primární PCI Dotaz Zobrazit nápovědu
[Bleeding and thrombotic complication of primary PCI]
Závažné krvácivé komplikace se nyní u PCI vyskytují v méně než 5 %, subakutní trombóza ve stentu pak v průměru pod 2 %. Kazuistika popisuje život ohrožující krvácení po primární PCI a následnou subakutní trombózu ve stentu v souvislosti s přechodnou redukcí antitrombotické léčby. Komplexní léčba vedla k úspěšnému zvládnutí obou závažných stavů, další více než jednoroční průběh je již nekomplikovaný. Výsledné postižení myokardu bylo zhodnoceno pomocí EKG-gated SPECT.
At present major bleeding is a complication of PCI in less than 5 % and subacute stent thrombosis in less than 2 % in average. We describe life threatening bleeding after primary PCI followed by subacute stent thrombosis after necessary reduction of antithrombotic treatment. Complex therapy led to successful management of both complications, more than one year follow up has been uncomplicated. The definitive infarct size and functional parameters of the left ventricle were evaluated by ECG-gated SPECT imaging.
- MeSH
- balónková koronární angioplastika škodlivé účinky MeSH
- hemotorax diagnóza patologie terapie MeSH
- koronární trombóza diagnóza patologie terapie MeSH
- krvácení patologie terapie MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace diagnóza patologie terapie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Metodika: Prospektivní analýza 116 konsekutivních pacientů s akutním infarktem myokardu s ST-elevacemi, kteří byli léčeni primární PCI v období I/2000–XII/2000. V 89 případech (76,6 %) byl implantován minimálně 1 koronární stent do infarktové tepny a ve 27 případech (23,7 %) byla provedena prostá balonková angioplastika. Celý soubor s průměrným věkem 65,4 roku (38–96 let) byl rozdělen do dvou skupin: skupinu A tvořilo 41 pacientů (35,3 %) ve věku 70 let a více (průměrně 74,8 ± 4,9 let) a skupinu B tvořilo 75 pacientů (64,7 %) mladších (průměrně 56 ± 8,5 let). Následně byly obě skupiny statisticky porovnány stran hospitalizačních výsledků a výskytu kombinovaného klinického end-pointu (úmrtí, reinfarkt, revaskularizace infarktové tepny). Při porovnání charakteristik obou souborů byly ve skupině A zjištěny významně častěji následující faktory: diabetes mellitus (p < 0,0001), přítomnost klinicky významného ischemického postižení tepen dolních končetin (p = 0,002) a vyšší bylo zastoupení žen (p = 0,032). Naopak ve skupině mladších pacientů se častěji vyskytovalo kouření (p=0,0001), rodinná zátěž (p=0,009) a akutní infarkt myokardu, jako první příznak ischemické choroby srdeční (p=0,048). Výsledky: Starší pacienti ve skupině A měli významně vyšší počet postižených tepen (p = 0,001), častěji byli v kardiogenním šoku (Killip IV, p = 0,041) a častěji bylo nutné napojení na umělou plicní ventilaci (p = 0,015). Ostatní sledované faktory za hospitalizace se významně nelišily, ale byl zjištěn silný trend k častějšímu zavedení intraaortální balonkové kontrapulzace (p = 0,052) a nižší primární úspěšnosti koronární intervence (p = 0,13), kdy technická náročnost výkonu odpovídající této věkové skupině se odrazila i v trendu delšího časového intervalu jehla-balon (p = 0,14). Mladší pacienti ve skupině B byli častěji oběhově plně stabilní bez známek srdečního selhání (Killip I, p = 0,001). Dosažení primárního kombinovaného end-pointu bylo zjištěno u 6 pacientů (14,6 %) ve skupině A a u 1 pacienta (1,3 %) skupiny B (p = 0,02). Tento statisticky významný rozdíl byl způsoben významně vyšší mortalitou v souboru starších pacientů (14,6 % vs. 0 %). Závěr: Práce dokladuje úspěšnost a relativní bezpečnost mechanické reperfuzní léčby i u pacientů ve vysokém věku 70 let a více. Vysoké kardiovaskulární riziko v této skupině pacientů se odrazilo i ve vyšší úmrtnosti během nemocniční fáze akutního onemocnění.
Background: At present the primary coronary intervention (primary PCI) has been accepted as a method of choice in the reperfusion treatment of the ST-elevation acute myocardial infarction. This interventional technique is routinely used in younger patients and less often in the group of the elderly (above 65 to 70 years of age). Aim: The authors tried to answer the following questions: 1. Are there any differences in the primary PTCA technique between the younger patients and the elderly? 2. Are the elderly patients really at high cardiovascular risk? 3. Are there any differences in primary angiographical results between the two groups? 4. Are there any differences in the clinical in-hospital follow-up? 5. Will the results be introduced into practice? Methods: A prospective analysis of 116 consecutive patients with acute ST-elevation myocardial infarction who were treated with primary PCI in the period from January 2000 to the end of December 2000. In 89 cases (76.6 %) at least one coronary stent was implanted into the infarction related artery and in 27 cases (23.7 %) the balloon angioplasty only was done. The whole group of patients at the age 65.4 on average (38–96 years old) was divided into two groups: 41 patients (35.3 %) at the age of 70 and more (74.8 ± 4.9) created group A and 75 (64.7 %) younger patients (56 ± 8.5 years) created group B. After that both groups were statistically compared according to their in-hospital occurrence of the combined clinical end-point (mortality, reinfarction and target vessel revascularization). The followed factors were observed more often in group A: diabetes mellitus (< 0.0001), presence of clinical significant ischemic lower extremities disease (p = 0.002) and there were more women (p = 0.032). Conversely more younger patients were smokers (p = 0.0001), more patients had positive family histories (p = 0.032) and acute myocardial infarction as the first sign of ischemic heart disease (p = 0.048). Results: The elderly patients in group A had significantly higher number of diseased coronary arteries (p = 0.001), more of them were in cardiogennic shock (Killip IV, p = 0.041) and there was more often the need for artificial ventilation (p = 0.015). The other followed factors during hospitalization did not differ, but a strong trend to the higher need of the intraaortic balloon counterpulsation insertion (p = 0.052) and lower primary success of coronary intervention was observed (p = 0.13), where the technical procedural difficulties reflected in the trend of longer „needle to balloon“ time interval (p = 0.14). Younger patients in group B were more often hemodynamically stable without the presence of congestive heart failure (Killip I, p = 0.001). The combined in-hospital clinical end-point was achieved in 11 patients (14.6 %) in group A and in 1 patient (1.3 %) in group B (p = 0.02). This statistically significant difference was due to higher mortality in the elderly (14.6 % vs. 0 %, p < 01). Conclusion: The paper proved success and relative safety of the mechanical reperfusion treatment in the elderly at the age of 70 and more. The high cardiovascular risk was reflected in higher in-hospital mortality in this group of patients.
Úvod: Krátkodobé výsledky intervenční léčby akutního infarktu myokardu s elevacemi ST-úseku (primární PCI) jsou ve většině případů velmi dobré. Ve skupině pacientů ve vysokém věku je však nutné počítat s výrazně horšími výsledky během následného sledování. Cíl: Porovnání střednědobého sledování konsekutivně přicházejících pacientů rozdělených dle věku (hranice 70 let). Metodika: Prospektivní analýza 116 konsekutivních pacientů s akutním infarktem myokardu s ST – elevacemi, kteří byli léčeni primární PCI v období I/2000–XII/2000. Celý soubor s průměrným věkem 65,4 roku (38–96 let) byl rozdělen do dvou skupin: skupinu A tvořilo 41 pacientů (35,3 %) ve věku 70 let a více (průměrně 74,8 ± 4,9 let) a skupinu B tvořilo 75 mladších pacientů (64,7 %) (průměrně 56 ± 8,5 let). Následně byly obě skupiny statisticky porovnány stran výskytu kombinovaného klinického end-pointu (MACE = úmrtí, reinfarkt, revaskularizace infarktové tepny) během šestiměsíčního sledování ve vztahu k výsledkům hospitalizace. Výsledky: Dosažení primárního kombinovaného end-pointu ve střednědobém klinickém sledování bylo zjištěno u 11 pacientů (26,8 %) ve skupině A a u 7 pacientů (10 %) skupiny B (p = 0,02). Tento statisticky významný rozdíl byl způsoben významně vyšší mortalitou v souboru starších pacientů (19,5 % vs. 2,9 %, p = 0,005). Rozdíl, který vznikl již během akutní hospitalizační fáze onemocnění, se v dalším sledování neprohluboval. U pacientů, kteří přežili hospitalizační fázi onemocnění, se dosažení primárního end-pointu během sledování nelišilo. Ve výskytu reinfarktu a nutnosti revaskularizace infarktové tepny nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl (4,9 % vs. 4,3 %, p = 0,61 resp. 2,4 % vs. 2,9 %, p = 0,69). Závěr: Práce dokladuje úspěšnost a relativní bezpečnost mechanické reperfuzní léčby i u pacientů ve velmi vysokém věku 70 let a více. Ačkoliv se jednalo o skupinu pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem, které se odrazilo ve vyšší úmrtnosti během nemocniční fáze akutního onemocnění, byly i na neselektovaném souboru pacientů následné střednědobé výsledky překvapivě příznivé.
Background: Short-term results of the primary coronary intervention (primary PCI) are mostly very good. There is a need to accept the significant worse results during the follow-up in the group of elderly patients. Aim: To compare the middle-term follow-up results of the consecutive patients divided into two groups according their age (70 years). Methods: A prospective analysis of 116 consecutive patients with acute ST-elevation myocardial infarction who were treated with primary PCI in the period from January 2000 to the end of December 2000. The whole group of patients at the age 65.4 on average (38–96 years old) was divided into two groups: 41 patients (35.3 %) at the age of 70 and more (74.8 ± 4.9) created group A and 75 (64.7 %) younger patients (56 ± 8.5 years) created group B. After that both groups were statistically compared according to the occurrence of the combined clinical end-point (MACE = mortality, reinfarction and target vessel revascularization) in the 6-month follow-up and according to the hospital outcome. Results: The combined clinical end-point was achieved in 11 patients (14.6 %) in group A and in 1 patient (1.3 %) in group B (p = 0.02) during the follow-up. This statistically significant difference was due to higher mortality in the elderly (14.6 % vs. 0 %, p < 01). This statistically significant difference was due to higher mortality in the elderly (19.5 % vs. 2.8 %, p = 0,005). The difference appeared already during the acute in-hospital phase of the disease and after that did not increase. The achievement of the primary end-point did not distinguish in patients surviving the in-hospital phase. No statistical difference was observed in the reinfarction and the target vessel revascularization rate (4.9 % vs. 4.3 %, p = 0.61 resp. 2.4 % vs. 2.9 %, p = 0.69). Conclusion: The paper proved success and relative safety of the mechanical reperfusion treatment in the elderly at the age of 70 and more. Although the work concerned a group of patients with high cardiovascular risk, that was reflected in higher in-hospital mortality rate of the acute illness, the followed middle-term results of the unselected group of patients were unexpectedly positive.The high cardiovascular risk was reflected in higher in-hospital mortality in this group of patients.
Souhrn: Primární koronární intervence je v současnosti nejefektivnější léčbou akutního infarktu myokardu s ST elevacemi (STE-AIM) jak z krátkodobého tak i z dlouhodobého hlediska vedoucí ke snížení rizika kardiovaskulárních komplikací. Problémem zůstává vývoj systolické dysfunkce levé srdeční komory (LK) po AIM a její nepříznivá remodelace, které jsou často komplikovány chronickým srdečním selháním. Cílem práce je zhodnocení akutního vlivu mechanické reperfuze pomocí primární PCI na systolickou funkci levé srdeční komory pomocí angiografických kritérií. Metodika: Prospektivně sledovaný soubor tvořilo celkem 83 dospělých pacientů do 12 hodin od vzniku AIM s průměrným věkem 61,6±11 let (24,1 % žen), kteří dokončili sledování v projektu remodelace LK v období od 1. 4. 2002 do 30. 10. 2004. Hlavním vstupním kritériem byl AIM přední stěny, hlavními vylučovacími kritérii byly diabetes mellitus na inzulinu, kardiogenní šok (Killip klasifikace st. IV), recidiva AIM přední stěny nebo IM jiné lokalizace v posledních 6 měsících. Ke statistickému zhodnocení bylo použito standardních statistických metod se stanovením významnosti p ≤ 0,05. Hlavními rizikovými faktory byly hypertenze (47 %) a kouření (45,8 %). Výsledky: Časové intervaly od vzniku obtíž byly 184 minut do příjezdu na KJ a 276 minut do konce PCI. Kompletní revaskularizace byla provedena u 44 (53 %) pacientů, u 26 pacientů (31,3 %) byl podán abciximab jako blokátor Gp IIb/IIIa. Po primární PCI jsme zjistili významné rozdíly: vyšší ejekční frakci levé komory (EF LK – 44 % vs 46,4 %, p = 0,0,13) a index kontraktility vztažený na krevní tlak (dP/dt/P – 28,2 vs 30,4, p = 0,003), nižší endsystolický objem (ESV – 80,3 ml vs 75,8 ml, p = 0,028), jeho index (ESVi – 40,6 ml vs 38,3 ml, p = 0,028) a plnící tlak levé komory (LVEDP – 24,5 mm Hg vs 20,5 mmHg, p < 0,001). Ostatní rozdíly nebyly významné. Závěr: Primární PCI byla v našem souboru provázena akutním zlepšením systolické funkce levé srdeční komory se zvýšením její ejekční frakce, poklesem endsystolického objemu a zvýšením indexu kontraktility vztaženého na krevní tlak. Průvodním jevem bylo snížení plnícího tlaku levé komory. Farmakoterapie při propuštění plně odpovídala současným znalostem.
Summary: At present primary coronary intervention is the most effective method of treatment of acute myocardial infarction with ST elevations (STE-AMI) in reducing the risk of cardiovascular complications in short and long term outcome. The development of left ventricular (LV) systolic dysfunction after AMI and its negative remodeling that are often associated with chronic heart failure, however, remain a problem. The aim of this work is to assess the acute influence of mechanical reperfusion with primary PCI on the left ventricular systolic function measured by angiographic criteria. Methods: Prospective evaluation of 83 adult patients with the average age of 61.6 ± 11 years (24.1 % were female) who completed follow-up according to the project of LV remodeling in the period from 1. January 2002 to 30. October 2004. The main inclusion criterion was STE-AMI of the anterior wall and the main exclusion criterias included: insulin dependent diabetes mellitus, cardiogenic shock (Killip class IV), status after AMI of the anterior wall or of other regions during the last 6 months as well. Standard statistical methods were used with statistical significance of p≤0.05. The main risk factors were hypertension (47 %) and smoking (45.8 %). Results: Time intervals from the onset of symptoms were 184 mins to the coronary care unit and 276 mins to the end of the PCI. Complete revascularization was achieved in 44 patients (53 %), in 26 patients (31.3 %) abciximab (Gp IIb/IIIa blocker) was administered. We found significant changes after primary PCI only: higher left ventricular ejection fraction (LV EF – 44 % vs 46.4 %, p = 0.0.13) and the pressure related index of contractility (dP/dt/P – 28.2 vs 30.4, p = 0.003), reduced endsystolic volume (ESV – 80.3 ml vs 75.8 ml, p = 0.028), its index (ESVi – 40.6 ml vs 38.3 ml, p = 0.028) and left ventricular end-diastolic pressure (LVEDP – 24.5 mmHg vs 20.5 mmHg, p < 0.001). The other differences were not significant. Conclusion: Primary PCI in our group of patients was associated with acute improvement of the systolic left ventricular function with the increase of left ventricular ejection fraction, reduction of end-systolic volume and increase of the pressure related index of contractility. An accompanying feature was reduction of the left ventricular end-diastolic pressure. Pharmacotherapy at discharge was fully related to current medical knowledge.
- MeSH
- angioplastika metody MeSH
- dospělí MeSH
- farmakoterapie MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- funkce levé komory srdeční MeSH
- infarkt myokardu etiologie farmakoterapie terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- reperfuze myokardu MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- systola MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
This review summarizes the information available from long-term follow-up after ST-elevation myocardial infarction (STEMI) in the primary percutaneous coronary intervention (p-PCI) era. The main aim of this review is to present an overview of long-term overall mortality, cardiac mortality, and major adverse cardiac events (MACE). We searched and analyzed trials with 5-year and longer follow-up periods published from January 2001 to December 2019. Only p-PCI trials were included. Overall mortality at 5-year follow-up was 9.3-23.3 % and annual overall mortality was around 2 % for the years following the first one after STEMI. Cardiac mortality at 5-year follow-up was 4.7-16.0 % and annual cardiac mortality was approximately 1.1-1.5 % for the years following the first one after STEMI. The cumulative incidences of reinfarction at 5-year follow-up, heart failure requiring admission, additional revascularization, and stroke were 5.0-18.0, 4.0-18.5 %, 19.0-37.1 %, and 2.6-8.0 %, respectively. The cumulative incidence of in-stent thrombosis was 2.6 %. The cumulative incidence of restenosis was 7.8 %. The results of the above-mentioned trials suggest a high proportion of cardiovascular deaths and MACE in the long-term follow-up period. With respect to these facts, questions arise as to how to reduce MACE and the possibility of routine use of coronary artery imaging in the follow-up.
Tento přehledový článek shrnuje informace dostupné z dlouhodobého sledování pacientů po infarktu myokardu s elevacemi ST úseku (STEMI) v éře primární perkutánní koronární intervence (p-PCI). Jeho hlavním cílem je poskytnout přehled o dlouhodobé celkové mortalitě, kardiální mortalitě a závažných nežádoucích kardiovaskulárních příhodách (MACE). Vyhledali jsme a analyzovali studie s pětiletým a delším obdobím sledování publikované od ledna 2001 do prosince 2019. Do přehledu jsme zařadili pouze studie týkající se p-PCI. Celková mortalita v pěti letech sledování byla 9,3-23,3 % a roční celková mortalita se v letech, které následovaly po uplynutí prvního roku po STEMI, pohybovala okolo 2 %. Kardiální mortalita v pěti letech sledování byla 4,7-16,0 % a roční kardiální mortalita v letech, které následovaly po uplynutí prvního roku po STEMI, byla přibližně 1,1-1,5 %. Kumulativní incidence reinfarktu v pěti letech sledování byla 5,0-18,0 %, srdečního selhání vyžadujícího hospitalizaci 4,0-18,5 %, další revaskularizace 19,0-37,1 % a cévní mozkové příhody 2,6-8,0 %. Kumulativní incidence trombózy ve stentu byla 2,6 %. Kumulativní incidence restenózy byla 7,8 %. Výsledky výše zmíněných studií svědčí o vysokém procentu kardiovaskulárních úmrtí a MACE během dlouhodobého sledování. Vzhledem k těmto skutečnostem vyvstávají otázky ohledně způsobu snížení výskytu MACE a možnosti rutinního využití zobrazování koronárních tepen v období sledování.
Primární PCI je v současnosti metodou volby v léčbě akutního infarktu myokardu s ST elevacemi (STE-AIM). Cílem práce je zhodnocení vlivu mechanické reperfuze na akutní změny systolické funkce levé srdeční komory hodnocené angiograficky a hledání hlavních ovlivňujících faktorů. Metodika: Prospektivní observační studie 83 dospělých pacientů léčených pomocí primární PCI do 12 hodin od vzniku STE-AIM s průměrným věkem 61,6 ± 11 let, kteří dokončili sledování v projektu remodelace LK v období od 1. 4. 2002 do 30. 10. 2004. Hlavním vstupním kritériem byl AIM přední stěny, hlavními vylučovacími kritérii byly diabetes mellitus na inzulinu, kardiogenní šok (Killip klasifikace st. IV), recidiva AIM přední stěny nebo IM jiné lokalizace v posledních 6 měsících. Ke statistickému zhodnocení bylo použito standardních statistických metod se stanovením významnosti p ≤ 0,05. Hlavními rizikovými faktory souboru byly hypertenze (47 %) a kouření (45,8 %). Pro subanalýzu byl soubor rozdělen dle změny ejekční frakce levé komory (EF LK), časových intervalů od vzniku obtíží a průtoku infarktovou tepnou (TIMI flow). Výsledky: Nejvýraznější zlepšení systolické funkce LK (zlepšení EF LK o > 3 %) bylo zjištěno u 33 pacientů s iniciálně nejhorší EF LK (38,6 % vs 49,3 %, p < 001) a s relativně krátkým intervalem od vzniku obtíží (148 min. k příjezdu na koronární jednotku). Zlepšení bylo způsobeno zmenšením endsystolického a zvětšením tepového objemu (p < 0,001) i jejich indexů (p < 0,001). Tato zlepšení byla potvrzena i ve skupině pacientů přicházejících do 3 hod. od vzniku obtíží. Naopak ve skupině 34 pacientů (41 %) byla primární PCI spojena s akutním zhoršením EF LK (49,6 % vs 44,1 %, p < 0,001) při významném snížení tepového objemu (p = 0,009). Při srovnání výsledků dle průchodnosti infarktové tepny (IRA) před a po primární PCI bylo zjištěno zlepšení EF LK (43,9 % vs 47,7 %, p = 0,04) ve skupině pacientů s iniciálně průchodnou tepnou TIMI 2–3. Nejčastěji pozorovanou změnou po primární PCI bylo snížení plnícího tlaku LK (LVEDP) a indexu kontraktility vztaženého na systolický tlak (dP/dt/P).Závěr: Primární PCI v léčbě STE-AIM přední stěny byla v našem souboru spojena s významnými změnami systolické funkce levé srdeční komory, které souvisely s časovým intervalem od vzniku obtíží a iniciální průchodnosti infarktové tepny. Akutní zlepšení respektive zhoršení EF LK bylo zjištěno u 59 % resp. 41 % pacientů a tyto změny byly ve většině případů způsobeny změnou endsystolických a tepových objemů.
At present, primary PCI is the method of choice in the treatment of acute myocardial infarction with ST elevations (STE-AMI). Aim: To assess the influence of mechanical reperfusion on acute changes of the left ventricular systolic function assessed angiographically and to find the main related factors. Methods: Prospective observation study of 83 adult patients with a mean age of 61,6 ± 11 years treated with primary PCI up to 12 hours from STE-AMI onset who completed follow-up according to the project of LV remodeling in the period from 1 January 2002 to 30 October 2004. The main inclusion criterion was STE-AMI of the anterior wall and the main exclusion criteria included: insulin dependent diabetes mellitus, cardiogenic shock (Killip class IV), status after AMI of the anterior wall or of other regions during the last 6 months as well. Standard statistical methods were used with statistical significance of p ≤ 0,05. The main risk factors were hypertension (47 %) and smoking (45.8 %). The subanalysis of the whole group of patients was made based on the changes of the left ventricular ejection fraction (LVEF), time intervals from the onset of symptoms and the flow of the infarct related artery (TIMI flow). Results: The best changes of the LV systolic function (LVEF improvement more than 3 %) occurred in 33 patients with the worst LVEF initially (38.6 % vs 49.3 %, p < 001 ) and a relatively short time from symptom onset (148 mins to the admission at CCU). The improvement was related to the decrease of end-systolic and the increase of systolic volumes (p < 001) and their indexes (p < 001). This improvement was verified in the group of patients admitted during the first 3 hours from symptom onset. Adversely, in a group of 34 patients (41 %) coming relatively late (211 mins to CCU) the primary PCI was associated with an acute worsening of LVEF (49.6 % vs 47.7 %, p < 001) due to a significant decrease of the systolic volume (p = 0,009). The results were compared according to the infarct related artery (IRA) flow before and after primary PCI and we found improved LVEF (43.9 % vs 47.7 %, p = 0,04) in the group of patients with TIMI flow 2–3 and its worsening with TIMI 0–2 vs TIMI 3 (35,1 % vs 45 %, p = 0,03) at the end of the procedure. The most frequent changes after primary PCI which we have observed were as follows: decrease of LV end-diastolic pressure (LVEDP) and of the index of contractility in relation to systolic blood pressure (dP/dt/P).Conclusion: Primary PCI in the treatment of anterior wall STE-AMI was in our group of patients associated with significant changes of the left ventricular systolic function related to the time interval from symptom onset and initial TIMI flow. Acute LVEF improvement and worsening was found in 59 % and 41 % of patients, respectively, mostly due to the changes of systolic and endsystolic volumes.
- MeSH
- balónková koronární angioplastika MeSH
- bolesti na hrudi MeSH
- koronární nemoc MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Léčba betablokátory je již několik desetiletí základní součástí sekundární prevence po prodělaném infarktu myokardu. Studie, které prokázaly příznivý prognostický efekt betablokátorů, byly provedeny v době před rutinním používáním reperfuzní léčby. U pacientů, kteří jsou léčeni fibrinolytickou léčbou, je jejich přínos méně výrazný. Ještě méně jasná je situace u pacientů, kteří jsou léčeni primární perkutánní koronární intervenci, neboť dosavadní prospektivní studie i observační data z registrů nedávají zatím na indikace a klinický přínos betablokátorů jednoznačný pohled.
Treatment with beta blockers has for several decades been the mainstay of secondary prevention after a recent myocardial infarction. Studies that showed a favourable prognostic effect of beta blockers were carried out in a period prior to the routine use of reperfusion treatment. In patients treated with fibrinolytic therapy, the benefit is less pronounced. Even less clear is the situation in patients who are treated with primary percutaneous coronary intervention, since previous prospective studies as well as observational data from registries have so far failed to provide an unequivocal opinion as to the indications and clinical benefit of beta blockers.
