Transplantace hematopoetických kmenových buněk (HSCT) představuje etablovanou a život zachraňující léčebnou metodu pro rostoucí počet pacientů s hematologickými maligními i nemaligními onemocněními. Alogenní HSCT je nejčastěji indikována u akutních leukemií a její úspěšnost se v posledních dvou desetiletích výrazně zlepšila díky pokrokům v dárcovských strategiích, kondicionačních režimech a podpůrné péči. Klíčovou výzvou alogenní HSCT zůstává rovnováha mezi reakcí štěpu proti leukemii a reakcí štěpu proti hostiteli (GvHD). Chronická GvHD (cGvHD) postihuje až 70 % pacientů po alogenní HSCT a představuje hlavní příčinu pozdní morbidity a mortality, přičemž plicní komplikace, zejména bronchiolitis obliterans syndrom (BOS), jsou významným faktorem ovlivňujícím prognózu. Restriktivní plicní cGvHD není dosud formálně uznána jako samostatná jednotka, avšak její přítomnost u pacientů po HSCT byla opakovaně doložena. Diagnostika plicní cGvHD čelí výzvám kvůli obtížné identifikaci raných stadií onemocnění. Transplantace plic (LuTx) představuje potenciální terapeutickou možnost pro pacienty s těžkou plicní cGvHD, přestože zůstává vzácnou indikací. Významným aspektem je podobnost mezi plicní cGvHD a chronickou dysfunkcí plicního štěpu (CLAD) po LuTx, přičemž obě onemocnění sdílejí imunopatologické mechanismy i rizikové faktory. I přes obavy z vyšší mortality a rizik spojených s imunosupresí, infekcemi a relapsem hematologického onemocnění, dostupná data ukazují, že přežití pacientů podstupujících LuTx v důsledku plicní cGvHD je srovnatelné s přežitím pacientů transplantovaných pro jiné plicní choroby. Úzká mezioborová spolupráce mezi hematology a transplantačními centry je klíčová pro správnou indikaci a optimalizaci výsledků této léčebné strategie.
Chronická obštrukčná choroba pľúc (CHOCHP) je jedno z najzávažnejších chronických respiračných ochorení, charakterizované vysokou morbiditou a mortalitou. Akútne exacerbácie CHOCHP sú hlavnou príčinou hospitalizácií týchto pacientov a vedú k progresívnemu zhoršovaniu pľúcnych funkcií. Manažment exacerbácií CHOCHP zahŕňa farmakologické a nefarmakologické postupy, pričom neinvazívna ventilácia (NIV) je základnou metódou liečby hyperkapnického respiračného zlyhávania. Vysokoprietoková nazálna oxygenoterapia (HFNO) predstavuje inovatívnu formu respiračnej podpory, ktorá sa postupne dostáva do klinickej praxe a odporúčaní manažmentu akútneho respiračného zlyhávania (I. a II. typu). HFNO dodáva ohriatu zmes plynov pri vysokej prietokovej rýchlosti (až 60 l/min), čím zabezpečuje stabilnú oxygenáciu, vymývanie mŕtveho priestoru a vytvára pozitívny pretlak v dýchacích cestách (3-5 cm H2O). Aktuálne vedecké dôkazy naznačujú, že HFNO môže zlepšiť oxygenáciu, znižovať dychovú prácu a zvýšiť komfort pacientov s akútnou exacerbáciou CHOCHP v porovnaní s NIV, resp. konvenčnou kyslíkovou liečbou. Súčasné odporúčania Európskej respiračnej spoločnosti navrhujú možnosť uprednostniť použitie HFNO u pacientov s hypoxemickým respiračným zlyhávaním bez hyperkapnie oproti použitiu štandardnej oxygenoterapie. Taktiež odporúčajú uprednostniť použitie HFNO v prestávkach ventilácie u pacientov liečených NIV oproti použitiu štandardnej oxygenoterapie. Cieľom predkladanej práce je poskytnúť prehľad súčasných poznatkov o mechanizmoch priaznivého účinku HFNO a o možnostiach použitia tejto liečby pri exacerbáciách CHOCHP spojených s akútnym respiračným zlyhávaním. Súčasťou príspevku je aj kazuistika pacienta s akútnou exacerbáciou CHOCHP, u ktorého bola v manažmente závažného hypoxického respiračného zlyhávania úspešne použitá liečba HFNO.
