Pneumatic tourniquets are widely used in pediatric extremity surgery to provide a bloodless field and facilitate dissection. This prospective study was carried out to examine possible effect of different anesthesia techniques on oxidative stress and endothelial dysfunction connected with ischemia-reperfusion injury during extremity operations at children's age. Patients were randomized into three groups of 15 patients each: general inhalational anesthesia with sevoflurane (group S), total intravenous anesthesia with propofol (group T) and regional anesthesia (group R). Venous blood samples for determination of the malondialdehyde in plasma and erythrocytes, protein carbonyl groups concentration as well as plasma nitrites and nitrates level and xanthine oxidase activity were obtained at four time points: before peripheral nerve block and induction of general anesthesia (baseline), 1 min before tourniquet release, 5 and 20 min after tourniquet release. This study demonstrates that total intravenous anesthesia with propofol and regional anesthesia techniques provide better antioxidant defense and reduce endothelial dysfunction than general inhalational anesthesia with sevoflurane during tourniquet application in pediatric extremity surgery.
- MeSH
- celková anestezie metody škodlivé účinky využití MeSH
- dítě MeSH
- endoteliální buňky fyziologie patologie účinky léků MeSH
- inhalační anestezie metody škodlivé účinky využití MeSH
- intravenózní anestezie metody škodlivé účinky využití MeSH
- lidé MeSH
- lokální anestezie metody škodlivé účinky MeSH
- methylethery aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- ortopedické výkony metody využití MeSH
- oxidační stres fyziologie účinky léků MeSH
- propofol aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- prospektivní studie MeSH
- statistika jako téma MeSH
- turnikety škodlivé účinky využití MeSH
- výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
Autoři popisují začátky a vývoj dětské anesteziologie, resuscitace a intenzivního léčení ve fakultních nemocnicích 2. a 3. lékařské fakulty Karlovy univerzity v Praze ve druhé polovině 20. století. V roce 1965 bylo zřízeno v Dětské fakultní nemocnici (DFN) anesteziologické oddělení vedené primářem Miloslavem Drapkou (1911–2000). Zajišťovalo anesteziologickou a perioperační péči nemocným dětské chirurgické kliniky, dětské ortopedické kliniky, gynekologicko-porodnické kliniky, dětské otorinolaryngologické kliniky, dětem při náročných diagnostických vyšetřeních a při výkonech na ambulancích klinik. Drapka upravil soudobé anesteziologické postupy pro nemocné všech dětských věkových kategorií. Velkou pozornost věnoval premedikaci. Díky vysoké odborné úrovni anesteziologické péče byl možný v DFN specializovaný vývoj dětských operačních oborů. V roce 1972 zahájilo ve Fakultní nemocnici v Motole (FNM) činnost desetilůžkové dětské resuscitační oddělení. V. Kyncl, jeho zakladatel a vedoucí lékař, vypracoval vysoké standardy léčebných postupů a organizační řád tohoto celostátně jedinečného pracoviště. V roce 1973 byla ministerstvem zdravotnictví zřízena ve FNM a na 2. LF UK klinika anesteziologie a resuscitace jako klinická základna katedry AR ILF pro specializační vzdělávání lékařů. Vznikla sloučením anesteziologických a resuscitačních pracovišť v DFN ve FNM. V roce 1956 zahájila ve Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech odborná anestezioložka L. Čvančarová spolupráci s klinikou plastické chirurgie akademika Buriana. S ní spolupracovali odborníci později zřízeného anesteziologického pracoviště. Byly vypracovány specializované anesteziologické postupy pro děti všech věkových skupin umožňující rozsáhlé chirurgické léčení vrozených vad a léčení těžkých popálenin.
The authors describe the beginnings and the development of paediatric anaesthesia, resuscitation and intensive therapy in two Charles University Hospitals in Prague in the second half of the 20th century. The Department of Anaesthesiology was founded at the Paediatric University Hospital and headed by Miloslav Drapka (1911–2000) in 1965. The department provided anaesthetics and perioperative care for patients from the clinics of Paediatric Surgery, Orthopaedics, ENT, Gynaecology and Obstetrics, and for children indicated for diagnostic imaging procedures. Drapka adapted contemporary methods of anaesthesiology to paediatric patients. He implemented premedication with neuroplegics. The high standard of anaesthetic care as achieved by Drapka and his co-workers was the prerequisite for the specialized development of paediatric surgical specialities. In 1972, the Department of Paediatric Resuscitation in the paediatric section of the University Hospital Motol in Prague was opened with 10 intensive therapy beds for children in a critical condition. V. Kyncl, the head of the unit, set the high standards of treatment as well as the operating procedures of this nationally unique unit. The department has been achieving outstanding results. In 1973, the Department of Paediatric Anaesthesiology and the Department of Paediatric Resuscitation were incorporated in the Clinic of Anaesthesiology and Resuscitation at the University Hospital Motol in Prague. As such they formed the clinical basis for postgraduate medical education of specialists in anaesthesiology and resuscitation. In 1956 L. Čvančarová, a specialist anaesthetist at the University Hospital of the 3rd Medical Faculty, started professional cooperation with the Department of Plastic Surgery headed by the Science Academy member F. Burian. She worked together with specialists from the later established Department of Anaesthesiology. Specialized techniques and methods of anaesthesia and analgesic sedation for children of all age groups were developed in order to facilitate extensive surgical treatment of innate defects and severe burns.
- MeSH
- anesteziologie dějiny organizace a řízení statistika a číselné údaje MeSH
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- dějiny lékařství MeSH
- dětské nemocnice dějiny organizace a řízení MeSH
- dítě MeSH
- inhalační anestezie metody využití MeSH
- intravenózní anestezie metody využití MeSH
- lidé MeSH
- nemocnice fakultní dějiny organizace a řízení MeSH
- pediatrie dějiny organizace a řízení statistika a číselné údaje MeSH
- premedikace dějiny metody využití MeSH
- resuscitace dějiny metody MeSH
- resuscitační péče dějiny metody organizace a řízení MeSH
- Check Tag
- dějiny 19. století MeSH
- dějiny 20. století MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- Geografické názvy
- Československo MeSH
Ciel štúdie: Porovnat hodnoty bispektrálneho indexu (BIS) pocas štandardnej sevofluranovej anestézie s exspirovanou koncentráciou sevofluranu, hemodynamickými parametrami a s trvaním prebudenia u detí. Typ štúdie: Klinická prospektívna observacná štúdia. Názov a sídlo pracoviska: 1. klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny, LF UPJŠ a FNLP Košice. Materiál a metóda: Do štúdie bolo zaradených 96 detí s ASA I–II, ktoré boli rozdelené do 2 vekových kategórií: 1–3 roky a 3–15 rokov. Deti podstúpili plánovaný operacný výkon v celkovej anestézii. Anestézia bola vedená podla protokolu, zahrnala intravenózny úvod a udržiavanie inhalacne podávaným sevofluranom v zmesi 50 % kyslíka a 50 % N2O. Podávanie sevofluranu sa riadilo podla MAC, pohybovej reakcie na bolestivý stimul a vegetatívnych príznakov. Pocas anestézie boli monitorované bispektrálny index (hodnoty BIS neboli anestéziológovi dostupné), koncentrácia anestetických plynov (ET sevofluranu), frekvencia srdca, stredný arteriálny tlak, dalej boli zaznamenávané casové intervaly od konca operácie do zobudenia a po prepustenie zo zobúdzacej miestnosti. Na porovnanie hodnôt medzi jednotlivými skupinami boli použité príslušné štatistické testy. Výsledky: V obidvoch vekových skupinách bolo zistené, že priemerné peroperacné hodnoty BIS sa pohybovali blízko 60 (1–3roky: 58,2 ± 7, 3–15 rokov: 56,3 ± 9). V obidvoch vekových skupinách bola korelácie medzi BIS a ET sevofluran (r = -0,51 až 0,58, p < 0,01). Medzi hodnotami BIS a hemodynamickými parametrami nebola korelácia. Nezistila sa signifikantná korelácia medzi hodnotami koncentrácie sevofluranu a srdcovou frekvenciou v žiadnej skupine. Medzi hodnotami koncentrácie sevofluranu a hodnotami MAP bola zistená korelácia v skupine 3–15-rocných (r = -0,45, p < 0,01). Vo všetkých vekových skupinách trvali intervaly do zobudenia a prepustenia zo zobúdzacej miestnosti signifikantne dlhšie v podskupine detí s priemerným peroperacným BIS menej ako 60, oproti podskupine s BIS viac ako 60 (1–3 roky: 45,8 ± 27 min, oproti 35,1 ± 23 min, p < 0,05; 3–15 rokov: 40,8 ± 17 min, oproti 18,1 ± 12 min, p < 0,001). Záver: U detí 1–15-rocných pocas sevofluranovej anestézie korelovala koncentrácia sevofluranu na konci výdychu tesnejšie s BIS ako s MAP a vôbec nekorelovala s frekvenciou srdca. Deti, ktoré mali priemerné peroperacné BIS menej ako 60, sa budili dlhšie a neskôr boli prepustené zo zobúdzacej miestnosti oproti detom, ktoré mali BIS nad 60.
Objective: To compare BIS values during standardized sevoflurane anaesthesia in children with end-tidal sevoflurane concentration, haemodynamic parameters and the speed of recovery. Design: Clinical prospective observational study. Setting: Department of Anaesthesiology and Intensive Medicine, Faculty of Medicine of P. J. Šafárik University, Košice, Slovakia. Materials and methods: 96 children scheduled for elective surgery under general anaesthesia were included in the study. They were divided into 2 age groups (1–3 and 3–15 years of age). The anaesthesia protocol included i.v. induction and maintenance with sevoflurane. Sevoflurane concentration was adjusted according to MAC, movement to painful stimuli and vegetative signs. Results: In both the age groups BIS values showed a correlation with end-tidal sevoflurane concentration (r= -0.51–0.58, p < 0.01). In the 3–15yrs group there was a correlation between sevoflurane concentration and MAP (r= -0.45, p < 0.01). In both the age groups the times till awakening were significantly longer in the subgroup of children with perioperative BIS < 60 compared to the subgroup with BIS > 60 (age group 1–3 yrs: 45.8 ± 27 min vs. 35.1 ± 23 min, p < 0.05, age group 3–15yrs: 40.8 ± 17 vs. 18.1 ± 12 min, p < 0.001). Conclusion: In children aged 1–15 years of age the end-tidal concentration of sevoflurane correlated closer with BIS than with MAP and did not correlate with the heart rate. Children with perioperative BIS < 60 awakened later than children with BIS > 60.
- MeSH
- anesteziologie dějiny metody MeSH
- celková anestezie metody MeSH
- intravenózní anestezie metody využití MeSH
- kardiochirurgické výkony dějiny metody MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
V prospektivní otevřené randomizované studii jsme srovnávali výhodnost anestezie sevofluranem s anestezií propofolem nebo thiopentalem u 67 pacientek, indikovaných k malému gynekologickému výkonu s předpokládaným propuštěním v den operace. Po premedikaci alfentanil 0,25–0,5 mg + atropin 0,5 mg + droperidol 1,25 mg následoval úvod buď sevofluranem (skupina S, n = 21) technikou jednoho dechu a anestezie byla vedena směsí sevofluran, kyslík, oxid dusný, nebo propofolem (skupina P, n = 23) 2–2,5 mg/kg a anestezie byla vedena směsí kyslík, oxid dusný a suplementárními dávkami propofolu po 20–30 mg nebo thiopentalem (skupina T, n = 23) a anestezie vedena opět kyslíkem a oxidem dusným se suplementárními dávkami thiopentalu po 50–100 mg. Sledovanými parametry byly rychlost úvodu i probouzení, snadnost úvodu, vyrovnanost anestezie, vedlejší účinky (oběhové, ventilační, pooperační ovlivnění vědomí, zvracení), doba do spontánní mobilizace, napití a mikce, doba do propuštění, celkové konečné hodnocení pacientkou, anesteziologem a gynekologem a cena anestezie. Výsledky: obě skupiny intravenózní anestezie měly kratší dobu úvodu (p < 0,001: S 69,4 s, P 26,3 s, T 27,9 s), u P došlo k nejrychlejšímu probuzení (p < 0,01: S 108,1 s, P 44,6 s, T 121 s). Nepozorovali jsme negativní ovlivnění hemodynamiky, u všech skupin bylo nutno u některých pacientek provádět podpůrnou manuální ventilaci, nejčastěji u propofolu (p < 0,05). Pouze u S se vyskytl mírný spazmus dýchacích cest (p < 0,05). Skupina S měla největší výskyt pohybů během anestezie (p < 0,05). V pooperačním průběhu byla nejčastější ospalost u T (p < 0,001). Nejrychleji nastala spontánní mobilizace u P (p < 0,05), v ostatních parametrech nebyl rozdíl. V době do propuštění nebyl mezi skupinami rozdíl, což je dáno mj. organizací práce na gynekologické klinice. Výrazné snížení děložního tonu a zvýšení krvácení se vyskytlo u S (p < 0,001), z toho důvodu byl tento způsob anestezie gynekology odmítnut. Rovněž v hodnocení pacientkami byl způsob S hodnocen hůře (p < 0,05). Mezi oběma intravenózními způsoby byl pouze anesteziologem hůře hodnocen thiopental (p < 0,001) pro somnolenci po operaci. Naopak anestezie thiopentalem je nejlevnější oproti ostatním dvěma způsobům (p < 0,001, S: 333 Kč, P: 255 Kč, T: 31 Kč). Závěrem lze shrnout, že sevofluran je pro malé gynekologické výkony z důvodu zvýšeného krvácení zcela nevhodný, výhodou propofolu je pak rychlejší návrat bdělosti, výhodou thiopentalu nižší náklady.
In a prospective randomized study we evaluated the advantages of sevoflurane anesthesia to propofol or thiopental anesthesia in 67 patients scheduled for day-case minor gynecologic procedures. After premedication with alfentanil 0,25–0,5 mg plus atropine 0,5 mg plus droperidol 1,25 mg, anesthesia was induced with sevoflurane (group S, n = 21) using singlebreath technique; anesthesia was maintained with the mixture of sevoflurane in nitrous oxide/oxygen mixture. In the group P (n = 23) anesthesia was induced with propofol 2–2,5 mg/kg and maintained with supplementary doses of 20–30 mgs of propofol; group T (n = 23) was induced with thiopental and maintained with supplemetary doses of 50–100 mg of thiopental. Patients in group P and T were ventilated with a mixture of nitrous oxide and oxygen. We assessed the onset of induction and time to recovery, smoothiness of induction, balance of anesthesia, side effects (circulatory, ventilatory, postoperative depression of consciousness, postoperative nausea and vomiting), time to spontaneous mobilization, time to fluid intake and micturition, time to hospital discharge, global final evaluation by the patient, anesthesiologists, gynecologists and the cost of anesthesia. Results: both groups of intravenous anesthesia had more rapid induction (p < 0,001: S 69,5 sec, P 26,3 sec, T 27,9 sec), the fastest recovery was in group P (p < 0,01: S 108,1 sec, P 44,6 sec, T 121 sec). We did not observe negative effects on hemodynamics. In all groups of patients there was a need to support the ventilation manually, most frequently in propofol group (p < 0,05). Only in group S there was observed a mild airway spasm. Patients in group S were most prone for movements during anesthesia (p < 0,05). In the postoperative course, sleepiness was most pronounced in group T (p < 0,001). Spontaneous mobilization was fastest in P (p < 0,05); there was not a difference in other parameters. There were not differences between groups in time to hospital dicharge which is based upon organizational aspects of day case surgery in the Department of Gynecology. Decrease in uterine tonus and increased blood loss was observed in S (p < 0,001); this method of anesthesia was refused by gynecologists. According to subjective assessment by patients, S protocol was considered worse (p < 0,05). Thiopental was evaluated worse by anesthesiologists (p < 0,001) for somnolence after operation. Thiopental anesthesia is cheapest compared to other protocols (p < 0,001; S 333 Czech crowns (CZK), P 255 CZK, T 31 CZK). In conclusion, sevoflurane appears to be absolutely unsuitable for minor gynecologic procedures due to increased blood losses. The advantage of propofol could be seen in better recovery of psychomotoric functions, while the advantage of thiopental anesthesia lies in its low cost.
