Východisko: Mnohočetná angiomatóza je raritní onemocnění s postižením více orgánů a tkání angiomatózními útvary s rizikem smrtelného krvácení. Popis případu: V popisovaném případu byly postiženy kosti, pleurální i peritoneální dutina a trávicí trubice. Pacient dlouhodobě dostává zoledronát, již po druhé dávce zoledronátu vymizely bolesti kostní. Účinnost antiangiogenních léků jsme hodnotili dle CT a MR zobrazení. Protože angiomatózní proliferace je spojena s chronickou diseminovanou intravaskulární koagulací (DIC) a anemizací, hodnotíme léčebnou odpověď také dle krevního obrazu a dle koncentrace fibrinogenu, D-dimerů a průkazu solubilních fibrinových monomerů. Výsledky: Před léčbou byly hodnoty D-dimerů vyšší než 20 μg/ml, fibrinogen 1,4 g/l a byly přítomny solubilní fibrinové monomery. Při léčbě interferonem α 6 milionů j. 3krát týdně s redukcí dávky po 10 měsících se zvýšil medián koncentrace fibrinogenu na 1,5 (1,2–2,0) g/l, poklesl medián hodnoty D-dimerů na 17,2 (13,4–20,0) μg/ml, stále byly přítomny fibrinové monomery. Při terapii thalidomidem (100 mg/den) poklesl medián D-dimerů na 6,07 (4,71–10,21) μg/ml a zvýšil se medián hodnoty fibrinogenu na 1,9 g/l, solubilní fibrinové monomery nebyly průkazné. Dle CT zobrazení se výrazně zmenšily angiomatózní masy. Progredující neuropatie byla důvodem pro snížení dávky thalidomidu na 50 mg/den, při níž se ale zvýšily D-dimery. Při podávání lenalidomidu 10 mg/den se zvýšil medián koncentrace D-dimerů na 10,8 (10,8–17,35) a poklesla hodnota hemoglobinu na medián 124 (135–117) g/l. Opět byl pozitivní průkaz solubilních fibrinových monomerů. Proto jsme zkombinovali nízkou dávku lenalidomidu 10 mg/den s thalidomidem 100 mg a posléze 50 mg denně. Při léčbě lenalidomidem 10 mg a thalidomidem 50 mg byl medián hodnoty D-dimerů 9,32 a onemocnění bylo po 9 měsíců stabilní. Závěr: Thalidomid 100 mg/den stabilizoval mnohočetnou angiomatózu lépe než interferon alfa. Thalidomid 50 mg/den již neudržel stabilitu nemoci. Lenalidomid v dávce 10 mg byl excelentně tolerován, ale tato dávka nedostačovala pro udržení stabilně nízkých hodnot D-dimerů a normální koncentrace hemoglobinu. Kombinace 10 mg lenalidomidu a 50 mg thalidomidu denně stabilizovala nemoc na dlouhých 9 měsíců.
Background: Multiple angiomatosis is a rare disease with angiomatous formations in multiple organs and tissues and associated with a risk of fatal bleeding. Case description: In this patient, the bones, pleural and peritoneal cavities and digestive tract were involved. The patient had long-term been administered zoledronate that provided relief from bone pain as early as after the second dose. The effect of antiangiogenics was evaluated on CT and MRI. Since angiomatous proliferation is associated with chronic disseminated intravascular coagulation (DIC) and anaemisation, blood count and fibrinogen as well as D-dimer and soluble fibrin monomer concentrations are also used to assess treatment response. Results: Before treatment, D-dimer levels were in excess of 20 μg/mL, fibrinogen 1.4 g/L and soluble fibrin monomers were at measurable levels. During treatment with interferon α at a dose of 6 million units 3 times a week with the dose reduction after 10 month, the median fibrinogen concentration increased to 1.5 (1.2–2.0) g/L, the median D-dimer levels declined to 17.2 (13.4–20.0) μg/mL and fibrin monomers were still detectable. Thalidomide therapy (100 mg/day) provided reduction in the median D-dimer levels to 6.07 (4.71–10.21) μg/ml and increase in median fibrinogen concentration to 1.9 g/L; soluble fibrin monomers were unidentifiable. CT imaging suggested significant reduction of angiomatous mass. Progressing neuropathy required dose reduction of thalidomide to 50 mg/day, leading to D-dimer increase. Lenalidomide 10 mg/day provided an increase in median D-dimer concentration to 10.8 (10.8–17.35) and decline in the level of haemoglobin to a median of 124 (135–117) g/L. Soluble fibrin monomers became detectable again. Therefore, a low dose of lenalidomide 10 mg/day was combined with thalidomide 100 mg and, subsequently, 50 mg/day. Treatment with lenalidomide 10 mg and thalidomide 50 mg provided median D-dimer levels of 9.32 and the disease has remained stable for 9 months. Conclusion: Thalidomide 100 mg/day stabilized multiple angiomatosis better than interferon alfa. Thalidomide 50 mg/day was insufficient to maintain disease stability. Lenalidomide at a dose of 10 mg was tolerated really well but this dose was insufficient to maintain low D-dimer levels and normal haemoglobin concentrations. The combination of lenalidomide 10 mg and thalidomide 50 mg daily stabilized the disease for 9 months.
- Klíčová slova
- hemangiomatosis, angiomatosis, D-dimery, chronická diseminovaná intravaskulární koagulace, PET-CT zobrazení,
- MeSH
- angiomatóza diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- antitumorózní látky MeSH
- bisfosfonáty terapeutické užití MeSH
- břišní dutina patologie MeSH
- chronická nemoc MeSH
- diseminovaná intravaskulární koagulace diagnóza MeSH
- farmakologické účinky MeSH
- fibrin-fibrinogen - produkty degradace diagnostické užití MeSH
- financování organizované MeSH
- hemangiom diagnóza MeSH
- hemokoagulace MeSH
- interferon alfa škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- klinický obraz nemoci MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- krevní obraz MeSH
- lenalidomid MeSH
- lidé středního věku MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- pozitronová emisní tomografie MeSH
- příznaky a symptomy MeSH
- retroperitoneální prostor patologie MeSH
- tenké střevo patologie MeSH
- thalidomid analogy a deriváty farmakologie terapeutické užití MeSH
- vyšetření krevní srážlivosti MeSH
- výsledek terapie MeSH
- žaludek patologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Východiska: Mnohočetná angiomatóza je raritní onemocnění s postižením více orgánů a tkání angiomatózními útvary s rizikem smrtelného krvácení. Popis případu: V popisovaném případě byly postiženy kosti, pleurální i peritoneální dutina a trávicí trubice. Pacient dlouhodobě dostává zoledronát, již po druhé dávce zoledronátu vymizely bolesti kostní. Účinnost antiangiogenních léků jsme hodnotili dle CT a MRI zobrazení. Protože angiomatózní proliferace je spojena s chronickou diseminovanou intravaskulární koagulací (DIC) a anemizací, hodnotíme léčebnou odpověď také dle krevního obrazu a dle koncentrace fibrinogenu, D-dimerů a průkazu solubilních fibrinových monomerů. Výsledky: Před léčbou byly hodnoty D-dimerů vyšší než 20 μg/ml, fibrinogen 1,4 g/l a byly přítomné solubilní fibrinové monomery. Při léčbě interferonem alfa 6 mil. j. 3× týdně s redukcí dávky po 10 měsících se zvýšil medián koncentrace fibrinogenu na 1,5 (1,2–2,0) g/l, poklesl medián hodnoty D-dimerů na 17,2 (13,4–20,0) μg/ml, stále byly přítomné fibrinové monomery. Při terapii thalidomidem (100 mg/den) poklesl medián D-dimerů na 6,07 (4,71–10,21) μg/ml a zvýšil se medián hodnoty fibrinogenu na 1,9 g/l, solubilní fibrinové monomery nebyly průkazné. Dle CT zobrazení se výrazně zmenšily angiomatózní masy. Progredující neuropatie byla důvodem pro snížení dávky thalidomidu na 50 mg/den, při níž se ale zvýšily D-dimery. Při podávání lenalidomidu 10 mg/den se zvýšil medián koncentrace D-dimerů na 10,8 (8,8–17,35) μg/ml a poklesla hodnota hemoglobinu na medián 124 (117–135) g/l. Opět byl pozitivní průkaz solubilních fibrinových monomerů. Při léčbě kombinací thalidomidu (50 mg denně) a lenalidomidu (10 mg 1.–21. den ve 28denních cyklech) byl pacient stabilní po dobu 9 měsíců. Medián koncentrace hemoglobinu se zvýšil na 131 (84–141) g/l a snížil se medián hodnoty D-dimerů na 9,3 (8,0–17) μg/ml. Závěr: Thalidomid 100 mg/den stabilizoval mnohočetnou angiomatózu lépe než interferon alfa. Thalidomid 50 mg/den již neudržel stabilitu nemoci. Lenalidomid v dávce 10 mg byl excelentně tolerován, ale tato dávka nedostačovala pro udržení stabilně nízkých hodnot D-dimerů a normální koncentrace hemoglobinu. Kombinace lenalidomidu v dávce 10 mg a thalidomidu v dávce 50 mg stabilizovala stav po dobu 9 měsíců. Při použití thalidomidu a lenalidomidu se sčítá antiangiogenní účinek. Díky odlišnosti nežádoucích účinků obou léků je tolerance této kombinace dobrá.
Backgrounds: Multiple angiomatosis is a rare disease causing angiomatous lesions in multiple organs and tissues with a risk of life-threatening haemorrhage. Observation: A young man was diagnosed with multiple angiomatosis at the age of 28 after two years of back and abdominal pain. Laparotomy revealed multiple spongy lesions mostly within the retroperitoneal space. Also, an involvement of the gut wall, bones and mediastinum was evident. After 6 years of treatment, the disease has been stabilized. Bone pain ceased with a significant contribution of zoledronate. Using CT and MR imaging, the effectiveness of antiangiogenic drugs was evaluated. Furthermore, treatment response was evaluated using laboratory values for coagulation and blood count, as angiomatous proliferation is known to be associated with disseminated intravascular coagulation and anaemia. Results: Baseline laboratory examination revealed elevated D-dimer (more than 20 μg/mL), low fibrinogen (1.4 g/L), and the presence of fibrin monomers. After treatment with 6 mil. IU of interferon-alpha thrice weekly, there was only partial improvement in D-dimer (17.2 μg/mL) and fibrinogen (1.5 g/L) concentrations but fibrin monomers remained positive. After thalidomide (100 mg daily), D-dimer decreased to 6.1 μg/mL and fibrinogen levels increased to 1.9 g/L with the disappearance of fibrin monomers. CT scanning showed significant regression of angiomatous lesions. Progressive neuropathy was the reason to lower the dose of thalidomide by half and this caused D-dimer to rise again. Switching to lenalidomide 10 mg daily led to an increase in D-dimer to 10.8 μg/mL and decrease in haemoglobin concentration to 124 g/L. Fibrin monomers became positive again. Combined therapy with thalidomide (50 mg/day) and lenalidomide (10 mg days 1–21 in 28-day cycles) has led to stabilisation of the disease. Median concentration of haemoglobin increased to 131 (84–141) g/l. The median of D-dimer decreased to 9.3 (8.0–17) μg/mL. Conclusion: Thalidomide in the dose of 100 mg daily led to better stabilisation of the disease than interferon-alpha. However, lowering the dose because of adverse effects failed to be effective sufficiently. Lenalidomide 10 mg daily was well-tolerated but insufficient to improve D-dimer and haemoglobin concentrations. Therefore, for further treatment we have decided to use the combination of lenalidomide and thalidomide in doses of 10 mg and 50 mg, respectively because both drugs have desirable antiangiogenic activities with different adverse effect profiles. On this therapy, the patient’s disease has been stable for 9 months.
- Klíčová slova
- zoledronát, halidomid,
- MeSH
- angiomatóza diagnóza komplikace terapie MeSH
- biologické markery MeSH
- bisfosfonáty aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- břišní dutina patologie MeSH
- diagnostické zobrazování metody využití MeSH
- diseminovaná intravaskulární koagulace diagnóza etiologie terapie MeSH
- dospělí MeSH
- financování organizované MeSH
- hrudní dutina patologie MeSH
- interferon alfa aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- kombinovaná farmakoterapie MeSH
- kostra MeSH
- lenalidomid MeSH
- lidé MeSH
- thalidomid analogy a deriváty aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- akutní nemoc komplikace MeSH
- lidé MeSH
- nekróza MeSH
- pankreatitida komplikace MeSH
- perforace střeva epidemiologie etiologie MeSH
- senioři MeSH
- tlusté střevo MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
