Biliary drainage is then one of the necessary procedures to help patients suffering from icterus to reduce serum bilirubin levels and relieve symptoms. The aim of this study was identifying risk factors for survival in patients with cholangiocarcinoma (CCA) treated with percutaneous transhepatic biliary drainage (PTBD) and to develop a simple scoring system predicting survival from PTBD insertion. This single-centre retrospective study included 175 consecutive patients undergoing PTBD for extrahepatic CCA (perihilar and distal). Prognostic factors affecting survival of patients with CCA treated with PTBD were analysed. A multivariate analysis showed that mass forming tumor with mass larger than 5 cm and presence of metastasis at the time of PTBD served as a negative prognostic factor (p = 0.002), better survival was associated with lower preprocedural bilirubin and lower CRP (p = 0.003). Multivariate analysis identified two significant risk factors for 3-month mortality: mass-forming tumors and bilirubin levels exceeding 185 μmol/L. A simple scoring system was developed to predict 3-month mortality after PTBD in patients with advanced CCA, demonstrating 86.3% negative predictive value and 43.2% positive predictive value.
- MeSH
- bilirubin krev MeSH
- cholangiokarcinom * mortalita terapie patologie MeSH
- dospělí MeSH
- drenáž * metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory žlučových cest * mortalita terapie patologie MeSH
- prognóza MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
BACKGROUND: To evaluate and compare the diagnostic power of [18F]FLT-PET with ceMRI in patients with brain tumours or other focal lesions. METHODS: 121 patients with suspected brain tumour or those after brain tumour surgery were enroled in this retrospective study (61 females, 60 males, mean age 37.3 years, range 1-80 years). All patients underwent [18F]FLT-PET/MRI with gadolinium contrast agent application. In 118 of these patients, a final diagnosis was made, verified by histopathology or by follow-up. Agreement between ceMRI and [18F]FLT-PET of the whole study group was established. Further, sensitivity and specificity of ceMRI and [18F]FLT-PET were calculated for differentiation of high-grade vs. low-grade tumours, high-grade vs. low-grade tumours together with non-tumour lesions and for differentiation of high-grade tumours from all other verified lesions. RESULTS: [18F]FLT-PET and ceMRI findings were concordant in 119 cases (98%). On closer analysis of a subset of 64 patients with verified gliomas, the sensitivity and specificity of both PET and ceMRI were identical (90% and 84%, respectively) for differentiating low-grade from high-grade tumours, if the contrast enhancement and [18F]FLT uptake were considered as hallmarks of high-grade tumour. For differentiation of high-grade tumours from low-grade tumours and lesions of nontumorous aetiology (e.g., inflammatory lesions or post-therapeutic changes) in a subgroup of 93 patients by visual evaluation, the sensitivity of both PET and ceMRI was 90%, whereas the specificity of PET was slightly higher (61%) compared to ceMRI (57%). By receiver operating characteristic analysis, the sensitivity and specificity were 82% and 74%, respectively, when the threshold of SUVmax in the tumour was set to 0.9 g/ml. CONCLUSION: We demonstrated a generally very high correlation of [18F]FLT accumulation with contrast enhancement visible on ceMRI and a comparable diagnostic yield in both modalities for differentiating high-grade tumours from low-grade tumours and lesions of other aetiology.
- MeSH
- dideoxynukleosidy MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- gadolinium * farmakokinetika MeSH
- kojenec MeSH
- kontrastní látky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie * metody MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- multimodální zobrazování metody MeSH
- nádory mozku * diagnostické zobrazování patologie metabolismus MeSH
- pozitronová emisní tomografie * metody MeSH
- předškolní dítě MeSH
- radiofarmaka MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- kojenec MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
PURPOSE: To evaluate the contribution of F-18 FDG-PET/MRI in the search for the etiology of the inflammation of unknown origin (IUO) and fever of unknown origin (FUO). MATERIAL AND METHODS: The study included 104 patients who underwent F-18 FDG-PET/MRI for IUO or FUO. The sensitivity, specificity, predictive values of the PET/MRI findings in relation to the final diagnosis of IUO/FUO were evaluated. A five-point Likert scale was used to semiquantitatively assess the probability of the cause of IUO/FUO based on PET/MRI finding. Furthermore, clinical (fever, arthralgia, weight loss, night sweats, age) and laboratory (C-reactive protein, leukocytes) parameters were monitored and compared with the true positivity rate of PET/MRI. RESULTS: In patients with definitively identified etiology of FUO and IUO, FDG-PET/MRI achieved a sensitivity of 96 %, specificity of 82 %, and positive and negative predictive values of 92 and 90 %. The cause of the IUO was determined in 71 patients (68.3 %). In 33 (31.7 %) patients, the etiology of IUO/FUO remained unknown, while in 25 (75.8 %) of them the symptoms resolved spontaneously and in 8 (24.2 %) patients they persisted without explanation even after 12 months of the follow-up. The most significant parameter in relation to subsequent PET/MRI finding was increased level of CRP, which was present in 96 % of true positive PET/MRI and normal CRP level was present in 56 % of true negative PET/MRI. CONCLUSION: Based on this study, FDG-PET/MRI is a suitable alternative for the investigation of IUO/FUO, this imaging technique has a very high sensitivity and negative predictive value.
- MeSH
- C-reaktivní protein metabolismus MeSH
- fluorodeoxyglukosa F18 * MeSH
- horečka neznámého původu * etiologie komplikace MeSH
- lidé MeSH
- pozitronová emisní tomografie metody MeSH
- radiofarmaka MeSH
- zánět komplikace diagnostické zobrazování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Transarteriální chemoembolizace (TACE) je jednou ze základních metod endovaskulární léčby nádorů. Je využívána především u hy-pervaskularizovaných nádorů jater, které jsou na rozdíl od normálního jaterního parenchymu dominantně zásobené arteriální krví. TACE využívá kombinace ischemizace nádorového ložiska a vysoké lokální koncentrace současně podávaného chemoterapeutika. Nejstarším agens vhodným k chemoembolizace je lipiodol, až v posledních 25 letech se objevily částice vázající a uvolňující chemoterapeutikum a degradabilní částice. Jednotlivé částice se liší především velikostí, způsobem vazby chemoterapeutika a degradabilitou. Na trhu je k dispozici několik druhů částic vhodných k chemoembolizaci, dosud ale není jednoznačně prokázána vyšší efektivita některého typu částic. V závislosti na velikosti nádoru, selektivitě přístupu a stavu pacienta ale může úspěšnost a nežádoucí účinky léčby ovlivnit volba správné velikosti částic a použití permanentních nebo degradabilních částic, přičemž degradabilní částice je možné použít i neselektivně a u pacientů s rizikovými faktory.
Transarterial chemoembolization (TACE) is one of the basic methods of endovascular treatment of cancer. It is mainly used in hypervascularized liver tumors, which are predominantly supplied with arterial blood in contrast to normal liver parenchyma. TACE uses a combination of ischemia of the tumor and high local concentration of the simultaneously administered chemotherapeutic agent. The oldest agent suitable for chemoembolization is lipiodol. In the last 25 years emerged drug eluting particles and degradable particles. Individual particles differ mainly in size, binding of the chemotherapeutic agent and degradability. Several types of particles suitable for chemoembolization are available on the market, but the superior efficacy of any type of particle has not yet been clearly demonstrated. However, depending on the size of the tumour, the selectivity of the arterial approach and the patient ́s condition, the choice of the correct particle size and the choice of permanent or degradable particles may influence the success and side effects of treatment, while degradable particles can also be used non-selectively and in patients with risk factors.
PURPOSE: To prove feasibility and safety of percutaneous endoluminal radiofrequency ablation (eRFA) using a monopolar approach in treatment of occluded biliary stent in malignancy. MATERIALS AND METHODS: The study included 11 patients with occluded biliary metal stent that had been implanted due to malignant biliary obstruction. All underwent metal stent recanalization by percutaneous eRFA in monopolar setting. Sixteen eRFA procedures were performed under fluoroscopic guidance with an EndoHPB 8F radiofrequency ablation catheter. The effect of stent recanalization was assessed based upon change from pre- to post-procedural diameter of the patent lumen of the metal stent (Wilcoxon test), primary and secondary stent patency (compared by log-rank test), catheter-free period, and overall survival. Adverse events were evaluated according to Common Terminology Criteria for Adverse Events (CTCEA) 4.0. RESULTS: Recanalization of the metal stent by monopolar radiofrequency ablation was successful in all 11 patients. Diameter of the patent lumen of the stent significantly widened after the eRFA inside the stent (median 2 vs. 7 mm, p = 0.003). Grade 1 complications were observed in one-third of procedures. Median stent patency after recanalization by eRFA was non-inferior to primary metal stent patency (154 vs. 161 days, p = 0.27). Median catheter-free survival and overall survival after stent recanalization were 149 and 210 days, respectively. CONCLUSION: Endoluminal radiofrequency ablation in monopolar setting was shown to be a feasible and safe method for recanalization of occluded biliary metal stents. LEVEL OF EVIDENCE: Level 4, Case Series.
- MeSH
- cholestáza * diagnostické zobrazování etiologie chirurgie MeSH
- katetrizační ablace * metody MeSH
- lidé MeSH
- nádory žlučových cest * chirurgie MeSH
- radiofrekvenční ablace * MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- stenty škodlivé účinky MeSH
- studie proveditelnosti MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíl: Zhodnotit přínos fúzního 18F-FDG-PET/ MR při pátraní po etiologii horečky nejasné etiologie (FUO). Metodika: Do studie bylo zařazeno 57 po sobě jdoucích pacientů v období 7/2016 až 12/2019, kteří podstoupili 18F-FDG-PET/MR (Signa, GE) pro FUO. Indikační kritéria byla oproti definici rozšířena na všechny pacienty s nejasnou teplotou nad 37 °C. Byla hodnocena senzitivita, specificita, prediktivní hodnoty a AUC nálezu na PET/MR ve vztahu k etiologii FUO. K semikvantitativnímu hodnocení pravděpodobnosti příčiny FUO na základě nálezu na PET/MR byla použita pětibodová Likertova škála (Likert 1 - nález na PET/MR není příčinou FUO, Likert 5 - nález na PET/MR je jistou příčinou FUO). Jako pozitivní PET/ MR byl hodnocen nález Likert 3 až 5. Dále byly sledovány klinické (horečka, artralgie, úbytek hmotnosti, noční pocení) a laboratorní (CRP, leukocyty) parametry, které byly korelovány s výtěžností PET/MR. Výsledky: 18F-FDG-PET/MR dosahoval při určení etiologie FUO senzitivity 93 %, specificity 65 %, pozitivní a negativní prediktivní hodnoty 78 a 87 %, AUC 0, 82. Příčina horečky nejasné etiologie byla stanovena u 27 pacientů (57 %), z nichž 17 (36 %) mělo neinfekční zánětlivé onemocnění, 8 (17 %) infekční zánětlivé onemocnění a dva (4 %) novotvar. U 20 (43 %) pacientů zůstala FUO bez zjištěné etiologie, přičemž u 14 (30 %) z nich příznaky spontánně odezněly a u šesti (13 %) pacientů přetrvávaly bez vysvětlení i po roce sledování. Zvýšená hladina CRP v době 18F-FDG-PET/ MR vyšetření vykazovala až 100% senzitivitu a 100% negativní prediktivní hodnotu pro správně pozitivní PET/MR, specificita dosahovala pouze 55 %. Závěr: 18F-FDG-PET/MR je na základě této pilotní studie vhodnou alternativou 18F-FDG-PET/ CT při pátrání po etiologii horečky nejasné etiologie.
Aim: To evaluate the contribution of 18F-FDG-PET/MRI in the diagnosis of Fever of Unknown Origin (FUO). Methods: The study included 57 consecutive patients in the period 7/2016 to 12/2019 who underwent 18F-FDG-PET/MRI (Signa, GE) for FUO. Contrary to the official definition of FUO, the indication criteria have been extended to all patients with unclear temperatures above 37 °C. The sensitivity, specificity, predictive values and AUC of the PET/MRI finding in relation to the etiology of FUO were evaluated. A five-point Likert scale was used to semiquantitatively assess the probability of a cause of FUO based on PET/MRI finding (Likert 1 - PET/ MRI finding is not a cause of FUO, Likert 5 - PET/MRI finding is a certain cause of FUO). The Likert 3 to 5 finding was evaluated as positive PET/MRI. Furthermore, clinical (fever, arthralgia, weight loss, night sweats) and laboratory (CRP, leukocytes) parameters were monitored, which were correlated with the positivity rate of PET/MRI. Results: 18F-FDG-PET/MRI achieved a sensitivity of 93%, specificity 65%, positive and negative predictive values of 78 and 87%, AUC 0.82 when determining the etiology of FUO. The cause of fever of unclear origin was determined in 27 patients (57%), of whom 17 (36%) had non-infectious inflammatory disease, 8 (17%) infectious inflammatory disease and 2 (4%) neoplasm. In 20 (43%) patients, FUO remained without a known etiology, while in 14 (30%) of them the symptoms resolved spontaneously and in 6 (13%) patients they persisted without explanation even after one year of follow-up. The increased level of CRP at the time of 18F-FDG-PET/MRI examination showed up to 100% sensitivity and 100% negative predictive value for true positive PET/MRI, the specificity reached only 55%. Conclusion: Based on this pilot study, 18F-FDG-PET/MRI is a suitable alternative to 18F-FDG-PET/CT in the search for the etiology of the fever of unclear origin.
Cíle: Zhodnotit potenciální použití DSM-TACE (degradable starch microspheres transarteriální chemoembolizace, tzn. TÁCE pomocí degradabilních částic škrobu) jako záchranné terapeutické možnosti u pacientů s primární malignitou jater nevhodných pro další DEB-TACE (drug eluting beads transarteriální chemoembolizace, tzn. TÁCE pomocí léky uvolňujících částic). Metodika: 16 pacientů (dvě ženy; medián 70,7 let) s hepatocelulárním karcinomem původně léčených DEB-TACE (jedno až sedm sezení, medián tři sezení) bylo léčeno DSM-TACE (EmboCept, PharmaCept GmbH, Berlín, Německo) kvůli progresi onemocnění, nemožnosti selektivní aplikace nebo nesnášenlivosti DEB-TACE. Hlavními východisky studie bylo stanovení celkového přežití a doby do progrese do pokročilého stadia (Kaplanův-Meierův test). Před léčbou DSM-TACE bylo přítomno unilobámí postižení jater HCC u osmi pacientů a bilobámíu osmi pacientů, cirhóza jater byla u 12 (devět Child-Pugh A, tři Child-Pugh B) a trombóza větví portální žíly u dvou pacientů. Odpověď na léčbu DSM-TACE byla hodnocena na postkontrastním CT dle kritérií mRECIST. Výsledky: Celkem bylo provedeno 34 sezení DSM-TACE (medián dvě na pacienta). Byla zaznamenána jedna anafýlaktická reakce. Jiné závažné intra- a periprocedurální komplikace pozorovány nebyly. Po počáteční léčbě DSM-TACE byla kompletní odpověď u čtyř, částečná odpověď u šesti, stabilní onemocnění u čtyř a progrese u dvou pacientů. Během období sledování (27-1001 dnů, medián 287 dnů) byla zaznamenána progrese do pokročilého stadia u osmi pacientů (čtyři progrese nádorového onemocnění jater, jedna trombóza kmene v. portae, tři zhoršení celkového stavu). Střední doba do této progrese byla 16,8 měsíců, medián celkového přežití od 1.DSM-TACE byl 22,3 měsíců, medián celkového přežití od l.TACE byl 36,1 měsíců. Závěr: DSM-TACE představuje další léčebnou možnost u pacientů, u kterých již není možné pokračovat v DEB-TACE.
Objectives: The potential use of DSM-TACE as a salvage therapeutic option in patients with primary liver malignancy unsuitable for further DEB-TACE. Methods: 16 patients (2 women; median 70.7 years) with hepatocellular carcinoma originally treated with DEB-TACE (1-7 sessions, median 3 sessions) were treated with DSM-TACE (EmboCept, PharmaCeptGmbH, Berlin, Germany) for disease progression, impossibility of selective application or intolerance of DEB-TACE. The primary endopoints of the study were the determination of overall survival and time to progression to advanced stage of HCC (Kaplan-Meiertest). Priorto DSM-TACE treatment, HCC was presentin unilobary liver disease in 8 patients and bilo bary in 8 patients, liver cirrhosis was in 12 patients (9 Child-Pugh A, 3 Child-Pugh B), and thrombosis of the portal vein branches in 2 patients. Response to DSM-TACE was evaluated on post-contrast CT according to mRECIST criteria. Results: A total of 34 DSM-TACE sessions (median 2 per patient) were performed. One anaphylactic reaction has been reported. Other serious intra and periprocedural complications were not observed. After initial treatment with DSM-TACE, complete response was obtained in 4, partial response in 6, stable disease in 4, and progression in 2 patients. During the follow-up period (27-1001 days, median 287 days), progression to advanced stage of HCC was achieved in 8 patients (4 HCC progression, 1 v. portae thrombosis, 3 performance status deterioration). The median time to progression was 16.8 months, median overall survival from 1.DSM-TACE was 22.3 months, median overall survival from l.TACE was 36.1 months. Conclusion: DSM-TACE is another therapeutic option in patients who can no longer be treated with DEB-TACE.
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- chemoembolizace * metody přístrojové vybavení MeSH
- doxorubicin aplikace a dávkování MeSH
- Kaplanův-Meierův odhad MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemoci jater diagnostické zobrazování farmakoterapie terapie MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Cíle: Identifikace prognostických faktorů přežití hepatocelulárních karcinomů (HCC) léčených transarteriální chemoembolizací (TACE) v komplexním onkologickém centru v letech 2005-2018. Východiska: Transarteriální chemoembolizace je u hepatocelulárního karcinomu indikována ve stadiu B dle Barcelona Liver Cancer Clinic (BLCC). Toto stadium nicméně zahrnuje velmi rozsáhlou skupinu pacientů nevhodných pro kurativní výkon, kteří jsou v dobrém klinickém stavu a není u nich přítomné mimojaterní postižení. Cílem této retrospektivní analýzy je identifikovat faktory ovlivňující přežití pacientů a na základě těchto rizikových faktorů pacienty dle prognózy stratifikovat do podskupin. Materiály a metody: Do retrospektivní analýzy byli zařazeni všichni pacienti s HCC indikovaní k TACE, kteří prošli onkologickou indikační komisí komplexního onkologického centra v letech 2005-2018. Hodnoceno bylo celkové přežití od 1. výkonu TACE, v rámci jedno- a vícerozměrných analýz byly zkoumanými faktory přežití: rozsah primárního tumoru v době indikace TACE (velikost ložiska, jedno/více ložisek, uni/bilobární postižení), přítomnost a etiologie cirhózy a závažnost jaterního onemocnění (dle Child-Pugh klasifikace), přítomnost komplikací nádorového onemocnění nebo cirhózy (trombóza portální žíly a její rozsah) a historie jiné invazivní léčby (resekce, perkutánní ablace). Sledováno bylo celkové přežití pacientů s HCC v závislosti na roce diagnózy a roce 1. TACE (log-rank test). Výsledky: Z celkem 382 pacientů bylo 157 pacientů (29 žen) léčeno TACE (celkem 540 výkonů, medián 3 na pacienta). Nejvýznamnějším rizikovým faktorem přežití byla přítomnost trombózy portální žíly (poměr rizik - hazard ratio (HR) = 3,279), bilobární postižení (HR = 2,257), velikost ložiska (HR = 1,125/cm) a Child-Pugh B při chronickém onemocnění jater (HR = 1,922). Na základě těchto rizikových faktorů je možné pacienty stratifikovat do 3 prognostických skupin s významně odlišným mediánem přežití (52,1 vs. 21,5 vs. 9,0 měsíce). Závěr: Na základě retrospektivní analýzy byly identifikovány prediktivní faktory celkového přežití u pacientů s HCC léčených TACE; na základě těchto faktorů lze pacienty stratifikovat do 3 odlišných prognostických skupin.
Purpose: Identification of prognostic survival factors of hepatocellular carcinoma (HCC) treated with transarterial chemoembolization (TACE) in a single center in 2005-2018. Background: Transarterial chemoembolization in hepatocellular carcinoma is indicated in Barcelona Liver Cancer Clinic (BLCC) stage B. This stage includes a very large group of patients unsuitable for curative treatment, who are in a good clinical condition and do not show extra-hepatic spread. The aim of this retrospective analysis is to identify factors influencing patient survival and to divide the patients into subgroups based on these risk factors. Materials and methods: All patients with HCC indicated for TACE in complex oncological center in 2005-2018 were included in the analysis. The survival rates from the 1st TACE were evaluated in relation to HCC on computed tomography/magnetic resonance prior to the 1st TACE (size of the biggest lesion, single/multiple lesions, unilobar/bilobar involvement), presence and severity of liver disease (cirrhosis, Child-Pugh, portal vein thrombosis) and a combination of other invasive treatment (resection, percutaneous ablation) (single and multivariate analysis). The survival of HCC patients was compared according to the year of the diagnosis and the year of the 1st TACE (log-rank test). Results: Out of 382 patients, 157 (29 women) of them were treated with TACE (540 TACEs in total, median 3 TACEs per patient). The most important risk factors for survival were the presence of portal vein thrombosis (hazard ratio (HR) = 3.279), bilobar involvement (HR = 2.257), lesion size (HR = 1.125/cm) and Child-Pugh B in chronic liver disease (HR = 1.922). Based on these risk factors, the patients were divided into 3 prognostic groups with different median survival (52.1 vs. 21.5 vs. 9.0 months). Conclusion: Based on the retrospective analysis, predictive factors of HCC survival after TACE were identified and the patients were divided into 3 prognostic groups based on these factors.
