Úvod: Chronický subdurální hematom je potenciálně závažné onemocnění postihující především nemocné vyššího věku, často se závažnými komplikujícími onemocněními a rozsáhlou medikací včetně antiagregační a antikoagulační terapie. U symptomatických nemocných je nutná operace – nejčastěji evakuace hematomu z trepanace s drenáží subdurálního prostoru. Cílem studie je rozbor vlivu předoperační antikoagulační nebo antiagregační terapie u nemocných s chronickým subdurálním hematomem na tíži předoperační klinické symptomatologie a výsledek operační léčby včetně četnosti komplikací a reoperací. Materiál a metodika: Práce retrospektivně analyzuje soubor 132 nemocných, operovaných v letech 2008–2013 na pracovišti autorů pro chronický subdurální hematom. U nemocných byly sledovány následující parametry charakterizující předoperační stav: věk, podávaná antikoagulační nebo antiagregační léčba, jiné poruchy hemokoagulace, interval mezi pravděpodobným úrazem a operací, délka trvání příznaků, stav nemocného před výkonem (Glasgow Coma Scale) a přítomnost zřejmé fatické poruchy nebo motorického deficitu alespoň středního stupně. V peri a pooperačním průběhu byl hodnocen typ výkonu, přítomnost recidivy hematomu, způsob reoperace, pooperační komplikace a výsledný stav nemocného hodnocený pomocí Glasgow Outcome Scale. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 64 nemocných (42 mužů, 22 žen) bez antiagregační, antikoagulační a jiné medikace ovlivňující hemokoagulaci a s normálními laboratorními parametry (kontrolní soubor), 20 nemocných (13 mužů, 7 žen) s účinnou warfarinizací a 37 nemocných s antiagregační terapií (30 mužů, 7 žen). Nemocní s antiagregační terapií a warfarinizovaní pacienti byli významně starší než pacienti v kontrolním souboru. U warfarinizovaných nemocných statistické hodnocení prokázalo významně kratší dobu trvání klinických příznaků a významně horší předoperační klinický stav při hodnocení pomocí Glasgow Coma Scale. S jedinou výjimkou byly u všech nemocných primárně indikovány trepanace s drenáží, u nemocných s antiagregační terapií nebo na warfarinu po adekvátní hematologické přípravě. I když byla četnost reoperací pro recidivu hematomu a pooperačních komplikací nejvyšší u warfarinizovaných nemocných, rozdíl proti kontrolnímu souboru nedosahoval statistické významnosti. Hodnocení klinického výsledku s odstupem alespoň 2 měsíců po operaci prokazuje srovnatelný podíl dobrých výsledků (Glasgow Outcome Scale 4,5) ve všech skupinách − 82,8 % v kontrolním souboru, 80 % u warfarinizovaných a 83,8 % nemocných s antiagregační terapií. Závěr: Získaná data neprokázala statisticky významný negativní vliv antikoagulační nebo antiagregační terapie na výsledky neurochirurgické léčby po adekvátní předoperační přípravě u nemocných s chronickým subdurálním hematomem při hodnocení podle Glasgow Outcome Scale. Výsledky prokazují nejvyšší četnost komplikací a recidiv chronických subdurálních hematomů u nemocných na warfarinu, i když rozdíl nedosahuje statistické významnosti.

Introduction: Chronic subdural haematoma is a potentially threatening disease, affecting mainly advanced age patients often with frequent serious complicating diseases and extensive concomitant medication including antiaggregation and anticoagulation treatment. Surgery is indicated in symptomatic patients, with haematoma evacuation and subdural drainage via simple skull trephination in the majority of cases. The study aims to analyse the influence of presurgical anticoagulation and antiaggregation treatment on the severity of pre-surgical clinical status and final surgical outcome including the incidence of complications and haematoma recurrence. Material and methods: The paper retrospectively analyses a group of 132 patients operated on from 2008 to 2013 for chronic subdural haematoma. The following parameters characterising pre-surgical clinical condition were studied: age, anticoagulation and antiaggregation treatment administered, other haemocoagulation problems, interval between the probable injury and surgery, duration of symptoms, the patient’s pre-surgical clinical condition (Glasgow Coma Scale) and the presence of a speech disorder or at least moderate limb paresis. In the postoperative period and subsequent follow- up, the type of surgery, haematoma recurrence, reoperation technique, postoperative complications and final outcome (Glasgow Outcome Scale) were analysed. Results: 64 patients (42 males, 22 females) without antiaggregation and anticoagulation treatment or other medication potentially altering haemocoagulation with normal coagulation parameters (control group), 20 patients (13 males, 7 females) on anticoagulation and 37 patients (30 males, 7 females) on antiaggregation met study inclusion criteria. Anticoagulated patients and patients on antiaggregation were significantly older than the control group patients. Statistical analysis also proved a shorter duration of clinical symptoms and worse clinical condition (GCS) in anticoagulated patients than in the control group. Skull trephination with drainage was the primary surgery indicated in all but one patient, in patients with anticoagulation or antiaggregation after adequate haematological treatment. Although the incidence of reoperation due to haematoma recurrence and postoperative complications was the highest in anticoagulated patients, this difference from the control group did not reach the level of statistical significance. The analysis of clinical outcome (>2 months after surgery) shows a similar proportion of patients with good outcome (Glasgow Outcome Scale 4.5) in all studied groups – control group 82.8%, anticoagulation treatment 80%, antiaggregation treatment 83.8%. Conclusion: Study results did not confirm statistically a significant negative effect of antiaggregation or anticoagulation treatment after adequate pre-surgical preparation on surgical outcomes in chronic subdural haematoma patients (Glasgow Outcome Scale). The highest incidence of complications and haematoma recurrencies was found in anticoagulated patients, although the difference does not reach the level of statistical significance.

• MeSH
• antikoagulancia aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• časové faktory MeSH
• chronický subdurální hematom * diagnóza   chirurgie   MeSH
• dospělí MeSH
• drenáž MeSH
• Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje   MeSH
• Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje   MeSH
• inhibitory agregace trombocytů * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• neurochirurgické výkony MeSH
• poranění mozku MeSH
• předoperační období MeSH
• předoperační péče * MeSH
• recidiva MeSH
• reoperace statistika a číselné údaje   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• trepanace metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• warfarin * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

OBJECTIVES: The S100B protein subgroup is a thermolabile acidic calcium-binding protein, which was first described in association with the central nervous system. Destruction of nerve tissue results in S100B protein release from astrocytes and elevation of its levels in cerebrospinal fluid. If the blood-brain barrier is also damaged, S100B can pass into the systemic circulation and elevated blood levels of S100B can be detected. High S100B serum levels in patients with head injuries are predictive of possible development of secondary brain injury and may be related to the extent of permanent injury to the CNS . MATERIAL AND METHODS: The authors present results obtained from a group of 39 children aged 0 (newborns) to 17 years with an isolated craniocerebral injury. RESULTS: In our group of 39 children (aged 0-17 years) we observed excellent GOS group (GOS - Glasgow Outcome Scale 4 or 5) in 33 patients at the time of transfer from our intensive care unit to the neurological department. There were no deaths and only 6 children were in the poor GOS group (GOS 2 or 3). A second GOS evaluation was performed 6 months later: at this time 36 children were in the excellent GOS group and only 3 children remained in the poor GOS group. CONCLUSIONS: Due to high variability in S100B protein serum levels in children (dependent on age and gender) no correlation between initial S100B levels and GOS was observed for our group of patients. Our results indicate that the rate of decrease of S100B protein levels back to normal values is more meaningful than its absolute value.

• MeSH
• dítě MeSH
• Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje   MeSH
• Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje   MeSH
• kojenec MeSH
• kraniocerebrální traumata krev   diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• neurotrofní faktory krev   MeSH
• novorozenec MeSH
• předškolní dítě MeSH
• proteiny S100 krev   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cíl: Ve své práci autoři prezentují výsledky léčby pacientů operovaných na Neurochirurgické klinice LF MU a FN Brno pro střelné poranění hlavy a mozku během let 2005-2008. Ve sdělení jsou zvažovány nejdůležitější prognostické faktory, které ovlivňují volbu terapeutického postupu. Součástí práce je i připomenutí klasifikace a patofyziologie penetrujících poranění. Autoři v textu předkládají základní přehled ranivé balistiky střelných poranění. Soubor a metodika: Celkem podstoupilo operační revizi 20 pacientů, ve všech případech se jednalo o muže, s průměrným věkem 59 let. Nejmladší byl ve věku 33, nejstarší 80 let. V 17 případech šlo o poranění, která si pacienti způsobili v sebevražedném úmyslu, ve dvou případech došlo k poranění při neopatrné manipulaci se střelnou zbraní. Jedenkrát byl pacient obětí násilného trestného činu. Soubor pacientů byl retrospektivně vyhodnocen stran výsledného klinického stavu ve škále Glasgow Outcome Scale (GOS) [1], u přeživších s odstupem do šesti měsíců od penetrujícího poranění. Byla zhodnocena závislost GOS na stavu vědomí pacienta při přijetí a na rozsahu postižení dle CT vyšetření mozku. Výsledky: Stav vědomí pacienta při přijetí a rozsah postižení mozkového parenchymu na vstupním CT mozku jsou nejdůležitějšími prognostickými faktory, dle kterých se řídí další postup léčby těchto těžce poraněných pacientů. V našem souboru mělo vstupní Glasgow Coma Scale (GCS) [2] 3 body celkem 15 pacientů (75 %), GCS 9 bodů 1 pacient (5 %), GCS 14 bodů 1 pacient (5 %) a GCS 15 bodů 3 pacienti (15 %). Primární vstupní vyšetření mozku výpočetní tomografií vykazovalo 9krát těžké multilobární extenzivní postižení mozkového parenchymu, 11krát se jednalo o fokální postižení jednoho laloku mozku, často v elokventní zóně. Mortalita v našem souboru dosáhla 65 %, celkem 4krát byl pacient zařazen jako dárce do transplantačního programu. Závěr: V odborné literatuře kolísá mortalita střelných poranění mozku mezi 60-90 %, v našem souboru dosáhla mortalita 65 %. Tento relativně příznivější výsledek je dán celkem 50% zastoupením jateční pistole užité při střelném poranění. I přes závažné primární poranění parenchymu mozku je při příznivé prognóze kladen důraz na minimalizaci dalších, sekundárních postižení mozkové tkáně.

Aim: The authors report the results of treatment to patients with gunshot and captive bolt injury to the brain, all of them undergoing surgery at the Department of Neurosurgery at the Faculty Hospital, Brno in the 2005-2008 period. The article addresses the most important prognostic factors influencing choice of therapeutic procedures. It also includes a classification and pathophysiology of penetrating injuries. The authors present a basic survey of the impact ballistics of gunshot injuries. Patient group and methods: The case histories of 20 patients were subjected to operational review. All of them were male, mean age 59, range 33 - 80 years. Attempts at suicide accounted for 17 of the them; two arose out of negligent handling of a firearm; and one patient was a victim of violent crime. The clinical status of the patients was retrospectively evaluated by means of the Glasgow Outcome Scale [1], 6 months after the penetrating injury on the part of the survivors. The dependence of GOS on the patient's state of consciousness on admission and the extent of brain involvement according to CT scan were evaluated. Results: The patient's state of consciousness on admission and the extent of brain parenchyma damage on CT scan are the most important prognostic factors dictating approaches to the treatment of these severely injured patients. In our group, the initial Glasgow Coma Scale [2] points totalled 3 in 15 patients (75%), 9 in 1 patient (5%), 14 in 1 patient (5%) and 15 in 3 patients (15%).Initial presenting examination of the brain with computer tomography revealed 9 cases of severe, extensive, multilobar involvement of the brain parenchyma, 11 cases of focal involvement of a single lobe, often in the "eloquent" brain. Mortality in the whole group reached 65%, and 4 cases were classified as donors to the transplantation program. Conclusion: The specialist literature indicates that the mortality rate of brain gunshot wounds varies between 60% and 90%, and our group suffered a mortality of 65%. This relatively favourable outcome is determined by the fact that 50% of the wounds were inflicted by a slaughterhouse (captive bolt) gun, which lacks the extended penetration of bullet-firing weapons. Despite the fact that serious primary injury to the brain parenchyma occurs, a favourable prognosis may result from emphasis on minimizing further secondary brain damage.

• MeSH
• Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• lidé MeSH
• neurochirurgické výkony využití   MeSH
• penetrující poranění hlavy komplikace   patologie   MeSH
• prognóza MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• střelné rány klasifikace   komplikace   mortalita   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Cílem naší práce bylo posoudit význam stanovení S100B proteinu u nemocných s poraněním CNS pro klinickou praxi. Metodika: Do studie bylo zařazeno 98 pacientů, kteří byli přijati do FN Plzeň v období od ledna 2004 do června 2006 s izolovaným poraněním hlavy. Při přijetí i propuštění byly ke zhodnocení klinického stavu použity obecně užívané skórovací protokoly, při přijetí Glasgow Coma Scale (GCS), APACHE II, Injury Severity Score (ISS) a Trauma Revised Injury Severity Score (TRISS), při propuštění pak Glasgow Outcome Scale (GOS). Hodnoty S100B proteinu byly stanoveny při přijetí, po 6, 12, 24 a 72 hodinách. Hladina S100B proteinu byla stanovována na imunoanalyzátoru Liaison, DiaSorin, Itálie. Výsledky: V námi monitorovaném souboru pacientů jsme prokázali souvislost mezi absolutními hodnotami hladin S100B proteinu ve všech sledovaných časech a výsledným klinickým stavem. Nejlepší vztah k výslednému klinickému stavu vykazuje hodnota S100B proteinu ve 24 hodině od přijetí (r = ?0,540; p<0,0001). Hodnota 100B proteinu ve 24. hodině nad 1,17 ?g/l znamená 12,8× vyšší riziko špatného výsledného klinického stavu (p < 0,0001). Pokles hladiny pod 0,2 ?g/l do 72 hodin od přijetí je naopak spojen s 92% pravděpodobností uspokojivého klinického stavu. Závěr: V praxi lze doporučit dynamické sledování hodnot S100B proteinu, klinicky největší význam má hladina 24 hodin od přijetí, hodnoty pod 0,2 ?g/l předvídají dobrý výsledný klinický stav pacienta. Při hodnotách nad 0,2 ?g/l je nutné se orientovat dle hladiny v čase 72 hodin.

• MeSH
• biologické markery MeSH
• centrální nervový systém zranění   MeSH
• Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje   MeSH
• Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje   MeSH
• kraniocerebrální traumata MeSH
• lidé MeSH
• pacienti klasifikace   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• proteiny S100 analýza   biosyntéza   krev   MeSH
• zdravotní stav MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Laboratorní diagnostika kontuzí mozku je založena na měření specifických proteinů, které se uvolňují do cirkulace (neuron specifická enoláza ? NSE a protein S100B). Doplňující histologické vyšetření resekované kontuze mozku prokazuje ložiskové změny mozkové tkáně. Metodika: Byl vyšetřen soubor (n = 20) pacientů s ložiskovým poraněním hlavy. U 9 pacientů došlo během 10 dnů od přijetí ke zlepšení GCS na hodnoty 13?15 (skupina I) a u 11 byly hodnoty GCS nižží než 13 (skupina II). Výsledky: V souboru pacientů s poraněním hlavy jsme zjistili pokles hodnot NSE a proteinu S100B od přijetí do 10. dne hospitalizace. U 5 pacientů, kteří zemřeli, byl pozorován vzestup hodnot NSE a S100B 2.?3.den. Pacienti s klinickým zlepšením a úpravou hodnot GCS během 10 dnů od přijetí (skupina I) na hodnotu 15 bodů měli nižší hodnoty NSE (33,53 vs 61,76 ?g/l, p < 0,05) a proteinu S100B (0,61 vs 4,45 ?g/l, p < 0,05) 1.?3. den po přijetí ve srovnání se skupinou II. Morfologické vyšetření kontuze prokázalo nepoškozená jadérka gliových a gangliových buněk, pericyty rozkládaly cizorodé proteiny. Imunohistochemické vyšetření prokázalo v okolí cév pozitivitu protilátky proti CD 68. Závěr: Sledování sérových koncentrací NSE a S100B je vhodným nenáročným doplňkovým vyšetřením pro monitorování pacientů s kraniocerebrálním poraněním.

• MeSH
• biologické markery analýza   krev   MeSH
• chronické poškození mozku MeSH
• elektronová mikroskopie MeSH
• Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje   MeSH
• imunohistochemie MeSH
• kraniocerebrální traumata MeSH
• lidé MeSH
• proteiny S100 analýza   biosyntéza   krev   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH