* Zobrazit nápovědu

Hydrocefalus je onemocnění vzniklé na podkladě poruchy tvorby, cirkulace nebo resorpce mozkomíšního moku. Vzniká z příčin vrozených či získaných, ke kterým patří krvácení, zánět, trauma nebo nádor. Klinické projevy závisí na věku, typu a rychlosti vzniku hydrocefalu. Ze zobrazovacích metod se v diagnostice hydrocefalu používá výpočetní tomografie, magnetická rezonance a ultrazvuk u dětí s neuzavřenou velkou fontanelou. Zlatý standard v terapii hydrocefalu je chirurgická léčba. Nejčastěji prováděný výkon je zkratová operace. Preferují se ventrikuloperitoneální shunty vzhledem k méně závažným komplikacím, které jsou technicky dobře řešitelné. Pokud není možné derivovat mozkomíšní mok do břišní dutiny, implantují se ventrikuloatriální shunty. Zkratové operace jsou však zatíženy vysokým procentem nutných operačních revizí. Endoskopické operace mají malé procento komplikací a nejsou spojeny s implantací cizorodého materiálu. Nelze je ale použít u všech typů hydrocefalu. Indikují se především u obstrukčního hydrocefalu, ale i u některých druhů komunikujícího hydrocefalu. Zde bývá ale úspěšnost nižší.

Hydrocephalus is a disease developing as a result of failure in production, circulation or resorption of the cerebrospinal fluid. It develops due to congenital or acquired causes, including bleeding, inflammation, injury or tumour. Clinical symptoms depend on age, type and speed of development of hydrocephalus. Computed tomography, magnetic resonance and ultrasound in children with open anterior fontanel are used to diagnose hydrocephalus. Surgical therapy is a gold standard for the treatment of hydrocephalus. Shunt surgeries are performed more frequently than other types of surgical interventions. Ventriculoperitoneal shunts are preferred due to less serious complications that are easy to repair. Ventriculoatrial shunts are implanted when it is not possible to drain cerebrospinal fluid into the abdominal cavity. The need for multiple surgical revisions makes shunt surgery difficult. Endoscopic operations have a low complication rate and do not require implantation of a foreign material. However, endoscopic operations are not suitable in all types of hydrocephalus. They are mainly indicated in obstructive hydrocephalus, although they can also be used in some types of communicating hydrocephalus. In these instances, however, success rate is lower. Key words: hydrocephalus – shunt – ventriculoperitoneal shunt – ventriculoatrial shunt – lumboperitoneal shunt – endoscopy – endoscopic third ventriculostomy The author declares he has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

Článek online

Vrozený hydrocefalus

Neonatologické listy. 2013 ; 19 (1) : 30-32.

ISSN 1211-1600
Medvik
Zdroj

Klíčová slova
kongenitální hydrocefalus, zkratová operace, shunt,
MeSH
dítě MeSH
hydrocefalus * diagnóza etiologie genetika klasifikace patologie terapie vrozené MeSH
lidé MeSH
plod MeSH
prenatální diagnóza MeSH
těhotenství MeSH
vrozené, dědičné a novorozenecké nemoci a abnormality MeSH
Check Tag
dítě MeSH
lidé MeSH
těhotenství MeSH
ženské pohlaví MeSH
Publikační typ
kazuistiky MeSH

Článek online

Hydrocefalus jako komplikace subarachnoidálního krvácení
[Hydrocephalus as a complication of subarachnoid hemorrhage]

Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2013 ; 76 (1) : 70-75.

ISSN 1210-7859
Medvik
Zdroj

Hydrocefalus patří mezi relativně časté komplikace proběhlého subarachnoidálního krvácení. Dle časového odstupu od vzniku subarachnoidálního krvácení se hydrocefalus klasifikuje jako akutní, subakutní nebo chronický. Příčinou bývá obstrukce toku či porucha resorpce likvoru. V urgentních případech se dočasně zavádí zevní komorová nebo lumbální drenáž, s odstupem času je trvalým řešením provedení zkratové operace, nejčastěji zavedení ventrikuloperitoneálního shuntu. Provedli jsme retrospektivní analýzu 350 nemocných hospitalizovaných na našem pracovišti se subarachnoidálním krvácením v desetiletém období od roku 1999 do roku 2008. Ke vzniku hydrocefalu došlo u 13,4 % pacientů se subarachnoidálním krvácením. Hydrocefalus byl častější u pacientů se vstupním Fisherovým skóre 3 a více, s aneuryzmatem řešeným endovaskulárně a s anamnézou dočasné likvorové drenáže. Medián doby od vzniku subarachnoidálního krvácení do vzniku hydrocefalu byl 20 dní. Klíčová slova: hydrocefalus – subarachnoidální krvácení – komplikace – rizikové faktory

Hydrocephalus is a relatively common complication of subarachnoid hemorrhage. Hydrocephalus is classified as acute, subacute or chronic according to the time elapsed from the onset of subarachnoid hemorrhage. Etiology involves either an obstruction of cerebrospinal fluid (CSF) flow or disturbed CSF resorption. Hydrocephalus in urgent situations is usually treated with temporary external ventricular or lumbar drainage. Chronic forms are managed with permanent shunting, usually a ventriculoperitoneal shunt. We performed a retrospective analysis of 350 patients admitted to our centre with the diagnosis of subarachnoid hemorrhage over a 10-year period, from 1999 to 2008. Hydrocephalus occurred in 13.4% of patients with subarachnoid hemorrhage. Hydrocephalus was more frequent in patients with the initial Fisher score three and more, with aneurysm managed with endovascular treatment and with a history of temporary cerebrospinal fluid drainage. The median time from an onset of subarachnoid hemorrhage to development of hydrocephalus was 20 days. Key words: hydrocephalus – subarachnoid hemorrhage – complications – risk factors The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

Článek

Současné možnosti neurochirurgické léčby hydrocefalu
[Current neurosurgical treatment of hydrocephalus]

Neurológia. 2010 ; 5 (1) : 31-35.

ISSN 1336-8621
Medvik
Zdroj

Hydrocefalus je onemocnění vzniklé na podkladě poruchy tvorby, cirkulace nebo resorpce mozkomíšního moku. Jde o patologický stav vrozený nebo získaný, s rozmanitou etiologií. Symptomy závisí na rychlosti vzniku hydrocefalu a zahrnují projevy od akutní nitrolební hypertenze s poruchou vědomí v případě akutně vzniklého hydrocefalu až po změny chování při chronicky vzniklém hydrocefalu. U převážné většiny pacientů je nutná chirurgická léčba. Nejčastěji prováděným zákrokem jsou zkratové operace, které jsou však zatíženy vysokým procentem pozdních komplikací. V posledním desetiletí došlo k rozšíření endoskopických operací, které jsou minimálně invazivní a nedochází při nich k implantaci cizorodého materiálu. K prevenci a včasnému rozpoznání komplikací je nutné pravidelné sledování pacienta a spolupráce neurologa s psychologem a neurochirurgem.

Hydrocephalus is a disease developing on the basis of defective creation, circulation or resorption of the cerebrospinal fluid. It is an congenital or acquired pathological status with varied etiology. The symptoms depend on the rapidity of the origin of hydrocephalus and include symptoms from acute intracranial hypertension with disturbance of consciousness in case of an acute hydrocephalus up to changes in behavior in the chronically occurred hydrocephalus. In the vast majority of patients surgical operation is necessary. The most frequently performed procedure is a shunt operation, which is however associated with high percentage of late complications. In the recent decade, endoscopic operations have been used increasingly. They are less invasive and no foreign material is implanted therein. For prevention and early recognition of complication it is necessary to monitor the patient and co-operation of the neurologist, psychologist and neurosurgeon.