Ve světě i u nás dochází k masivnímu nástupu agilních přístupů, technik a nástrojů a celkově ke sblížení projektového a produktového managementu. V této souvislosti došlo i k významným modernizacím všech světových standardů a metodik projektového řízení. Nové vydání knihy všechny tyto trendy reflektuje.

Kniha komplexně mapuje tzv. agilní přístupy vývoje produktu, řízení projektu apod. od kořenů, tedy jak a kde tyto přístupy a principy vlastně vznikly až po nejnovější techniky, metody a postupy. Vše je vysvětleno ve vazbách, kontextu, demonstrováno na příkladech a podáno maximálně srozumitelně tak, aby čtenář pochopil, jak to vše celé funguje.

Úvod: Retrospektivní analýza desetiletého souboru nemocných ošetřovaných pro empyém pleurální dutiny na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice (FN) Plzeň. Metoda: Vyhodnotili jsme soubor pacientů s empyémem dutiny hrudní, kteří byli hospitalizováni na Chirurgické klinice FN Plzeň v období let 2007−2016. Zaměřili jsme se na demografickou skladbu souboru, na důvody vzniku empyému u těchto pacientů, na chirurgické výkony prováděné v souvislosti s empyémem, na mikrobiální původce empyémů v našem souboru a v neposlední řadě též na morbiditu a letalitu. Výsledky: V daném období jsme ošetřili 103 pacienty s pleurálním empyémem. Jednalo se o 80 mužů (77,7 %) a 23 žen (22,3 %) ve věku 23−83 let (průměrný věk 59,4 roku). 64 pacientů mělo v předchorobí operační či invazivní výkon (62,1 %). Délka anamnézy byla vysledovatelná u 55 pacientů (53,4 %) a byla průměrně 23,1 dne, u zbylých nemocných byla nejasná. 1/3 případů tvoří metapneumonické empyémy, 1/3 pooperační empyémy a 1/3 ostatní příčiny jeho vzniku. Nejčastějším bakteriálním rodem zachyceným v kultivaci byl Streptococcus spp., druhem pak Staphylococcus aureus. Nejčastějším operačním výkonem byla hrudní drenáž (51 %). Zemřelo celkem 13 pacientů (letalita 12,6 %), nejčastější příčinou úmrtí byla sepse, pooperační morbidita byla 34 %. Závěr: Empyém pleurální dutiny je závažným onemocněním s vysokou morbiditou a letalitou, jehož operační řešení je spojeno s vysokým rizikem nutnosti reoperace. Pozitivní mykologická kultivace z empyému se zdá být spojena s vyšším rizikem komplikací i úmrtí.

Introduction: Retrospective analysis of a group of patients treated for pleural empyema in the Department of Surgery, University Hospital Pilsen, over the last ten years. Method: We evaluated a group of patients treated for pleural empyema in the Department of Surgery, University Hospital in Pilsen, during the period 2007−2016. We focused on the demographic data of this group, the causes of empyema in these patients, surgical procedures performed in connection with empyema, the microbial species found in empyema, and, last but not least, on morbidity and lethality. Results: We treated 103 patients with pleural empyema during the above period − 80 men (77.7%) and 23 women (22.3%) aged 23–83 years (average age 59.4 years). 64 patients had a history of surgical or invasive procedure (62.1%). The length of history was traceable in 55 patients (53.4%) and was 23.1 days on average, remaining unclear in the rest of the group. 1/3 of cases were metapneumonic empyemas, 1/3 postoperative empyemas and 1/3 of the cases were due to other reasons. The most commonly cultivated bacterial genus was Streptococcus, species Staphylococcus aureus. The most common surgery was chest drainage (51%). 13 patients died (lethality 12.6%) after surgery, the most common cause of death being sepsis; postoperative morbidity was 34%. Conclusion: Pleural empyema is a serious condition with very high morbidity and lethality. Surgical procedures done to manage empyema are associated with a very high risk of necessary reoperation. Positive mycological culture from empyema seems to be associated with a higher risk of complications and death.

• MeSH
• empyém pleurální * diagnóza   patologie   terapie   MeSH
• hrudní chirurgie video-asistovaná MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• posturální drenáž MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Staphylococcaceae patogenita   MeSH
• torakoskopie metody   MeSH
• torakotomie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The literature suggests that small genomes promote invasion in plants, but little is known about the interaction of genome size with other traits or about the role of genome size during different phases of the invasion process. By intercontinental comparison of native and invasive populations of the common reed Phragmites australis, we revealed a distinct relationship between genome size and invasiveness at the intraspecific level. Monoploid genome size was the only significant variable that clearly separated the North American native plants from those of European origin. The mean Cx value (the amount of DNA in one chromosome set) for source European native populations was 0.490 ± 0.007 (mean ± SD), for North American invasive 0.506 ± 0.020, and for North American native 0.543 ± 0.021. Relative to native populations, the European populations that successfully invaded North America had a smaller genome that was associated with plant traits favoring invasiveness (long rhizomes, early emerging abundant shoots, resistance to aphid attack, and low C:N ratio). The knowledge that invasive populations within species can be identified based on genome size can be applied to screen potentially invasive populations of Phragmites in other parts of the world where they could grow in mixed stands with native plants, as well as to other plant species with intraspecific variation in invasion potential. Moreover, as small genomes are better equipped to respond to extreme environmental conditions such as drought, the mechanism reported here may represent an emerging driver for future invasions and range expansions.

• MeSH
• fenotyp MeSH
• lipnicovité genetika   MeSH
• mšice * MeSH
• rostliny MeSH
• zavlečené druhy MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Severní Amerika MeSH

Úvod: I přes současné snahy o co možná nejkonzervativnější přístup k poraněné slezině patří splenektomie stále k poměrně častému chirurgickému výkonu. Nejen poranění sleziny však bývá příčinou její indikace. Zvláště v seniu přibývá netraumatologických indikací splenektomie. Předchozí studie navíc často udávají poměrně široké rozmezí procenta komplikací a letality u splenektomovaných nemocných, aniž zohledňují věkové hledisko. Tato studie se proto věnuje v rámci gerontochirurgie úzké problematice splenektomií u starších pacientů a opírá se o retrospektivně vyhodnocené zkušenosti našeho pracoviště. Metoda: Byl vyhodnocen soubor našich splenektomovaných pacientů starších 65 let za posledních 11 let. U každého pacienta byla vyhodnocena demografi cká data, důvod splenektomie, mechanismus eventuálního poranění, stupeň poškození sleziny, komorbidity, délka hospitalizace, komplikace a letalita. Zvlášť byla vyhodnocena skupina pacientů splenektomovaná z příčiny traumatu sleziny a zvlášť skupina splenektomovaná z jiných důvodů. Byla věnována pozornost jednotlivým důvodům vedoucím ke splenektomii u netraumatologických pacientů. Míra komplikací a letality byla hodnocena ve vztahu k jednotlivým skupinám pacientů. Výsledky: Za časové období 2006−2016 bylo na našem pracovišti provedeno 269 splenektomií, pouze 57 (21,2 %) bylo ale provedeno u pacientů starších 65 let (32 mužů a 25 žen ve věku 65−90 let, průměrný věk 73,6 roku). Ještě vzácnějším se pak u nich tento výkon ukázal být v souvislosti s traumatickým postižením sleziny, kdy byl proveden pouze u 13 pacientů. Další důvody vedoucí ke splenektomii u starších nemocných byly: perioperační poranění sleziny (17 pacientů), gangréna, septická aktivace či spontánní ruptura sleziny (10 pacientů), operace jiného orgánu rozšířená o splenektomii (8 pacientů), splenomegalie (5 pacientů), aneuryzma lienální tepny (4 pacienti). Letalita v celém souboru byla 29,8 %, procento komplikací 57,9 %, značnou roli v hodnocení však hraje důvod provedení splenektomie a případné komorbidity. Průměrná délka hospitalizace v celém souboru byla 20,3 dne. Závěr: Splenektomie u nemocných starších 65 let je spojena s vysokým rizikem komplikací a velmi vysokou letalitou. Dobrou prognózu mají nemocní s monotraumatem sleziny a dále nemocní, u kterých byla splenektomie provedena plánovaně.

Introduction: Despite current efforts at the most conservative approach possible to splenic injury, splenectomy remains a relatively common surgical procedure. Indications for splenectomy, however, are not limited to spleen injury. In senior patients in particular, non-traumatic reasons for splenectomy becomemore frequent. In addition, previous studies have indicated a relatively wide range of complications and lethality in splenectomized patients without taking into account the age aspect. Within the scope of geriatric surgery, this study deals with splenectomy in elderly patients and is based on retrospectively evaluated experience of our clinic. Method: We studied a group of patients older than 65 years having undergone splenectomy at our institutionover the past 11 years. For each patient, the demographics, the reason for splenectomy, the mechanism of injury (if any), the degree of spleen damage, co-morbidities, the length of hospital stay, complications and lethality were evaluated. A group of patients operated on due tospleen trauma and the other group operated on for other reasons were analysed separately. Attention was paid to the reasons leading to splenectomy in the non-traumatic patients. Complications and lethality rate were evaluated in relation to the individual patient groups. Results: 269 splenectomies were performed in our clinic between 2006 and 2016. Of these, only 57 (21.2%) were carried out in patients older than 65 years (32 men and 25 women aged 65−90, mean age 73.6). Splenectomy was even rarer in association with splenic trauma:it was performed in only 13 senior patients. Other causes leading to splenectomy in elderly patients were: perioperative spleen injury (17 patients), gangrene, septic activation or spontaneous rupture of the spleen (10 patients), splenectomy during an operation on another organ (8 patients), splenomegaly (5 patients) and splenic artery aneurysm (4 patients). Lethality in the entire group was 29.8%, the percentage of complications was 57.9%; however, circumstances leading to splenectomy and also potential co-morbidities played a significant role. The average length of hospitalization in the entire group was 20.3 days. Conclusions: Splenectomy in patients over 65 years of age is associated with a high risk of complications and very high lethality. However, senior patients after splenectomy for monotrauma and those after elective splenectomy have a very good prognosis.

• MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• ruptura sleziny etiologie   chirurgie   klasifikace   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• splenektomie * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

BACKGROUND/AIM: To date, many studies have suggested that thymidylate synthase (TS) could be used as a prognostic and predictive marker in non-small cell lung cancer (NSCLC) patients. However, results have been contradictory. The aim of this study was to evaluate TS mRNA levels in tumor tissue of NSCLC patients who underwent complete surgical resection and to analyze its prognostic and predictive potential. MATERIALS AND METHODS: The study group consisted of 64 patients who underwent curative lung resection. Paired lung tissue samples were taken directly from the tumor tissue and from adjacent, histologically cancer-free lung tissue. The quantitative estimation of TS expression was performed by reverse transcription real-time polymerase chain reaction (RT-qPCR). The relationship between TS expression level and disease-free interval (DFI) and overall survival (OS) was analyzed. RESULTS: There was significantly higher TS expression in NSCLC tumor tissue comparing to normal lung tissue. In the group of patients who received adjuvant chemotherapy based on platinum derivatives in combination with paclitaxel or gemcitabine, we found shorter DFI (p=0.0473) and OS (p=0.0053) in those with high expression of TS. CONCLUSION: Our results demonstrated the relationship of high tumor tissue TS levels to adverse prognosis in patients undergoing adjuvant chemotherapy. TS is a non-specific tumor marker with respect to NSCLC, therefore we think that its best use would be as a member of the panel of predictors of adjuvant treatment efficacy.

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie MeSH
• Kaplanův-Meierův odhad MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádorové biomarkery genetika   MeSH
• nádory plic farmakoterapie   genetika   chirurgie   MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic farmakoterapie   genetika   chirurgie   MeSH
• prognóza MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie MeSH
• regulace genové exprese u nádorů * MeSH
• senioři MeSH
• thymidylátsynthasa genetika   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Retrospektivní analýza pětiletého souboru nemocných ošetřovaných pro traumatický pneumotorax v Traumacentru Fakultní nemocnice Plzeň. Metoda: Ve zkoumaném období let 2012–2016 bylo ošetřováno 322 zraněných s traumatickým pneumotoraxem. Do souboru byly zařazeny osoby, jejichž zranění odpovídalo definici traumatického pneumotoraxu a u kterých se jednalo o primární ošetření, resp. o sekundární transport do traumacentra po základním ošetření v jiném zdravotnickém zařízení ještě v den vzniku traumatu. Vylučujícím kritériem byl pneumotorax <1 cm, do souboru dále nebyli zařazeni pacienti, kteří měli sporné nálezy při zobrazovacích vyšetřeních. V souboru byly zjišťovány základní demografické údaje, mechanismus vzniku traumatického pneumotoraxu, jeho typ, lateralita, hodnota Injury Severity Score, přidružená poranění, diagnostické postupy, načasování, způsob a výsledek léčby, výskyt komplikací a reoperací. Hodnocen byl rovněž počet úmrtí zraněných s traumatickým pneumotoraxem, jejich příčiny a doba úmrtí ve vztahu k času přijetí do traumacentra. Výsledky: Naprostá většina traumatických pneumotoraxů (94,1 %) vznikla v důsledku tupého poranění hrudníku, přičemž nejčastějším mechanismem byla autonehoda (cca 28 %). Jednoznačně dominovaly zavřené pneumotoraxy (91,3 %). Traumatický pneumotorax byl součástí polytraumatu u cca ? zraněných. Průměrná hodnota Injury Severity Score v souboru činila 20 bodů. Diagnóza traumatického pneumotoraxu byla stanovena u více než ? zraněných na základě klinického vyšetření a výpočetní tomografie. Nejčastějším terapeutickým zákrokem byla drenáž příslušné pleurální dutiny (259 osob, tj. 80,5 %). Téměř 2/3 operačních zákroků byly provedeny do 1 hodiny od přijetí zraněného do traumacentra. V souvislosti s léčbou traumatického pneumotoraxu byly zaznamenány komplikace u 10,2 % případů, bylo provedeno 33 reoperací. V souboru zemřelo 15 osob (4,7 %), z toho v den úrazu 12 zraněných, všichni pod obrazem dekompenzovaného traumatického šoku. Závěr: Traumatický pneumotorax je poměrně častým typem poranění hrudníku, nacházíme jej až u poloviny zraněných, kteří mají poraněn hrudník v rámci polytraumatu. Zpravidla se jedná o pneumotorax zavřený, vznikající v důsledku tupého poranění hrudníku. Základem diagnostického procesu zůstává klinické vyšetření a skiagram hrudníku, nicméně ultrasonografie by v akutních situacích mohla být alternativou ke skiagramu hrudníku. Při závažnějších traumatech a sporných nálezech je metodou 1. volby výpočetní tomografie. U naprosté většiny zraněných postačuje k vyřešení stavu kvalitní drenáž příslušné pleurální dutiny. Prognóza pacientů s traumatickým pneumotoraxem je při včasné diagnóze a adekvátním terapeutickém zásahu příznivá.

Introduction: Retrospective analysis of a set of patients treated for traumatic pneumothorax in the Trauma Centre of Teaching Hospital in Pilsen over a period of five years. Method: In total, 322 patients with traumatic pneumothorax were treated in the study period 2012−2016. The set included subjects whose injury fell within the definition of traumatic pneumothorax and who underwent either primary treatment or secondary transport to the Trauma Centre following basic treatment in another health facility on the day that the trauma occurred. The exclusion criterion was a pneumothorax <1 cm; in addition, patients with inconclusive findings from imaging screening were not included in the set. Basic demographic information, the mechanism, type and laterality of the traumatic pneumothorax, the Injury Severity Score, associated injuries, diagnostic procedures, timing, method and outcome of the treatment, as well as any complications and reoperations, were identified in the set. Other assessed information included deaths of patients with traumatic pneumothorax, including the cause and time of death in relation to the time of admission to the Trauma Centre. Results: The vast majority of traumatic pneumothoraces (94.1%) occurred as a result of blunt chest trauma, car accidents being the most common mechanism (about 28%). Closed pneumothoraces dominated (91.3%). Traumatic pneumothorax was part of a polytrauma in about one half of the injured. The average Injury Severity Score within the set was 20 points. Traumatic pneumothorax was diagnosed in more than three quarters of the patients based on clinical examination and computed tomography. The most common therapeutic procedure was drainage of the relevant pleural cavity (259 patients – 80.5%). Almost two thirds of surgical procedures were carried out within 1 hour of admission to the Trauma Centre. Complications associated with traumatic pneumothorax treatment were reported in 10.2% of the cases, and 33 reoperations were carried out. 15 patients (4.7%) in the set died, out of which 12 on the day of the trauma, all of them as a result of decompensated traumatic shock. Conclusion: Traumatic pneumothorax is a relatively frequent type of chest trauma found in up to half of the patients with chest trauma as part of a polytrauma. It usually occurs as closed pneumothorax as a result of blunt chest trauma. The diagnostic process is based on clinical examination and chest radiogram. However, ultrasound examination could be an alternative to chest radiogram in emergency situations. Computed tomography is the method of first choice for more serious traumas and inconclusive findings. To manage this condition, proper drainage of the relevant pleural cavity is sufficient in the vast majority of the patients. With timely diagnosis and adequate therapeutic intervention, the prognosis for patients with traumatic pneumothorax is favourable.

• MeSH
• lidé MeSH
• pneumotorax * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• polytrauma MeSH
• poranění hrudníku diagnostické zobrazování   terapie   MeSH
• posturální drenáž metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Úvod: Retrospektivní analýza sedmnáctiletého souboru nemocných ošetřovaných pro penetrující poranění hrudníku v Traumacentru Fakultní nemocnice Plzeň. Metoda: Ve zkoumaném období let 2000–2016 bylo ošetřováno 96 zraněných s penetrujícím poraněním hrudníku. V souboru byly zjišťovány základní demografické údaje, mechanismus vzniku penetrujícího poranění hrudníku, jeho typ, lokalizace a rozsah, hodnota Injury Severity Score, přítomnost přidružených poranění, diagnostické postupy, načasování a způsob léčby penetrujícího poranění hrudníku, výskyt případných komplikací a reoperací. Sledován byl rovněž počet úmrtí zraněných, jejich příčiny a doba úmrtí ve vztahu k času přijetí do Traumacentra. Výsledky: Nejčastějším mechanismem vzniku poranění bylo napadení bodnou zbraní (54 %), nejčastějším typem poranění pak lacerace plíce (33 %). Průměrná hodnota Injury Severity Score v souboru činila 24 bodů. Nejčastějším terapeutickým zákrokem byla drenáž příslušné pleurální dutiny (47 osob), u necelých 40 % případů bylo nutno provést operační revizi cestou torakotomie, resp. sternotomie. Jedna osoba zemřela bezprostředně po přijetí do Traumacentra bez možnosti jakéhokoli terapeutického zákroku, další 3 pak během resuscitační torakotomie, resp. laparotomie. Pooperační komplikace se vyskytly u 13 osob (13,5 %) a vyžádaly si 14 reoperací. Závěr: Diagnosticko-léčebný algoritmus penetrujícího poranění hrudníku se primárně odvíjí od stavu zraněného. U poloviny zraněných postačuje k vyřešení stavu kvalitní drenáž příslušné pleurální dutiny, na druhou stranu 40 % traumat, zejména poranění srdce, velkých cév a střelná zranění, si vynutí urgentní operační revizi cestou torakotomie či sternotomie. Pakliže je zraněný včas transportován k ošetření na specializované pracoviště, je prognóza penetrujících poranění hrudníku poměrně příznivá.

Introduction: Retrospective analysis of a set of patients treated for penetrating chest trauma in the Trauma Centre at University Hospital Pilsen over seventeen years. Method: Overall, 96 injured with penetrating chest trauma were treated in the study period 2000–2016. Basic demographics, the mechanism, type, location and extent of the penetrating chest trauma, Injury Severity Score, existence of associated injuries, diagnostic procedures, timing and method of the chest trauma treatment as well as any complications and reoperations were identified in the set. Other collected information included deaths of the injured, and the cause and time of death in relation to the time of admission to the Trauma Centre. Results: The most common mechanism of injury was attack by a stabbing weapon (54%) and the most common type of injury was pulmonary laceration (33%). The average Injury Severity Score within the set was 24 points. The most common therapeutic procedure was pleural cavity drainage (47 patients), and less than 40% of the cases required revision surgery by means of thoracotomy or sternotomy. One patient died immediately after being admitted to the Trauma Centre without a chance to apply any therapy; three other patients died during resuscitative thoracotomy or laparotomy. Post-operative complications occurred in 13 patients (13.5%) and required 14 reoperations. Conclusions: The diagnostic and therapeutic algorithm of penetrating chest trauma is primarily determined by the condition of the injured. Adequate drainage of the relevant pleural cavity is sufficient to treat one half of the patients; on the other hand, 40% of traumas, injuries of the heart, large vessels and gunshot wounds in particular, require urgent revision surgery by means of thoracotomy or sternotomy. If the injured patient is transported to a specialized centre for timely treatment, the prognosis of penetrating chest traumas is quite favourable.

• MeSH
• hemotorax MeSH
• hrudní chirurgické výkony MeSH
• lidé MeSH
• penetrující rány * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• poranění hrudníku * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• posturální drenáž MeSH
• prognóza MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• sternotomie MeSH
• torakotomie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH