I když je pneumonie relativně častá, ne vždy má klasické příznaky nebo nekomplikovaný průběh. Předkládaná kazuistika popisuje zřídkavý případ aspirační nekrotizující pneumonie, která i přes intenzivní terapii progredovala do gangrény plic a vyžádala si lobektomii. Netypická byla skutečnost, že správná diagnózu byla stanovena až při vyšetření traumatologem pro akutní bolesti břicha. Tento případ zdůrazňuje nutnost důkladného celkového vyšetření pacienta a upozorňuje na vzácnou, ale konzervativně neřešitelnou nekrotizující pneumonii komplikovanou gangrénou plic.

Although pneumonia presents a relatively common diagnosis, it does not always present with classic clinical symptoms, nor does it follow a regular course without complications. The presented case describes a rare case of aspiration necrotizing pneumonia, which despite intensive therapy, progressed to lung gangrene and required a lung lobectomy. Another peculiarity is that the correct diagnosis was established only after the onset of abdominal pain, surprisingly by a trauma surgeon. This case emphasizes the necessity of a thorough general examination and draws attention to a rare, but conservatively intractable necrotizing pneumonia complicated by lung gangrene.

• MeSH
• antibakteriální látky terapeutické užití   MeSH
• aspirační pneumonie * diagnóza   terapie   MeSH
• bolesti břicha diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• nekrotizující pneumonie * diagnóza   terapie   MeSH
• pneumektomie MeSH
• předškolní dítě MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Fractures of the scapula are less frequent, with the incidence reported in literature of approximately 1% of all fractures and 3-5% fractures of shoulder. These fractures are predominantly treated non-operatively. Osteosynthesis is indicated in displaced intra-articular fractures and severely displaced extra-articular fractures of the scapular body, its lateral border in particular. Apart from open reposition and osteosynthesis, also minimally invasive osteosynthesis under fluoroscopic and arthroscopic control has recently been used to treat intra-articular fractures of the scapula. The arthroscopy facilitates debridement of the fracture line in the intra-articular region and control over the insertion of the osteosynthesis material in the subchondral bone of the glenoid and it also makes visible the accuracy of reduction of fractures of the glenoid articular surface. MATERIAL AND METHODS In 2013-2017, osteosyntheses of 9 intra-articular fractures of the scapula were performed with the use of both perioperative fluoroscopy and arthroscopy. The group included 7 men and 2 women, with the mean age of 37 years (range 24-52 years). 4.5 mm cannulated screws inserted in the subchondral bone either from the cranial or dorso-caudal part of the glenoid in dependence on the type of the fracture were used as osteosynthesis material. Postoperatively, the extremity was fixed by Desault type shoulder brace for 4 weeks. Rehabilitation using standard procedures for shoulder joint followed. The patients were followed up at regular intervals, namely on 10th day, at 4 weeks, 3, 6, 12 and 24 months postoperatively. The clinical outcomes and radiologic signs of healing were evaluated continuously and two years after the surgery the clinical outcomes were assessed using the Constant score. Arm elevation was assessed separately, as a dominant indicator of shoulder joint function. RESULTS No perioperative complications were reported, the operative times ranged from 45 to 120 minutes. Reduction was always performed in fractures with intra-articular displacement of less than 2 mm, which was measured both arthroscopically and on perioperative and postoperative radiographs. No complications of wound healing were observed. One patient experienced temporary paresthesia in the innervation zone of the sensitive branch of the radial nerve. The mean healing time of fractures was 121 days (range 107-146 days). The mean Constant score at two years after surgery was 83 points (range 78-87 points), the resulting restriction of elevation was 12° on average (range 0-23°). DISCUSSION There are not many papers covering a similar topic in world literature, most of them present the benefits of arthroscopy in some types of osteosyntheses of intra-articular fractures of the scapula. Most frequently mentioned are osteosyntheses of the anterior portion of the glenoid in case of a bony Bankart lesion. These papers highlight the benefits of minimal invasiveness of this procedure. CONCLUSIONS By visualising the fracture line, the arthroscopy facilitates a more accurate reduction of fragments and a minimally invasive osteosynthesis of some intra-articular fractures of the scapula when compared to closed reduction with fluoroscopic intraoperative control only. The use of arthroscopy in these interventions is conditional on perfect mastering of the surgical technique and also the use of special instruments both for arthroscopy and minimally invasive osteosynthesis. If these criteria are observed and the surgical technique mastered, the authors consider this method beneficial in treating the glenoid fractures. Key words: minimally invasive osteosynthesis, glenoid fractures.

• MeSH
• artroskopie MeSH
• dospělí MeSH
• fraktury proximálního humeru * MeSH
• intraartikulární fraktury * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lopatka diagnostické zobrazování   chirurgie   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• vnitřní fixace fraktury MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

V průběhu let 2000 až 2010 došlo ve státech Evropské unie přibližně k 10 000 útokům střelnou zbraní se smrtelnými následky. Ve stejném období pak bylo evidováno přibližně 40 000 sebevražd střelnou zbraní, z toho přibližně 1500 případů v České republice. V případě sebevražd či pokusů o sebevraždu střelnou, popřípadě palnou zbraní došlo v 82 % případů k poranění hlavy. Výstřely byly vedeny zpravidla proti temporální krajině hlavy, potažmo proti submentální krajině obličeje. Závažnost utrpěných poranění pak závisí nejen na lokalitě poranění, kalibru střely a její energii, ale i na dalších faktorech, jako jsou dráha střely, vznik sekundárních projektilů, odraz střely od skeletárních struktur apod. V případě střelných poranění vedených proti splanchnokraniu se v praxi obvykle setkáváme s poraněním mandibuly, maxily, očnice a nosu, tedy lokalit dotýkajících se řady různých oborů s nutností široké multidisciplinární spolupráce. Cílem našeho článku je vysvětlení destruktivního účinku střelných zbraní v orofaciální oblasti a doporučený postup při primárním ošetření. Snahou autorského kolektivu bylo čtenáři předložit ve zkratce důležité informace, které byly čerpány jak z literatury, tak i z vlastních zkušeností.

Between 2000 and 2010, approximately 10,000 gun attacks resulting in death were registered in the EU countries. In the same period and region, approximately 40,000 suicides took place, 1,500 of which were in the Czech Republic. 82% of suicides or suicide attempts using a firearm (or another projectile weapon) led to a head injury. Typically, the shots target the temporal or submental region. The severity of the suffered injuries depends besides the wound site, projectile calibre and energy also on other factors such as the projectile trajectory, formation of secondary projectiles, shot reflection from the skeletal structures, etc. Gunshot wounds aimed at the splanchnocranium usually lead to injuries of the mandible(s), maxilla(e), orbit(s) and nose, i.e. of regions associated with multiple fields of medicine requiring multidisciplinary cooperation. The presented paper aims to explain in detail the destructive effects of gunshot injuries in the orofacial regions and to describe the recommended procedure during primary medical treatment. The team of authors aimed to clearly present important information originating both from literature and practical experience with this type of injury.

• MeSH
• lidé MeSH
• penetrující poranění hlavy patologie   terapie   MeSH
• poranění obličeje patologie   terapie   MeSH
• střelné rány * patologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• biomechanika MeSH
• externí fixátory MeSH
• fixace fraktur * metody   MeSH
• fraktury kostí chirurgie   MeSH
• Ilizarovova technika klasifikace   normy   přístrojové vybavení   MeSH
• klinické laboratoře MeSH
• lidé MeSH
• otevřené fraktury chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• MeSH
• fixace fraktur MeSH
• fraktury kostí * chirurgie   MeSH
• Ilizarovova technika MeSH
• klinické laboratoře MeSH
• lidé MeSH
• otevřené fraktury chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

ÚVOD: Osteosyntéza poranění zadního segmentu pánve iliosakrálními šrouby je jedna z nejčastěji používaných metod v současné době. Nejpřesnější metodou kontroly těchto typů operací je CT navigace. Cílem práce bylo zhodnotit použití počítačové CT navigace během osteosyntézy zadního segmentu pánve na kazuistice. METODA A VÝSLEDKY: U 58letého pacienta s poraněním pánve byla provedena osteosyntéza dysjunkce levého sakroiliakalního kloubu pomocí kanylovaného šroubu. Tato operace byla provedená pod kontrolou počítačové CT navigace. Byl sledován čas jednotlivých částí operačního výkonu a také dávka peroperačního RTG záření. DISKUZE: V současné době není počítačová CT navigace v traumatologii pánve běžně používaná, větší zkušenosti jsou s CT navigovanou operaci pánve. Ve světové literatuře existují práce na menších souborech pacientů, kde je prokázán její přínos oproti standardním metodám. ZÁVĚR: Použití počítačové CT navigace u osteosyntézy zadního segmentu pánve umožňuje lepší orientaci v sakroiliakální oblasti. Je možné přesné zacílení šroubů do křížové kosti v segmentech S1, S2.

• MeSH
• chirurgie s pomocí počítače metody   MeSH
• kostní šrouby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pánev * chirurgie   zranění   MeSH
• polytrauma MeSH
• pozitronová emisní tomografie MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

INTRODUCTION: Osteosynthesis of posterior pelvic segment injuries with iliosacral screws is one of the most commonly used methods today. The most accurate method of checking these types of operations is the CT navigation. The aim of this study was to evaluate the use of computer-assisted CT navigation during osteosynthesis of posterior pelvic segment in a case report. METHODS AND RESULTS: A 58-year-old patient with pelvic injury underwent osteosynthesis of the left sacroiliac joint disjunction using a cannulated screw. This operation was performed under the control of computer- assisted CT navigation. The time of individual parts of the surgery as well as the dose of perioperative X-ray irradiation were monitored. DISCUSSION: Currently, computer-assisted CT navigation is not commonly used in pelvic trauma; there is more experience with CT-guided pelvic surgery. In the world literature, there are papers on smaller cohorts of patients where its benefit over standard methods is demonstrated. CONCLUSION: The use of computer-assisted CT navigation in posterior pelvic segment osteosynthesis allows better orientation in the sacroiliac region. Precise targeting of screws to the sacrum in segments S1, S2 is possible.

• MeSH
• chirurgie s pomocí počítače MeSH
• kostní šrouby MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• pánev * chirurgie   zranění   MeSH
• PET/CT MeSH
• polytrauma MeSH
• vnitřní fixace fraktury metody   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

CÍL: Posoudit léčbu ruptury distální úponové šlachy dvojhlavého svalu pažního u souboru pacientů, léčených na Klinice úrazové chirurgie FNO. Zhodnotit výsledky léčby, včetně zastoupení jednotlivých komplikací. Jedná se o retrospektivní studii. ÚVOD: Shrnuje výsledky léčby ruptur distální úponové šlachy dvojhlavého svalu pažního za použití jednoincizního přístupu a reinzercí pomocí fixačních kotev. METODIKA: Retrospektivní studie souboru 69 pacientů, ošeřených na Klinice úrazové chirurgie v letech 2010- 2019 s tímto poraněním. VÝSLEDKY: V daném období bylo zkoumanou operační technikou ošetřeno 69 pacientů. U většiny pacientů dominovalo poranění pravé horní končetiny. Převažujícím mechanizmem úrazu bylo zvedání břemene. Většina pacientů byla mužského pohlaví. Průměrná doba operace od úrazu byla 1,4 dne. Všichni pacienti byli operováni metodou jednoincizního přístupu a použití fixační kotvy, nejpoužívanějším typem kotvy byla kotva Fastin. Průměrná doba léčení byla 4,13 měsíců. Omezení hybnosti loketního kloubu, jako trvalý následek po ukončení léčby, byl následující: extenze byla v průměru omezena o 3,35 stupňů, flexe o 6,58 stupňů, supinace předloktí o 8,53 stupňů a pronace předloktí o 7,42 stupňů. Mayo elbow score bylo v průměru 93,5 stupňů. Pooperační komplikace se vyskytly ve 14,5 % případů, ve většině se jednalo o přechodné neurologické komplikace, méně pak o ranné infekce. V jednom případě se jednalo o uvolnění fixační kotvy. ZÁVĚR: Reinzerce ruptury distální úponové šlachy dvojhlavého svalu pažního metodou jednoincizního přístupu za použití fixačních kotev se jeví jako vhodná metoda operační léčby tohoto poranění.

• MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• poranění paže chirurgie   MeSH
• poranění šlachy * chirurgie   MeSH
• tenodéza metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

OBJECTIVE: T o evaluate the treatment of rupture of the distal biceps brachii tendon in a group of patients treated at the UHO Department of Trauma Surgery. To evaluate the results of the treatment, including the representation of individual complications. It is a retrospective study. INTRODUCTION: It summarizes the results of treatment of the ruptures of distal biceps brachii tendon using a single-incision approach and reinsertions using fixation anchors. METHODOLOGY: Retrospective study of a cohort of 69 patients treated with this injury at the Department of Trauma Surgery between 2010 and 2019. RESULTS: During this period, 69 patients were treated using the studied surgical technique. In the majority of patients, right upper limb injuries were predominant. The predominant mechanism of injury was load lifting. Most of the patients were male. The average surgery time from injury was 1.4 days. All patients were operated using a single-incision approach and a fixation anchor, the most commonly used type of anchor being the Fastin anchor. The average treatment period was 4.13 months. The limitation of elbow joint mobility as a permanent consequence after completion of the treatment was as follows: on average, extension was limited by 3.35 degrees, flexion by 6.58 degrees, forearm supination by 8.53 degrees, and forearm pronation by 7.42 degrees. The average Mayo elbow score was 93.5 degrees. Postoperative complications occurred in 14.5 % of cases, most of them were transient neurological complications and fewer were early infections. In one case there was a release of the fixation anchor. CONCLUSION: Reinsertion of rupture of the distal biceps brachii tendon by a single-incision approach using fixation anchors appears to be a suitable method of surgical treatment of this injury.

• MeSH
• lidé MeSH
• ortopedické výkony metody   MeSH
• poranění paže chirurgie   etiologie   MeSH
• poranění šlachy chirurgie   MeSH
• tenodéza metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Traumatický abdominální kompartment syndrom je závažnou a potenciálně život ohrožující komplikací, vyskytující se u těžkých poranění břicha. Vzniká jako důsledek nárůstu intraabdominálního tlaku a jeho vlivu na ventilaci a cirkulaci včetně mikrocirkulace. To se projevuje hypoventilací, negativním dopadem na srdeční činnost a orgánovou dysfunkcí. K jeho diagnostice využíváme nejčastěji měření intravezikálního tlaku spolu s hodnocením klinického stavu. Materiál: V našem sdělení uvádíme soubor 15 pacientů s rozvinutým traumatickým abdominálním kompartment syndromem hospitalizovaných na Klinice úrazové chirurgie Ostrava v letech 2006 – 2015. Tito pacienti vycházejí ze skupiny 422 nemocných, kteří byli na našem pracovišti v daném období operovaní pro poranění břicha. Výsledky: Ze skupiny 15 pacientů s rozvinutým abdominálním kompartment syndromem zemřelo šest pacientů. Ve všech případech se jednalo o závažná polytraumata. Dekompresní operace byla provedena u dvou pacientů ihned po příjmu do nemocnice, u zbylých pacientů byl výkon proveden v průměru po 2,81 dnech. V podrobném textu pak rozebereme podrobnější rozbor vývoje stavu u vybraných případů. Závěr: Hodnoty intraabdominálního tlaku nad 20 mmHg se současnou přítomností klinických příznaků považujeme za indikaci k provedení dekompresní laparostomie. Tento výkon můžeme provést rovněž preventivně u těžkých abdominálních traumat, kde již podle vstupního nálezu můžeme očekávat vysoké riziko rozvoje abdominálního kompartment syndromu.

INTRODUCTION: Abdominal compartment syndrome is a serious and potentially life-threatening complication, which occurs in patients with serious abdominal trauma. It originates as a consequence of elevation in intraabdominal pressure, and the related effects imposed upon ventilation and circulation, including microcirculation. The condition is manifested with hypoventilation, negative impact upon the heart function and organ dysfunction. In order to diagnose the syndrome, we most frequently use the measurement of intravesical pressure, together with evaluation of the patient’s clinical condition. MATERIAL: The authors report on a group of 15 patients with a developed abdominal compartment syndrome hospitalized at the Trauma Centre, University Hospital Ostrava between 2006 and 2015. These patients represent a subgroup from 422 patients, who underwent a surgical procedure due to abdominal trauma at our centre during that time. RESULTS: From the group of 15 patients with a developed abdominal compartment syndrome, 6 patients died. All patients sustained a serious polytrauma. Decompression surgery was performed in 2 patients immediately after admission to the hospital, in the remaining pa­tients, the procedure was performed after 2.81 days on average. In the following text, the authors present a detailed analysis of the development of the condition in selected cases. CONCLUSION: We consider the values of intra-abdominal pressure exceeding 20 mmHg, with a simultaneous presence of clinical manifestations, to be an indication for performing a decompressive laparostomy. This procedure may be also performed preventively, in patients with serious abdominal trauma, in whom it is possible to anticipate further development of abdominal compartment syndrome, already according to the initial findings.

• MeSH
• abdominální dekomprese metody   mortalita   ošetřování   MeSH
• dospělí MeSH
• laparotomie metody   ošetřování   MeSH
• lidé MeSH
• nitrobřišní hypertenze * etiologie   chirurgie   klasifikace   patofyziologie   MeSH
• polytrauma komplikace   MeSH
• poranění břicha etiologie   chirurgie   komplikace   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH