Východiska: Solitární hepatocelulární karcinom (hepatocellular carcinoma – HCC) o průměru 3–5 cm představuje náročnou klinickou výzvu, zejména u pacientů, u kterých není kvůli komorbiditám vhodná chirurgická léčba. Případ: U 74letého muže s renálním karcinomem v anamnéze byla na MR zjištěna nová náhodná solitární léze jater o velikosti 5 cm. Po přezkoumání multidisciplinární komisí a vzhledem k věku a vysokému riziku pooperačních komplikací se léčebný plán skládal z perkutánní termické segmentektomie pomocí mikrovlnné ablace s balonkovou okluzí (baloon-occluded microwave abblation – b-MWA) a následné transarteriální chemoembolizace s balonkovou okluzí (balloon-occluded transarterial chemoembolization – b-TACE), přičemž došlo ke kompletní nekróze nádoru, jak ukázaly následných kontrolní snímky. Tento případ ukazuje, že b-MWA a b-TACE by mohly být bezpečnou a účinnou kombinovanou léčbou velkých neresekabilních lézí HCC, a to i u lézí s velikostí nad 3 cm. Závěr: Ačkoli se jedná o nepodložený případ, kterému přirozeně chybí srovnání nebo kontroly, zdůrazňuje potenciální hodnotu jednoho zákroku v podobě perkutánní termické segmentektomie pomocí b-MWA s následnou b-TACE při léčbě velkých neresekabilních solitárních lézí HCC.
Background: Solitary hepatocellular carcinoma (HCC) with a diameter of 3–5 cm represents a challenging clinical entity, especially for non-surgical candidates due to comorbidities. Case: A 74-year-old man with previous history of renal cell carcinoma presented with a new incidental solitary 5 cm liver lesion on MRI. Due to his age and a high risk for post-surgical complications, after multidisciplinary tumor board review the treatment plan consisted of percutaneous thermal segmentectomy using balloon-occluded microwave ablation (b-MWA) followed by balloon-occluded transarterial chemoembolization (b-TACE) with complete tumor necrosis, as evident in subsequent follow-up imaging. This case demonstrates that b-MWA plus b-TACE could be a safe and effective combined therapy for unresectable large HCC lesions, even for those exceeding 3 cm in size. Conclusion: Although the presented case is anecdotal and naturally without comparisons or control, it highlights the potential value of percutaneous thermal segmentectomy with a single session combined b-MWA followed by b-TACE for the treatment of large unresectable solitary HCC lesions.
Hepatocelulární karcinom (HCC) je nejčastější primární maligní nádor jater. V naprosté většině případů se rozvíjí v terénu preexistujícího chronického jaterního onemocnění ve stadiu jaterní cirhózy. Jedná se o onemocnění s vysoce nepříznivou prognózou. Na rozdíl od jiných solidních nádorů se staging u pacientů s ja- terní cirhózou hodnotí podle tzv. barcelonské klasifikace (BCLC) (1). Ta v sobě zahrnuje nejen rozsah nádorového postižení, ale navíc i funkční zdatnost jater a celkový výkonnostní stav pacienta. Transarteriální chemoembo- lizace (TACE) je standardem terapie středně pokročilého stadia HCC (1). Moderní modifikací této metody je mikrobalónová okluzivní chemoembolizace (B-TACE). B-TACE je metoda založená na dočasné balónové okluzi přívodné tepny vedoucí k redistribuci toku směrem k nádoru a tím pádem zvýšené koncentraci embolizační směsi v cílové lézi. Zvýšená akumulace embolizačních částic vede k výraznější nekróze ložiska a díky tomu k lepší odpovědi na léčbu. Dočasná okluze tepny současně zvyšuje bezpečnost výkonu tím, že zamezuje zpětnému toku embolizační směsi a zmenšuje možný rozsah necílové embolizace. Na našem pracovišti bylo dosud realizováno B-TACE u 15 pacientů. Průměrný věk pacientů byl 73 let. Devět pacientů bylo ve stadiu ne- moci 0+A a šest pacientů ve stadiu B dle BCLC. Průměrné Childovo-Pughovo skóre nemocných bylo 5,7 bodů. Bylo ošetřeno 21 ložisek HCC (medián velikosti ložiska 37 mm). Po iniciální B-TACE bylo dosaženo kompletní odpovědi u 16 ložisek (76 %), parciální odpovědi u pěti ložisek (24 %). Nebyla zaznamenána žádná závažná peri- procedurální či postprocedurální komplikace výkonu. Metoda měla nulovou 90denní letalitu. B-TACE se zdá být u selektovaných pacientů vysoce účinnou metodou lokoregionální tera- pie HCC s příznivým bezpečnostním profilem a vysokou mírou kompletní odpovědi již po první etapě B-TACE.
Hepatocellular carcinoma (HCC) is the most common primary malignant liver tumor. In the vast majority of cases, it develops in the field of pre-existing chronic liver disease in the stage of liver cirrhosis. It is a disease with a highly unfavorable prognosis. Unlike other solid tumors, staging in patients with liver cirrhosis is carried out according to Barcelona classification (BCLC) (1). This includes not only the extent of tumor involvement, but also the functional status of the liver and the overall performance status of the patient. Transarterial chemoembolization is the standard of therapy for intermediate-stage HCC (1). A modern modification of this method is balloon-occluded chemoembolization (B-TACE). B-TACE is a method based on temporary balloon occlu- sion of the supply artery leading to redistribution of flow towards the tumor and thus higher concentration of the embolizate in the target lesion. Increased accumulation of embolization particles leads to more pronounced necrosis of the tumor and thus a better oncological response to treatment. A side effect of the temporary occlusion of the artery is an increase in the safety profile of the procedure due to the prevention of backflow of embolizate and low non-target embolization. At our workplace B-TACE has been performed on 15 patients. The average age of the patients was 73 years. Nine patients had disease stage 0+A and six patients had stage B according to BCLC. The average Child-Pugh score was 5.7 points. Totally 21 HCC nodules were treated (median size 37 mm). After the initial B-TACE, a complete response was achieved in 16 nodules (76%), a partial response in 5 nodules (24%). There was no serious post- nor periprocedural complication of the procedure. There was no death within 90-day follow-up. B-TACE appears to be a highly effective method of locoregional therapy for HCC with a favorable safety profile in selected patients and achieves high frequency of complete responses after first cycle of B-TACE.
Cíl: Poukázat na možnost endovaskulární léčby poporodního krvácení z důvodu reziduí fokálně abnormálně invazivní placenty pomocí selektivní embolizace uterinních arterií při selhání expektačního postupu. Metodika: Tento článek se zabývá zhodnocením výsledků u souboru čtyř pacientek (věk 29–38 let), které od ledna 2022 do února 2023 podstoupily terapii selektivní transarteriální embolizací uterinních arterií na angiointervenčním pracovišti ve FN Hradec Králové. Na základě multidisciplinárního konsenzu při sonograficky zjištěných reziduí fokální abnormálně invazivní placenty s typickou hypervaskularizací bylo po porodu dle angiografického nálezu rozhodnuto o provedení uni-/bilaterální embolizace a. uterina mikrokatétrem pomocí polyvinylalkoholových embolizačních částic, případně v kombinaci s želatinovou pěnou. Výsledky: Během následného sledování nebyla u žádné z pacientek zaznamenána epizoda opakovaného krvácení. Během embolizace nedošlo k žádným periprocedurálním komplikacím, nebyly pozorovány žádné časné postprocedurální komplikace. U dvou pacientek po embolizaci následovala plánovaná hysteroskopická revize s odstranění devaskularizova- ných reziduí placenty. Závěr: Na základě našich dosavadních zkušeností je embolizace uterinních tepen bezpečná a relativně technicky nenáročná metoda doplňující léčbu symptomatických pacientek s rezidui fokální abnormálně invazivní placenty.
Aim: To point out the possibility of endovascular treatment of postpartum haemorrhage due to remnants of focal abnormally invasive placenta using selective uterine artery embolization (UAE) after failure of the expectant management. Methods: This article deals with the evaluation of the results of four patients (29–38 y.o.), who underwent from January 2022 to February 2023 selective transarterial embolization of uterine arteries at our angio-intervention department at the University Hospital Hradec Králové. Based on a multidisciplinary consensus of sonographically detected residues of focal abnormally invasive placenta with typical hypervascularization, it was decided to perform uni-/bilateral embolization of a. uterina with a microcatheter using polyvinyl alcohol embolization particles, possibly in combination with gelatin foam, eventually in combination with gelatin foam. Results: During follow-up, none of the patients experienced an episode of recurrent bleeding. There were no periprocedural complications during embolization, no early post- proprocedural complications were observed. Two patients underwent surgical revision of the uterine cavity with extirpation of devascularized residual tissue. Conclusions: Based on our experience so far, uterine artery embolisation is a safe and relatively technically undemanding method supplementing the managment of symptomatic patients with residues of focal abnormally invasive placenta.
Transarteriální chemoembolizace (TACE) je jednou ze základních metod endovaskulární léčby nádorů. Je využívána především u hy-pervaskularizovaných nádorů jater, které jsou na rozdíl od normálního jaterního parenchymu dominantně zásobené arteriální krví. TACE využívá kombinace ischemizace nádorového ložiska a vysoké lokální koncentrace současně podávaného chemoterapeutika. Nejstarším agens vhodným k chemoembolizace je lipiodol, až v posledních 25 letech se objevily částice vázající a uvolňující chemoterapeutikum a degradabilní částice. Jednotlivé částice se liší především velikostí, způsobem vazby chemoterapeutika a degradabilitou. Na trhu je k dispozici několik druhů částic vhodných k chemoembolizaci, dosud ale není jednoznačně prokázána vyšší efektivita některého typu částic. V závislosti na velikosti nádoru, selektivitě přístupu a stavu pacienta ale může úspěšnost a nežádoucí účinky léčby ovlivnit volba správné velikosti částic a použití permanentních nebo degradabilních částic, přičemž degradabilní částice je možné použít i neselektivně a u pacientů s rizikovými faktory.
Transarterial chemoembolization (TACE) is one of the basic methods of endovascular treatment of cancer. It is mainly used in hypervascularized liver tumors, which are predominantly supplied with arterial blood in contrast to normal liver parenchyma. TACE uses a combination of ischemia of the tumor and high local concentration of the simultaneously administered chemotherapeutic agent. The oldest agent suitable for chemoembolization is lipiodol. In the last 25 years emerged drug eluting particles and degradable particles. Individual particles differ mainly in size, binding of the chemotherapeutic agent and degradability. Several types of particles suitable for chemoembolization are available on the market, but the superior efficacy of any type of particle has not yet been clearly demonstrated. However, depending on the size of the tumour, the selectivity of the arterial approach and the patient ́s condition, the choice of the correct particle size and the choice of permanent or degradable particles may influence the success and side effects of treatment, while degradable particles can also be used non-selectively and in patients with risk factors.
BACKGROUND AND PURPOSE: Dural arteriovenous fistulas (DAVFs) with cortical venous drainage (CVD) carry significant risks of cerebral ischemia and intracranial hemorrhage. Endovascular treatment (EVT) using Onyx, a copolymer-based liquid embolic material, has become the preferred approach. However, the optimal treatment strategy for anterior cranial fossa DAVFs remains debated. METHODS: This retrospective study analyzed outcomes of EVT for DAVFs in a single center from 2002 to 2023. Patient data including demographics, clinical status, angiographic findings, embolization techniques, and outcomes were recorded. The results of the anterior fossa malformations were analyzed separately afterward. RESULTS: A total of 195 DAVFs were included in the study. The most common presenting symptom was hemorrhage (41%), most fistulas were located in the transverse and sigmoid sinus region (48%), and the majority of DAVFs had direct CVD (78%). Transarterial embolization with Onyx was the preferred treatment strategy in majority of cases (92%). Overall, 94% of patients showed improvement or stability on the modified Rankin Scale. Two patients died due to rebleeding after partial DAVF embolization. Onyx demonstrated higher immediate complete occlusion rate compared to other embolic materials (88% vs. 35%). Overall, 91% of fistulas were closed at the last follow-up. Ten anterior fossa DAVFs were treated, resulting in clinical improvement and complete occlusion in all cases. CONCLUSION: Based on the results of our study, we believe that a cure of DAVFs, including those in the anterior fossa, can be achieved in more than 90% of cases through transarterial Onyx embolization, given long-term clinical experience.
- MeSH
- Central Nervous System Vascular Malformations * diagnostic imaging therapy MeSH
- Humans MeSH
- Fistula * drug therapy MeSH
- Polyvinyls therapeutic use MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Embolization, Therapeutic * methods MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
BACKGROUND: Solitary fibrous tumour of the liver is a rare mesenchymal tumour, occurring usually in women and with various symptomatology. The symptoms mostly result from pressure of the tumour mass on surrounding organs. Due to unknown biological behaviour and gradual increase of tumour volume, surgical resection is mostly the preferred treatment option. CASE: A 75-year-old woman with a history of endometrial cancer, presenting with an incidental finding of a liver mass, initially considered of infectious origin (either echinococcosis or cysticercosis). Further diagnostics did not clarify the aetiology, a surgical revision was rejected at the time. The subsequent follow-up was interrupted by the development of symptoms of gastrointestinal and renal obstruction, which led to a complete surgical removal of the tumour, sized 30 × 25 × 20 cm. A histopathological examination showed a CD34 and STAT6 positivity, leading to a diagnosis of a giant solitary fibrous tumour of the liver. The patient recovered well, without any signs of recurrence. CONCLUSION: The solitary fibrous tumour of the liver is a rare, often incidental finding. It is considered benign, but malignant growth was also reported. A gradual growth mostly results in pressure on other organs. A surgical resection is the treatment of choice. Transarterial embolization is another treatment possibility. Due to indeterminate malignant potential a regular follow-up is necessary, including tumour markers and imaging methods.
Východiska: Radiologické onkologické intervenční výkony patří mezi důležité metody terapie hepatocelulárního karcinomu. V časných stadiích lze vedle chirurgických postupů využít termální ablační metody. Při středně pokročilém onemocnění hrají významnou roli metody založené na transarteriálním přístupu, zejména transarteriální chemoembolizace. Úspěšnost intervenčních zákroků závisí nejen na biologické povaze a velikosti nádoru, na technickém provedení a reakci organizmu na léčbu, ale také na molekulárních změnách spojených s těmito procedurami. Kromě klasických prediktivních a prognostických faktorů, mezi které se řadí věk, komorbidity pacienta, Child-Pugh skóre, vlastnosti tumoru, přítomnost velkých cév v okolí a trombóza portální žíly, se ve studiích stále častěji zmiňují prognostické a prediktivní faktory molekulární a také sérové biomarkery. Rutinně užívaným prognostickým biomarkerem je v současnosti pouze a-fetoprotein. Přesto se objevují studie poukazující na nové sérové biomarkery, které mají potenciál v budoucnu pomoci ke stanovení prognózy onemocnění a predikci úspěšnosti terapie klasickým markerům a zobrazovacím metodám. Mezi tyto biomarkery se nejčastěji řadí g-glutamyltranspeptidáza, des- g-karboxyprotrombin, některé typy mikroRNA, zánětlivé a hypoxické látky, jejichž sérové hladiny jsou ovlivněny samotnými intervenčními výkony. Hodnocení těchto molekul by mohlo vést k optimalizaci lékařské intervence (volby metody terapie, načasování léčby) nebo změně managementu sledování pacientů po intervenčních výkonech. Ačkoli několik biomarkerů ukázalo slibné výsledky, většina sérových biomarkerů stále vyžaduje ověření ve velkých studiích fáze III. Cíl: Cílem této práce je podat ucelený přehled klasických a molekulárních biomarkerů, které by potenciálně mohly pomoci v prognostické stratifikaci pacienta a umožnit tak lépe predikovat úspěšnost a efekt radiologických intervenčních metod.
Background: Hepatocellular carcinoma is the most common malignant liver tumor in adults and thermal ablation and transarterial embolization are important methods of therapy. Thermal ablation can be used in early stages. Methods based on the transarterial approach, especially transarterial chemoembolization, play an important role in intermediate stage diseases. The success of procedures depends not only on the biological nature and the size of the tumor, on the technical design of the procedure and on the patient‘s response to treatment, but also on the molecular changes associated with these procedures. In addition to classic predictive and prognostic factors including age, patient comorbidities, Child-Pugh score, tumor characteristics, presence of large surrounding vessels, and portal vein thrombosis, molecular prognostic and predictive factors (serum biomarkers) are often mentioned in studies. Currently, only a-fetoprotein is routinely used as a prognostic biomarker; however, there are studies referring to new serum biomarkers that can potentially help to classical markers and imaging methods to determine the cancer prognosis and predict the success of therapy. These biomarkers most often include g-glutamyltranspeptidase, des- g-carboxyprothrombin, some types of microRNAs, inflammatory and hypoxic substances, whose serum levels are changed by the intervention therapies. Evaluation of these molecules could lead to the optimization of the medical intervention (choice of therapy method, timing of treatment) or change the management of patient follow-up after interventions. Although several biomarkers have shown promising results, most serum biomarkers still require validation in phase III studies. Purpose: The aim of this work is to present a comprehensive overview of classical and molecular biomarkers that could potentially help in the prognostic stratification of patients and better predict the success and effect of radiological intervention methods.
- Keywords
- transarteriální chemoembolizace, termální ablace,
- MeSH
- Chemoembolization, Therapeutic methods MeSH
- Carcinoma, Hepatocellular * surgery diagnosis MeSH
- Humans MeSH
- Biomarkers, Tumor MeSH
- Prognosis MeSH
- Radiotherapy adverse effects MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Review MeSH
To review the most relevant treatment options for indirect carotid-cavernous fistulas (iCCF), cohorts of 20 patients or more published after 2000 were analyzed. Clinical and radiological outcomes, as well as embolization techniques and material, had to be clarified in the study to be considered. Statistical analysis was based on calculating the relative percentage of therapeutic methods or embolic material, followed by calculating parametric and nonparametric correlations. Some 22 studies and 1550 patients were included. Transvenous embolization (TVE) was used in 53% of the patients and was strongly associated with coiling (rw = 0.66, p = 0.0.0012; rs = 0.53, p = 0.0138), transarterial embolization (TAE) was preferred in 11% of the patients and was strongly linked to liquid embolics (rw = 0.44, p = 0.0434;rs = 0.64, p = 0.0018). A combination of TAE and TVE treatment was used in 7% and a combination of embolic materials in 13% of the patients. None of the endovascular techniques or embolization materials showed significant superiority over the others in clinical outcome and obliteration rate. Radiosurgery in 22% and mechanical compression in 5% of patients showed a lower obliteration rate (rw = - 0.48, p = 0.0254; rs = - 0.45, p = 0.0371). The clinical outcomes were comparable to endovascular treatment (EVT). The remaining 2% of the patients were treated by open surgery or a combination of EVT and radiosurgery. Transvenous coiling is the preferred EVT method for iCCF. However, comparable results may be accomplished with TAE using liquid. Radiosurgery may achieve a lower percentage of fistula occlusion, but the clinical results are equal to EVT.
OBJECTIVE: The natural course of dural arteriovenous fistulas (DAVFs) is unfavorable. Transarterial embolization with Onyx is currently the therapeutic method of choice, although the long-term stability of Onyx has been questioned. The literature reports a significant difference in the recurrence rate after complete DAVF occlusion and lacks larger series with long-term follow-up. The authors present the largest series to date with a long-term follow-up to determine the stability of Onyx, prospectively comparing magnetic resonance angiography (MRA) and digital subtraction angiography (DSA) as follow-up diagnostic methods. METHODS: Demographics, clinical symptomatology, length of follow-up, diagnostic methods, and angiographic findings of DAVFs were recorded and retrospectively evaluated in 112 patients. A prospective group of 15 patients with more than 5 years of follow-up after complete DAVF occlusion was established. All 15 patients in the prospective group underwent a clinical examination and MRA; 10 of these patients also underwent DSA. The recurrences and the correlation between the two diagnostic methods were evaluated. RESULTS: Among the 112 patients, 71 were men and 41 were women, with an average age of 60 years. Intracranial hemorrhage (40%) was the most common clinical presentation of DAVF. At the last follow-up, 73% of the patients experienced clinical improvement, 21% remained unchanged, and 6% worsened. Overall, 87.5% of the DAVFs were occluded entirely with endovascular treatment, and 93% of the DAVFs were classified as cured at the last follow-up (i.e., completely embolized DAVFs and DAVFs that thrombosed spontaneously or after Gamma Knife surgery). Two recurrences of DAVFs were recorded in the entire series. Both were first diagnosed by MRA and confirmed with DSA. The mean follow-up was 27.7 months. In the prospective group, a small asymptomatic recurrence was diagnosed. The mean follow-up of the prospective group was 96 months. CONCLUSIONS: Onyx is a stable embolic material, although recurrence of seemingly completely occluded DAVFs may develop because of postembolization hemodynamic changes that accentuate primarily graphically absent residual fistula. These residuals can be diagnosed with MRA at follow-up. The authors' data suggest that MRA could be sufficient as the follow-up diagnostic method after complete DAVF occlusion with Onyx. However, larger prospective studies on this topic are needed.
- MeSH
- Central Nervous System Vascular Malformations diagnostic imaging therapy MeSH
- Angiography, Digital Subtraction MeSH
- Dimethyl Sulfoxide * MeSH
- Adult MeSH
- Endovascular Procedures MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Magnetic Resonance Angiography MeSH
- Adolescent MeSH
- Young Adult MeSH
- Cerebral Angiography methods MeSH
- Follow-Up Studies MeSH
- Polyvinyls * MeSH
- Prospective Studies MeSH
- Recurrence MeSH
- Aged, 80 and over MeSH
- Aged MeSH
- Embolization, Therapeutic methods MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Young Adult MeSH
- Male MeSH
- Aged, 80 and over MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
Transarteriální chemoembolizace je nedílnou součástí léčby středně pokročilých primárních a sekundárních nádorů jater. Během desetiletí se tato metoda neustále zdokonaluje jak po technické stránce, tak i možností užívaných embolizačních látek a zlepšuje prognózu pacientů, kteří často nemohou podstoupit jinou terapii. Tento přehledový článek seznamuje čtenáře se základními charakteristikami samotného výkonu, indikacemi, průběhem, komplikacemi a nežádoucími účinky. Na závěr je uvedena úspěšnost samotných výkonů.
Transarterial chemoembolization is an integral part of the treatment of intermediate primary and secondary liver tumors. Over the decades, this method has been constantly improved both in terms of technology and the possibilities of embolizing agents used and improves the prognosis of patients who often cannot undergo other therapies. This review article introduces the readers to the basic cha- racteristics of the performance itself, indications, methods, complications, and side effects. Finally, the success of the performances themselves is presented.
