Úvod: Cílem práce je pomocí analýzy vlastního souboru pacientů a aktuálních odborných publikací stanovit, v jakých případech lze zlomeniny střední části skafoidea léčit konzervativně krátkodobou sádrovou fixací s malým rizikem vzniku pakloubu. Materiál a metoda: Soubor 19 pacientů (17 mužů a 2 ženy) s průměrným věkem 31 let (rozsah 20–43, SD 7,3) se zlomeninami střední části člunkové kosti zápěstí indikovanými ke konzervativní léčbě. Diagnostika byla prováděna na základě RTG a CT vyšetření. Konzervativní terapie spočívala v přiložení sádrové fixace zápěstí a palce na dobu min. 6 týdnů u zcela nedislokovaných zlomenin (průměr 6,4 týdne, rozsah 6–10 týdnů). Ostatní zlomeniny byly imobilizovány sádrou celkem 9 týdnů. Všichni pacienti byli sledováni min. 6 měsíců. Výsledky: V odstupu 6 měsíců od úrazu uváděli 2 z pacientů mírné klidové bolesti (1× při zhojené zlomenině, 1× při pakloubu). Bolesti při pohybu nastávaly u 5 pacientů s rozvinutým pakloubem. Dobré zhojení zlomeniny v anatomickém postavení bylo pozorováno u 10 pacientů (53 %), ve 2 případech (11 %) došlo v průběhu hojení k úhlové dislokaci a v 7 případech (37 %) se rozvinul pakloub. Závěr: Konzervativní terapie je vhodná pro zlomeniny střední části skafoidea nedislokované a s dislokací kostních fragmentů do 1,5 mm. U těchto zlomenin je při konzervativní terapii nízké riziko rozvoje pakloubu. RTG zobrazení je nedostatečné. CT vyšetření je nutné zhotovit při nezachycení linie lomu na RTG snímcích při výrazném klinickém nálezu, obzvlášť ve skupině pacientů s typickým výskytem zlomeniny střední části skafoidea, tzn. u mladých mužů ve věku mezi 25. a 40. rokem. Rozhodnutí o druhu léčby musí vždy vycházet z CT vyšetření.

Introduction: The goal of this work is to determine, using the analysis of our own patient group and current professional publications, in which cases fractures of the scaphoid waist can be treated conservatively by short-term plaster fixation with a low risk of non-union developing. Material and method: A group of 19 patients (17 men and 2 women) with the mean age 31 years (range 20–43, SD 7.3) with fractures of scaphoid waist were indicated for conservative treatment. The diagnosis was made on the basis of X-ray and CT examination. Conservative therapy consisted of applying plaster fixation of the wrist and thumb for a minimum of 6 weeks in completely non-dislocated fractures (mean 6.4 weeks, range 6–10 weeks). The other fractures were immobilized with a plaster cast for a total of 9 weeks. All patients were followed for at least 6 months. Results: At 6 months after the injury, 2 of the patients reported mild pain at rest (1× with healed fracture, 1× with a non-union). Pain during movement occurred in 5 patients with a developed non-union. Good healing of the fracture in the anatomical position was observed in 10 patients (53%), in 2 cases (11%) an angular dislocation occured during healing, and in 7 patients (37%) the result of treatment was a non-union. Conclusion: Conservative therapy is suitable for fractures of the scaphoid waist without dislocation and with dislocation of bone fragments up to 1.5 mm. In these fractures, conservative therapy has a low risk of non-union developing. X-ray imaging is insufficient. In case the fracture line does not appear on the X-ray and there is a significant clinical finding, especially in the group of patients with a typical occurrence of a fracture of the scaphoid waist, i.e. in young men aged between 25 and 40 years, CT examination must be performed. The decision on the type of treatment must always be based on the CT scan.

• MeSH
• člunkovitá kost * diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• dospělí MeSH
• fixace fraktury MeSH
• fraktury kostí diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• konzervativní terapie * MeSH
• lidé MeSH
• poranění zápěstí terapie   MeSH
• pseudoartróza diagnostické zobrazování   etiologie   MeSH
• sádrové obvazy MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: This manuscript aims to identify an indication algorithm for the surgical treatment of radial head fractures associated with elbow dislocation. The study compares the mid-term functional outcomes of patients with multifragment radial head fracture treated by resection with the outcomes of patients treated with radial head replacement. MATERIAL AND METHODS: The cohort of 34 patients who sustained a radial head fracture at the mean age of 42.5 years (age range 20-81 years) was broken down into two groups by type of surgery. The EXT group consists of 20 patients with the radial head fracture treated by radial head resection. The END group includes 14 patients treated with the radial head replacement. In all patients, the radial head fracture was associated with elbow dislocation (type IV fracture according to the Mason-Johnston classification). The modified Kocher's surgical approach was used in all patients of both the groups. In the EXT group, resection of the fragmented radial head was performed. In the END group, the ExploR® Modular Radial Head System (Zimmer, Biomet, USA) was used, consisting of a CoCr (cobalt chromium) alloy head and a titanium stem. The pain and the range of motion of the elbow and forearm were evaluated after the completion of the outpatient rehabilitation (the mean follow-up period was 2.4 years). Simultaneously, the elbow joint stability was assessed. Radiographs were taken to detect heterotopic ossifications, proximalization of the radius, and any signs of prosthesis loosening. The frequency of reoperations was followed-up. The MEPS (Mayo Elbow Performance Score) was calculated. RESULTS: In the EXT group, the mean elbow flexion was 117.5° and the mean pronation/supination was 166.9°. In 50% of patients, the MEPS obtained was greater than 90 points, which means an excellent functional outcome. In 1 patient (5%), recurrent elbow dislocation occurred which was the reason for revision surgery (elbow transfixation with the Kirschner wires and medial collateral ligament suture). Revision surgery was also performed in 2 patients (10%) in whom not all the radial head fragments were removed. Moreover, also observed was elbow joint instability (2 patients) and temporary radial nerve paralysis (1 patient). In 1 case discrete proximalization of the radius developed. The patients in the END group showed the mean elbow flexion of 112° and the mean pronation/supination of 135°. The MEPS obtained from 69% of patients was greater than 90 points, which means an excellent outcome. The pain under load was reported by 3 patients (21%). In 5 patients (35%), the X-rays showed radiolucent zone around the stem of the prosthesis. Neither revision surgery, nor prosthesis removal has been performed yet in any patient. No instability, neurological complications or infections have been reported. In both EXT and END group heterotopic ossifications have developed in 4 patients. CONCLUSIONS: Radial head replacement compared to the radial head resection in the management of multifragment fractures associated with elbow dislocations increase the elbow and forearm stability. The group of patients with an implanted radial head prosthesis shows a higher percentage of patients achieving excellent functional outcome than the group of patients with radial head resection. KEY WORDS: radial head, elbow, fracture, dislocation, resection, prosthesis.

• MeSH
• dislokace kloubu * chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury hlavice a krčku vřetenní kosti MeSH
• fraktury vřetenní kosti * chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• loketní kloub * chirurgie   patofyziologie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nestabilita kloubu * chirurgie   etiologie   MeSH
• poranění lokte MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• tříštivé fraktury * chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Vysokoškolská učebnice, která se zaměřuje na základy ortopedie a traumatologie.

• MeSH
• ortopedie MeSH
• traumatologie MeSH

• Konspekt
• Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
• Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
• NLK Obory
• ortopedie
• traumatologie
• NLK Publikační typ
• učebnice vysokých škol
• kolektivní monografie

PURPOSE OF THE STUDY A single treatment procedure for multi-fragmented non-reconstructible radial head fractures has not been established as of yet. One of the available treatment methods can be the implantation of an endoprosthesis, but there is no consensus in available publications. We therefore decided to trial their use and to obtain our own experience. This study includes the evaluation of the outcomes of treatment at one year postoperatively. MATERIAL AND METHODS Our group included eight patients (six men and two women with the mean age of 46.1 years, ranging from 24 to 80 years) with an implanted ExploR® (Biomet, U.S.A.) radial head endoprosthesis. The radial head fractures were of three to six fragment type, in six cases there was an associated dislocation. In one case, there was a concomitant diaphyseal fracture of the ulna which was stabilised using the Würzburger intramedullary nail (TRUE-Instrumente GmbH, Germany). The surgical approach through Kocher's interval was used in all cases. Fixation using a plaster splint from metacarpophalangeal joints up to the shoulder was applied postoperatively for a period of two to three weeks in all patients. RESULTS The assessment was carried out on average at 13 months (range 12-15 months) after the surgery. The mean elbow flexion was 7.5° to 136.9°, forearm supination was 0° to 86.3° and forearm pronation was 0° to 80.0°. The elbow joint maintained its stability in all cases. Neurological deficit did not develop in any of the patients. The DASH score reached the mean value of 11.2. The mean value of the Mayo Elbow Performance Score (MEPS) was 92.5. Radiological signs of implant loosening were observed in three cases. In two of these cases, bone resorption occurred surrounding the stem of endoprosthesis. In two patients, heterotopic ossification were found and in one case, an oversized endoprosthesis head was implanted. No recurrent elbow dislocation was seen in any of the patients. DISCUSSION The application of radial head endoprosthesis is indicated for comminuted radial head fractures and concurrent ligamentous injuries (fracture-dislocations, terrible triad, Essex-Lopresti injuries). Equally good functional outcomes may be achieved with the use of an endoprosthesis as by osteosynthesis. The complications of arthroplasty tend to be late, at ten or more years postoperatively. Further follow-up of our patients will be necessary, along with a further expansion of our group of patients. Complications may be prevented with the use of longer-stem implants and more up-to-date cemented bipolar endoprostheses which, according to recent studies, achieve equally good functional outcomes and reduce the number of necessary revision surgeries - implant removal in particular. CONCLUSIONS In treating the comminuted radial head fractures, the implantation of endoprosthesis helps to achieve a quick restoration of the elbow joint function along with good functional outcomes and prevents instabilities in case of associated ligamentous injuries. A basic precondition for successful treatment is the choice of an adequate size head. The radiological signs of stem loosening do not necessarily have to affect the functional outcomes. Key words: fracture, radial head, endoprosthesis, Kocher approach.

• MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury vřetenní kosti chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• loketní kloub chirurgie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• protézy lokte MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• totální endoprotéza loketního kloubu * MeSH
• tříštivé fraktury chirurgie   MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

PURPOSE OF THE STUDY The prevalence of nerve structure injuries accompanying pelvic and acetabular fractures is stated to be 5-25 %, with most frequent injuries to motor nerve structures associated with fractures of the posterior wall of the acetabulum. Prognostically worse outcomes of regeneration are documented mainly in iatrogenic, intraoperative injuries to nerve structures. This study aims to document the functional effect of muscle transfers restoring the movement of lower extremities with irreversible nerve lesion caused by the pelvic and acetabular fracture. MATERIAL AND METHODS A total of 18 patients with irreversible palsy of lower extremities in L4-S1 segments underwent a reconstruction surgery in the period 2006-2016, of whom 13 patients with the mean age of 42 (21-79) years arrived for a follow-up. The group included 10 patients with the loss of function of peroneal portion of the sciatic nerve, one patient sustained femoral nerve lesion and two patients suffered complete sciatic nerve lesion (both the peroneal and tibial portion). The patients were evaluated at the average follow-up of 77 (24-129) months after the reconstruction surgery. The average time interval from pelvic fracture to reconstruction by muscle transfer was 47 (18-151) months. Due to a wide spectrum of functional damage, the patients were evaluated in terms of the overall effect of the reconstruction surgery on the activities of daily living using the LEFS (The Lower Extremity Functional Scale). The surgical techniques used transposition of tensor fascie latae for femoral nerve lesion, transposition of tibialis posteriormuscle for palsy of the peroneal division of the sciatic nerve and tenodesis of tibialis anterior tendon and peroneus longustendon for the palsy of the peroneal and tibial portion of sciatic nerve. RESULTS The effect of movement restoration on daily living evaluated using the LEFS achieved 65 points (53-79) which is 85% of the average value of LEFS in healthy population. The transposition of active muscles tibialis posterior and tensor fasciae latae resulted in all the patients in active movement restoration. A loss of correction of foot position following the performed tenodesis of the paralysed tibialis anterior muscle was observed in one patient, with no significant impact on function. No infection complication was reported in the group. In 78% of patients the intervention was performed as day surgery. DISCUSSION There is a better prognosis for restoration in incomplete nerve lesion than in complete lesions and also in the loss of sensation than in the loss of motor function. The mini-invasive stabilisation of pelvic ring according to literature does not increase the risk of nerve lesions, while on the other hand a higher incidence of femoral nerve damage by INFIX fixator is documented. The type of muscle transfer is selected based on the availability of active muscles suitable for transposition and also with respect to functional requirements of the patient. CONCLUSIONS Irreversible palsy of lower extremity after the pelvic fracture is easily manageable as to the restoration of function. Surgical interventions using the preserved active muscles to restore the lost movement should be a component part of comprehensive surgical care for patients who sustained a pelvic fracture and should be performed centrally at a centre availing of comprehensive expertise. Key words: nerve lesion, tendon transfer, acetabulum, pelvis, fracture.

• MeSH
• acetabulum zranění   MeSH
• činnosti denního života MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury kostí komplikace   MeSH
• kosterní svaly inervace   transplantace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mononeuropatie etiologie   chirurgie   MeSH
• pánevní kosti zranění   MeSH
• paraplegie etiologie   chirurgie   MeSH
• plexus lumbosacralis zranění   MeSH
• poranění dolní končetiny chirurgie   MeSH
• poranění periferního nervu etiologie   chirurgie   MeSH
• přenos šlachy metody   MeSH
• prognóza MeSH
• senioři MeSH
• zákroky plastické chirurgie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Rheumatosurgery is a discipline managing the symptoms of rheumatoid arthritis of the musculoskeletal system. In a vast number of patients this disease starts in the wrist and hand. The portfolio of surgical procedures performed on the skeleton and soft tissues in these regions can be divided into two groups that, however, often times overlap in practice. Commonly, a combination of these surgical interventions is used. The surgical management should commence with prophylactic interventions that aim to slow down the development of rheumatoid deformities. These are followed by reconstructive surgery which shall manage the already developed rheumatoid deformities and their complications. The prophylactic interventions include early and late synovectomy, peritenosynovectomy, tenodeses, tendon transpositions and limited arthrodeses. The reconstructive surgery procedures comprise osteotomy, resection procedures, alloplasties, total arthrodesis and tendon reconstructions. Key words: rheumatoid arthritis, rheumatosurgery, hand, wrist.

• MeSH
• artrodéza MeSH
• klouby ruky chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• revmatoidní artritida komplikace   chirurgie   MeSH
• ruka chirurgie   MeSH
• šlachy chirurgie   MeSH
• synovektomie MeSH
• získané deformity ruky etiologie   chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Introduction: The aim of the study was to compare the early treatment results of acromioclavicular dislocations addressed by surgical hook plates and tension wire band in the period of six months from the surgery. Material and method: Two cohorts of patients treated surgically for acromioclavicular dislocation were evaluated. In the HOOK group, 24 patients (23 men, 1 woman, average age 41.7 years) were stabilized with the hook plate (Synthes, USA). In the CERC group, the method of tension wire band was used to treat 29 patients (men only, average age 38.8 years). Rockwood injury rates: HOOK - 6 times grade II, 16 times grade III and two times grade V; CERC - 6 times grade II, 20 times grade III and 3 times grade V. Clinical and X-ray findings were evaluated. Results: The mean follow-up was 7.1 months in the HOOK group and 6.3 months in the CERC group. In the HOOK group, full arm mobility was restored in 23 patients (95.8 %) and in one case (4.2 %) abduction above 80° was reduced. The range of motility in the CERC group was limited in five patients (17.2 %). This was a limitation above 110°, 115°, 125° and twice above 135°. The spacing of the acromioclavicular articulation prior to implant extraction occurred in the HOOK group in three cases (12.5 %), in the CERC group in one case (3.4 %). In the HOOK group, four cases (16.7 %) showed proximalization of the collarbone after extraction of the implant. In the CERC group after extraction of the osteosynthetic material, there was 1 case of reluxation (3.4 %) to Rockwood II type and only one case of a slight displacement (3.4 %). In the CERC group, the collarbone was proxima­lized twice during healing prior to extraction (6.9 %), with one case (3.4 %) of redislocation at the tearing the bond off the acromion. Implant loose­ning occurred in the CERC group in a total of 14 cases (48.3 %), we haven‘t observed it in the HOOK group. The constant score in the HOOK group was 0.96, in the CERC group 0.89. Discussion: Current literature often mentions the possibility of a successful conservative therapy for degree II and III of acromioclavicular dislocation. The disadvantage of stabilization using tension wire band and hook plate is the necessity of two surgical interventions. Reconstruction using tendon grafts and stabilization using special fibres are also used, as well as the arthroscopic methods. Conclusion: Clinical results after surgical treatment of acromioclavicular dislocations using hook plate and tension wire band bring about good results. In the period of six months after the surgery, there is more frequent limitation of motility when using tension wire band, especially in connection with the migration of Kirschner wires. Stabilization with a hook plate is affected by fewer complications.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * zranění   MeSH
• dislokace kloubu chirurgie   diagnostické zobrazování   MeSH
• dlahy MeSH
• dospělí MeSH
• kostní dráty MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Cílem naší studie bylo posoudit výsledky léčby zlomenin střední části klíční kosti pomocí nitrodřeňově zavedeného hřebu. Metoda: Hodnotíme soubor 58 pacientů se zlomeninami klíční kosti stabilizovanými implantátem Hofer Clavicula Pin (HCP, firma Hofer GmbH & Co KG, Fürstenfeld, Německo). V 43 případech byl použit statický a v 15 dynamický implantát. Průměrný věk pacientů činil 39,1 roku (rozsah 18−71, SD 4,4), poměr muži : ženy byl 43:15, pravostranná klíční kost byla zlomena u 26 pacientů, levostranná u 32. Průměrná doba mezi úrazem a operací činila 10,2 dne (rozsah 2−19, SD 4,4). Soubor zahrnoval 24 dvou-, 14 tří- a 20 čtyřfragmentových zlomenin střední třetiny klíční kosti. Ve všech případech byla zlomenina reponována otevřeně, implantát byl zaváděn nepřímou metodou, nejdříve ze zlomeniny antegrádně do laterálního fragmentu, následně retrográdně do mediálního fragmentu. Výsledky: Průměrná doba sledování pacientů byla 7,1 měsíce (rozsah 6−23, SD 5,5). Rentgenové známky hojení byly patrny ve všech případech, ke zhojení došlo v průměru po 8,4 týdne (rozsah 6−20, SD 4,1). V jednom případě (1,7 %) však ke zhojení nedošlo, v odstupu 18 dnů po extrakci byla diagnostikována refraktura bez jednoznačného dalšího mechanismu úrazu, další dvě refraktury byly způsobeny opětovným úrazem. Ve čtyřech případech (6,9 %) došlo ke zlomení hrotu pinu. Ve dvou případech (3,4 %) došlo k angulaci pinu, přesto však došlo k plné prostavbě zlomenin v uspokojivém postavení. Prominence pinu byla pozorována celkem ve 23 případech (39,7 %), ve 13 případech (22,4 %) si vynutila předčasnou extrakci implantátu pro perforaci nebo iritaci kůže a bolesti. Asymptomatických bylo 10 případů (17,2 %) prominence. U šesti případů perforace kůže implantátem došlo k rozvoji klinických známek infekce, po extrakci pinu a aplikaci antibiotik došlo vždy ke zhojení rány. Velice dobrý funkční nález v ramenním kloubu byl pozorován u 57 pacientů (98,2 %). DASH skóre dosáhlo průměrné hodnoty 8,1 bodu (rozsah 0,8–30,8, SD 4,4), Constant score 93,1 (rozsah 42,8–98,1, SD 3,2). Závěr: Nitrodřeňová stabilizace dvou- až čtyřfragmentových zlomenin střední části klíční kosti pomocí Hofer Clavicula Pin poskytuje v průběhu hojení velice dobrou stabilitu a vede k dobrému zhojení zlomenin. Komplikacemi metody jsou zejména dráždění měkkých tkání až perforace kůže v oblasti laterálního konce implantátu, prevencí může být adekvátní zanoření pinu blíže ke kosti, které však může způsobit jeho obtížnou extrakci.

Introduction: The aim of our study was to assess treatment outcomes in fractures of the middle part of the clavicle using an intramedullary nail. Methods: We have evaluated a total of 58 patients with a clavicle bone fracture stabilized by the Hofer Clavicula Pin implant (HCP, Hofer GmbH & Co KG, Fürstenfeld, Germany). A static implant was used in 43 cases, and a dynamic implant was used in the remaining 15. The mean age of patients was 39.1 years (range 18−71, SD 4.4), the male-to-female ratio being 43:15. The right collarbone was broken in 26 patients, the left one in 32. The average time between accident and surgery was 10.2 days (range 2–19, SD 4.4). The set included 24 two-, 14 three- and 20 four-fragment fractures of the clavicle midshaft. Open reduction was used in all the cases. The implant was introduced by the indirect method: first, insertion of the pin from the fracture antegrade into the lateral fragment took place, then it was inserted retrogradely into the medial fragment. Results: The average patient follow-up was 7.1 months (range 6−23, SD 5.5). X-ray signs of healing were evident in all cases, with healing occurring at 8.4 weeks on average (range 6−20, SD 4.1). In one case (1.7%), however, healing did not occur – refracture was diagnosed 18 days following pin extraction with no clear mechanism of injury; two more refractures were caused by a new accident. The apex of the pin was broken in four cases (6.9%). In two cases (3.4%), angulation of the pin occurred; however, full fracture healing was satisfactorily achieved. Pin prominence was observed in a total of 23 cases (39.7%), requiring premature extraction of the implant due to perforation or irritation of skin and pain in 13 (22.4%) cases. 10 cases (17.2%) of prominence were asymptomatic. Six cases with skin perforation by the implant developed clinical signs of infection, wound healing was always achieved after extraction of the pin and application of antibiotics. A very good functional finding in the shoulder joint was observed in 57 patients (98.2%). The DASH score reached an average of 8.1 points (range 0.8–30.8, SD 4.4). Constant score was 93.1 (range 42.8–98.1, SD 3.2). Conclusion: Intramedullary stabilization of two-, three- and four-fragment fractures of the middle part of the clavicle using the Hofer Clavicula Pin provides very good stability during healing and leads to good healing of fractures. The complications of the method are soft tissue irritation or even skin perforation in the region of the lateral end of the implant. Preventive insertion of the pin closer to the bone may prevent such complications, but also result in difficult pin extraction.

• Klíčová slova
• nitrodřeňové hřebování,
• MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury kostí diagnostické zobrazování   komplikace   terapie   MeSH
• klíční kost * diagnostické zobrazování   zranění   MeSH
• kostní hřeby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• vnitřní fixace fraktury * metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Cílem studie bylo porovnání časných léčebných výsledků akromioklavikulárních luxací řešených operačně hákovými dlahami a tahovými cerklážemi v době půl roku od operace. Materiál a metoda: Hodnoceny byly dva soubory pacientů léčených operačně pro akromioklaviklární luxaci. Ve skupině HOOK byla použita ke stabilizaci háková dlaha (firma Synthes, USA) u 24 pacientů (23 mužů, jedna žena, průměrný věk 41,7 roků). Ve skupině CERC byla použita metoda tahové cerkláže u 29 pacientů (pouze muži, průměrný věk 38,8 roků). Stupně poranění podle Rockwooda: HOOK - 6x II., 16x III. a 2x V. stupeň; CERC - 6x II., 20x III. a 3x V. stupeň. Hodnoceny byly klinické a rentgenové nálezy. Výsledky: Průměrná doba sledování byla ve skupině HOOK 7,1 měsíce, ve skupině CERC 6,3 měsíce. Ve skupině HOOK byla obnovena plná hybnost ramene u 23 pacientů (95,8 %) a v jednom případě (4,2 %) byla omezena abdukce nad 80°. Rozsah hybnosti ve skupině CERC byl omezen u pěti pacientů (17,2 %). Jednalo se o omezení nad 110°, 115°, 125° a dvakrát nad 135°. Rozestup akromioklavikulárního skloubení před extrakcí implantátu nastal ve skupině HOOK ve třech případech (12,5 %), ve skupině CERC v jednom případě (3,4 %). Ve skupině HOOK jsme po extrakci implantátu ve čtyřech případech (16,7 %) na rentgenovém snímku prokázali proximalizaci klíční kosti. Ve skupině CERC po extrakci osteosyntetického materiálu došlo jedenkrát k reluxaci (3,4 %) do stadia Rockwood II a jedenkrát pouze k mírnému posunu (3,4 %). Ve skupině CERC dále došlo k proximalizaci klíční kosti v průběhu hojení před extrakcí dvakrát (6,9 %), přičemž v jednom případě (3,4 %) došlo k reluxaci při vytržení cerkláže z acromia. Uvolnění implantátu nastalo ve skupině CERC celkem v 14 případech (48,3 %), ve skupině HOOK jsme ho nezaznamenali. Constant skóre ve skupině HOOK dosahovalo hodnoty 0,96, ve skupině CERC 0,89. Diskuze: V soudobé literatuře je často zmiňována i možnost úspěšné konzervativní terapie pro II. a III. stupeň akromioklavikulární luxace. Nevýhodou stabilizace pomocí tahové cerkláže a hákové dlahy je nutnost dvou operačních zákroků. Používány jsou i rekonstrukce pomocí šlachových štěpů a stabilizace pomocí speciálních vláken, ošetření probíhá i artroskopickými metodami. Závěr: Klinické výsledky po operační léčbě akromioklavikuláních luxací při použití hákové dlahy a tahové cerkláže dosahují dobrých výsledků. V době půl roku od operace častěji přetrvává omezení hybnosti při užití tahové cerkláže zejména ve spojitosti s migrací Kirschnerových drátů. Stabilizace pomocí hákové dlahy je zatížena menším počtem komplikací.

• MeSH
• akromioklavikulární kloub * zranění   MeSH
• dislokace kloubu chirurgie   diagnostické zobrazování   MeSH
• dlahy MeSH
• dospělí MeSH
• kostní dráty MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   přístrojové vybavení   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Práce přináší přehled výskytu střelných poranění v mírových podmínkách v současnosti a jejím cílem je zhodnotit zásady jejich ošetřování. Metoda: Hodnotíme soubor 104 pacientů se střelným poraněním s průměrným věkem 38,7 roku (rozsah 18−71) a poměrem muži: ženy 84 (80,8 %): 20 (19,2 %). Hlava byla zasažena 7x (6,7 %), přičemž penetrující poranění nastalo pouze jednou (1,0 %). K zasažení krku došlo 3x (2,9 %). Hrudník byl poraněn 15x (14,4 %), penetrující poranění v této lokalitě bylo zaznamenáno 10x (9,6 %). Z nitrohrudních orgánů došlo v 5 případech k zasažení plíce a 1x srdce. Ke střelnému poranění břicha došlo 13x, z toho k penetraci do peritoneální dutiny 7x (6,7 %). Z nitrobřišních orgánů byla 5x zasažena střeva, 3x játra a 1x žlučník. Celkem 66x (63,5 %) došlo k poranění končetin, přičemž 19x bylo spojeno se vznikem fraktury. V 50 případech (48,1 %) se jednalo o napadení jinou osobou, 45 pacientů (43,3 %) se poranilo samo neúmyslně, u 5 pacientů (4,8 %) se jednalo o suicidální pokus a 4x (3,8 %) došlo k náhodnému postřelení jinou osobou. Použitou střelnou zbraní byla nejčastěji pistole 57x (54,8 %), 20x (19,2 %) vzduchová puška, 10x (9,6 %) puška, 2x (1,9 %) rozbuška a 1x (1,0 %) útočná puška. Ve 14 případech (13,5 %) se nepodařilo zjistit typ střelné zbraně. Výsledky: Chirurgické ošetření bylo indikováno ve všech případech, prvním krokem byl vždy důkladný výplach rány. Jednodobé chirurgické ošetření bylo provedeno ve 48 případech (46,2 %), ostatních 56 ran (53,8 %) si vyžádalo vícedobé léčení. Konzervativní terapie fraktur vzniklých v souvislosti se střelným poraněním byla indikována v 10 případech (9,6 %). Specializovaných chirurgických výkonů bylo provedeno celkem 30: 7 laparotomií, 5 torakotomií, 5 stabilizací zlomenin zevním fi xatérem, 4 amputace končetin, 2 nitrodřeňové osteosyntézy hřebem, 2 stabilizace zlomenin Kirchnerovými dráty, 2 cévní rekonstrukce, 1 kraniotomie a 1 sutura periferního nervu. Komplikace hojení nebyly časté: infekt v ráně byl pozorován 2x (1,9 %), 1x došlo k dehiscenci rány (1,0 %), 2x (1,9 %) se rozvinula osteomyelitida, 1x (1,0 %) pakloub a 1x (1,0 %) byla diagnostikována plicní embolie nezpůsobená projektilem, která nebyla fatální. Závěr: Důsledné debridement, fasciotomii a kompletní drenáž střelného kanálu indikujeme pouze u hlubokých střelných ran. Chirurgickou revizi dutiny břišní indikujeme u všech penetrujících střelných poranění břicha. Expektační přístup s chirurgickým ošetřením rány a hospitalizací je dovolen pouze u jednoznačně nepenetrujících břišních poranění. Komplikace hojení střelných ran v mírových podmínkách nebývají časté a jsou nejčastěji infekční.

Introduction: This work provides an overview of the incidence of gunshot wounds during peace conditions in a civilian population and aims to assess the principles of their treatment. Method: We evaluated a total of 104 patients with gunshot wounds with an average age of 38.7 years (range 18−71). 84 men (80.8%) and 20 women (19.2%) were involved. The head was affected 7 times (6.7%). Out of those, penetrating injury occurred only once (1.0%). The throat was hit three times (2.9%). The chest was injured 15 times (14.4%), penetrating injury at this site was observed in 10 cases (9.6%). In five cases the lungs were affected and the heart once. Gastric injury occurred 13 times, penetration into the peritoneal cavity occurred seven times (6.7%). The intestine was injured five times, the liver three times and the gall-bladder once. Limb injury was present in 66 (63.5%) cases and in 19 of those, the injury was associated with a fracture. In 50 cases (48.1%), the patient was attacked by another person. 45 patients (43.3%) injured themselves unintentionally, five patients (4.8%) were injured in a suicidal attempt and four (3.8%) were accidentally shot by someone else. The weapons used were: pistol in 57 (54.8%) cases, air rifle in 20 cases (19.2%), a rifle in 10 cases (9.6%), two patients (1.9%) were injured with a detonator and one (1.0%) with an assault rifle. In 14 cases (13.5%), the type of firearm used was not established. Results: Surgical treatment was indicated in all cases. The first step was always a thorough wound irrigation. Single surgical treatment was performed in 48 cases (46.2%) while the other 56 patients (53.8%) required multiple surgeries. Specialized surgical procedures were performed in a total of 30 cases: seven laparotomies, five thoracotomies, five fracture stabilizations using external fixator, four amputations of limbs, two intramedullary osteosyntheses, two stabilizations with the use of Kirchner wires, two vascular surgeries, one craniotomy and one suture of a peripheral nerve.Complications of healing were not frequent: wound infection was observed in two cases (1.9%), wound dehiscence in one case (1.0%), osteomyelitis in two cases (1.9%), nonunion of the fracture (1.0 %) occurred once and in one case (1.0%), pulmonary embolism was diagnosed which was not fatal.Conclusion: Consistent debridement, fasciotomy, and complete drainage of the wound are only indicated in deep gunshot wounds. A surgical revision of the abdominal cavity is indicated for all penetrating abdominal gunshot injuries. The watch-and-wait approach with surgical wound management and hospitalization is only allowed for unambiguously non-penetrating abdominal injuries. Complications of gunshot wound healing in civilian settings are not common and are most often infectious.

• MeSH
• antibiotická profylaxe MeSH
• debridement MeSH
• dospělí MeSH
• fasciotomie MeSH
• hojení ran MeSH
• laparotomie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• senioři MeSH
• střelné rány * etiologie   chirurgie   terapie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH