JavaScript NENÍ povolen !

Kyselina tranexamová (TXA) je syntetické antifibrinolytikum používané již mnoho let k prevenci krevních ztrát v řadě chirurgických či interních oborů. V ortopedii se její efekt využívá zejména u náhrad kolenního a kyčelního kloubu. Nejčastěji se podává systémově a v poslední době nabývá na významu její lokální efekt (intraartikulární). Podle řady recentních klinických randomizovaných studií, systematických review a metaanalýz TXA signifikantně redukuje množství krevních ztrát, spotřebu krevní transfuzí a výrazně šetří náklady na hospitalizaci. Podání TXA je spojeno s nižším poklesem pooperačního hemoglobinu. Příznačné je, že přes velmi dobře doloženou efektivitu nenajdeme mezi publikovanými pracemi shodu v tom, jak přesně postupovat při intravenózní aplikaci TXA (bolus vs. infuze, délka kapání, dávkování, načasování, počet aplikací atd.). Při lokální aplikaci TXA se využívá jejího antifibrinolytického efektu přímo na krvácející ránu, kostní lůžko. Cílem sdělení je přehlédnout současné názory na používání kyseliny tranexamové u náhrad kyčlí a kolen a formulovat na tomto základě doporučení pro klinickou praxi.

Tramexamic acid (TXA) is a synthetic antifibrinolytic used for many years to prevent blood losses in many surgical or internal branches. In orthopedics, its effect is used mainly in knee and hip replacements. It is most frequently administered systemically, and the significance of its local effect (intraarticular) has been increasing lately. TXA considerably reduces the amount of blood losses, the consumption of blood transfusions and significantly economizes hospitalization costs according to a number of recent randomized clinical studies, systematic reviews and metaanalyses. Administration of TXA is related to a smaller decrease of postoperative haemoglobin. It is characteristic that it is not possible to find an agreement among the published works on the method of intravenous application of TXA (bolus vs. infusion, duration of dripping, timing, number of applications, etc.) despite its very well documented efficiency. What is used in local application of TXA is its antifibrinolytic effect directly on a bleeding wound, bone bed. The objective of the contribution is to review the contemporary views about the use of tranexamic acid in hip and knee replacements and to articulate some recommendations for clinical practice on their basis.

Článek

Retransfuzní systém s dvojitou integrovanou filtrací – parametry kvality produktu
[Retransfusion system with integrated double filtration – parameters of product quality]

Transfuze a hematologie dnes. 2014 ; 20 (4) : 117-124.

ISSN 1213-5763
Medvik
Zdroj

Úvod. Retransfuzní systém umožňuje sběr krve pacienta z operačního pole pomocí odvodných drénů a její zpětnou transfuzi. Cílem práce bylo stanovení kvalitativních a kvantitativních změn biologických parametrů krve shromážděné pomocí retransfuzního systému a ověření bezpečnosti pro pacienta. Materiál a metoda. Hodnoceny byly standardní parametry jakosti přípravku, které byly porovnány se souborem erytrocytů bez buffy-coatu resuspendovaných (EBR), markery buněčného poškození erytrocytu, které byly porovnány s historickým souborem erytrocytů z aferézy resuspendovaných (EAR) a koagulační parametry. Ke statistickému hodnocení byl použit Shapiro-Wilk test, neparametrický Mann-Whitney test a parametrický dvouvýběrový t-test. Statistická významnost byla posouzena na hladině p < 0,05. Výsledky. Hodnoty hemoglobinu a hematokritu byly u retransfuze významně nižší v porovnání s EBR (Hb 93 ? 24 g/l v. 197 ? 10 g/l; Ht 0,28 ? 0,07 v. 0,59 ? 0,03; p < 0,001). Retransfuze vůči EBR vykázala významně vyšší příměs leukocytů (11,9 ? 4,0 × 109/l v. 2,2 ? 1,3 × 109/l; p < 0,001) a vyšší hladinu volného hemoglobinu splňující požadavek na jakost (0,42 ? 0,14 % v. 0,34 ? 0,17 %; p < 0,05). Hladina kalia, LDH a laktátu v retransfuzích byla významně vyšší než u EAR na začátku skladování (p < 0,001), ale významně nižší v porovnání s EAR na konci skladování. Retransfuze vykázaly významně nižší hodnoty pH proti EAR na začátku skladování (p < 0,001) a významně vyšší pH ve srovnání s EAR na konci skladování (p < 0,001). Hladina triacylglycerolů v přípravku byla zvýšená (2,21 ? 0,85 mmol/l). Hodnoty PT, APTT, TT a fibrinogenu byly neměřitelné. Hladina D-dimerů byla výrazně zvýšená (> 10 mg/l FEU) a hladina ATIII snížená (42,6 ? 7,4 %). Bakteriální kontaminace nebyla prokázána. Závěr. Retransfuze má proti EBR přibližně poloviční obsah hemoglobinu, není tedy plnohodnotným ekvivalentem erytrocytových koncentrátů. Procento hemolýzy v erytrocytární mase splňuje požadavky na standardní erytrocytový přípravek. Zvýšená hladina kalia a LDH souvisí s destrukcí erytrocytů. Vzhledem k neměřitelným hodnotám koagulačních testů a hladině fibrinogenu retransfuze nemá substituční vliv na plazmatickou koagulaci. Otázka trombogenicity retransfuzí není zcela zodpovězena a zasluhuje další zkoumání. Na základě zjištěných výsledků se jeví retransfuze pro pacienta jako relativně bezpečná.

Introduction. Retransfusion systems enable the collection of blood from the surgical field via drains, channelling it back to the patients' vein. The aim of the study was to determine the qualitative and quantitative changes in biological parameters of blood collected through a retransfusion system and evaluation of patient safety. Materials and Methods. We measured quality parameters, markers of red cell storage lesion and coagulation tests in retransfusion products. Quality parameters and markers of cell lesion were compared with standard red blood components (RBCs). We used the Shapiro-Wilk test, nonparametric Mann-Whitney test and parametric two-tailed t-test for statistical evaluation. Statistical significance was assessed at the level of p < 0.05. Results. Values of haemoglobin and haematocrit were significantly lower when compared with RBCs (Hb 93 ? 24 g/l vs. 197 ? 10 g/l; Ht 0.28 ? 0.07 vs. 0.59 ? 0.03, p < 0.001). Retransfusion products showed a significantly higher content of leukocytes (11.9 ? 4.0 × 109/l vs. 2.2 ? 1.3 × 109/l; p < 0.001) and a higher level of plasma haemoglobin (0.42% ? 0.14% vs. 0.34% ? 0.17%, p < 0.05) when compared with standard RBCs. The level of potassium, LDH and lactate in retransfusion products was significantly higher than in RBCs at the beginning of storage (p < 0.001), but significantly lower than in RBCs at the end of storage. Retransfusion products showed significantly lower values of pH compared with RBCs at the beginning of storage (p < 0.001) and significantly higher pH when compared with RBCs at the end of storage (p < 0.001). The value of triglycerides in the product was higher (2.21 ? 0.85 mmol/l). The values of PT, APTT, TT and fibrinogen were not measurable. The level of D-dimers was significantly higher (> 10 mg/l FEU) and AT III levels lower (42.6 ? 7.4%). Bacterial contamination was not found in any of the tested products. Conclusion. Compared to RBCs, the retransfusion product has approximately half of the haemoglobin content, so it is not entirely equivalent to standard red cell concentrates. The amount of haemolysis in the retransfusion product meets the quality parameters of standard RBCs. Increased levels of potassium and LDH are related to the destruction of red blood cells. Coagulation parameter results are irrelevant as to the consumption of coagulation proteins during preparation of the final product. The thrombogenicity of retransfusion products is not entirely clear and deserves further research. It appears that the retransfusion product is relatively safe for patients based on the results of this research.

Článek

Krevní ztráty a náhrady krve v ortopedii

Sestra (Praha). 2013 ; 23 (5) : 55-57.

ISSN 1210-0404
Medvik
Zdroj

Soudobá medicína se neustále rozvíjí v oblasti kvality požadované zvyšujícími se nároky klientů na rychlé, efektivní a kvalitní řešení jejich zdravotních problémů. Moderní operační techniky se zdokonalují a s nimi i způsob hrazení krevních ztrát předoperačně, peroperačně, a především pooperačně. Postupně se odkláníme od převodů alogenní transfuze krve a přistupuje se stále častěji k hrazení krevních ztrát pomocí pooperačních netransfuzních systémů.

Kapitola

Nahrazování krevních ztrát

Landor, Ivan, 1956-
Autor Autorita ORCID 1. ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol Praha

Revizní operace totálních náhrad kyčelního kloubu. 2012 ; () : 172-173.

ISBN 978-80-7345-254-4
Medvik
Zdroj

Článek

Anesteziologické postupy u pacientek s placenta accreta a resuscitační strategie při souvisejícím masivním krvácení
[Anesthetic management of patients with placenta accreta and resuscitation strategies for associated massive hemorrhage]

Current Opinion in Anesthesiology. 2011 ; 2 (3) : 50-56.

Curr. Opin. Anesthesiol. (Čes. vyd.)
ISSN 1804-204X
Medvik
Zdroj

Placenta accreta is one of the leading causes of peripartum hemorrhage. The goal of this article is to review anesthetic management of parturients with placenta accreta and to examine a modern approach to massive peripartum hemorrhage. RECENT FINDINGS: The incidence of placenta accreta is rising in parallel with the increased rate of cesarean delivery. If accreta is diagnosed or suspected preoperatively, anesthetic management can be optimized. Even with the best possible management, the blood loss associated with placenta accreta can resemble that of a major trauma. The use of Damage Control Resuscitation strategies to guide transfusion may improve morbidity and mortality. SUMMARY: Careful planning and close communication are essential between anesthesiology, obstetric, interventional radiology, gynecologic oncology, blood bank, and specialized surgical teams when taking care of a patient with placenta accreta.