OBJECTIVES: The purpose of our study was to compare the complication rate and the outcomes of custom-made spacers (C-spacers) and prefabricated articular spacers (P-spacers) in the treatment of periprosthetic infection. PATIENTS AND METHODS: In this retrospective study, 78 patients (44 females, 34 males; mean age: 68.5±9.48 years; range, 47 to 82 years) with articular spacers implanted in our institution were analyzed between January 2009 and December 2019. We recorded implant results as per mechanical complications, infection control, the interval from surgery to definitive hip replacement, and the rate of achieving recovery of joint function after stage two arthroplasty. RESULTS: There were 29 revised spacers; 18 of them were C-spacers and 11 were P-spacers (p=0.0383). A total of 16 dislocations were recorded, of which six were dislocations of C-spacers, and 10 were dislocations of P-spacers (p=0.0082). Additionally, we registered four spacer breakages, all of which occurred in C-spacers (p=0.295). C-spacers failed early, at an mean interval of 2.2 weeks after implantation, and P-spacers failed later, with an mean of 9.3 weeks after implantation (p=0.0187). A total of nine reinfection complications of spacers were registered; only one infection of P-spacers, and eight infections related to C-spacers (p=0.2583). Definitive revision total hip arthroplasty (rTHA) after spacer explantation and successful treatment of the infection occurred in 63 cases out of 78 patients. Definitive rTHA occurred after the use of C-spacers in 41 (78%) patients and after the use of C-spacers in 22 (84%) patients (p=0.7816). C-spacers had a mean interval from spacer implantation to definitive rTHA of 6.56±6.03 months, and P-spacers had a mean interval of 4±1.93 months (p=0.0164). CONCLUSION: Custom-made spacers were shown to have lower mechanical complication rates than prefabricated ones but more infection complications. Prefabricated spacers had more dislocations and fewer breakages. Custom-made spacer mechanical failures occurred earlier compared to prefabricated ones.
- MeSH
- dislokace kloubu * MeSH
- kontrola infekce MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- náhrada kyčelního kloubu * škodlivé účinky MeSH
- odstranění implantátu škodlivé účinky MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
PURPOSE OF THE STUDY Partial knee replacement appears to be an appropriate surgical solution of unicompartmental knee joint osteoarthritis in correctly indicated cases. The purpose of our study was to evaluate the mid-term outcomes of unicondylar knee replacement using the Oxford Phase III system in the group of patients treated by the First Department of Orthopaedic Surgery, St. Anne s University Hospital Brno. MATERIAL AND METHODS The prospective study evaluated 47 patients (in 4 patients bilaterally) after the Oxford unicompartmental knee replacement performed between 2011 and 2016. The patients were evaluated using the Knee Society Score (KSS), Oxford Knee Score (OKS) and radiological examination performed at 7.3 years after surgery on average. All the patients were operated on by the same surgeon. RESULTS Based on the questionnaires and the clinical examination, the clinical and functional status was assessed, using the Knee Society Score (KSS). The mean preoperative KSS and FS values were 59.8 and 56.5, respectively. The postoperative KSS and FS values were 91.2 and 83.4. The mean preoperative value of the Oxford Knee Score (OKS) was 27.3. Postoperatively the values reached 40.7 on average. Based on the radiological examination, the lower limb correction of axis in the frontal plane was assessed. The mean axis correction was 3.1°. The mean tibial component slope measured on lateral radiograph was 82.7°. The basic analysis of X-rays did not reveal any component malposition. The implant survival rate was calculated using the Kaplan-Meier cumulative survival curve. In our group of patients, the mean survival rate of Oxford Phase III unicondylar knee replacement at 7.3 years postoperatively is 98.0%. DISCUSSION Many studies have reported excellent results of unicondylar knee replacement and a long survival rate of over 90%. Still debated, however, are the indication criteria and also the importance of the surgeon s experience and mastery of the surgical technique. CONCLUSIONS The results of the study confirm our excellent clinical experience and the survival rate of 98% at the mean follow up of 7.3 years after surgery shows great promise for quality long-term results. Overall, crucial for the success of UKR continues to be the compliance with the indication criteria for surgery. The choice of the type of implant and, last but not least, the correct surgical technique and postoperative rehabilitation programme are also important. Key words: unicompartmental knee replacement, Oxford Phase III, osteoarthritis of the knee.
- MeSH
- artróza kolenních kloubů * chirurgie MeSH
- kolenní kloub diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- prospektivní studie MeSH
- protézy kolene * MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- totální endoprotéza kolene * škodlivé účinky MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- anglický abstrakt MeSH
- časopisecké články MeSH
Řešení těžkých osových deformit při totální endoprotéze (TEP) kolenního kloubu je vždy výzvou pro operatéra. Autoři v článku rozebírají možnosti řešení této problematiky. Základní dělení deformit kolenního kloubu rozděluje deformity na extraartikulární a intraartikulární. Extraartikulární deformity vyžadují vždy pečlivé předoperační plánování s ohledem na umístění a tíži deformity, stav pacienta, stav končetiny i samotného kolenního kloubu. V jejich řešení přichází v úvahu tři základní možnosti: 1. osteotomie s odloženou implantací totální endoprotézy, 2. osteotomie a implantace totální endoprotézy v jedné době, 3. intraartikulární řešení extraartikulární deformity. Každá z možností má své indikace a technické aspekty. Intraartikulární deformity v zásadě dělíme na deformity valgózní a varózní. I u těchto deformit je základem úspěchu dobré předoperační plánování následované sekvenčním uvolněním měkkých tkání kolenního kloub s kompenzačními resekcemi kostní tkáně.
Solutions of severe axial deformities in TEP of the knee joint are always a challenge for the surgeon. The authors discuss the possibilities of solving this problem. The basic categorisation the of knee joint deformity divides deformities into extraarticular and intraarticular. Extraarticular deformities always require careful pre-operative planning with regard to the location and severity of the deformity, the condition of the patient, the condition of the limb and the knee itself. There are three basic options in their solution 1. osteotomy with delayed implantation of total endoprosthesis 2. osteotomy and implantation of total endoprosthesis at one time 3. intraarticular solution of extraarticular deformity Each option has its indications and technical aspects. Intraarticular deformities are basically divided into valgus and varrous deformities. Even with these deformities, good pre-operative planning is the basis for success, followed by sequential relaxation of soft tissue of the knee joint with compensatory resections of bone tissue.
- MeSH
- chirurgie operační metody využití MeSH
- kloubní deformity získané * diagnostické zobrazování etiologie chirurgie MeSH
- kolenní kloub abnormality diagnostické zobrazování chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- metaanalýza jako téma MeSH
- nemoci kostí diagnostické zobrazování chirurgie komplikace MeSH
- osteotomie klasifikace metody využití MeSH
- totální endoprotéza kolene * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Předmětem této práce je porovnání dvou skupin pacientů s rentgenologicky identickou artrózou kolenního kloubu a identifikace faktorů, které vedou ke kompenzaci gonartrózy. Materiály a metody: Pomocí objednacího kalendáře I. ortopedické kliniky FN u sv. Anny v Brně jsme identifikovali pacienty léčené s gonartrózou III-IV. stupně podle Kelgrena-Lawrence. Pacienty jsme rozdělili do dvou skupin. První skupina zahrnovala pacienty s dekompenzovanou gonartrózou, kteří hodlají v roce 2016 podstoupit operaci totální náhrady kolenního kloubu. Druhá zahrnovala pacienty s kompenzovanou gonartrózou, kteří operaci odkládají a jsou spokojeni s efektem konzervativní léčby. Obě skupiny pacientů jsme obeslali dotazníkem. První část dotazníku obsahovala standardní WOMAC a Emotional skóre. V druhé části dotazníku jsme pátrali po ostatních faktorech a anamnestických údajích, které mohou ovlivnit průběh onemocnění osteoartrózou. Pro statistické hodnocení jsme použili Paersonův χ2 test. Výsledky: Statistická analýza jednoznačně prokázala nižší průměrné WOMAC skóre (43,7), Emotional skóre (5,8) pro skupinu II oproti skupině I (WOMAC 63,3, Emotional skóre 11,2). Dále se prokázala korelace mezi II. skupinou a nižším BMI, menší četností užívání antiflogistik, aplikací viskosuplementace, střídmou denní aktivitou, minulým zaměstnáním s mírnou zátěží na pohybový aparát, vyšším vzděláním a denními povinnostmi (péče o partnera a rodinu). Skupina I se naopak statisticky významně pojí s vyšším BMI, častějším užíváním analgetik/antiflogisitk, výrazným omezením každodenních aktivit, předchozím zaměstnáním s přetěžováním pohybového aparátu, nestabilitou kolenního kloubu a nižším dosaženým vzděláním. Diskuze: Studiem literárních zdrojů jsme většinu našich výsledků potvrdili. Rozpor byl pouze u efektu balneoterapie a perorálních chondroprotektiv. V naší studii vyšly jako statisticky nevýznamné, literatura ovšem referuje jejich statisticky významný pozitivní vliv. Závěr: Na základě naší práce se statisticky významné faktory modifikující průběh onemocnění osteoartrózou dají rozdělit na dvě skupiny. První je daná osobou pacienta a je naší léčbou neovlivnitelná (předchozí zaměstnání, úrazy a operace, socioekonomický status). Druhou skupinu faktorů (normální BMI, přiměřená aktivita, aplikace intraartikulární viskosuplementace, podle literárních zdrojů i perorální chondroprotektiva a balneoterapie) můžeme naší léčbou ovlivnit a touto studií jsme prokázali, že je s benefitem pro pacienty tyto metody zahrnout do našeho léčebného algoritmu a pacientům nabízet.
Introduction: The aim of this study is comparing two groups of patients suffering from equal grade of knee osteoarthritis and identifying factors influencing compensating of osteoarthritis in the knee joint. Materials and Methods: We identified patients, who suffer from knee osteoarthritis III. - IV. grade (Kelgren- Lawrence classification). We divided patients into two groups. The first group are patients with decompensated osteoarthritis of knee joint, who will undergo TKR surgery on 2016. The second group are patients with compensated osteoarthritis of the knee joint with good effect of conservative therapy. We have sent a questionnaire to all our patients. The first part of the questionnaire contained standard WOMAC score and Emotional score. In the second part we further investigated other factors influencing development and progress of osteoarthritis. For exact evaluation of results, we applied Paerson χ2 test Results: Statistic analysis significantly proved lower WOMAC (mean 43,7) and Emotional score (mean 5.8) for the second group, compared to the first group (mean WOMAC 63.3, mean Emotional score 11.2). We further proved a significant correlation between the second group and lower BMI, less frequent NSAID use, intraarticular viscosuplementation, previous occupation with moderate loading of joints, moderate daily activity, daily duties (care of children, partner, etc.) and higher level of education. On the other hand, there is a significant correlation between group I and higher BMI, more frequent NSAID use, larger reduction of daily activities, previous occupation with overloading of joints, instability of knee joint and lower level of education. Discussion: We have confirmed the majority of our results compared to the literature. We have found a discrepancy in the effect of peroral chondroprotectives and balneotherapy, which are referred to as efficient. We have not proved effect of these modalities in our study. Conclusion: Based on results of our study, we can divide factors influencing development and progress of osteoarthritis of the knee joint into two groups. The first is determined by the personality of patient (Previous occupation, surgeries, socioeconomic status). The second group (normal BMI, moderate activity, intraarticular viscosuplementation, according to the literature peroral chondroprotectives and balneotherapy) can be affected by our therapy. We proved, that providing full conservative therapy has a positive effect on modifying osteoarthritis of the knee joint, benefitting our patients.
- Klíčová slova
- kompenzovaná gonartróza, WOMAC skóre,
- MeSH
- antiflogistika terapeutické užití MeSH
- artróza kolenních kloubů * psychologie MeSH
- index tělesné hmotnosti MeSH
- konzervativní terapie MeSH
- lidé MeSH
- pohybová aktivita MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- rizikové faktory * MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- stupeň vzdělání MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- viskosuplementace MeSH
- zaměstnání MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Úvod: Femorální periprotetická zlomenina při totální náhradě kolenního kloubu může přinášet významné terapeutické problémy. K většině těchto zlomenin dochází u pacientů ve vysokém věku s osteoporózou a sníženým potenciálem k hojení kosti. Cílem léčby je stabilní osteosyntéza s možností časné vertikalizace pacienta. K tomuto cíli vede řada terapeutických možností. Dlahová osteosyntéza zůstává zlatým standardem v léčbě femorálních periprotetických zlomenin při TEP kolenního kloubu. Materiál a metoda: Autoři hodnotí soubor 49 pacientů ošetřených pro periprotetickou zlomeninu dlahovou osteosyntézou v letech 1977–2013. AO1 dlaha byla použita ve dvou případech, AO2 dlaha ve 43 a dlaha s polyaxiálně zaváděnými šrouby (NCB) ve 4 případech. U 4 pacientů byla k výplni defektu použita přídatná spongioplastika, u 10 pacientů cementová plombáž defektu. Výsledky: U obou pacientů ošetřených AO1 dlahou došlo k selhání implantátu. U AO2 dlahy byla zaznamenána úspěšnost 86 %. U dlahy s polyaxiálně zaváděnými šrouby (NCB) nebylo zaznamenáno selhání. U pacientů, kde byla použita k výplni defektu spongiózní kost, nedošlo k selhání, u těch, kde byl defekt vyplněn cementovou plombou, došlo k selhání v jednom případě. U poloviny souboru operovaného před zpřesněním indikací k typu léčby bylo selhání ve 29 %, u druhé poloviny operované po zpřesnění indikací selhala 4 % osteosyntéz. Závěr: Autoři uzavírají, že spíše než sofistikovaný implantát vede k úspěšné léčbě zlomeniny použití propracovaného klasifikačního systému, který vede k indikaci typu osteosyntézy, a korektní provedení osteosyntézy samé.
Introduction: Femoral periprosthetic fracture in patients after total knee arthroplasty can be a serious therapeutic problem. Most of the fractures occur in patients with osteoporosis and decreased potential of fracture healing. The aim of the treatment is stable osteosynthesis with possibility of early verticalisation. Many therapeutic options can lead to this goal. Plate osteosynthesis remains as the gold standard of treatment of femoral periprosthetic fracture above TKA. Material and methods: Authors survey the cohort of 49 patients treated for periprosthetic fracture by splint osteosynthesis within years 1977 – 2013. AO1 plate was used two times; condylar plate was used in 43 cases and splint with poly-axial screws (NCB) in 4 cases. In 4 cases a metaphyseal defect was filled with bone grafts, in 10 cases cement filling was used for filling of the defect. Results: The implant failed in all cases treated with AO1 plate. The success rate of the AO2 plate was 84 %. There was no failure in the group treated with plate with poly-axial screws (NCB). There was no failure in the group treated with bone grafts and there was 1 failure in the group where cement filling was used. The first half of the cohort, which undergone the surgery before indications for osteosynthesis were reformulated, had a failure rate of 26 %. The other half of the patients operated after the indications were narrowed down had a failure rate of 4%. Conclusion: Author conclude that a well-developed classification system, which leads to correct indications of osteosynthesis and correctly performing the osteosynthesis itself, contributes more to the overall therapeutic success than sophisticated implants.
- MeSH
- dospělí MeSH
- fraktury femuru etiologie chirurgie terapie MeSH
- kostní destičky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- periprotetické fraktury * etiologie chirurgie klasifikace terapie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- totální endoprotéza kolene * škodlivé účinky MeSH
- vnitřní fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje škodlivé účinky trendy MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
