K hodnocení léčebné odpovědi u pacientů s mnohočetným myelomem slouží sledování přítomnosti monoklonálního proteinu pomocí rutinně používaných laboratorních metod, jako je elektroforéza a elektroforéza s následnou imunofixací. V posledních letech jsou při léčbě těchto pacientů používány monoklonální protilátky. První takovou protilátkou, schválenou v terapii nemoci, byl daratumumab. Již během testování a jeho následného použití v léčbě pacientů vyšly najevo problémy při laboratorních vyšetřeních, zejména při stanovení monoklonálního proteinu pomocí elektroforetických metod, kdy může dojít k potížím při hodnocení léčebné odpovědi. V tomto sdělení jsou stručně popsány mechanismy účinku terapeutických monoklonálních protilátek a jejich možné interference při stanovení přítomnosti monoklonálního proteinu pomocí elektroforetických metod a jejich praktické řešení.
Monitoring of the presence of monoclonal protein, using routinely used laboratory methods such as electrophoresis and electrophoresis followed by immunofixation, serves to evaluate the treatment response in patients with multiple myeloma. In recent years monoclonal antibodies have been used in the treatment of patients with this disease. The first monoclonal antibody approved in therapy was daratumumab. Already during the testing and its subsequent use in the treatment of patients, problems in laboratory examinations, especially in the determination of monoclonal protein using electrophoretic methods, were revealed, which may cause difficulties in the evaluation of the treatment response. This article describes briefly the mechanisms of action of therapeutic monoclonal antibodies and their possible interference in determining the presence of a monoclonal protein using electrophoretic methods and their practical solution.
Komunikace lékaře s pacientem je základním kamenem a zároveň i prostředkem léčby. Výrazně ovlivňuje dosažené výsledky, úspěšnost léčby i spokojenost pacienta. Komunikace probíhá v různých rovinách a není limitována pouze slovy. Uplatňuje se řada smyslů a není vhodné se omezit jen na sluch. Článek pojednává o možných aspektech, na které může být dobré se zaměřit, aby komunikace mezi lékařem a pacientem dosáhla nejlepších výsledků.
Doctor–patient communication is the cornerstone and also the means of treatment. It significantly influences the results achieved, the success of treatment and patient satisfaction. Communication takes place on different levels and is not limited to words. Several senses are involved, and it is not appropriate to limit oneself to hearing. The article discusses possible aspects that may be good to focus on to ensure that doctor–patient communication achieves the best results.
Anafylaxe po potravině vyvolaná fyzickou námahou je podtypem námahou indukované anafylaxe, ke které dochází pouze po požití potraviny. Nejčastější příčinnou potravinou je pšenice, konkrétně bílkovina Tri a 19 (omega-5 gliadin), reakci ale může vyvolat i lipid transfer protein nebo glutenin s vysokou molekulární hmotností a další. Nelze opomíjet možnou roli dalších kofaktorů (např. alkohol nebo nesteroidní protizánětlivé léky) podílejících se na rozvoji reakce. Představujeme případ muže, který byl k alergologickému vyšetření odeslán po anafylaktické reakci, kdy byla jako spouštěcí alergen podezírána meruňková marmeláda. Důsledná anamnéza vedla k suspekci na námahou indukovanou anafylaxi po požití pšenice, laboratorní vyšetření diagnózu potvrdilo.
Food-dependent exercise-induced anaphylaxis is a type of exercise-induced anaphylaxis that occurs only after ingestion of food. The most com- mon causative food is wheat, specifically protein Tri a 19 (omega-5 gliadin), however the reaction can also be triggered by lipid transfer protein or glutenin with a high molecular weight and others. The possible role of other cofactors (e.g. alcohol or non-steroidal anti-inflammatory drugs) involved in the development of the reaction cannot be omitted. We present a case of a man who was referred for allergological examination after an anaphylactic reaction where apricot marmalade was suspected as the triggering allergen. A more thorough medical history led to a suspicion of wheat-dependent exercise-induced anaphylaxis, which was confirmed by laboratory tests.
Niektoré druhy vírusov u rizikových pacientov môžu do výraznej miery participovať na rozvoji vybraných chronických zápalových ochorení respiračného traktu. Medzi vírusy takého druhu môžeme zaradiť aj rinovírusy. Sú jedny z najčastejších pôvodcov respiračných ochorení u detí. Opakované infekcie v rizikovom teréne sú späté so zvýšeným predpokladom následného rozvoja rekurentných hvízdavých stavov a napokon aj bronchiálnej astmy. Hlavnou ohrozenou skupinou sú malé deti s predispozičnými faktormi, ktoré nemajú adekvátne prostriedky ku kontrole a zabráneniu rozšírenia rinovírusmi indukovanej infekcie s patričnými následkami. Bronchiálna astma je multifaktoriálne podmienené ochorenie. Rinovírusy v mikroprostredí zápalom poškodeného epitelu s narušenými reparačnými vlastnosťami môžu významne participovať na dysbalancii regulácie, koordinácie a sily antivírusovej odpovede imunitného systému. Svojím pôsobením v dýchacích cestách sa priamo aj nepriamo podieľajú na amplifikácii zápalových kaskád asociovaných s eozinofilným alergickým či nealergickým inflamačným procesom. Neustále rozširovanie obzoru detailných vedomostí o jednotlivých aspektoch pôsobenia rinovírusov na detský organizmus môže prispieť nielen k identifikácii relevantných rizikových faktorov, ale aj objaviť nové účinné a bezpečné preventívne či terapeutické modality.
Some species of viruses may participate substantially in the development of chronic inflammatory diseases in risky patients. Rhinoviruses may also be included among these viruses. They are one of the most common causative agents of respiratory disease in children, and repeated infections in high-risk individuals are associated with a increased risk of the subsequent development of recurrent wheezing and, in some cases, bronchial asthma. The main vulnerable group is young children with risk factors lacking adequate tools to control and prevent the spread of rhinovirus- induced infection with related adverse consequences. Bronchial asthma is a multifactorial disease. Rhinoviruses in the microenvironment of inflammation-damaged epithelium with impaired reparative capacity may significantly participate in the disbalance of regulation, coordination, and strength of the antiviral response of the immune system. Their action in the airways is directly and inversely involved in the amplification of inflammatory cascades associated with eosinophilic allergic or non-allergic inflammatory pathways. Continuously expanding knowledge base of the detailed aspects of rhinovirus action in children may not only contribute to the identification of relevant risk factors, but also to the discovery of new effective and safety preventive and therapeutic modalities
V posledních letech vzrostla v populaci obliba rostlinných přípravků, protože jsou pacienty považovány za čistě přírodní, a proto bezpečné. Rostlinné výtažky jsou také obsaženy v běžně používané kosmetice. Riziko alergických reakcí je zvýšené u osob s atopickým ekzémem, alergickou rýmou a průduškovým astmatem. Nejčastěji dochází k rozvoji alergické kontaktní dermatitidy. Anafylaxe se objevuje výjimečně. Kazuistika pojednává o anafylaxi ve vazbě na lokální aplikaci dužiny z listů aloe pravé u dospívající dívky po předchozí senzibilizaci kosmetickými krémy s obsahem aloe vera.
Medicinal remedies of plant origin became very popular in recent years, and are considered to be „naturally safe“ by many patients. Herbal extracts are commonly used in cosmetics. The risk of allergic reactions to these is increased in patients suffering from allergic rhinoconjunctivitis, bronchial asthma and atopic dermatitis. Allergic contact dermatitis is the most frequently reported side effect, whereas anaphylaxis is considered rare. The case report presents a case of anaphylaxis due to local application of Aloe vera leave pulp in a pubertal girl after previous sensitization to cosmetics containing extracts of Aloe vera.
Chronická rinosinusitida s nosními polypy je chronické, zánětlivé onemocnění nosní dutiny a vedlejších dutin nosních neznámé etiopatogeneze. Řadí se mezi zánětlivá onemocnění typu 2. U pacientů pozorujeme časté komorbidity, jako např. astma, aspirinem exacerbovanou respirační nemoc nebo alergickou rinitidu. Alergická rinitida (AR) může u těchto pacientů akcentovat zánětlivou odpověď 2. typu, a vést tak k horší kontrole onemocnění. Dupilumab je monoklonální protilátka, která zamezuje zánětlivé odpovědi 2. typu pomocí blokace receptoru IL-4-alfa. U pacientů s těžkým stupněm chronické rinosinusitidy s polypy vedl dupilumab v našem souboru pacientů ke zlepšení kvality života (SNOT-22 zlepšen v průměru o 42,8), k redukci velikosti nosních polypů (v průměru o 2,26 dle skóre nosní polypózy), ke zlepšení čichu (v průměru o 5,8 dle testu parfémovaných fixů) a ke zmírnění příznaků komorbidního astmatu (v průměru o 3,6 dle testu kontroly astmatu). Pacienti s komorbidní alergickou rinitidou byli mladšího věku, podstoupili více sinonazálních výkonů, a horší kvalitu života, nicméně rozdíl v porovnání s pacienty bez komorbidní alergické rinitidy nebyl statisticky signifikantní. Při analýze překryvných symptomů tohoto onemocnění a alergické rýmy udaných ve SNOT-22 došlo ve skupině s komorbidní rýmou ke zmírnění potřeby smrkat o 2,4 (ve skupině bez komorbidity o 3,2, p = 0,454), kýchání o 0,9 (1,2; p = 0,491), sekrece z nosu o 2,5 (3,2, p = 0,379) a ucpání nosu o 2,6 (3,8; p = 0,260).
Chronic rhinosinusitis with nasal polyps is a chronic inflammatory disease of the nose and paranasal sinuses of uknown etiopathogenesis. It belongs to group of diseases known as a type 2 inflammatory diseases. In patients, we observe frequent comorbidities e.g. asthma, aspirin- exacerbated respirátory disease or allergic rhinitis. Allergic rhinitis (AR) may accentuate the type 2 inflammatory response in these patients and thus lead to worsening the symptoms of the disease. Dupilumab is a monoclonal antibody that affects type 2 infalmmatory response by blocking the IL-4-alpha receptor. In patients in our study cohort with severe chronic rhinosinusitis with nasal polyps, dupilumab leads to an improvement in quality of life (by 42.8 based on SNOT-22 score), reducing the polyp size (by 2.26 based on nasal polyp score) and reducing the severity of symptoms of comorbid asthma (by 3.6 based od asthma control test). Patients with comorbid allergid rhinitis tended to be younger, undergo more sinonasal surgeries and have poorer quality of life, however, the difference compared to patients without comorbid allergic rhitis did not reach statistical significance. When analyzing overlapping symptoms of this illnes and rhinitis reported in the SNOT-22 questionairre, in the group with comorbid AR, the need to blow the nose decreased by 2.4 (in the group without comorbidity by 3.2, p = 0.454), sneezing by 0.9 (1.2, p = 0.491), runny nose by 2.5 (3.2, p = 0.379) and nasal blockage by 2.6 (3.8, p = 0.260).
