Cílem příspěvku je popsat přínos pohybové aktivity v prevenci kardiovaskulárních onemocnění a možnosti sester a lékařů při poskytování zdravotní edukace v oblasti pohybových aktivit. Příspěvek přináší data z kvantitativního výzkumu, který byl realizován za účelem zjištění stavu edukace v oblasti pohybových aktivit. Lze konstatovat, že o změně životního stylu z hlediska úpravy pohybových aktivit hovoří s občany častěji lékař než sestra. O nutnosti úprav pohybových aktivit hovoří s pacientem vždy nebo často přibližně pětina lékařů, necelá čtvrtina lékařů na toto téma s pacientem nehovoří nikdy. Frekvence hovorů s lékařem o nutnosti úpravy pohybových aktivit se významně liší dle pohlaví, věku pacienta, jeho vzdělání, rodinného stavu, místa bydliště a zaměstnání. O nutnosti úprav v pohybových aktivitách hovoří s pacientem vždy nebo často 11,4 % sester, více než dvě pětiny sester na toto téma s pacientem nehovoří nikdy. Frekvence hovorů se sestrou o nutnosti úpravy pohybových aktivit se významně liší dle věku pacienta, jeho vzdělání, rodinného stavu, velikosti místa bydliště a zaměstnání. Z hlediska změny cvičení hodnotí občané pozitivněji vliv lékařů. Vliv sestry na změnu cvičení hodnotí jako velmi dobrý či dobrý 24,8 % občanů, průměrné hodnocení zvolilo 51,1 % dotázaných a jako špatný či velmi špatný označilo vliv sestry v této oblasti 24,1 % respondentů. Hodnocení vlivu sestry na změnu cvičení významně souvisí s pohlavím, velikostí místa bydliště a zaměstnáním občana. Výzkumné šetření prokázalo, že přestože aktivita je zdravotnickými pracovníky nabízena, občané, především ve věkové kategorii 40–59 let, této možnosti nevyužívají.
The aim of this article is to show the positive effects of physical activities in the prevention of cardiovascular illnesses and the options of nurses and doctors in providing education regarding physical activities. The data were collected using the quantitative research method, which intended to find out the level of education regarding physical activities. We can say that doctors speak with their patients about physical activities more frequently than nurses. Approximately one fifth of doctors always or frequently speak about changes in physical activities and almost one quarter do not speak about it with the patients at all. The frequency of conversations with doctors about the changes in physical activities varies by patients' gender, age, education, marital status, place of residence and employment. 11.4% of nurses always or frequently speak about this topic with patients and two fifths never speak about it. The frequency of conversations with nurses about the changes in physical activities varies by patients' gender, age, education, marital status, place of residence and employment. People assess the influence of doctors more positively. 24.8% of respondents assessed a nurse's influence as very good or good, 51.1% assessed it as average and 24.1% assessed it as bad. The assessment of a nurse's influence regarding changes in physical activities was related to patients' gender, size of residence and employment. The research showed that, although the activities are offered by medical personnel, mostly people between 40 and 59 years do not use this possibility.
Poporodní období představuje kritický a transformační úsek života pro každou ženu, novorozence i novou rodinu, a to na úrovni fyzické, psychické i sociální. Design: Popisná přehledová studie. Cíl: Cílem tohoto příspěvku je blíže představit dotazník Mother-Generated Index, který by mohl být využíván v komunitní praxi porodních asistentek při péči o ženy po porodu. Metodika: Pro zpracování této přehledové studie byla použita metoda obsahové analýzy dokumentů. Dokumenty byly vyhledávány ve vědeckých databázích EBSCOhost, Science Direct, Pro Quest, Nursing Ovid, Google Scholar, PubMed, Scopus. Vyhledávání a zpracování dostupných studií probíhalo od února do dubna 2018. V konečném výběru bylo identifikováno osm studií, které vyhovují stanoveným kritériím. Závěr: Dotazník Mother-Generated Index byl prokázán jako validní nástroj popisující subjektivně vnímanou kvalitu života ženy po porodu smíšenými metodami. Je možné ho využít i v transkulturním prostředí. Dotazník byl do českého jazyka přeložen v roce 2014, výzkumné závěry jeho použití u žen po porodu zatím čekají na svoje zveřejnění.
The period of puerperium is a critical and transformational period in the life of every woman, newborn and new family on a physical, psychological and social level. Study design: Descriptive review study. Goal: The goal of this article is to present the Mother-Generated Index questionnaire, which could be used in the community practice of midwives while nursing women in puerperium. Methods: We used a content document analysis. The documents were searched for in scientific databases, such as EBSCOhost, Science Direct, Pro Quest, Nursing Ovid, Google Scholar, PubMed or Scopus. The search and the processing of available studies were carried out from February to April 2018. The final selection included eight studies that met the criteria. Conclusions: The Mother-Generated Index questionnaire resulted as a valid tool which described the subjectively perceived quality of life of women in puerperium and used mixed sets of methods. It is possible to use it in a trans-cultural environment as well. The questionnaire was translated into Czech in 2014, but the research results of its use in women in puerperium are waiting to be published.
Cíl: Cílem výzkumu bylo provést analýzu pádů hospitalizovaných pacientů za rok 2017, ke kterým došlo na 16 vybraných odděleních ve 4 nemocnicích Jihočeského kraje. Pády hospitalizovaných pacientů patří k nejčastějším nežádoucím událostem, ke kterým dochází v nemocničním prostředí. Metodika: Data o pádech z jednotlivých nemocnic byla pověřenými pracovníky kódována a vkládána do databáze "Monitoring rizikových faktorů pádů a jejich analýza", následně byla provedena jejich statistická analýza za pomoci statistického programu SASD. Bylo analyzováno celkem 280 pádů hospitalizovaných pacientů. Výsledky: Nejvíce pádů se odehrálo na odděleních skupiny následné péče - 48.9 % pádů, na interních odděleních se odehrálo 44.3 % pádů, nejméně pak na chirurgických odděleních - 6.8 % pádů. Téměř polovina (46.5 %) pádů se týkala pacientů s délkou hospitalizace 1-7 dní. Průměrný věk pacientů, u kterých došlo k pádu, byl 76.9 let. Nejvíce pádů se odehrálo na pokojích pacientů - 78.0 %, v 93.3 % se jednalo o pády pacientů bez přítomnosti zdravotníků. Pád v anamnéze v posledních 12 měsících měla více než třetina (39.8 %) pacientů. Nejrizikovější bylo časové období mezi 22:00 až 5:59 hodinou (35.8 % pádů). Nejčastěji se jednalo o pád pacienta z lůžka - 31.6 %. Bez poranění/následků se obešla téměř polovina pádů - 41.8 %. Jako nejčastější vnitřní příčina, která přispěla k pádu pacienta, byla určena porucha rovnováhy nebo závrať (57.1 % případů), třetina pacientů (34.4 %), u nichž došlo během hospitalizace k pádu, byla zmatená. Závěr: Vzhledem k výše zmíněným výsledkům doporučujeme změnu v systému kontrol ošetřujícím personálem a intervence s využitím moderních informačních technologií a systémů.
Aim: The aim of this research was to carry out an analysis of falls of hospitalized patients in 2017. They occurred at 16 selected wards in 4 hospitals in South Bohemia. The falls of hospitalized patients are the most frequent negative events in hospitals.Materials and methods: The data regarding falls in hospitals were coded and databased by authorized employees in “Monitoring of the risk factors of falls and their analysis”. They were later statistically analysed using the SASD programme. A total of 280 falls were analysed. Results: Most falls occurred at subsequent care wards – 48.9%. 44.3% of falls occurred at internal wards and 6.8% at surgical wards. Almost half (46.5%) concerned patients who had been hospitalized for 1 to 7 days. The average age of the patients who had fallen was 76.9 years. Most falls occurred in patients’ rooms – 78.0% and, in 93.3% of the cases, a medical worker was not present when the fall occurred. In the last 12 months, more than one third of patients have experienced a fall (39.8%). The riskiest period of the day was between 22:00 and 5:59 (35.8% of falls). Most frequently (31.6%), a patient fell off their bed. 41.8% of patients were not injured. The most frequent internal cause was imbalance or dizziness (57.1%) and 34.4 % suffered from confusion. Conclusions: Considering the above-mentioned results, we recommend a change in the control system and interventions using IT technologies and systems.
- MeSH
- analýza dat MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- ošetřovatelská péče MeSH
- pacienti hospitalizovaní MeSH
- rizikové faktory MeSH
- úrazy pádem MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Úvod: Stigmatizace se považuje za multioborovou problematiku prolínající se napříč celou řadou vědních oborů. Definuje se jako znamení domnělé méněcennosti z různých příčin a pro svého nositele značí silně diskreditující atribut. Společenské prostředí si velice často zaměňuje problematiku stigmatizace s pojmem předsudky. Velkým negativním aspektem je důmyslně skrytá forma tohoto fenoménu, který podléhá rutině každodenního života a jehož důsledky se promítají zejména jako projevy rasismu, sexismu nebo etnocentrismu. Cíl: Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit informovanost sester o problematice stigmatizace, mapování příčin a přijímaných preventivních opatřeních. Metodika: Pro výzkumné šetření byla zvolena metoda kvalitativního šetření za využití techniky polostrukturovaného rozhovoru. Celkem proběhlo 13 rozhovorů u všeobecných sester v období únor-duben 2017. Kritériem pro výběr byla tříletá praxe v oboru a zkušenost s ošetřováním pacienta se znevýhodněním. Výsledky: Výpovědi jednotlivých probandů poukazují na definování pojmu stigmatizace jako označení člověka s přisouzením diskreditujícího atributu. Možnou příčinou je zejména možnost infikování nežádoucí chorobou, drogová závislost, znevýhodnění nebo kulturní odlišnosti - zejména islám. Mezi preventivní opatření se řadí zejména eliminace rizikových faktorů a zvýšení informovanosti v oblasti stigmatizace. Závěr: Stigmatizace je v ošetřovatelské péči přímo spojována s pojmem předsudky. Jako doporučení pro klinickou praxi lze uvést zvýšení ochranných opatření a dodržování bariérové ošetřovatelské péče a zajištění dostatečné edukace o problematice stigmatizace.
Introduction: Stigmatization is considered a multidisciplinary issue which is connected to a number of scientific fields. It is defined as a sign of presumed inferiority for various reasons is seen as a strongly discrediting attribute. The social environment frequently confuses stigmatization with prejudice. A negative aspect is an ingeniously hidden form of this phenomenon, which is influenced by daily routines and whose consequences are reflected especially in the manifestation of racism, sexism or ethnocentrism. Goals: The main goal of this research was to find out the level of the awareness of nurses about stigmatization, map causes and received preventative measures. Methods: We selected the qualitative research method and used the technique of semi-structured interviews. A total of 13 interviews were carried out with nurses between February and April of 2017. The criteria for the selection were three-years of experience in the field and experience with nursing a disabled patient. Results: The statements of individual respondents define stigmatization as the identification of a person with a discrediting attribute. A possible cause is the possibility of an infection, drug addiction, disability or cultural differences - especially Islamic religion. Preventative measures include the elimination of risk factors and the increase of awareness regarding stigmatization. Conclusions: Stigmatization in nursing is directly related to prejudice. The recommendations for clinical practice can include the increase of protective measures, maintaining the barrier nursing care and ensuring sufficient education regarding stigmatization.
Contemporary state: The falls of hospitalized patients are the most frequent adverse events in the hospital environment that prolong hospitalization and increase treatment costs. Goal: The goal of this study is to identify the causes and other factors causing falls regarding the selected group and recommend preventative and remedial measures. Materials and methods: It is a qualitative analysis of two casuistries of patients who fell during the hospitalization period. In both cases, we analyzed the root causes of falls (Root Cause Analysis). Results: In the first case, the cause of the fall was a sudden collapse of the patient, which resulted in the loss of balance. The collapse was caused by an infection, dehydration and the subsequent orthostatic hypotension. Other factors were the high-risk time (early morning) and insufficient bathroom lighting. In the second case, the fall was caused by the patient’s loss of balance during their morning hygiene regime. In both cases, the subsidiary factors were high age (80+), polymorbidity and pharmacotherapy. Conclusions: Falls, especially in elderly patients, are multifactorial. Preventative and remedial measures should be complex. In both cases, it is necessary to carry out the nursing plan with regards to the current changes in the health condition of hospitalized patients, and to share information on such changes among medical workers.
Cílem šetření bylo zjistit, jak zaměstnanci poskytovatelů zdravotnických služeb akutní a následné péče vnímají bezpečnost pacientů na vlastním pracovišti. Sdělení se zaměřuje na dílčí výsledky související s personálními otázkami. Zjišťování názorů probíhalo kvantitativním šetřením s použitím standardizovaného dotazníku Agency for Healthcare Research and Quality (AHRQ) the Hospital Survey on Patient Safety Culture (HSOPSC). Výzkumný soubor tvořilo 331 nelékařských zdravotnických pracovníků. Kompozitní skóre, které kombinuje aspekty určitého jevu do jednoho číselného vyjádření, bylo vypočteno zprůměrováním všech položek kladných odpovědí v rámci dimenze podle metodiky ARHQ. Nízké hodnoty ukazují příležitosti ke zlepšení. Zjištěné hodnoty kompozitního skóre u sledovaných dimenzí Personální zabezpečení 47,82 % a Očekávání a činy nadřízeného podporující bezpečnost pacienta 72,78 % jsou ve srovnání s některými studiemi shodné až mírně vyšší, nicméně nedosahují úrovně prezentované referenčními hodnotami AHRQ, tj. 63 % a 75 %. Hodnocení bezpečnosti umožňuje manažerům získat přehled o jednotlivých aspektech a na základě identifikace problémů pomáhá zlepšit bezpečnostní chování a kvalitu péče.
The goal of the research was to find the way medical employees in acute and later care services perceive the safety of patients at their workplace. The article is focused on partial results associated with personnel issues. The opinions were obtained with the quantitative research method using a standardized questionnaire: the Hospital Survey on Patient Safety Culture (HSPSC) of the Agency for Healthcare Research and Quality (AHRQ). The research group consisted of 331 medical employees and did not include doctors. The composite score, which expresses the aspects of a certain phenomenon with a single number, was calculated by averaging all of the positive answers using the methods of the ARHQ. Low values show the possibilities for improvement. The learned values of the composite score in the researched domain of Personnel ensurance were 47.82%, and the anticipations and acts of a superior supporting patient safety was 72.78%. Compared to other studies, these values are equal or slightly higher. However, they do not reach the level presented in referential values of the AHRQ, i.e. 63% and 75%. The assessment of safety enables the managing staff to find out the outline of individual aspects and help to improve safety and the quality of care based on the identification of the problem.
Úvod: Prevence je nutnou intervencí pro snižování incidence kardiovaskulárních onemocnění. Účinnou intervencí může být edukační činnost, která je v kompetenci všeobecné sestry. Výzkumné šetření bylo proto zaměřeno na edukační činnost v kardioprevenci (činnost sestry při edukaci pacientů trpících srdečněcévním onemocněním). Cíl: Zmonitorovat podmínky pro realizaci edukačního procesu v preventivní kardiologii tak, jak jej používají sestry v České republice. Metoda: Použily jsme kvantitativní metodu dotazníkovou technikou standardizovaného řízeného rozhovoru na základě dobrovolnosti. Data byla zpracována metodami popisné statistiky a programu SASD a kontingenční tabulky vybraných ukazatelů 2. stupně třídění. Míra závislosti vybraných znaků byla stanovena na základě chí2 , t-testu a testu nezávislosti. Vzorek tvořilo 1 000 všeobecných sester z ordinací praktických lékařů, internistů, kardiologů a nemocničních oddělení se zaměřením na kardiovaskulární onemocnění. Sestry byly vybrány kvótním výběrem na území 14 krajů České republiky. Oblasti dotazníku zahrnovaly identifikační údaje, otázky týkající se realizace edukačního procesu zaměřeného na jednotlivé rizikové faktory ovlivňující vznik kardiovaskulárních onemocnění a efektivity edukačního procesu. Pro odpověď měli probandi možnost výběru jedné i více možností nebo určili zkušenost a názor na škále 1–5 (určitě ano; ano; ne; určitě ne; nemohu posoudit) nebo častost (vždy; často; někdy; zřídka; nikdy). Abychom zjistily, jak působí sestry v kardiopreventivní činnosti ve vybraných evropských zemích, použily jsme také anketu s polostrukturovaným rozhovorem. Pomocí e-mailových kontaktů jsme se spojily se zástupci sesterských sekcí odborných kardiologických společností (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Nizozemsko, Finsko a Švýcarsko). Výsledky: Celkově jsme získaly pozitivní odpovědi probandů, které ale kolidují s podmínkami, jež ovlivňují efektivitu edukační činnosti v kardioprevenci. Většina sester (75,2 %) zaměstnaných v ordinacích praktických lékařů pro dospělé a v interních a kardiologických ambulancích nemá vzdělání zaměřené na kardioprevenci. Sestry v těchto ordinacích (75,3 %) uvádějí, že platí dohoda s lékařem o tom, kdo bude provádět edukační činnost. Ve vztahu se vzděláním sester zaměřeným na kardioprevenci k tomu dochází ve větší míře (p < 0,05). Během své praxe v ambulancích se 60,8 % sester věnuje vždy nebo často zdravotní edukaci o ovlivnitelných rizikových faktorech podílejících se na vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Ve vztahu se vzděláním sester zaměřeném na kardioprevenci k tomu dochází ve významně větší míře (p < 0,01). V 81,0 % případů nepřesáhne dle probandů edukace o ovlivnitelných rizikových faktorech kardiovaskulárních onemocnění 15 minut na jednoho pacienta. Naprostá většina (92,3 %) sester poučuje pacienty o tom, jak mají zlepšit svůj zdravotní stav. Sestry (59,9 %) považují čas, který věnují zdravotně výchovnému působení na pacienta, za dostatečný. Také v 77,0 % považují zdravotně výchovnou činnost v oblasti prevence onemocnění srdce a cév za dostatečnou. Ve vztahu se vzděláním sester zaměřeném na kardioprevenci k tomu dochází ve významně větší míře (p < 0,05). Závěr: Všeobecné sestry z ordinací praktických lékařů, internistů, kardiologů a nemocničních oddělení s tímto zaměřením nemají ve své většině vzdělání zaměřené na kardioprevenci, ale deklarují, že ji provádějí. Zaměřují edukační činnost na rizikové faktory, ale kvalita a efektivita jsou diskutabilní na základě bariér, které pro realizaci edukačního procesu mají. Je to především nedostatek času věnovaného pacientovi/ klientovi, tak aby se mohl nejen seznámit, ale také si osvojit, zažít a udržet potřebnou změnu životního stylu ve prospěch prevence kardiovaskulárních onemocnění.
Introduction: Prevention is necessary in order to decrease the incidence of cardiovascular diseases. Effective intervention is an educational activity in the competence of general nurses. This research was focused on the educational activity regarding cardio prevention (nurse activities during the education of patients with cardiovascular disease). Aim: To monitor the conditions for realization of the educational process in preventive cardiology used by nurses in the Czech Republic (CR). Method: A quantitative method using the questionnaire technique of a voluntary standardized guided interview. Data were processed using descriptive statistics and the SASD programme, as well as contingency tables of chosen indicators of the second classification degree. The degree of dependence of selected signs was determined based on chi-squared and t-tests and the independence test. The sample group consisted of 1000 general nurses from surgeries of general practitioners, internists, cardiologists and hospital wards focused on cardiovascular diseases. Nurses were selected by quotas from 14 regions of CR. The questionnaire areas included identification data, data on realization of the educational process aimed at individual risk factors influencing the incidence of cardiovascular diseases and effectiveness of the educational process. The tested individuals had the possibility of selecting one or more answers, or they decided on the level of their experience and opinion on a scale of 1–5; the degree of agreement was: absolutely yes, yes, no, certainly no, I cannot say. The frequency was: always, often, sometimes, seldom, never. For the comparison of cardio preventive activity of nurses in selected European countries a survey with a half-structured interview was used through e-mail communication with representatives of nurse sections of professional cardiovascular societies (Slovakia, Poland, Hungary, the Netherlands, Finland and Switzerland). Results: Overall the answers received from the questioned individuals were positive, at the same time they vary in terms of the conditions that influence the effectivity of educational activity in cardio prevention. Most nurses (75.2%) employed in surgeries of general practitioners, internal and cardiology clinics lack the education focused on cardio prevention. Nurses in these surgeries (75.3%) state they have an agreement with the physician on who is responsible for conducting the educational activities. In relation to nurse education focused on cardio education this is more frequent (p < 0.05). During their clinics, 60.8% of nurses always or often conduct health education about influential risk factors responsible for cardiovascular diseases. In relation to the education of nurses aimed at cardio prevention this is a much more frequent occurrence (p < 0.01). In 81.0% cases the time of cardio education does not exceed 15 minutes per patient. The absolute majority of nurses (92.3%) educate the patients on how they can improve their health state. Nurses (59.9%) see the time they spend on educating the patients as sufficient. Also, in 77.0% of cases nurses judge their health-educational activity in the area of the heart and blood vessel diseases as sufficient. Also in the cases when nurses are educated in cardio prevention the frequency is higher (p < 0.05). Conclusion: General nurses working in surgeries of general practitioners, internists, cardiologists, and hospital wards focused on these areas usually lack education aimed at cardio prevention but state they conduct the education. They aim the education at risk factors although the quality and effectiveness is questionable due to the existing barriers they encounter. To these belong above all the lack of time available for each patient for him to not only learn but also adapt to, live in and keep to the necessary lifestyle suitable for prevention of cardiovascular diseases.
Cílem předkládaného článku je prezentovat výsledky výzkumu zaměřeného na stravovací zvyklosti adolescentů, které slouží jako podklad k edukaci v ošetřovatelství v oblasti zdravého životního stylu. Sběr dat probíhal pomocí nestandardizovaného dotazníku. Výzkumný soubor respondentů tvořilo celkem 1 130 osob z Jihočeského kraje ve věku 15 až 18 let (průměrný věk 16,8 let), z nichž bylo 732 (64,8 %) žen a 398 (35,2 %) mužů. Výzkum byl realizován u žáků čtyřletých gymnázií, středních zdravotnických škol (SZŠ), středních odborných škol a odborných učilišť oboru kuchař-číšník (SOŠ). Závislost sledovaných proměnných na typu studované školy byla hodnocena pomocí chí-kvadrát testu (případně Fisherova přesného testu). Z výsledků vyplývá, že žáci gymnázií oproti žákům ostatních typů škol jí pravidelně 5× a 6× denně. U gymnazistů byla dále zjištěna vyšší frekvence konzumace jednotlivých denních jídel v průbě- hu týdne. V tomto ohledu vykazují nejhorší výsledky žáci středních odborných škol, kteří také oproti žákům ostatních škol konzumují více slazených nápojů během dne. Žáci středních odborných škol se také nechávají více než ostatní při výběru potravin ovlivnit reklamou v televizi (TV). Výsledky našeho výzkumu poukazují na víceré nedostatky denní a týdenní frekvence konzumace jídel u žáků dle vybraných typů škol v neprospěch žáků středních odborných škol, a proto by výživa a životní styl v rámci edukace zaměřené na prevenci nadváhy a obezity měly být zahrnuty do rutinní péče o děti a adolescenty.
The goal of the article is to present the results of the research which is focused on the eating habits of adolescents. These habits are the basis for education in the field of nursing and healthy lifestyle. The data collection was carried out using a nonstandardized questionnaire. The sample group of respondents consisted of 1130 people living in South Bohemia, who were 15–18-years-old (the average age was 16.8 years), of which 732 (64.8%) were girls and 398 (35.2%) were boys. The research was carried out among pupils of four-year high schools, middle schools of health (MSH), middle vocational schools and vocational school institutions in the study field cook/ waiter (VSI). The dependence of the monitored variables on the type of the monitored school was assessed using the chi-squared test (possibly Fisher’s exact test). The results showed that high school pupils ate regularly 5 or 6 times a day, in contrast to other types of schools. High school pupils had a higher frequency of consuming daily meals during the week. Pupils from middle vocational schools had the worst results (their daily consumption of sweetened beverages was more than pupils from other schools). Pupils from middle vocational schools were more influenced by TV commercials in the selection of food. The results of our research point out various flaws in the daily and weekly frequency of food consumption in pupils from selected types of schools, while pupils from vocational schools were disadvantaged. For this reason, education in nutrition and lifestyle should be focused on the prevention of becoming overweight and obese and should be included in the routine care of children and adolescents.
Abstrakt anglicky Cíl: Předmětem výzkumu bylo zjistit změny ve stravě a výživě u pacientů s kolorektálním karcinomem s ohledem na model M. E. Levine. Metody: Výzkum byl proveden kvantitativním průzkumem prostřednictvím nestandardního dotazníku. Výzkumný soubor byl tvořen 300 respondenty, kteří trpěli kolorektálním karcinomem. Výsledky: Respondenti nejčastěji pijí 1,5 až 2 litry tekutin. Většinou konzumují 1 až 2 sklenky piva (38,3%), 1 až 2 sklenky vína (38%) a většina z nich (52,6%) nekonzumuje v průběhu týdne žádné alkoholické nápoje. Výsledky ukazují, že 32,9% respondentů nemá problémy s výživou a 33,3% respondentů je mírně omezeno dietními opatřeními. U pacientů, kteří nemají problémy se stravou, se výrazně častěji uvádí, že nejsou omezeny současnými dietními opatřeními. Závěr: Nutriční problémy pacientů s kolorektálním karcinomem se vyskytují v principu zachování strukturální integrity a zachování energie. Závěr: Nutriční problémy pacientů s kolorektálním karcinomem se vyskytují v principu zachování strukturální integrity a zachování energie. Jak vyplývá z výsledků průzkumu, pacienti nedodržovali tyto dva principy léčebné výživy a obzvláště dietní opatření, protože by museli změnit své stravovací návyky.
Cílem výzkumu bylo zjistit, jak zaměstnanci vnímají bezpečnost pacientů na pracovišti. Zaměřili jsme se na aspekty týmové práce jako na klíčové faktory v bezpečnostní kultuře. Metody: Standardizovaný dotazník AHRQ: "Nemocniční průzkum o kultuře bezpečnosti pacientů" (HSOPSC) byl použit k zjištění názorů respondentů. Do výzkumu bylo zařazeno 331 zdravotníků. Výsledky: Hodnota kompozitního skóre (37,37%) pro oblast týmové spolupráce v rámci nemocničních jednotek byla druhá nejnižší v celkovém hodnocení. V oblasti týmové práce na pracovišti bylo kompozitní skóre 66,82% a v oblasti dopadu na pacienta to bylo 75,20%. Naše výsledky potvrzují trend dalších studií, které ukazují, že výsledky týmové práce mezi nemocničními jednotkami jsou jedním z nejnižších. Závěr: Při úspěšném vývoji programu bezpečnosti pacientů je důležité, aby vedoucí pracovníci poznali názory ošetřujícího personálu. Výsledky průzkumu, vyjádřené hodnotou složeného skóre, naznačují příležitosti ke zlepšení, což zejména znamená podporu interdisciplinární týmové práce.
- Klíčová slova
- nežádoucí události,
- MeSH
- bezpečnost pacientů MeSH
- chybná zdravotní péče prevence a kontrola MeSH
- kvalita zdravotní péče organizace a řízení MeSH
- mezioborová komunikace MeSH
- průzkumy a dotazníky využití MeSH
- týmová péče o pacienty organizace a řízení trendy MeSH
- zajištění kvality zdravotní péče metody MeSH
- zdravotnický personál MeSH