cytotoxic t lymphocytes Dotaz Zobrazit nápovědu
Východisko. Úspěšná léčba pomocí ATG a cyklosporinu A u některých nemocných s myelodysplastickým syndromem (MDS) byla podnětem k úvaze o existenci T buněk, schopných atakovat autologní hemopoetické buňky. V předkládané práci jsme se pokusili o jejich přímý průkaz (analýza autoreaktivity). Současně jsme analyzovali schopnost buněk těchto nemocných reagovat na alogenní buňky nepříbuzného dárce (analýza aloreaktivity). Metody a výsledky. Ke studiu autoreaktivních lymfocytů reagujících s mononukleárními buňkami vlastní kostní dřeně jsme použili modifikaci buňkami zprostředkované cytotoxické reakce. Přítomnost autoreaktivních T lymfocytů proti vlastním mononukleárním buňkám kostní dřeně nebyla použitou metodou prokázána. Výjimkou je slabě pozitivní odpověď u jednoho nemocného z 10 analyzovaných. Analýza aloreaktivity byla provedena pomocí buňkami zprostředkované cytotoxické reakce a smíšené lymfocytární reakce. Na rozdíl od pozitivní reaktivity v kontrolním souboru byla cytotoxická odpověď na alogenní buňky u 11 ze 16 MDS nemocných negativní. Negativita byla častější u refrakterní anémie (RA) – 78 % ve srovnání s refrakterní anémií s věnečkovými sideroblasty (RARS) – 40 %. Odpověď buněk MDS nemocných na alogenní buňky nepříbuzného dárce ve smíšené lymfocytární kultuře byla pozitivní ve všech vyšetřovaných případech. Sekrece TNF a IFNγ vyšetřovaná pomocí kitů v supernatantech efektorových buněk byla snížená u nemocných s RA a normální u RARS, což je v souladu s nálezy získanými při analýze aloreaktivity. Závěry. Autoreaktivní T lymfocyty nebyly u nemocných s MDS prokázány. Analýza aloreaktivity ukázala na poruchu v efektorové fázi buňkami zprostředkované cytotoxické reakce u nemocných s MDS, zatímco iniciální fáze této reakce representovaná smíšenou lymfocytární reakcí probíhala normálně. Možné příčiny poruch aloreaktivity a dopad defektní cytotoxicity na imunitu u MDS jsou komentovány v diskuzi.
Background. Successful therapy with ATG and cyclosporine A in some myelodysplastic syndrome (MDS) patients led us to study the existence of T cells attacking autologous hemopoietic cells. In our study, we attempted to give the direct prove of autoreactive T cells in MDS (autoreactivity analysis). Simultaneously, we analysed the capacity of MDS patients to respond to allogeneic cells from unrelated individuals (alloreactivity analysis). Methods and Results. Autoreactive lymphocytes directed against own bone marrow mononuclear cells were analysed using the modification of cell mediated cytotoxic reaction. With one exception we did not confirm the presence of autoreactive T cells among 10 patients examined. Analysis of alloreactivity was performed by means of standard cell mediated cytotoxic reaction and mixed lymphocyte reaction. Surprisingly, the cytotoxic response to allogeneic cells was negative in 11 MDS patients from 16 analysed. When comparing refractory anaemia (RA) and refractory anaemia with ring sideroblasts (RARS) patients, the proportion of negative results was higher in RA (78 %) than in RARS (40 %). In mixed lymphocyte reaction, the response of MDS cells to allogeneic cells of unrelated individual was positive in all tested patients. The preliminary testing of TNF and IFNγ secretion examined in supernatants of effector cells showed impaired levels of both cytokines in RA and normal levels in RARS in accordance with the findings achieved in alloreactivity analysis. Conclusions. Autoreactive T cells were not found in MDS patients using our experimental arrangement. Analysis of alloreactivity showed the defect in effector -cytotoxic- phase of cell mediated cytotoxic reaction in the majority of MDS patients. The initial phase of this reaction represented in vitro by mixed lymphocyte reaction gave normal results. The possible reasons of disturbed alloreactivity and its relevance to immunity in MDS are commented in discussion.
- MeSH
- autoimunita účinky léků MeSH
- buněčná imunita účinky léků MeSH
- cytotoxické T-lymfocyty imunologie sekrece účinky léků MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- hematopoetické kmenové buňky imunologie patologie MeSH
- imunologické techniky využití MeSH
- lidé MeSH
- myelodysplastické syndromy imunologie patofyziologie MeSH
- techniky in vitro MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- MeSH
- buněčná imunita MeSH
- myši MeSH
- T-lymfocyty patofyziologie MeSH
- Check Tag
- myši MeSH
Východiska: K průkazu cytotoxického efektu T lymfocytů vůči cílovým, resp. nádorovým buňkám, je standardně používán in vitro test s radioaktivním chromem 51Cr. Tento test má však určité limitace, zejména vysoké procento nespecifického pozadí, nízkou citlivost a použití radioaktivních materiálů. Vědomi si těchto limitací zavedli jsme neradioaktivní cytotoxický test s využitím fluorochromu 5-(6-) karboxyfluorescein diacetát sukcinimidyl esteru (CFSE) a propidium iodidu. Obsah a cíle práce: Cílem práce bylo ověřit cytotoxický efekt protinádorových T lymfocytů neradioaktivním testem. Metody: Ve studii byl použit model specifických T lymfocytů cytotoxických vůči nádorové linii buněk mnohočetného myelomu ARH 77. Specifické cytotoxické T lymfocyty byly získané imunomagnetickou separací na základě produkce interferonu gama a expandované na potřebné množství. T lymfocyty byly barveny CFSE a kultivovány s nádorovými buňkami ARH 77, pozdně apoptotické a nekrotické buňky byly odlišeny barvením propidium jodidem a hodnoceny pomocí průtokové cytometrie. Výsledky: Nejprve byla nalezena optimální barvicí koncentrace CFSE (1μM). Cytotoxicita byla hodnocena při poměru efektorové:terčové buňky 2:1, 10:1 a 50:1 a to po 4, 24 a 48 hodinách kultivace. Specificita expandovaných T lymfocytů byla ověřena kultivací s alogenními mononukleárními buňkami a kultivací nespecifických T lymfocytů s buňkami nádorové linie ARH 77. Závěr: Takto zavedený test cytotoxicity je cenným nástrojem pro hodnocení efektorové složky imunitního systému a účinnosti protinádorových vakcín.
Objectives: Cytotoxicity test using radioactive chromium 51Cr has been standardly used to evaluate specific cytolytic activity of T lymphocytes. This test has some significant disadvantages because of the high non-specific background caused by spontaneous release of 51Cr from target cells, low sensitivity, and health risks associated with the use of a radioactive isotope. To avoid these limitations we have introduced a cytotoxicity test using 5-(6-) karboxyfluorescein diacetate succinimidyl ester (CFSE) and propidium iodide (PI). Aim: The aim of this study was to evaluate cytotoxic effect of antigen-specific T lymphocyte using a non-radioactive test with CFSE and PI staining. Methods: The model of cytotoxic T lymphocytes specific to multiple myeloma cell line ARH 77 was used. Activated myeloma-specific T cells that produce interferon-γ were isolated using immunomagnetic beads and further expanded in vitro. T lymphocyte labeled with CFSE were co-cultured with ARH77 target cells. To identify target cells in late apoptosis or necrosis, PI was used and measured by flow cytometry. Results: The optimal staining concentration of CFSE has been found (1μM). Cytotoxicity has been evaluated with effector cells:target cells ratio 2:1, 10:1 and 50:1 after 4, 24 and 48 hours of in vitro cultivation. Tumor specificity has been verified by 2 sets of controls: third-party PBMC as negative control target cells and expanded CFSE-labeled interferon gamma negative fraction of T cells as negative control effector cells. Conclusion: The newly established cytotoxicity test is a valuable instrument to evaluate effector part of the immune system and efficacy of anticancer vaccines.
