- MeSH
- Child MeSH
- Upper Extremity pathology MeSH
- Hip Joint abnormalities diagnostic imaging pathology MeSH
- Humans MeSH
- Cerebral Palsy surgery diagnosis classification therapy MeSH
- Joint Diseases * diagnostic imaging classification MeSH
- Infant, Premature MeSH
- Infant, Newborn * MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Humans MeSH
- Infant, Newborn * MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Úvod: Na základě časné diagnostiky pomocí ultrazvukové metody je možné zahájit terapii vývojové dysplazie kyčelního kloubu brzy po narození. Cílem práce je zhodnocení úspěšnosti konzervativní terapie subluxace a luxace kyčelního kloubu pomocí distrakčního režimu. Materiál a metodika: V letech 2013-2016 bylo na naší klinice sonograficky vyšetřeno okolo 8000 novorozenců a kojenců. Pavlíkovy třmeny jsme indikovali u sonografického nálezu IIc za toto čtyřleté období u 92 kojenců. U decentrovaných kyčlí typu III a IV jsme indikovali distrakční režim. Na naší klinice používáme modifikaci Lloyd-Robertsovy trakce. V letech 2013-2016 bylo přijato na distrakční režim celkem 59 kojenců - 50 dívek a 9 chlapců. V 17 případech bylo postižení oboustranné. Celkem bylo léčeno 76 kyčelních kloubů. Padesát dva kyčlí bylo označeno dle Grafa jako typ III, z toho 30 typ IIIa, 22 typ IIIb. Dvacet čtyři kyčelních kloubů bylo dle Grafa verifikováno jako typ IV. Po šesti týdnech distrakčního režimu je výsledek konzervativní terapie verifikován artrografií. Průměrný věk dětí přijatých na distrakční režim byl 2,4 měsíce. Výsledky: U kyčlí klasifikovaných dle Grafa jako typ III, z toho 30 typ IIIa, 22 typ IIIb, jsme zaznamenali úspěšnost repozice distrakčním režimem ve všech případech, tj. ve 100 %. Dvacet čtyři kyčelních kloubů bylo dle Grafa verifikováno jako typ IV. Z těchto 24 luxací se distrakčním režimem zdařila konzervativní repozice v 15 případech, 9krát byla konzervativní terapie neúspěšná, což si vyžádalo následnou operační repozici (36 %). Diskuse: Časná repozice umožňuje normální vývoj kyčelního kloubu. Distrakční režim minimalizuje riziko poškození hlavice kyčelního kloubu, postupně uvolňuje kontrahované svaly a nenásilnou cestou umožňuje repozici kyčelního kloubu. Závěr: Distrakční režim je indikován pro léčení subluxovaných a luxovaných kyčlí klasifikovaných dle Grafa IIIa, IIIb a IV. Jedná se o metodu, která významně snižuje riziko avaskulární nekrózy.
Introduction: On the basis of early diagnosis using ultrasonography, it is possible to commence therapy for developmental dysplasia of the hip soon after birth. The objective of this study was to analyse the results of conservative therapy using closed reduction by traction in subluxated and dislocated hips. Material and Methods: In the period from 2013 to 2016, roughly 8,000 thousand neonates and infants were tested using ultrasonography at our department. We diagnosed Pavlik harness during this period in 92 infants. In the period from 2013 to 2016, a total of 59 children (76 hips) were treated by traction. The indication criteria included classes IIIa (30 hips) III b (22 hips) or IV (24 hips) according to the Graf ultrasonographical classification. There were 50 girls and 9 boys. The average age at the beginning of treatment was 2.4 months. Arthrography was indicated after six weeks of distraction therapy in all children. Results: The efficiency of closed reduction was 100% in the class III group (52 hips), and in the class IV group (15 hips). 9 hips were indicated for open reduction (36%). Discussion: Early reduction is very important for normal development of the hip joint. Traction therapy is the preferred method for minimising risks, with releasing the muscles and reducing damage to the femoral head. Conclusions: Traction therapy is indicated for the treatment of the subluxation and dislocation hip and classified as Graf IIIa, IIIb and IV. It is a method that significantly reduces the risk of avascular necrosis.
- MeSH
- Child MeSH
- Infant MeSH
- Humans MeSH
- Manipulation, Orthopedic methods MeSH
- Orthopedic Fixation Devices MeSH
- Osteonecrosis prevention & control MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Hip Dislocation, Congenital classification therapy MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Infant MeSH
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Perthesova choroba je závažné onemocnění kyčelního kloubu vyskytující se nejčastěji u dětí mezi 3.–8. rokem života. V posledních desetiletích došlo k výraznému rozvoji konzervativních a operačních technik s cílem zabránit nejvýznamnější komplikaci, tedy rozvoji časné artrózy kyčelního kloubu. V případě včasné diagnostiky a správného léčebného postupu lze tato rizika minimalizovat. Mezi základní operační postupy patří Salterova pánevní osteotomie, často v kombinaci s výkonem na proximálním femuru. V konzervativní léčbě je zásadní rehabilitace a zajištění abdukčního postavení pomocí různých typů abdukčních pomůcek s cílem dosažení volného pohybu v kyčelním kloubu.
Perthes disease is a severe condition of the hip joint affecting mostly children between 3–8 years of age. A major progress of conservative and operative treatment methods has been marked in the last decades with one common goal: preventing the most severe complication - early osteoarthritis of the hip joint. In the case of early diagnosis and the correct choice of a treament method this riks can be minimalized. Basic surgicall techniques include the Salter pelvic osteotomy, often combined with a procedure on the proximal femur. The most important goal in conservative treatment options is physiotherapy aiming to secure the abduction position of the hip in order to achieve free range of movement in the hip joint.
- MeSH
- Early Diagnosis MeSH
- Child MeSH
- Hip Joint diagnostic imaging pathology MeSH
- Humans MeSH
- Femur Head Necrosis diagnosis therapy MeSH
- Osteotomy methods MeSH
- Pelvic Bones diagnostic imaging surgery MeSH
- Legg-Calve-Perthes Disease * diagnosis surgery classification therapy MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Pro arthrogryposis multiplex congenita jsou typické kongenitální kontraktury končetin s chybným vývojem svalů, které chybí nebo jsou atrofické. Jedná se o vzácné systémové onemocnění s frekvencí výskytu podle typu postižení 1 : 3000 až 1 : 10 000 živě narozených. Vrozené kontraktury jsou zařazeny do 3 skupin podle přidružených systémových anomálií. Nejčastěji se vyskytuje amyoplazie – klasická artrogrypóza a distální artrogrypóza, které patří do 1. skupiny. Distální artrogrypóza je charakterizovaná především kontrakturami periferie – rukou a nohou, někdy kolenních kloubů a rozlišuje se 6 typů podle klinického nálezu. Autozomálně dominantní dědičnost byla prokázána především u distální artrogrypózy typu I. Amyoplazie se od spinálních degenerativních onemocnění odlišuje 3 znaky: 1. neprogreduje po narození, 2. čití není porušeno, 3. inteligence je normální. Závažnost neurogenního nebo myogenního postižení je verifikována elektromyografickým vyšetřením. V léčení pacientů s artrogrypózou sledujeme dva základní cíle – snahu o dosažení chůze a dosažení jisté sebeobsluhy v rámci denních aktivit. Operační léčení kontraktur dolních končetin je indikováno již v 1. roce života – repozice luxace kyčelního kloubu, řešení flekčních kontraktur kolenního kloubu, subluxace nebo luxace kolenního kloubu, rigidního pes equinovarus nebo eventuálně vertikálního talu. Operační léčení kontraktur horních končetin je indikováno okolo 4. roku věku, kdy je dítě již schopno jisté spolupráce. Prvním cílem je dosažení pasivní flexe loketního kloubu při extenčních kontrakturách. Aktivní flexi je možné u některých pacientů zlepšit pomocí svalových transpozic. Výsledek terapie závisí na závažnosti vrozených kontraktur, na včasnosti a komplexnosti terapie, na čemž spolupracuje ortoped, fyzioterapeut a při výskytu přidružených vrozených vad i další odborníci. Dobře spolupracující rodiče jsou jednou z hlavních podmínek úspěšnosti terapie.
Arthrogryposis multiplex congenita is a disease involving multiple joint contractures with deficient musculature. Arthrogryposis is a rare disorder that occurs in about 1 in 3000 to 1 in 10000 live births. Congenital contractures are divided into three groups according to associated system anomalies. The most common type of arthrogryposis (group 1) is termed amyoplasia or classic arthrogryposis. Distal arthrogryposis is characterized by restriction of motion of the distal joints of the hand, feet and sometimes the knees and has been classified into six types. Autosomal dominant transmission has been noted especially in type I distal arthrogryposis. Amyoplasia differs from spinal degenerative diseases by 3 symptoms: 1. it does not deteriorate after the birth, 2 sensation is not affected, 3 intelligence is normal. The severity of the neurogenic or myogenic disability is determined by electromyography examination. In most patients with arthrogryposis the two major goals of treatment are independent ambulation and independent function of the upper extremities for activities of daily living. The surgical treatment of contractures of the lower extremities is indicated in the first year of life – reduction of dislocated hips, flexion contractures of the knee, hyperextension and dislocation of the knee, rigid equinovarus deformity or talus verticalis. The surgical treatment of contractures of the upper extremities is indicated around four years of life – the first goal is to achieve passive elbow flexion. Procedures to achieve active elbow flexion – muscles transfer may be indicated. The result of the therapy depends on the severity congenital contractures, timeliness and comprehensiveness therapy, which involved an orthopaedic surgeon, a physical therapist. In the presence of other associated congenital defects also by other specialists. Adequate involvement of parents is a necessary condition for a successful treatment.
- MeSH
- Arthrogryposis * diagnosis etiology classification physiopathology therapy MeSH
- Child MeSH
- Infant MeSH
- Knee Joint surgery physiopathology MeSH
- Contracture surgery therapy MeSH
- Hip Joint surgery physiopathology MeSH
- Humans MeSH
- Elbow Joint surgery MeSH
- Knee Dislocation surgery congenital MeSH
- Infant, Newborn MeSH
- Orthopedic Procedures * methods MeSH
- Clubfoot surgery MeSH
- Shoulder Joint surgery MeSH
- Casts, Surgical MeSH
- Hip Dislocation, Congenital surgery MeSH
- Wrist surgery MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Infant MeSH
- Humans MeSH
- Infant, Newborn MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Úvod: Práce je zaměřena na léčbu pes equinovarus congenitus s preferencí operační taktiky posteroplantárního releasu u rigidních vad dle Dimeglia skupiny 1 a 2. Po intenzivní konzervativní terapii jsme od 90. let preferovali tento typ operace před radikálním releasem dle Mc Kaye. Materiál a metoda: Posteroplantární release jsme indikovali v letech 2001-2010 ve 144 případech jako primární výkon. Primární operační výkon byl indikován u dětí od 8 měsíců věku, nejstaršímu pacientovi bylo 36 měsíců. Tento typ výkonu byl indikován tam, kde po konzervativní terapii přetrvávala varózní, addukční a ekvinózní deformita s hlubokými rýhami na mediální a dorzální straně nohy nad Achillovou šlachou. Je popsána operační taktika a postup operace pro dosažení korekce vady. Koreční sádra byla přikládaná pooperačně po dobu 3 měsíců s přesádrováním po 3-4 týdnech. Výsledky: Součástí práce je hodnocení výsledků u 80 pacientů (105 nohou). Nejdelší doba od operace je 13 let, nejkratší doba 3 roky a 2 měsíce. Tito pacienti byli vyšetřováni klinicky a současně rtg. Výborný a dobrý výsledek - anatomické postavení nohy bylo dosaženo v 66,7 %, uspokojivý výsledek ve 24,9 %, špatný výsledek v 8,4 % u pacientů s arthrogryposis multiplex congenita a u dětí s pozitivní rodinnou anamnézou. Na rtg v bočné projekci pooperačně se úhel talokalkaneární zvýšil v průměru o 13 stupňů, v předozadní projekci o 10 stupňů. Diskuze: Počet pacientů, indikace a výsledky jsou srovnatelné s literárními údaji. Výborné a dobré výsledky jsou srovnatelné s kompletním releasem dle Mc Kaye. Posteroplantární release je preferován před samostatným dorzálním releasem tam, kde přetrvává addukce přednoží, varozita nohy a mediální rýha (stigma). Radikální release může vést k nekróze talu a kalkanea. Při preferenci dnešních miniinvazivních výkonů a zkrácení doby sádrování dle Ponsetiho může být posteroplantární release indikován při eventuální rebelaci vady, nebo zůstává jako jedna z možných operačních taktik u rigidního pes equinovarus congenitus.
Introduction: The study presents one of the possible surgical strategies of the therapy of the congenital club foot deformity in infants. Posteroplantar release is used in rigid club feet of Dimegli group 1 and 2. From the 90΄s of the last century we prefer this type of operation befor subtalar radical release described by Mc Kay. Material and methods: In the period of 2001-2010 the method of posteroplantar release was used 144 times as a primary surgery. The youngest patients were 8 months old, the oldest child was during surgery 36 months. In case of the persisting adduction and varus deformity after conservative therapy of the congenital club foot deformity first of all plantar release of the forefoot was performed. The surgical technique is described in details. Plaster fixation is applied during 3 months after the operation with the replacement of correction plaster casts each 3-4 weeks. Results: The longes time from the operation is 13 years, the shortest interval after the surgery group of patients is 3 years and 2 months. The followed-up examined clinically with the simultaneous evaluation of radiographs. Excellent result and good results- anatomical position of the foot was obtained in 66,7%, satisfy result was recorded in 24,9%. Poor result was recorded in 8,4% in children with arthrogryposis multiplex congenita and in children with positive family history. On the X ray after surgery position of talus and calcaneus an increase of the angle in the lateral projection on average by 13 degrees, in anteroposterior projection by 10 degrees. Discussion: The numbers of patients, indication and results of the followed-up group of patients are comporable with literary data. Excellent and good results of posteroplantar release are comparable of the complete release included in the literatury studies. Usualy after the operation on posterior structures the plantar release was used only subsequently in case of persisting adduction and varus deformity of the fore foot. Subtalar radical release occurs in certain percentage also necrosis of talus and calcaneus. When the preference of today΄s mini-invasive procedures and shorten the time of plastering (Ponseti). Posteroplantar release is one of the possible surgical procedures in the solution of the rigid congenital varus club foot.
