BACKGROUND: A monoclonal antibody such as mepolizumab typically first appears as a parenteral lyophilized formulation (LYO), then as various parenteral solution forms, and finally as a self-administered form at homecare. While more studies compare mepolizumab safety and efficacy across dosage forms, no data exists on the impact of switching to more successive dosage forms in real-world settings. This study aims to assess clinical outcomes in patients from five national Czech asthma centers who were switched from the LYO to the liquid formulation and then to home self-administration. METHODS: Mepolizumab was administered in three phases: LYO for 6-9 months, followed by prefilled syringes (PFS) or autoinjectors (AI) in hospitals for 6-9 months, and finally, liquid forms at homecare for another 6-9 months. Data collected included age, BMI, nasal polyposis (NP), gastroesophageal reflux (GERD), and other comorbidities. The results were statistically evaluated using exacerbation rate (ER), asthma control test, forced expiratory volume, blood eosinophil count, and required systemic oral corticosteroid (OCS) daily dose. RESULTS: Three months after initiation of administration, all methods showed improvement compared to the values at the beginning of treatment, with ER decreasing from a median of 4 to 0. Similarly, the median OCS decreased from 5 mg to 0 mg across all methods throughout the treatment. A more significant OCS dose reduction was observed in patients with NP (87.5% vs. 50%) and GERD (70% vs. 50%), who typically require higher OCS doses to achieve asthma control. AI/PFS outperformed LYO in ER (97.5-100% vs. 50-100% after 6-9 months of treatment) and OCS reduction (50-100% vs. 31.2-100% after 6-9 months of treatment), which was influenced rather by the later usage of AI/PFS and thus longer overall treatment times than the administrating method. CONCLUSION: Mepolizumab improved real-life clinical outcomes in patients with severe asthma, regardless of the dosage forms or homecare settings.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
The incidence of fungal infections has increased in recent decades not only in patients with predisposing and risk factors, but it has also spread up due to the widespread use of broad-spectrum antibiotics, immunosuppressants and corticosteroids. A limited number of drugs are currently used to treat oral candidiasis (OC). There is an emerging need to look for new antifungals, to rework or to explore the already known molecules. Ciclopirox olamine (CPX), a broad-spectrum antifungal agent, is currently used for topical dermatologic treatment. In this study, bilayer mucoadhesive buccal films (MBFs) containing poly(ethylene oxide) (PEO) and Eudragit® NM 30D (EU) with the prolonged release of ciclopirox olamine, were developed for the treatment of oral candidiasis. During ex vivo testing it was found that CPX does not pass through the porcine buccal tissue but it accumulates in it, which may be beneficial for the treatment of candidiasis in the oral cavity. In a pharmacokinetic study, the drug release from mucoadhesive films was prolonged with the maximum plasma concentration at 3.4 (1.4; 5.5) h. All rabbits with stomatitis showed progressive healing after the treatment with CPX bilayer mucoadhesive buccal films without organ pathologies.
- MeSH
- antifungální látky metabolismus MeSH
- aplikace bukální MeSH
- ciklopirox terapeutické užití MeSH
- králíci MeSH
- lidé MeSH
- orální kandidóza * farmakoterapie metabolismus MeSH
- prasata MeSH
- ústní sliznice metabolismus MeSH
- uvolňování léčiv MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- králíci MeSH
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Metformin je lékem první volby pro léčbu pacientů s diabetem 2. typu. Nabízí celou řadu výhod, jako je účinné snižování hladiny glukózy bez nebezpečí hypoglykemie či zvýšení tělesné hmotnosti nebo příznivý vliv na látkovou přeměnu lipidů. Nicméně až čtvrtina pacientů léčená tabletami s okamžitým uvolňováním metforminu uvádí gastrointestinální nežádoucí účinky. Minimalizaci výskytu nežádoucích účinků nabízí perorální formulace s prodlouženým uvolňováním metforminu. Vlastnosti metforminu však nepřispívají k jeho zapracování do lékové formy s prodlouženým uvolňováním léčiva. Metformin je snadno rozpustný ve vodě, což obvykle vede k rychlému uvolnění léčiva z lékové formy. K této překážce se přidává vysoká dávka léčiva a relativně nízké a problematické vstřebávání léčiva. Příspěvek se zabývá technologiemi přípravy používaných lékových forem s prodlouženým uvolňováním metforminu včetně jejich klinických hodnocení.
Metformin is the drug of first choice for the treatment of patients with type 2 diabetes. It offers number of benefits, such as effective lowering of glucose levels without the risk of hypoglycemia or weight gain, or a beneficial effect on lipid metabolism. However, up to a quarter of patients treated with metformin immediate-release tablets reports gastrointestinal side effects. Prolonged-release oral formulations of metformin offer a minimization of the occurrence of side effects. Nevertheless, the properties of metformin do not contribute to its incorporation into a sustained release formulation. Metformin is freely soluble in water, which usually results in a rapid release of the drug from the dosage form. To this obstruction, a high dose of drug and relatively low and problematic drug absorption is added. The paper deals with the technologies of preparation of used dosage forms with prolonged release of metformin, including their clinical trials.
Vztahy mezi astmatem a obezitou jsou komplexní a jdou nad rámec prosté asociace mezi vzestupem hmotnosti a příznaky astmatu. Z klinického pohledu obezita může modifikovat astma – snižovat odpověď na léčbu kortikoidy, zvyšovat riziko exacerbací, vést k těžšímu průběhu onemocnění a měnit výpovědní hodnotu biomarkerů. U obézních pacientů může být kromě patofyziologických procesů ovlivněna také farmakokinetika a farmakodynamika (FK/FD) léčiv, včetně monoklonálních protilátek. Cílové procesy, které se snažíme biologickou léčbou ovlivnit, mohou být u obézních pacientů odlišné od pacientů neobézních. Článek komentuje některé současné poznatky o této komplexní a někdy kontra-intuitivní lékové problematice, podává přehled analýz klinických studií zaměřených na zhodnocení efektu biologické léčby u obézních astmatiků a diskutuje úskalí individualizace léčby v kontextu farmakologie a biologie onemocnění.
V současnosti je publikován omezený počet dostatečně robustních klinických studií zaměřených na přímé porovnání originálních a biosimilárních léčivých přípravků. Analýza hlavních komponent (PCA) je statistická metoda umožňující kombinovat proměnné nebo sumarizovat výsledky z více obdobně zaměřených studií do jednoho grafu na základě podobnosti. Pomocí PCA se mimo jiné zjistilo, že originální adalimumab dosahoval při léčbě revmatoidní artritidy vyšší účinnosti v porovnání se svými biosimiláry a že většina nežádoucích účinků a nalezených protilátek nabývala nejvyšších hodnot u skupin pacientů, u nichž byla v rámci léčby psoriázy provedena opakovaná záměna. Při léčbě infliximabem pak pacienti léčení originálním přípravkem měli méně vážných nežádoucích účinků před zaměněním, následně se při podávání biosimilárního infliximabu objevilo více protilátek. Případně, čím menší byl výskyt protilátek před zaměněním originálního infliximabu jeho biosimilárem, tím méně nežádoucích účinků vedoucích k vysazení léčby bylo zaznamenáno po zaměnění. Ovšem pro potvrzení uvedených závislostí v širším měřítku a pro případnou aplikaci metod pro určení statistické významnosti je potřeba realizovat více obdobně zaměřených studií.
Currently, there is a limited number of enough robust published clinical trials focused on a direct comparison of the original and biosimilar medicinal products. PCA is a statistical method that allows to combine variables or summarizes results from more similarly-oriented studies into one diagram based on the similarity. Using PCA, among other things, was found that adalimumab correlated with higher efficacy compared to its biosimilars in the treatment of rheumatoid arthritis, and that most of the adverse effects and drug antibodies correlated positively with groups of patients who underwent multiple switches in the treatment of psoriasis. In the treatment with infliximab, patients treated with original had less serious side effects prior to switching, after the switch with a biosimilar, more antibodies appeared. Alternatively, the smaller the occurrence of antibodies was prior to the switch of the original infliximab with its biosimilar, the less undesirable effects leading to discontinuation after switching were present. There is a need for more similarly focused studies to confirm these dependencies on a wider scale and to determine the statistical significance.
Aktuálně se v léčbě psoriázy považuje za zásadní blokovat interleukin-23 (IL-23), který je produkován dendritickými buňkami po jejich aktivaci. Aktivované dendritické buňky spolu s IL-23 způsobují diferenciaci naivních T-lymfocytů na podskupinu patogenních Th17-lymfocytů, které skrze produkci prozánětlivých cytokinů udržují zánětlivý stav. V cílené anti-IL-23 terapii se používají čtyři monoklonální protilátky (MP) – ustekinumab, risankizumab, tildrakizumab a guselkumab, které se váží na rozdílných místech IL-23 s rozdílnou in vitro vazebnou kinetikou a preklinickou účinností. V současnosti nejsou k dispozici klinické studie zaměřené na přímé porovnání jednotlivých anti-IL-23 MP. Jednou z možností, jak porovnat anti-IL-23 MP, je metaanalýza studií s jednotlivými anti-IL-23 MP, které byly obdobně navržené a hodnocené, pomocí vícerozměrné analýzy dat, jakou je analýza hlavních komponent (PCA). PCA je statistická metoda umožňující kombinovat proměnné anebo sumarizovat výsledky z více obdobně zaměřených studií do jednoho grafu na základě podobnosti. Při použití PCA se mimo jiné zjistilo, že léčba psoriázy risankizumabem se v porovnání s guselkumabem jeví účinnější při srovnatelné bezpečnosti. Pro potvrzení uvedených závislostí v širším měřítku a pro případnou aplikaci metod za účelem určení statistické významnosti je potřeba více obdobně zaměřených studií.
x
U biologických léčivých přípravků je obtížné zjistit přesnou strukturu monoklonálních protilátek, které jsou jakožto produkt živých organismů přirozeně proměnlivé. Pro převážnou většinu biologických léků je k dispozici velmi málo poznatků týkajících se kvality výroby, ojedinělé dostupné údaje přitom svědčí o poměrně široké variabilitě. Nedávno publikovaná studie hodnotící sérii kvalitativních vlastností Humiry svědčí o konzistentním a přísně kontrolovaném výrobním profilu v průběhu více než deseti let výroby.
Biological medicinal products (biologicals) make it difficult to find out about the exact structure of monoclonal antibodies that are products of living organisms and therefore naturally variable. Rather limited knowledge is available for the vast majority of biologicals regarding the quality of their production, though sporadically available data indicate a rather broad range of variability. A recently published study that evaluated a series of qualitative properties of Humira revealed a consistent and rigorously controlled manufacturing profile over more than a decade of production.
Pravidla pro provádění bioekvivalenčních studií mají svá omezení. Porovnání biodostupnosti se většinou zjišťuje na zdravých subjektech s určitým BMI a po jednorázovém podání přípravku, které často nevede k dosažení terapeutické koncentrace. Celosvětový nárůst rezistentních a multirezistentních kmenů mikroorganismů vyvolává i diskusi ohledně generické substituce antimikrobiálních léčiv. Publikované studie zabývající se porovnáním originálních a generických antimikrobiálních léků popisují v souladu s uvedenými omezeními klinické rozdíly zejména u přípravků určených k terapii kriticky nemocných pacientů v nemocničních zařízeních.
Rules for the implementation of bioequivalence studies have limitations. Comparison of bioavailability is usually determined in healthy subjects, with a certain BMI and after single administration of the drug which often does not achieve therapeutic concentrations. Global growth of resistant and multidrug-resistant strains of microorganisms raises also a discussion about generic substitution of antimicrobials. In accordance with the specified restrictions, published studies comparing the original and generic antimicrobial drugs describe clinical differences particularly for products intended for the treatment of critically ill patients in hospitals.
- Klíčová slova
- bioekvivalenční studie,
- MeSH
- antibakteriální látky MeSH
- antiinfekční látky MeSH
- generika * MeSH
- hodnotící studie jako téma MeSH
- lidé MeSH
- reprodukovatelnost výsledků MeSH
- schvalování léčiv MeSH
- terapeutická ekvivalence * MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
