Některé studie naznačují, že určité osobnostní rysy či psychické poruchy (např. deprese, úzkostné stavy, dysmorfofobie, poruchy osobnosti) mohou zvyšovat pravděpodobnost podstoupení estetických zákroků a taktéž mohou zvyšovat riziko nespokojenosti či zesílení příznaků, a to i po úspěšném estetickém zákroku. Jako vhodné se proto před zákrokem ukazuje zaměření na motivaci, očekávání, screening psychických poruch, dále sledování spokojenosti a změn psychosociálních aspektů po podstoupení zákroku. V současné době jsou výsledky studií nejednoznačné, je zapotřebí dalších výzkumů.

Some studies suggest that certain personality traits or psychological disorders (e.g. depression, anxiety, dysmorphophobia, personality disorders) may increase the likelihood of undergoing aesthetic procedures and may also increase the risk of dissatisfaction or exacerbation of symptoms, even after a successful aesthetic procedure. It is therefore advisable to focus on motivation, expectations, screening for psychological disorders, as well as monitoring satisfaction and changes in psychosocial aspects after the procedure. At present, the results of studies are inconclusive and further research is needed.

Již v dávné minulosti provázelo špatné zacházení, tedy chování, které v současné době označujeme jako týrání, zneužívání a zanedbávání, život pravděpodobně mnoha dětí. Tento článek podává základní přehled historických souvislostí pojmu "syndrom CAN", včetně širších společenských, odborných a klinických aspektů. První systematické či komplexní zmínky o zájmu pomáhajících profesí o problematiku týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí lze nalézt až v 19. století. Následně byla problematika špatného zacházení s dětmi desetiletí odbornou veřejností ignorována nebo spíše nepochopena v celém svém rozsahu. Teprve od poloviny 60. let se stalo "týrání, zneužívání a zanedbávání" jedním z hlavních témat mnohých oborů (pediatrie, psychologie, psychiatrie, sociální práce, sociální politika), což vedlo k zavedení řady termínů a definic, které však vždy pokrývají pouze vybrané aspekty špatného zacházení s dětmi, spadající do dané oblasti. Do české terminologie byl převzat syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, obecně označovaný v anglosaské literatuře jako Child Abuse and Neglect (CAN). Syndrom CAN je tvořen souborem nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti a v rodině. Jeho příčiny, mechanismy, charakter z pohledu závažnosti i dopadu na život dítěte a jeho okolí jsou značně různorodé. Ačkoliv se terminologie, názor společnosti, ale i odborníků na špatné zacházení s dětmi postupně proměňoval a vyvíjel, stále nejsme v cíli. Ochrana dětí není ani v dnešní době všude samozřejmostí. Na týrání, zneužívání a zanedbávání dětí bylo a stále je nahlíženo různě. Společensko-kulturní pojetí a právní vymezení ochrany dětí prochází nadále svým vývojem. Ještě dnes na celém světě zažije ročně až 1 miliarda dětí ve věku 2-17 let fyzické, sexuální nebo psychické násilí či zanedbávání. Domníváme se, že pro obor psychiatrie a psychologie je dnes daná tematika velmi aktuální.

Already in the distant past, child mistreatment-behavior that we currently identify as abuse and/or neglect, has probably accompanied the lives of many children. This article provides a basic overview of the historical context of the term "CAN syndrome", including the broader societal and professional aspects. The first systematic or comprehensive references to the interest of helping professions in the issue of abused and neglected children can be found only in the 19th century. Subsequently, the issue of child maltreatment was ignored or rather misunderstood in its entirety by the professional community for decades. It is only since the mid-1960s that abuse and/ or neglect has become one of the main topics in many disciplines (paediatrics, psychology, psychiatry, social work, social policy), which has led to the introduction of a number of terms and definitions, but these always cover only selected aspects of child maltreatment that fall within the field. The syndrome of the abused, abused and neglected child, generally referred to in Anglo-Saxon literature as Child Abuse and Neglect (CAN), has been adopted into Czech terminology. The CAN syndrome consists of a set of adverse symptoms in various areas of the child ́s condition and development, as well as his/her position in society and in the family. Its causes, mechanisms, and nature in terms of severity and impact on the life of the child and his/her environment, are quite diverse. Although the terminology, society ́s and professionals ́ views on child maltreatment have gradually changed and evolved, we are still not at the finish line. Even today, child protection is not a given everywhere. Child abuse, abuse and neglect have been and continue to be viewed in different ways. The socio-cultural concept and legal definition of child protection continues to evolve. However, up to 1 billion children aged 2-17 years still experience physical, sexual or psychological violence or neglect worldwide each year. We believe that for the field of psychiatry and psychology, this topic is a very actual topic today.

• MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• ochrana práv dítěte zákonodárství a právo   MeSH
• sociologické faktory MeSH
• zneužívané dítě * dějiny   psychologie   zákonodárství a právo   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• důstojnost lidského života * MeSH
• empatie MeSH
• lékařská etika * MeSH
• lidé MeSH
• postoj MeSH
• psychoterapie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND There is a high prevalence of cognitive and socioemotional dysfunction in very low birth weight (VLBW <1500 g) and extremely low birth weight (ELBW <1000 g) children. This study from the Czech Republic aimed to compare the cognitive and socioemotional development at 5 and 9 years of age of children born with VLBW/ELBW with children born with normal birth weight (NBW ≥2500 g). MATERIAL AND METHODS The clinical group consisted of 118 VLBW/ELBW children and the control group consisted of 101 children with NBW at ages 5 to 9 years. The research battery included selected subscales from the Intelligence and Development Scales (IDS), A Developmental Neuropsychological Assessment - second edition (NEPSY-II), and the Behavior Rating Inventory of Executive Function (BRIEF). Data were analyzed using STATA IC v. 15 software and G*Power (descriptive statistic, analysis of variance (ANOVA), correlations, multivariate analysis of variance - MANOVA, post hoc power analysis). RESULTS We found a statistically significant difference in cognitive and socioemotional development between children with VLBW/ELBW and those with NBW. The average intelligence quotient (IQ) of VLBW/ELBW children was 96.38, while that of NBW children was 12.98 points higher (P<0.001). NBW children achieved better results on all subtests of the IDS (P<0.001) as well as in affect recognition (P<0.001). All results for both groups were within normal range. Parents of VLBW/ELBW children did not recognize impaired executive functioning (P=0.494). CONCLUSIONS This study has shown significant cognitive and socioemotional deficit in children born with VLBW and ELBW when evaluated at 5 and 9 years of age.

• MeSH
• analýza rozptylu MeSH
• dítě MeSH
• kognice MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec s extrémně nízkou porodní hmotností * MeSH
• novorozenec s velmi nízkou porodní hmotností * MeSH
• novorozenec MeSH
• porodní hmotnost MeSH
• předškolní dítě MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• předškolní dítě MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• MeSH
• duševní zdraví MeSH
• lidé MeSH
• sekundární traumatický stres * diagnóza   prevence a kontrola   MeSH
• zátěž pečovatele MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou; Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder) je celoživotní neurovývojová porucha. Mezi její hlavní symptomy patří hyperaktivi-ta, impulzivita či nepozornost. Dále se velmi často pojí s obtížemi v oblasti exekutivních funkcí, včetně problémů s vnímáním času. Potíže s vnímáním času přinášejí nejčastěji problémy při plánování, ať už ve smyslu stanovování si krátkodobých cílů, či prostého plánování, kolik je zapotřebí času na dokončení jednoduchého úkolu. Tyto zdánlivě banální deficity mohou však v běžném životě způsobovat značné problémy. O vztahu symptomatologie ADHD a vnímání času u dospělých osob se toho v současné době ví velice málo, ačkoliv se zřejmě jedná o diagnosticky i terapeuticky významnou souvislost. Aktuálně roste zájem o zkoumání asociace mezi nervovými a behaviorálními projevy ADHD, neboť neurologické studie ukázaly mnohé anatomické rozdíly. Nedávné studie taktéž zjistily, že pokud jedinci s ADHD užívají medikaci, má jejich vnímání času tendenci se normalizovat. ADHD je spojena nejen s výraznými rozdíly souvisejícími s vnímáním času, ale i rozdíly v rámci časové perspektivy. Časovou perspektivu lze vnímat jako individuální charakteristiku, zahrnující kognitivní, motivační, emoční i sociální procesy. V této oblasti získává rostoucí pozornost Zimbardův koncept časové perspektivy a z něj vycházející dotazník časové perspektivy (ZTPI), který zahrnuje celkem pět dimenzí: negativní minulost, pozitivní minulost, hédonistická přítomnost, fatalistická přítomnost a budoucnost. V současné době se vnímání času i časová perspektiva u osob s ADHD dostává v oblasti výzkumu do popředí zájmu a přináší tak nové aspekty ADHD. Lepší porozumění i této oblasti ADHD v dospělosti může vést ke zlepšení terapeutických přístupů a účinně pomoci ke zlepšení kvality života populace s ADHD.

ADHD (Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder) is a lifelong neurodevelopmental disorder. The main symptoms include hyperactivity, impulsivity or inattention and difficulties with self-control. Furthermore, it is very often associated with difficulties in the field of executive functions, including problems with the perception of time. Problems with time perception most often result as problems with planning, whether in terms of setting short-term goals or simple planning of how much time is needed to complete a simple task. However, these seemingly trivial deficits can cause significant problems in everyday life. Very little is currently known about the relationship between ADHD symptoms and the perception of time in adults, although it is most likely a diagnostically and therapeutically important connection. There is currently a growing interest in investigating the association between neural and behavioral manifestations of ADHD, as neurological studies have shown many anatomical differences. Recent studies have also found that when individuals with ADHD take medication, their perceptions of time tend to normalize. ADHD is associated not only with significant differences related to the perception of time, but also differences within the time perspective. The time perspective can be perceived as an individual characteristic, including cognitive, motivational, emotional and social processes. One of the well-known concepts for measuring time perspective is the Zimbardo Time Perspective Inventory (ZTPI), which includes a total of five dimensions: negative past, positive past, hedonistic present, fatalistic present and future. Currently, perception time and time perspective in people with ADHD comes to the forefront of research and thus brings new aspects of ADHD. A better understanding of ADHD in adulthood can lead to improved therapeutic approaches and effective help to improve the quality of life in the ADHD population.

• MeSH
• dospělí MeSH
• duševně nemocní psychologie   MeSH
• exekutivní funkce MeSH
• hyperkinetická porucha * psychologie   MeSH
• lidé MeSH
• psychologické testy MeSH
• vnímání času * MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Spolu se zdokonalujícími se medicínskými postupy roste počet přežívajících dětí se stále nižší porodní hmotností. Tím stoupá také potřeba zmapování duševního vývoje těchto dětí pro komplexní uchopení problematiky této populace. Stále více se u dětí s nízkou porodní hmotností ukazuje dopad nezralosti v oblastech neurokognitivního a psychosociálního zrání. Vzhledem k perinatální zátěži, mnohočetnosti a různorodosti působících faktorů jsou děti s nízkou porodní hmotností rizikovou skupinou, která je ohrožena širokým spektrem neurovývojové psychopatologie, emočně-kognitivních deficitů, behaviorálních problémů a narušení adaptivních funkcí, ve srovnání s dětmi narozenými s normální porodní hmotností. Nejčastěji jsou uváděny lehké odchylky v řečovém vývoji, problémy s učením, pracovní pamětí, poruchy pozornosti, oslabení exekutivních funkcí. Prevalence psychiatrických poruch se u dětí s nízkou porodní hmotností ve školním věku pohybuje v rozmezí 22-28 %, s nejvyšším rizikem pro úzkostné poruchy, ADHD, pervazivní vývojové poruchy a poruchy chování. Odchylky jsou pozorovány taktéž v socioemočním a motorickém vývoji. Ukazuje se tak narůstající potřeba následné dlouhodobé a kvalitní péče a nezbytnost lepšího porozumění specifikům vývoje dětí s extrémně nízkou porodní hmotností (ENPH) a velmi nízkou porodní hmotností (VNPH). V současné době je však následná dlouhodobá psychologická péče o tyto děti zcela nedostatečná, nesystematická, a je proto nezbytné její rozvoj podporovat. V závěru jsou shrnuty výsledky studie "Nové metody v následné péči o děti s perinatální zátěží v Centru komplexní péče pro děti s perinatální zátěží na Klinice dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy", v rámci které byly vyšetřeny děti ve věku od 5 do 9 let s velmi nízkou a extrémně nízkou porodní hmotností. Zjištěny byly jemné odchylky ve vývoji, kdy největší obtíže byly shledány v oblastech zrakového vnímání a selektivní pozornosti, oslabení exekutivních funkcí - obtíže především v oblasti plánování a organizace, pracovní paměti a kontrole chování. Kvantitativní analýza neprokázala statisticky významný rozdíl v kognitivním ani socioemočním vývoji mezi dětmi s ENPH a VNPH.

Due to improving medical practices a growing number of children born with low birth weight survive. This raises the need to map the mental development of these children in order to improve our understanding of this phenomenon. It is increasingly observed that children with low birth weight show immaturity in areas of neurocognitive and psychosocial maturation. The perinatal burden as well as the multitude and variability of influencing factors, places children with low birth weight in a risk group for a wide range of neurodevelopmental psychopathologies, emotional-cognitive deficits, behavioural problems and disruption of adaptive functions, compared to children born with normal birth weight. Frequently are reported slight variations in speech development, learning difficulties, working memory, attention disorders and weakening of executive functions. The prevalence of psychiatric disorders is 22-28% in children with low birth weight in school age, with the highest risk for anxiety disorders, ADHD, pervasive developmental disorders and behavioural disorders. Deficits are also observed in socioemotional and motor development. This raises the need for subsequent long-term and high-quality care for these children and the need to understand the specifics of the development of extremely low birth weight (ELBW, < 1000 g) and very low birth weight (VLBW, < 1500 g) children. However, at present the long-term psychological support of these children is highly inadequate, unsystematic and calls for further development. In conclusion of this article we summarise the results of the study "New methods in the follow-up care for children with perinatal stress in the Centre for Complex Care of newborn at risk at the Clinic of Child and Adolescent Medicine of the General Faculty Hospital and the 1st Faculty of Medicine of Charles University", in which they assessed children aged 5 to 9 with very low and extremely low birth weight. Small deviations in development have been identified, with the greatest difficulty observed in areas of visual perception and selective attention, weakening of executive functions - difficulties in planning and organising, working memory and behavioural control. Quantitative analysis did not show a statistically significant difference in cognitive or socioemotional development among children with ELBW and VLBW.

• MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec s nízkou porodní hmotností * psychologie   MeSH
• porodní hmotnost MeSH
• vývoj dítěte MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• Klíčová slova
• centrum komplexní péče, intervenční programy, MABC-2, kognitivní vývoj, socioemoční vývoj,
• MeSH
• centra péče o matku a dítě * dějiny   organizace a řízení   statistika a číselné údaje   MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mezioborová komunikace MeSH
• motorické dovednosti MeSH
• neurologické vyšetření metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• novorozenec nedonošený psychologie   růst a vývoj   MeSH
• novorozenec MeSH
• péče o kojence MeSH
• porodní hmotnost MeSH
• psychologické testy statistika a číselné údaje   MeSH
• respirační funkční testy metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• výzkumný projekt MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• O autorovi
• Všeobecná fakultní nemocnice (Praha, Česko). Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu. Centrum komplexní péče pro děti s perinatální zátěží Autorita
• Univerzita Karlova. Lékařská fakulta, 1. Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu. Centrum komplexní péče pro děti s perinatální zátěží Autorita

Cíl: Výkon učitelských povolání je spojen s velkou psychickou zátěží. Jejím důsledkem může být profesní neefektivita, únava, vyhoření, ale též rozvoj symptomů některých duševních poruch, k jejichž rozvoji obvykle přispívá problematický životní styl. Cílem této studie bylo zjistit míru vyhoření u učitelů základních škol a identifikovat hlavní zdroje vyhoření a jejich souvislost s životním stylem. Materiál a metoda: Učitelé základních škol byli osloveni dvěma způsoby - prostřednictvím vedení škol, kterým byl rozeslán e-mail s informaci o výzkumu a výzvou k účasti v něm, a prostřednictvím odborných médií a organizací. Dotazníkové šetření bylo zaměřeno na zjištění dat o anamnéze, výkonu profese učitele a životním stylu. Dále byla administrována baterie psychologických dotazníků zaměřených na symptomy vyhoření, deprese a mechanismů zvládání stresu. Výsledky: Výsledný soubor tvořilo 2394 učitelů. Zjistili jsme, že alarmujících 53,2 % učitelů uvádí, že jejich práce je pro ně zdrojem dlouhodobého stresu vedoucímu k vyhoření. Pouze 16 % učitelů uvádí absenci syndromů vyhoření. Vyhoření učitelů je asociováno s životním stylem učitelů, kteří jasně neoddělují práci a jejichž volný čas trpí vyšší formou vyhoření. Dostatečný odpočinek a zdravý spánkový režim je dalším ze signifikantních prediktorů. Vyhoření také významně koreluje s mírou depresivity, a je proto znepokojivé, že až 15,2 % učitelů uvádí střední až těžkou míru deprese. Závěr: Riziko vyhoření by se nemělo podceňovat a učitelé by měli být lépe informováni. Školy by se měly snažit zajistit, aby jejich zaměstnanci měli dostatek času na osobní a rodinný život. Náš výzkum poukazuje na to, že syndrom vyhoření je asociován s faktory, které mohou učitelé sami ovlivnit, a proto je potřeba si uvědomit důležitost prevence. Tato prevence může být uskutečněna přímo školou, nebo samotnými učiteli.

Aim: Teaching profession is associated with a great psychological burden. This burden may result in professional inefficiency, fatigue, burnout, but also in the development of symptoms of some mental disorders. Development of these disorders is usually nurtured by an unhealthy lifestyle. The aim of this study was to determine the burnout rate of elementary school teachers and to identify the main sources of burnout with their relationship to lifestyle. Material and method: Primary school teachers were approached in two ways - through the management of schools by sending an e-mail with information on research and a call to participate in it, and through specialized media and organizations. The questionnaire survey focused on anamnestic part, teaching performance, and lifestyle. Furthermore, the battery of psychological questionnaires focused on the symptoms of burnout, depression and stress management mechanisms. Results: We obtained data from 2394 teachers. We found that alarming 53.2 % of teachers said their work was a source of long-term stress. This stress is consequently leading to burnout. Only 16 % of teachers report no burnout symptomatology. Burnout in teachers is furthermore, associated with lifestyle. Those who do not have clear work-life balance suffer from higher rates of burnout. Proper rest and regular sleeping regime turned out to be another significant predictor. Furthermore, burnout significantly correlates with depression and it is therefore worrying that 15.2 % of respondents show mild to severe depression. Conclusion: The risk of burnout should not be underestimated and teachers should be better informed. Schools should endeavor to ensure that their employees have sufficient time for personal and family life. Our research shows that burnout syndrome is associated with factors that teachers can influence themselves and therefore need to be aware of the importance of prevention. This prevention can be done directly by the school or by the teachers themselves.

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• profesionální vyhoření * prevence a kontrola   MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• psychický stres MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři MeSH
• školy MeSH
• učitelé * MeSH
• životní styl MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Vnímání času je složitý proces, na jehož funkci se podílí řada oblastí mozku, jako je mozeček, bazální ganglia, prefrontální a parietální kůra. Všechny tyto odlišné části mozku podporují různé aspekty vnímání času. Jednou ze základních otázek tedy je, jak můžeme vnímání času měřit. V neuropsychologickém výzkumu vnímání času se odlišuje explicitní a implicitní měření vnímání času. V obou případech je měřena přesnost a konzistentnost odhadů časových intervalů, a to v různých smyslových modalitách a délkách časových intervalů. U implicitních metod není na první pohled zřejmé, že se jedná o měření vnímání času. Patří sem například úlohy zaměřené na udržování tempa či rytmu, ve zrakové modalitě jde především o přesné načasování motorického úkonu. Explicitní metody měření vnímání času jsou založeny na vědomém kognitivním posouzení času. Úlohy mohou být prospektivní či retrospektivní. V obou případech lze využít metod verbálního odhadu (verbální vyjádření časového intervalu) a intervalové reprodukce (reprodukování délky určitého intervalu). Ostatní metody pro měření vnímání času, jako jsou intervalová produkce a diskriminační metody (bisekce a časová generalizace), mohou být využity pouze u prospektivních studií. Metoda produkce obnáší zadání v časových jednotkách (sekundy či minuty) a úkolem probanda je tento interval produkovat např. zaklepáním, stiskem tlačítka po dobu, která je požadována apod. Diskriminační metody jsou úlohy založené na porovnání dvou časových intervalů. Obvykle se jedná o přímé srovnání mezi dvojicemi podnětů, takže úsudek může zahrnovat rozhodování o tom, která ze dvou prezentovaných délek stimulů je delší, kratší, nebo zda mají podněty stejné trvání. Většina studií prospektivního paradigmatu se soustřeďuje na zpracování velmi krátkých intervalů (v trvání několik sekund), zatímco většina výzkumů v retrospektivní oblasti se obecně věnuje intervalům mnohem delším. Současné výzkumy se zabývají především prospektivním odhadem. Je nezbytné nadále pokračovat ve výzkumech v oblastech neuropsychologie, zvláště se zaměřením na pracovní paměť, pozornost, proces rozhodování, jejichž výsledky by pomohly objasnit procesy a faktory, které se podílejí na vnímání času.

Time perception is a complex system which involves a number of brain areas, such as cerebellum, basal ganglia, prefrontal or parietal cortex. All of these different parts of the brain support different aspects of time perception. One of the fundamental questions is: how can we measure the perception of time? In neuropsychological research of time perception, the explicit and implicit measurement of time perception differs. In both cases, the accuracy and consistency of time interval estimates are measured in different sensory modalities and lengths of time intervals. In implicit methods it is not obvious at first glance that it is a measure of perception of time. These methods include for example, tasks aimed at keeping tempo or rhythm, in the visual mode it is above all the precise timing of the motor act. Explicit methods of measuring perception of time are based on a conscious cognitive assessment of time. Tasks can be prospective or retrospective. In both cases, verbal estimation methods (verbal expression of time interval) and interval reproduction (reproduction of the length of a certain interval) can be used. Other methods for measuring time perception, such as interval production and discriminatory methods (bisection and time generalization), can only be used in prospective studies. The production method involves the input in time units (seconds or minutes) and participants´s task is to produce this interval, for example by knocking or pressing the button for the time required. Discrimination methods are tasks based on comparing two time intervals. Usually, this is a direct comparison between pairs of stimuli, so judgment may include deciding which of the two stimuli lengths presented is longer, shorter, or whether they have the same duration. Most prospective paradigm studies concentrate on processing very short intervals (lasting a few seconds), while most retrospective research generally deals with much longer intervals. Current research is primarily concerned with a prospective estimate. Future research should be based in neuropsychology, especially focusing on work memory, attention or decision-making. The results of such research would help to clarify the processes and factors involved in the time perception.

• MeSH
• biologické hodiny MeSH
• časové faktory MeSH
• lidé MeSH
• paměť MeSH
• pozornost MeSH
• psychologické techniky * klasifikace   MeSH
• studie pohybu a času MeSH
• vnímání času * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH