. In spite of limited number of polymerization lamps tested it seems obvious that the highest polymerization degree can be reached with polymerization lamps of broad spectral emission, such as high-power halogen lamps or LED lamps equipped with diodes emitting light in a short wavelength range.
