Introduction: One of the surgical methods to manage proximal humeral fractures is the nailing osteosynthesis, which reports good results for certain spectre of fractures. At the Trauma Hospital in Brno is has therefore become the method of choice for type A fractures and a part of type B fractures according to the AO. Objective: The objective of our work was to evaluate clinical results of osteosynthesis of proximal humeral fractures managed by nailing osteosynthesis. Method: 95 patients operated for proximal humeral fracture by antegrade nailing at the Trauma Hospital in Brno in 2014-2018 were enrolled in the retrospective study. Healing time, resulting mobility range, and number of complications were evaluated. Results: The nailing osteosynthesis was used in 34 % of all 391patients operated due to proximal humeral fracture. The average age was 61 years. 95 patients were included in the study. Complete extraction of metal was performed in 7 patients and partial extraction was performed in 7 patients. Pseudoarthrosis formed in 2 patients; necrosis of the head occurred in 4 patients. No significant differences in results were found in two most frequently used nails. Conclusion: Nailing osteosynthesis of proximal humeral fractures is a reliable method for the indicated fractures, with results comparable to those of plating osteosynthesis, particularly in respect of type AO A2 and B fractures.
- Klíčová slova
- hřebová osteosyntéza,
- MeSH
- fraktury humeru * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- humerus chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- intramedulární fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje MeSH
- kostní hřeby škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- osteonekróza etiologie komplikace prevence a kontrola MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
ÚVOD: Zlomeniny proximální tibie, které vyžadují ošetření z dorzálních přístupů, nejsou časté. Přesto musí být anatomicky reponovány a stabilně fixovány. K ošetření těchto zlomenin užíváme tři operační přístupy: posterolaterální, posteromediální a zadní (přímý posterocentrální event. modifikovaný posterocentrální). Jednotlivé přístupy existují v různých modifikacích. CÍL: Popis anatomických přístupů k dorzální části proximální tibie. Zhodnocení souboru pacientů ošetřených těmito operačními přístupy s ohledem na CT nález jednotlivých zlomeniny, volbu operačního přístupu, timing operačního řešení, typ stabilizace zlomeniny, peri- a pooperační komplikace, repozici a stabilizace kloubní plochy a funkční výsledky po jednotlivých operačních přístupech a hodnoceni dle Lansingera. METODIKA: Do studie bylo zahrnuto celkem 26 pacientů (19 mužů a 7 žen), kteří od ledna 2010 do prosince 2020 utrpěli zlomeninu(y) proximální tibie, které vyžadovaly ošetření z některého z dorzálních přístupů samostatně či v kombinaci s některým z ventrálních přístupů. Průměrný věk pacientů v době úrazu činil u mužů 45,2 let (33–65 let), u žen 55,5 let (48–63 let). U všech pacientů bylo provedeno předoperační CT vyšetření. Ve 14 případech se jednalo o avulzní zlomeniny zadního zkříženého vazu (ZZV), ve 12 případech o dislokované zlomeniny zadního pilíře proximální tibie (ty jsou dále děleny na izolované posterolaterální (PL), izolované posteromediální (PM) a kombinované posterolaterální/posteromediální zlomeniny). Posterolaterální přístup byl využit u čtyř pacientů, zadní – přímý posterocentrální – přístup u 14 pacientů, zadní – modifikovaný posterocentrální – přístup u čtyř pacientů a posteromediální přístup u čtyř pacientů. Avulzní poranění ZZV bylo ve všech případech ošetřeno 1–2 šrouby, doplněnými ev. podložkami. Izolované posteromediální zlomeniny byly ošetřeny dlahovou syntézou či samostatným šroubem. Izolované posterolaterální zlomeniny byly ošetřeny jednotlivými šrouby. Kombinované zlomeniny (posterolaterální/ posteromediální) vyžadovaly kombinaci dlahové osteosyntézy a jednotlivých šroubů. VÝSLEDKY: Průměrný rozsah pohybu po 48 měsících činil u pacientů s izolovanými dorzálními zlomeninami 0/0/130°, zatímco u pacientů s kombinovanými zlomeniny 0/5/120°. Průměrné skore dle Lansingera bylo u avulzních zlomenin ZZV 27, u izolovaných PM zlomenin 26, u izolovaných PL zlomenin 24 a u kombinovaných PM a PL zlomenin 22. Anatomická repozice kloubní plochy byla dosažena u všech (14) avulzních poranění ZZV. Ve třech případech (75 %) PM zlomenin bylo dosaženo anatomické repozice, v jednom případě (25 %) dobré repozice. V případě PL zlomenin bylo ve třech případech (75 %) dosaženo dobré repozice, v jednom případě (25 %) uspokojivé repozice. Ve všech čtyřech případech kombinovaných PM/PL zlomenin bylo dosaženo anatomické repozice PM fragmentu a dobré, resp. uspokojivé repozice PL fragmentu (jeden resp. tři případy). Poranění nervově-cévních struktur, selhání osteosyntézy či hluboký infekt po dorzálních přístupech nebyly zaznamenány. ZÁVĚR: Dorzální zlomeniny proximální tibie je nutné ošetřit některým z dorzálních přístupů. Každý přístup se sebou nese výhody i nevýhody, o kterých by měl být každý operatér, zabývající se touto problematikou, informován. V případě avulzních zlomenin ZZV se spolehlivě osvědčil zadní přístup ve formě přímého posterocentrálního přístupu kolem nervově-cévního svazku. V případě izolovaných posteromediálních zlomenin je využit posteromediální přístup. V případě izolovaných posterolaterálních zlomenin je využit posterolaterální přístup. V případě kombinovaných dorzálních zlomenin (posteromediálních/ posterolaterálních) se naopak osvědčuje modifikovaný posterocentrální přístup jdoucí zcela mimo nervově-cévní svazek.
- MeSH
- dospělí MeSH
- fraktury tibie chirurgie diagnostické zobrazování klasifikace MeSH
- intramedulární fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace epidemiologie etiologie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
INTRODUCTION: Fractures of the proximal tibia requiring treatment from dorsal approaches are uncommon. Nevertheless, they must be anatomically reduced and fixed in a stable manner. We use 3 surgical approaches to treat these fractures: posterolateral, posteromedial and posterior (direct posterocentral or modified posterocentral, as applicable). Individual approaches exist in various modifications. OBJECTIVE: Description of anatomical approaches to the dorsal portion of proximal tibia. To evaluate a cohort of patients treated with these surgical approaches with respect to CT findings of each fracture, choice of surgical approach, timing of surgery, type of fracture stabilization, peri- and postoperative complications, joint surface reduction and stabilization, and functional outcomes following each surgical approach and Lansinger score. METHODOLOGY: A total of 26 patients (19 men and 7 women) who suffered proximal tibia fracture(s) requiring treatment from any of the dorsal approaches alone or in combination with any of the ventral approaches between January 2010 and December 2020 were included in the study. The average age of patients at the time of injury was 45.2 years (33-65 years) for men and 55.5 years (48-63 years) for women. Preoperative CT scan was performed in all patients. In 14 cases there were avulsion fractures of the posterior cruciate ligament (PCL), in 12 cases dislocated fractures of the posterior column of the proximal tibia (these are further divided into isolated posterolateral (PL) fractures, isolated posteromedial (PM) fractures, and combined posterolateral/posteromedial fractures). Posterolateral approach was used in 4 patients, posterior – direct posterocentral – approach in 14 patients, posterior – modified posterocentral – approach in 4 patients and posteromedial approach in 4 patients. PCL avulsion injury was treated in all cases with 1-2 screws, supplemented with washers, if necessary. Isolated posteromedial fractures were treated with plate synthesis or with an individual screw. Isolated posterolateral fractures were treated with single screws. Combined fractures (posterolateral/posteromedial) required a combination of plate osteosynthesis and single screws. RESULTS: The mean range of motion at 48 months was 0/0/130° in patients with isolated dorsal fractures, whereas in patients with combined fractures it was 0/5/120°. The average Lansinger score was 27 for avulsion PCL fractures, 26 for isolated PM fractures, 24 for isolated PL fractures and 22 for combined PM and PL fractures. Anatomical reduction of the articular surface was achieved in all (14) avulsion PCL injuries. Anatomical reduction was achieved in 3 cases (75%) of PM fractures and good reposition was achieved in 1 case (25 %). In the case of PL fractures, good reduction was achieved in 3 cases (75 %) and satisfactory reduction was achieved in 1 case (25 %). In all 4 cases of combined PM/PL fractures, anatomical reduction of PM fragment and good or satisfactory reduction of PL fragment were achieved (1 and 3 cases, respectively). Injuries to neurovascular structures, failure of osteosynthesis or deep infection after dorsal approaches were not reported. CONCLUSION: Dorsal fractures of the proximal tibia need to be treated with one of the dorsal approaches. Each approach has its advantages and disadvantages, which every surgeon dealing with this issue should be informed about. In the case of avulsion PCL fractures, the posterior approach in a form of direct posterocentral approach around the neurovascular bundle has proven reliable. In the case of isolated posteromedial fractures, the posteromedial approach is used. In case of isolated posterolateral fractures, the posterolateral approach is used. In the case of combined dorsal fractures (posteromedial/ posterolateral), on the other hand, a modified posterocentral approach completely outside the neurovascular bundle is recommended.
- MeSH
- dospělí MeSH
- fraktury tibie * chirurgie diagnostické zobrazování klasifikace MeSH
- intramedulární fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace epidemiologie etiologie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Úvod: Jednou z metod operačního řešení zlomenin proximálního humeru je hřebová osteosyntéza, která pro určité spektrum zlomenin vykazuje dobré výsledky. V Úrazové nemocnici v Brně se se tak stala metodou volby pro zlomeniny typu A a část zlomenin typu B dle AO. Cíl: Cílem naší práce bylo zhodnotit klinické výsledky osteosyntézy zlomenin proximálního humeru řešené hřebovou osteosyntézou. Metoda: Do retrospektivní studie bylo zařazeno 95 pacientů operovaných antegrádním hřebem v letech 2014-2018 v Úrazové nemocnici v Brně se zlomeninou proximálního humeru. Hodnoceny byly doba zhojení, výsledný rozsah pohybů a množství komplikací. Výsledky: Ze všech 391 pacientů operovaných pro frakturu proximálního humeru byla hřebová osteosyntéza použita ve 34 %. Průměrný věk byl 61 let. Do studie bylo zařazeno 95 pacientů. U sedmi pacientů byla provedena kompletní extrakce kovu, u sedmi parciální. Pakloub se vyvinul u dvou pacientů, u čtyřech došlo k nekróze hlavice. U dvou nejpoužívanějších hřebů nebyly shledány signifikantní rozdíly ve výsledcích. Závěr: Hřebová osteosyntéza zlomenin proximálního humeru je u indikovaných zlomenin spolehlivá metoda se srovnatelnými výsledky s dlahovou osteosyntézou, zejména u zlomenin typu AO A2 a B.
- Klíčová slova
- hřebová osteosyntéza,
- MeSH
- fraktury humeru * chirurgie diagnostické zobrazování terapie MeSH
- humerus chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- intramedulární fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje MeSH
- kostní hřeby škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- osteonekróza etiologie komplikace prevence a kontrola MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
Úvod: Zlomeniny proximálneho humeru predstavujú asi 4−5 % zo všetkých zlomenín. Terapia dislokovaných 3- a 4-časťových zlomenín je náročná a optimálna liečebná metóda je diskutabilná. Cieľom práce bolo porovnanie operačnej a neoperačnej terapie 3- a 4-časťových zlomenín proximálneho humeru u dospelých pacientov. Metoda: Od septembra 2010 do septembra 2013 sme na II. Ortopedicko-traumatologickej klinike Univerzitnej nemocnice Bratislava prospektívne vyhodnocovali operačnú verzus neoperačnú liečbu 3- a 4-časťových zlomenín proximálneho humeru. Pacienti zaradení do štúdie boli dospelí pacienti s 3- a 4-časťovými zlomeninami proximálneho humeru typu Neer IV, V a VI. V operačnej skupine bolo spolu 20 pacientov liečených pomocou uhlovo-stabilných dláh (Philos, Synthes) a intramedulárnych klincov (Multilock, Synthes). Skupinu tvorilo 13 žien (65 %) a 7 mužov (35 %). Priemerný vek bol 60,9?7,67 (52–80) rokov. Konzervatívna skupina obsahovala 19 pacientov. Dvanásť žien (63,2 %) a sedem mužov (36,8 %). Priemerný vek bol 65,1?9,4 (52−88) rokov. Poranená končatina sa fixovala použitím Gilchristovej bandáže na maximálne 3 týždne. Všetci pacienti boli hodnotení po 12 mesiacoch použitím skórovacieho systému podľa Constant- Murleyho a Oxford Shoulder Score. Druhotne boli hodnotené komplikácie liečby. Výsledky: Relatívne individuálne Constant-Murley Score v celej skupine liečenej operačne bolo priemerne 57,8?23,5 % (11−88 %). Oxford Shoulder Score priemerne 34,8?10,6 (10−46) bodov. Komplikácie boli zaznamenané u 12 pacientov (60 %). V skupine konzervatívnej bolo relatívne individuálne Constant-Murley Score po12 mesiacoch po úraze priemerne 60,9?20,9 % (16−90 %). Oxford Shoulder Score bolo priemerne 36,1?8,9 (15−48) bodov. Komplikácie boli prítomné u 4 pacientov (21,1 %). Záver: V tejto štúdii dislokovaných 3- a 4-časťových zlomenín proximálneho humeru bola operačná skupina pacientov, liečená zväčša použitím uhlovo-stabilných dláh, spojená so značným počtom komplikácií. Horšie funkčné výsledky operačnej skupiny boli porovnateľné s výsledkami skupiny neoperačnej. Pre dosiahnutie lepších výsledkov by sa starostlivo mala posudzovať indikácia operácie, výber pacienta, metóda operácie, operačné skúsenosti ako aj následná rehabilitácia. Kľúčové slová: zlomenina proximálneho humeru − operačná liečba − konzervatívna liečba − 3- a 4-časťové zlomeniny
Introduction: Proximal humerus fractures account for about 4−5% of all fractures. Treatment of 3- and 4-part fractures is difficult, and the optimal treatment option remains controversial. The aim of the study was to compare surgical and non-surgical treatments of 3- and 4-part fractures of the proximal humerus in adults. Method: A prospective study of surgical and non-surgical treatments of 3- and 4-part fractures of the proximal humerus was conducted at the 2nd Department of Orthopedics and Traumatology, University Hospital Bratislava, from September 2010 until September 2013. Patients included in the study were compliant adults patients with 3- and 4-part proximal humerus fractures Neer type IV, V and VI. Twenty patients were treated surgically. The group included 13 women (65%) and 7 men (35%). Mean age was 60.9?7.67 (52–80) years. Angle-stable plates (Philos, Synthes) and intramedullary nails (Multilock, Synthes) were used. The non-surgical group included 19 patients, consisting of 12 (63.2%) women and 7 (36.8%) men. Mean age of both sexes was 66.3?9.5 (52−88) years. Gilchrist bandage was applied for the maximum of 3 weeks. All patients were evaluated at 12 months from treatment using the Constant-Murley scoring system and the Oxford Shoulder Score. Treatment complications were evaluated as a secondary step. Results: The mean individual relative Constant-Murley score was 57.8?23.5% (11−88%) in the surgical group. The mean Oxford Shoulder score was 34.8?10.6 (10−46) points. Complications were recorded in 12 patients (60%). In the non-surgical group, the mean individual relative Constant-Murley score at 12 months from injury was 60.9?20.9% (16−90%). The mean Oxford Shoulder score was 36.1?8.9 (15−48) points. Complications were recorded in 4 patients (21.1%). Conclusions: In this study, surgical treatment patients with displaced 3- and 4-part proximal humerus fractures, mostly treated by angle-stable plates, showed a number of complications. Poor functional results of the surgical group were comparable to those of the non-surgical group. The indication for surgery, patient selection, type of surgery, surgical experience and subsequent rehabilitation should be carefully assessed for better results. Key words: proximal humerus fracture − surgical treatment − non-surgical treatment − 3- and 4-part fractures
- Klíčová slova
- konzervativní léčba,
- MeSH
- fraktury proximálního humeru * chirurgie terapie MeSH
- hojení fraktur MeSH
- imobilizace MeSH
- intramedulární fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje MeSH
- kostní destičky MeSH
- kostní šrouby MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- měření bolesti MeSH
- mnohočetné fraktury chirurgie terapie MeSH
- neparametrická statistika MeSH
- ortopedické fixační pomůcky * MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- prospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
CÍL: Cílem této studie bylo zhodnotit rizika spojená s léčbou nestabilních zlomenin distálního radia Mi - kronailem. Na kadaverech bylo hodnoceno riziko penetrace distálních zamykatelných šroubů do ra - diokarpálního skloubení nebo jejích umístění pro - ximálně od subchondrální kosti a riziko jejích pro - niknutí do dorzální nebo volární plochy distálního radia. MATERIÁL A METODIKA: Mikronail byl aplikován 40 kadaverózních distálních radií. Kortikální okno pro vstup Mikronailu bylo umístěno v třech různých lo - kalitách: v I. extenzorovém kompartmentu, mezi I. a II. extenzorovým kompartmentem a ve II. exten - zorovém kompartmentu. Kortikální okno bylo pro - vedeno také na třech různých vzdálenostech od hrotu processus styloideus radii (0,5, 1,0 a 1,5 cm). Šrouby byly umístěny v různých úhlech rotace Mik - ronailu. VÝSLEDKY: Optimální poloha pro kožní incizi je 0,5 cm proximálně od hrotu processus styloideus radii, na dorzální třetině výšky distálního radia, v délce 2,0 cm proximálním směrem. Kortikální okno pro vložení Mikronail ™ je 1,0 cm proximál - ně od hrotu processus styloideus radii mezi I. a II. extenzorovým kompartmentem s jeho zaváděním v 0° rotaci v transverzální rovině. V této poloze jsou rizika jeho použití nejmenší. ZÁVĚR: Léčba zlomenin distálního radia nitrodře - ňovou fixací Mikronailem je miniinvazivním chirur - gickým řešení. Použitím správné operační techniky a správný výběr pacientů vede k úspěšným výsled - kům s minimální kloubní nebo kortikální penetra - cí šroubů a s minimálním rizikem poškození či po - dráždění měkkých tkání.
OBJECTIVE: The purpose of the study was to esti - mate the range of risks related to the treatment of unstable fractures of distal radius with Micronail™. In this study were evaluated, on cadavers, the inci - dence of penetration of distal locking screws into the radiocarpal joint or their displacement proxi - mally from subchondral bone; and the incidence of their penetration into the dorsal or volar surface of radius. MATERIAL AND METHODS: The Micronail was pla - ced in 40 cadaver distal radii. Cortical window for Micronail insertion was made in different locations: in I. extensor compartment, between I. and II. exten - sor compartments and in II. extensor compartment. Cortical window was made also in three different distances from the tip of radial styloid (0.5, 1.0 and 1.5 cm). The screws were placed at different angles of rotation of Micronail. RESULTS: Optimal position for skin incision is about 0.5 cm proximal from the tip of radial styloid, on dorsal third of altitude of the distal radius, and ex - tends for 2.0 cm proximally. The cortical window for Micronail™ insertion is about 1.0 cm proximal from the tip of radial styloid between I. and II. extensor compartments in 0° tilt in transversal plane. In this position, the risks of this treatment are the least. CONCLUSION: Treatment of distal radius fracture by intramedullary fixation with Micronail™ is a miniin - vasive surgical option. Applying the correct surgi - cal technique and proper patient selection lead to successful outcomes with minimum articular or cor - tical penetration and minimum risks of soft tissue injury or irritation.
- MeSH
- fraktury vřetenní kosti chirurgie MeSH
- hodnocení rizik statistika a číselné údaje MeSH
- intramedulární fixace fraktury * metody statistika a číselné údaje škodlivé účinky MeSH
- kostní hřeby MeSH
- lidé MeSH
- miniinvazivní chirurgické výkony metody MeSH
- mrtvola MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
- MeSH
- fraktury humeru diagnóza chirurgie terapie MeSH
- intramedulární fixace fraktury metody statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- protézy a implantáty klasifikace statistika a číselné údaje využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
