Cílem článku je předložit text, který může vést k lepšímu pochopení tématu matek s dítětem s vrozeným i získaným postižením. Za tímto účelem bude analyzováno, jakým způsobem se ženy/matky vypořádávají s postižením svého dítěte, jaké volí vyrovnávací strategie a především jaká je jejich vůle žít dále šťastný a kvalitní život. Jádro práce tvoří popis dvou případů rodin pečujících o dítě s postižením. Jako výzkumná metoda byla zvolena narativní analýza, kterou autoři studie považují pro potřeby reinterpretace za eticky vhodnou a nejsrozumitelnější. Článek se opírá o výzkumné šetření konané v rámci diplomové práce jednoho z autorů.

The aim of the article is to present a text that can lead to a better understanding of the topic of mothers with congenital and acquired disabilities. For this purpose, it will be analysed how woman/mothers deal with the reality of their child’s disability. What balancing strategies do they choose of and, above all, what is their will to continue to live a happy and quality life. The core of the work is a description of two cases of families caring for a child with disability. Narrative analysis was chosen as the research method, which the authors of study found to be ethically suitable and the most comprehensible for the needs of reinterpretation. Th e article is based on research conducted as part of a diploma thesis.

• MeSH
• dítě MeSH
• kvalitativní výzkum MeSH
• lidé MeSH
• matky MeSH
• postižené děti * MeSH
• rodina MeSH
• sociální opora MeSH
• vztahy mezi matkou a dítětem MeSH
• vztahy mezi rodiči a dětmi MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Vedecká štúdia je zameraná na diagnostický a stimulačný proces vývinu detí predškolského veku, ktorý predstavuje kľúčový komponent inkluzívneho vzdelávania. V procese výchovy a vzdelávania detí na predprimárnom stupni školskej sústavy zohrávajú dôležitú úlohu predškolské zariadenia, v ktorých bude zabezpečená kvalitná inkluzívna edukácia nielen sociálne znevýhodnených detí (aj rómskych), ale aj detí zdravotne znevýhodnených, intaktných či nadaných. Jedným z inkluzívnych prístupov je stimulácia vývinu detí na základe výsledkov diagnostiky. Autori oboznamujú čitateľov s výsledkami výskumu efektivity diagnostiky a stimulácie 3-4 ročných detí materských škôl, ktorý realizovali v rámci riešenia projektu VEGA č. 1/0522/19 Tvorba inkluzívneho prostredia v materskej škole a inkluzívne prístupy v diagnostike a v stimulácii vývinu sociálne znevýhodnených detí a Národného projektu Projekt inklúzie v materských školách – PRIM II.

The scientifi c study focuses on the diagnostic and stimulation process of preschool children’s development, which is a key component of inclusive education. In the process of upbringing and education of children at the pre-primary level of the school system, pre-school institutions play an important role, where quality inclusive education will be ensured not only for socially disadvantaged children (including Roma children), but also for children who are medically disadvantaged, intelligent or gift ed. One of the inclusive approaches is the stimulation of children’s development based on the results of diagnostics. Th e authors inform the readers about the results of the research on the eff ectiveness of diagnostics and stimulation of 3-4 year old children in kindergartens, which was carried out within the framework of the VEGA project No. 1/0522/19 Creation of an inclusive environment in kindergartens and inclusive approaches in diagnostics and stimulation of the development of socially disadvantaged children and the National Project Project of Inclusion in Kindergartens – PRIM II.

• MeSH
• integrovaná výuka * MeSH
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH
• školky * MeSH
• výzkum MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH

Článek je zaměřen na problematiku aplikace podpůrných opatření u žáků s dysgrafií na 2. stupni základní školy z pohledu učitelů. Představuje výsledky výzkumu, jehož cílem bylo formulovat doporučení, která pomohou zlepšit učitelům podporu poskytovanou žákům s dysgrafií. K získání dat v rámci kvalitativního výzkumu byla využita metoda polostrukturovaných rozhovorů s šesti pedagogy základních škol. Podle výsledků jsou využívána podpůrná opatření především v oblasti organizace výuky, metod a forem výuky a v oblasti hodnocení. Velký význam je přikládán i spolupráci s rodinou žáka s dysgrafií.

The article is focused on the issue of the application of supportive measures in the education of pupils with dysgraphia from the perspective of teachers at the second stage of basic school. It describes the results of research aimed at formulating recommendations to help teachers improve the support provided to pupils with dysgraphia. To obtain the data, as part of the qualitative research, a method of semi-structured interviews with six basic school teachers was used. On the basis of the interviews, recommendations that can be used in practice are formulated. According to the results, support measures are used mainly in the field of the organisation of teaching, the methods and forms of teaching, and assessment, while great importance is also attached to cooperation with the family of a pupil with dysgraphia.

• MeSH
• agrafie * MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• výchova a vzdělávání MeSH
• vyučování MeSH
• výzkum MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

• MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• postižené děti MeSH
• speciální vzdělávání * MeSH
• vážná nemoc MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

Předkládaná přehledová studie se věnuje dobrovolnictví osob s mentálním postižením. Jejím cílem je prezentovat souhrn zjištění v odhalených tématech – v oblasti motivace k dobrovolnictví u této cílové skupiny a v oblasti přínosů i bariér, s nimiž se tito dobrovolníci setkávají. Na základě analýzy existujících odborných studií v této oblasti za posledních 21 let (N = 17) můžeme konstatovat, že motivace dobrovolníků s mentálním postižením není příliš odlišná od ostatních skupin dobrovolníků, zahrnuje potřebu užitečnosti a příklon k hodnotám jako empatie, pomoc a podpora druhým. Navíc se objevuje motivace vycházející z rovnocenného postavení všech členů společnosti. Přínosy jsou v individuální i společenské rovině (socializace, korekce chování, zlepšení soft -skills atp.), stejně jako na úrovni organizace, kde je činnost vykonávána (ochota a schopnost dlouhodobě vykonávat rutinní činnost, propagační funkce atp.). Bariéry vycházejí jednak z charakteru a limitů mentálního postižení jako takového, jednak z předsudků společnosti a strachu s nimi spojeného. Problémem je, že každý dobrovolník z popisované skupiny se s těmito bariérami setkal.

This literature review study focuses on volunteering by people with intellectual disabilities and aims to present a summary of the findings on the themes revealed, namely, the motivations for volunteering among this target group, the benefi ts, and the barriers encountered by these volunteers. On the basis of an analysis of existing studies in this fi eld over the last 21 years (N=17), we can conclude that the motivation of volunteers with intellectual disabilities is not very diff erent from that of other groups of volunteers, and includes the need for usefulness and a leaning towards values such as empathy, helping, and supporting others. In addition, motivations based on the equal status of all members of society are emerging. Th e benefits are at the individual and societal level (socialisation, behavioural correction, improvement of soft skills, etc.), as well as at the level of the organisation where the activity is carried out (willingness and ability to carry out routine activities in the long term, promotional functions, etc.). Th e barriers stem from the nature and limitations of intellectual disability as such, as well as from societyʼs prejudices and the fear associated with them. Th e problem is that every volunteer in the group that is described has encountered these barriers.

• MeSH
• dobrovolní pracovníci MeSH
• lidé MeSH
• osoby s mentálním postižením * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Slyšící děti neslyšících rodičů (CODA) se již ze své podstaty nacházejí na pomezí mezi kulturou slyšících a kulturou Neslyšících. Většině neslyšících rodičů se rodí slyšící děti, je tedy na místě pokusit se tuto bikulturnost uchopit. Naším cílem je zjistit, jak se v dětství CODA osob projevoval a jak je ovlivnil střet těchto kultur. Manifestace těchto kultur byla zkoumána v šesti dílčích oblastech v rámci rozvoje CODA dítěte. Hlavní výzkumnou metodou byly polostrukturované rozhovory se sedmi jedinci z cílové skupiny. Výstupem je souhrn doporučení na obecné úrovni, jakým způsobem k osobám CODA přistupovat a čeho se naopak ve vztahu k nim vyvarovat. Docházíme k závěru, že jedinci CODA nejsou touto bikulturností nijak negativně zasaženi, jsou schopni se do společnosti standardně začlenit a ze specifi k svého dětství především profitovat.

Hearing children of deaf parents (CODA) are, by their very nature, on the border between the culture of the hearing and the culture of the Deaf. Most deaf parents have hearing children, so it is time to try to approach this biculture. Our goal is to fi nd out how CODA people manifested themselves as children and how the clash of these cultures aff ected them. Th e manifestation of these cultures was examined in six sub-areas within the childʼs CODA development. The main research method was semi-structured interviews with seven individuals from the target group. The output is a summary of recommendations at the general level on how to approach CODAs and what to avoid in relation to them. We come to the conclusion that CODA individuals are not negatively aff ected by this biculturalism; they are able to integrate into society in a standard way and above all to benefit from the specifics of their childhood.

• Klíčová slova
• osoby CODA,
• MeSH
• dítě MeSH
• identifikace (psychologie) * MeSH
• lidé MeSH
• rodiče MeSH
• sluchově postižení MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

Článek pojednává o problematice inkluzivního vzdělávání z pohledu filosofického a etického, avšak se zacílením na filosofi i výchovy. Stěžejním motivem textu je odpovědět na otáz- ky proč, jak a jestli přijímat jinakost ve společnosti a ve vzdělávacím procesu. Na tyto otázky není jednoduché odpovědět ani z pohledu fi losofi ckých principů, ani z pohledu těch vzdělávacích. Text je jistým odborným zamyšlením nad problematikou inkluze ve vzdělávání jak z pohledu současných speciálních pedagogů, tak z pohledu J. A. Komenského či E. Lévinase, kteří ve svých pracích akcentují problematiku jinakosti, v našem případě problematiku lidí s postižením.

The article presents inclusive education from the philosophical and ethical points of view and, more widely, from that of educational philosophy. The main idea is to answer three questions about diversity in society and in education: why, how, and whether to accept people with disabilities. Th ese questions are not easy to answer on the basis of either philosophical or pedagogical principles. Th e article is scholarly refl ection on the issue of inclusive education from the view of Czech special educators and also Jan Amos Komenský and Emmanuel Lévinas. All of these accent the topic of diversity and society in their works.

Text je věnován životu a dílu kněze, pedagoga a spisovatele Hieronyma Antona Jarische (1818–1890). Vyzdvihuje důležité momenty jeho života spjaté se vzděláváním ne- slyšících a zejména jeho propojení s pražským ústavem pro hluchoněmé, Václavem Frostem a znakovým jazykem užívaným na území Čech, respektive Rakouského císařství. Největší pozornost je věnována jeho dílu Methode für den Unterricht der Taub-Stummen in der Laut-Sprache im Rechnen und in der Religion (1851), jehož součástí je i obrázkový slovník znaků, které mohou být částečně považovány za historicky první doložitelné obrázky znaků českého znakového jazyka.

The text focuses on the life and work of the priest, teacher and writer Hieronymus Anton Jarisch (1818-1890). It highlights important moments in his life connected with the education of the deaf and especially his connection with the Prague Institute for the Deaf and Dumb, Václav Frost and the sign language used in Bohemia and the Austrian Empire. The emphasis is placed on his book Methode für den Unterricht der Taub-Stummen in der Laut-Sprache im Rechnen und in der Religion (1851), which includes a picture dictionary of signs that can be partly regarded as the first historically documentable pictures of Czech Sign Language signs.

Jan Deyl (1855–1924) je významný český oftalmolog, s jehož jménem je spjat Deylův ústav, časopis Deylův obzor, publikace Zevní choroby oční, dobročinná organizace České srdce – pomoc v nouzi pro vojáky, založení Ozdravovny v Toušeni, Výchovny pro mravně vadnou mládež v Jilemnici a českého dětského chorobince dětí s nevyléčitelnými chorobami.

Jan Deyl (1855–1924) was a prominent Czech ophthalmologist, with whose name are connected the Deyl Institute, the Deyl Obzor magazine, the publication External Eye Diseases, the charity Czech Heart – Emergency Aid for Soldiers, and the establishment of the Sanatorium in Toušeň, the Educational Institute for Morally Defective Youth in Jilemnice, and the Czech Children's Hospital for children with incurable diseases.

História autizmu, jeho vývoj od opisu prvých individuálnych prípadov cez konšti- tuovanie terminológie, skúmanie jeho príčin až po hľadanie najúčinnejších terapeutických metód, nie je tak jasná a priamočiara. Mená ako Hans Asperger a Leo Kanner, ktorí sú dnes považovaní za pionierov pri formovaní autizmu ako samostatnej diagnostickej jednotky, nie sú pravdepodobne najvýznamnejšie. V tomto príspevku obraciame pozornosť na tých menej známych odborníkov, ktorí pripravili pôdu týmto osobnostiam. V raných dejinách autizmu môžeme vidieť niekoľko vývojových etáp. V prvých dvoch dekádach 20. storočia vidíme silný vplyv psychiatrov na konštituovanie samotnej diagnózy. Autizmus je vnímaný predovšetkým ako symptóm schizofrénie. Ďalšie dve dekády prinášajú podrobný opis kazuistík detí s autizmom. Tomuto obdobiu zodpovedajú i používané termíny – schizoidná psychopatia (Suchareva), autistická psychopatia (Asperger) a až neskôr autistická porucha (Kanner). V príspevku poukazujeme práve na tie osobnosti, ktoré sú v dejinách autizmu menej spomínané alebo spomínané okrajovo, a sú nimi predovšetkým psychiatri ako Grunya Suchareva, George Frankl, Lauretta Benderová a i. Cieľom príspevku je poukázať na zložité a nie úplne jednoznačné obdobia, ktoré boli spôsobené predovšetkým nacistickou ideológiou, druhou svetovou vojnou a povojnovým vývojom.

The history of autism, its development from the description of the first individual cases, through the constitution of terminology and the exploration of its causes to the search for the most effective therapeutic methods, is not so clear or straightforward. Names such as Hans Asperger and Leo Kanner, who are nowadays considered to be pioneers in forming autism as a separate diagnostic unit, are probably not the most significant. In this article, we draw attention to those lesser-known specialists who prepared the ground for these personalities. In the early history of autism, we can see several stages of development. In the first two decades of the 20th century, we perceive a strong infl uence of psychiatrists on the constitution of the diagnosis. Autism is particularly viewed as a symptom of schizophrenia. The following two decades provide a detailed exposition of case studies of children with autism. The terms used were in accordance with this period – schizoid psychopathy (Suchareva), autistic psychopathy (Asperger), and later autistic disorder (Kanner). In this article, we refer to those personalities who are mentioned less or marginally in the history of autism, and we particularly mean psychiatrists such as Grunya Suchareva, George Frankl, Lauretta Bender, and others. The aim of the article is to draw attention to the complex and not entirely explicit periods that were caused mainly by Nazi ideology, the Second World War, and post-war developments.