Q40326659 Dotaz Zobrazit nápovědu
online
Definice potratu. Incidence. Rozdělení. Etiologie. Klinická stadia potratu. Diagnostika. Terapie.
- Konspekt
- Gynekologie. Porodnictví
- NLK Obory
- gynekologie a porodnictví
- gynekologie a porodnictví
- NLK Publikační typ
- texty
online
Infarkty. Definice. Etiopatogeneze. Rozdělení DIC. Klinické příznaky. Diagnóza. Laboratorní diagnóza. Diagnóza na PS. Stadia DIC. Diferenciální diagnóza. Terapie. Prevence - miniheparinizace.
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- kardiologie
- gynekologie a porodnictví
- gynekologie a porodnictví
- NLK Publikační typ
- texty
online
Krvácení po porodu. Příčiny. Klinické symptomy. Příčiny děložní atonie/hypotonie. Porodní trauma. Management. Léčba atonie.
- Konspekt
- Gynekologie. Porodnictví
- NLK Obory
- gynekologie a porodnictví
- gynekologie a porodnictví
- NLK Publikační typ
- texty
online
Aspekty krvácení. 1.,2. a 3. trimestr. Abrupce placenty - definice, statistika, patogeneze, rizikové faktory, rozdělení, klinické symptomy, diagnostika, management. Placenta praevia - léčba.
- Konspekt
- Gynekologie. Porodnictví
- NLK Obory
- gynekologie a porodnictví
- gynekologie a porodnictví
- NLK Publikační typ
- texty
Cíl: Porovnat subjektivní a objektivní výsledky laparoskopické sakrokolpopexe (LSC) ve vztahu k zavedení poševní tamponády. Metodika: Do studie bylo zařazeno 125 žen po LSC operovaných v letech 2013–2016 s kompletním ročním sledováním. Pacientky se současně provedenou totální hysterektomií byly vyřazeny ze studie. Základní charakteristiky pacientek, předoperační POP-Q, operační protokol a zpráva z roční kontroly byly vyhledány pomocí klinického informačního systému. Subjektivní výsledek operace byl hodnocen pomocí PGI-I (patient global impression of improvement). Objektivní výsledek operace byl hodnocen pomocí kompozitní definice selhání operace na základě POP-Q (Ba ≥ –1, C ≥ –3, Bp ≥ –1). Pacientky byly rozděleny do dvou souborů podle toho, zda měly zavedenou vaginální tamponádu po operaci, či nikoli. Statistické zpracování bylo provedeno pomocí c2, Wilcoxonovým a Fischerovým testem dle rozložení normality. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 125 žen; 48 (38,4 %) po LSC, 58 (46,4 %) s konkomitantní supracervikální hysterektomií a 19 (15,2 %) po sakrohysterokolpopexi. Vaginální tamponáda byla zavedena na 24–48 hod po operaci u 86 (68,8 %) žen. Skupiny se nelišily ve věku, indexu tělesné hmotnosti, kouření či předoperačním kvalifikačním prolapsu pánevních orgánů. Nezaznamenali jsme statisticky významné rozdíly v PGI-I rok po operaci. Rozdíl v objektivním selhání operace nedosáhl statistického významu, přestože více selhání bylo ve skupině bez tamponády (12,8 vs. 3,5 %; p = 0,09). Průměrná hodnota bodu C rok po operaci byla nižší ve skupině bez tamponády (–7 vs. –7,5; p < 0,009). Ve sledovaném souboru nebyla zaznamenána extruze síťky či závažná komplikace. Závěr: Vaginální tamponáda po LSC nejspíše nemá vliv na spokojenost pacientek po operaci, nicméně může být spojena s lepším anatomickým výsledkem operace po 1 roce. Výsledky studie je třeba potvrdit podrobnějším prospektivním zhodnocením.
Objective: To compare the subjective and objective results of laparoscopic sacrocolpopexy (LSC) with and without the introduction of a vaginal packing one year after surgery. Methodology: This is a retrospective cohort study of 125 women after laparoscopic sacrocolpopexy operated on in 2013–2016 with complete annual follow-up. Patients with a total hysterectomy were excluded from the study. Basic patient characteristics, preoperative POP-Q and surgery data were collected. The subjective outcome of the surgery was assessed using the PGI-I (patient global impression of improvement). The anatomic outcome of the surgery was evaluated using the composite definition of surgical failure based on POP-Q (Ba ≥ –1, C ≥ –3, Bp ≥ –1). Patients were divided into two groups according to whether or not they had vaginal packing after surgery. Statistical analysis was performed using c2, Wilcoxon and Fischer test according to the distribution of normality. Results: A total of 125 women were enrolled in the study; 48 (38.4%) after LSC, 58 (46.4%) with concomitant supracervical hysterectomy and 19 (15.2%) after sacrohysterocolpopexy. Vaginal packing was introduced for 24–48 hours after surgery in 86 (68.8%) women. The groups did not differ in age, body mass index, smoking or preoperative pelvic organ prolapse quantification system. We did not observe statistically significant differences in PGI-I first year after surgery. The difference in anatomic surgical failure did not reach statistical significance, although more failures were observed in the group without packing (12.8 vs. 3.5%; P = 0.09). The mean C-point value one year after surgery was lower in the non-tamponade group (–7 vs. –7.5; P < 0.009). No mesh extrusion or serious complications were recorded in the monitored group. Conclusion: Vaginal packing after LSC probably does not affect patient satisfaction after surgery, however, it may be associated with better anatomical outcome one year after the surgery. The results of the study must be confirmed by a more detailed prospective evaluation.
BACKGROUND: There is variation in the reported incidence rates of levator avulsion (LA) and paucity of research into its risk factors. OBJECTIVE: To explore the incidence rate of LA by mode of birth, imaging modality, timing of diagnosis and laterality of avulsion. SEARCH STRATEGY: We searched MEDLINE, EMBASE, CINAHL, AMED and MIDIRS with no language restriction from inception to April 2019. STUDY ELIGIBILITY CRITERIA: A study was included if LA was assessed by an imaging modality after the first vaginal birth or caesarean section. Case series and reports were not included. DATA COLLECTION AND ANALYSIS: RevMan v5.3 was used for the meta-analyses and SW SAS and STATISTICA packages were used for type and timing of imaging analyses. RESULTS: We included 37 primary non-randomised studies from 17 countries and involving 5594 women. Incidence rates of LA were 1, 15, 21, 38.5 and 52% following caesarean, spontaneous, vacuum, spatula and forceps births, respectively, with no differences by imaging modality. Odds ratio of LA following spontaneous birth versus caesarean section was 10.69. The odds ratios for LA following vacuum and forceps compared with spontaneous birth were 1.66 and 6.32, respectively. LA was more likely to occur unilaterally than bilaterally following spontaneous (P < 0.0001) and vacuum-assisted (P = 0.0103) births but not forceps. Incidence was higher if assessment was performed in the first 4 weeks postpartum. CONCLUSIONS: LA incidence rates following caesarean, spontaneous, vacuum and forceps deliveries were 1, 15, 21 and 52%, respectively. Ultrasound and magnetic resonance imaging were comparable tools for LA diagnosis. TWEETABLE ABSTRACT: Levator avulsion incidence rates after caesarean, spontaneous, vacuum and forceps deliveries were 1, 15, 21 and 52%, respectively.
- MeSH
- císařský řez škodlivé účinky statistika a číselné údaje MeSH
- incidence MeSH
- lidé MeSH
- onemocnění dna pánevního epidemiologie etiologie MeSH
- těhotenství MeSH
- vakuová extrakce porodnická škodlivé účinky statistika a číselné údaje MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- systematický přehled MeSH
Cíl: Cílem práce bylo vyhodnotit vztah sestupu (descensu) uretrovezikální junkce (UVJ) a výskytu stresové inkontinence moči (SUI – stress urinary incontinence) de novo a pooperační progrese preexistující SUI u pacientek po operaci prolapsu orgánů pánevního dna metodou sakrospinální fixace (SSF). Jedná se o sekundární analýzu prospektivní randomizované multicentrické studie SAME (registrační číslo NCT03053479) srovnávající výsledky tří operačních metod řešení apikálního defektu – sakropexe, sakrospinální fixace a transvaginální mesh. Metodika: Do subanalýzy bylo zařazeno celkem 81 pacientek po řešení apikálního defektu metodou sakrospinální fixace (SSF), 17,3 % (n = 14) po pravostranné fixaci a 82,7 % (n = 67) po bilaterální fixaci. Pooperační follow-up byl vyhodnocen po 3 měsících (n = 59), 12 měsících (n = 47) a 24 měsících (n = 30). Mobilita UVJ v klidu a při maximálním Valsalvově manévru byla stanovena pomocí standardizovaného 3D/ 4D transperineálního ultrazvukového protokolu navrženého Dietzem et al. SUI de novo a pooperační progrese preexistující SUI byla dia gnostikována anamnesticky. Výsledky: Demografická data předoperačně (n = 81) byla BMI 27,3 kg/ m2 (16,8–44,5), věk 67,0 let (31–85), parita 2 (1–6). Typ operačního výkonu SSF l.dx. 17,3 %, SSF bilat. 82,7 %, konkomitantní přední plastika 65,4 %. Pooperační progrese SUI byla v našem souboru ve 3měsíčním follow-up 45,8 %, ve 12měsíčním follow-up 21,3 %, ve 24měsíčním follow-up 23,3 %. Byl prokázán signifikantní rozdíl mezi předoperačními a pooperačními hodnotami sestupu UVJ ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up (p < 0,0001). Korelace sestupu UVJ ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up vs. SUI de novo, event. progrese preexistující SUI ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up nebyla statisticky signifikantní (p = 0,051–0,883). Korelace rozdílu (descensus UVJ předoperačně minus descensus UVJ ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up) vs. SUI de novo, event. progrese preexistující SUI ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up nebyla statisticky signifikantní (p = 0,691–0,779). Závěr: Byly prokázány signifikantní změny v hodnotách descensu UVJ mezi předoperačními a pooperačním hodnotami ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up po SSF. Neprokázali jsme signifikantní korelaci mezi descensem UVJ a výskytem SUI de novo a pooperační progresí preexistující SUI u pacientek po operaci prolapsu orgánů pánevního dna metodou SSF ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up. Neprokázali jsme korelaci mezi rozdíly sestupu UVJ (předoperační sestup UVJ minus pooperační sestup UVJ ve 3-, 12- a 24měsíčním follow up) a výskytem SUI nebo de novo progresí preexistující SUI ve 3-, 12- a 24měsíčním follow-up SUI u pacientek po operaci prolapsu orgánů pánevního dna metodou SSF.
Objectives: The study aimed to assess the relationship between urethrovesical junction (UVJ) descent and development of de novo stress urinary incontinence (SUI) and postoperative progression of preexisting SUI following surgery for pelvic organ floor prolapse using the method of sacrospinal fixation (SSF). This was a secondary analysis of the SAME prospective randomized multicentre study (reg. no. NCT03053479) comparing three approaches to surgery for apical defects – sacropexy, SSF and transvaginal mesh. Methods: The subanalysis included 81 patients with apical defects managed by SSF, either right-sided (N = 14, 17.3%) or bilateral (N = 67, 82.7%). Postoperative follow-up was assessed at 3 months (N = 59), 12 months (N = 47) and 24 months (N = 30). UVJ mobility at rest and with maximum effort, the Valsalva manoeuvre was determined using a standardized 3D/ 4D transperineal ultrasound protocol proposed by Dietz et al. De novo SUI and postoperative progression of preexisting SUI were ascertained from history. Results: Preoperative demographic data (N = 81) were as follows: BMI 27.3 kg/ m2 (16.8–44.5), age 67.0 years (31–85), and parity 2 (1–6). Concomitant anterior repair was performed in 65.4%. Postoperative progression of SUI was 45.8% at 3 months, 21.3% at 12 months, and 23.3% at 24 months. There were significant differences between preoperative and postoperative UVJ descent values at 3, 12 and 24 months (P < 0.0001). Correlations between UVJ descent at 3, 12 and 24 months postoperatively and de novo SUI or progression of preexisting SUI at 3, 12 and 24 months postoperatively were not statistically significant (P = 0.051–0.883). Correlations between differences (preoperative UVJ descent minus UVJ descent at 3, 12 and 24 months postoperatively) and de novo SUI or progression of preexisting SUI at 3, 12 and 24 months postoperatively were not statistically significant (P = 0.691–0.779). Conclusions: The study showed significant changes in UVJ descent values preoperatively and at 3, 12 and 24 months after SSF. There were no significant correlations between UVJ descent and de novo SUI and postoperative progression of preexisting SUI following surgery for pelvic organ floor prolapse at 3-, 12- and 24-month follow-up. There were no signifi cant correlations between differences (preoperative UVJ descent minus UVJ descent at 3, 12 and 24 months postoperatively and de novo SUI and postoperative progression of preexisting SUI following surgery for pelvic organ floor prolapse at 3-, 12- and 24-month follow-up.
- Klíčová slova
- sakrospinózní fixace, mobilita uretrovezikální junkce,
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pánevní dno chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- prolaps pánevních orgánů * chirurgie MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- senioři MeSH
- stresová inkontinence moči * MeSH
- ultrasonografie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl: Cílem této multicentrické observační kohortové studie bylo objasnit vliv indikace císařského řezu (SC – cesarean section) na riziko vzniku avulze levátoru (MLA – musculus levator ani) při následném vaginálním porodu. Metodika: Do studie byly zařazeny ženy, které porodily poprvé vaginálně po předchozím císařském řezu (VBAC – vaginal birth after cesarean section) v období 2012–2016 na Gynekologicko-porodnické klinice LF UK a FN v Plzni a na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Rodičky byly rozděleny do dvou skupin – po elektivním a akutním císařském řezu – a následně vyšetřeny pomocí 4D transperineálního ultrazvuku. Z 66 nasnímaných volumů pánevního dna byla offline vyhodnocena přítomnost avulzního poranění a velikost urogenitálního hiátu. Data byla statisticky zhodnocena. Výsledky: V obou centrech porodilo celkem 356 žen po předchozím SC. Ultrazvukové vyšetření podstoupilo 152 z nich (42,7 %), kompletní data byla dostupná u 141 rodiček. Po akutním SC bylo 80 žen, 61 žen po elektivním SC. Incidence avulzního poranění byla vyšší ve skupině rodiček po elektivním SC, avšak bez průkazu statistické významnosti (26,3 vs. 41 %, p = 0,0645). Při vyšetření urogenitálního hiátu a přítomnosti ballooningu nebyl prokázán signifikantní rozdíl. Závěr: VBAC je asociován se signifikantně vyšší incidencí avulzního poranění MLA ve srovnání s prvním vaginálním porodem. Zdá se, že riziko avulze MLA nezávisí na průběhu porodu před předchozím císařským řezem. K potvrzení výsledků bude jistě třeba studií s větší kohortou pacientek.
Objective: The aim of this multicentric observational study was to explore the impact of the timing of cesarean section (SC) on levator (MLA – levator ani musle) avulsion at the first subsequent vaginal birth. Methods: All women after term vaginal birth following a cesarean section (VBAC) for their second delivery at the Departments of Gynecology and Obstetrics, Faculty of Medicine, Charles University and University Hospital in Pilsen and the 1st Faculty of Medicine, Charles University and General Hospital in Prague, between 2012 and 2016 were identified. Hospital database and surgical notes were used to collect basic characteristics of the patients including the indication and course of their previous delivery. These women were divided into two groups according to indication of prior SC in the previous delivery to women with elective SC and acute SC. All participants were invited for a 4D pelvic floor ultrasound to assess levator trauma. Levator avulsion and the levator hiatus area were assessed off-line from the stored pelvic floor volumes. Data were statistically assessed. Results: A total of 356 women had a VBAC for their second delivery during the study period. Of these, 152 (42.7%) attended the ultrasound examination and full data were available for 141 women for statistical analyses. These were further divided into 80 women after acute SC and 61 women after elective SC. The levator avulsion rate was higher in the elective SC subgroup, but the difference was not significant (26.3 vs. 41.0%, P = 0.0645). No statistical differences in urogenital hiatus enlargement and ballooning were observed. Conclusion: VBAC is associated with a significantly higher rate of levator ani avulsion compared to the first vaginal birth in nulliparous women. However, it seems that risk of levator ani avulsion doesn’t depend on the timing of SC in previous labor. More studies are needed to confirm the results of this pilot study.
Východiska: Současné operační postupy umožňují zachování dělohy při operaci prolapsu pánevních orgánů (POP), nicméně nesnižují onkogynekologické riziko. Cíl: Cílem studie bylo zhodnotit úspěšnost ultrazvuku v záchytu nepředpokládaných děložních a adnexálních patologií u žen referovaných k POP operaci. Dále zhodnotit dodatečný přínos expertního onkogynekologického ultrazvuku. Soubor a metodika: Do studie jsme zařadili všechny ženy po hysterektomii s adnexektomií, či bez adnexektomie v rámci operace POP na Gynekologicko-porodnické klinice FN Plzeň v letech 2013–2018, u kterých byl proveden předoperační ultrazvuk (USG). Ženy s opakovaným postmenopauzálním krvácením, abnormální cervikální cytologií, užívající tamoxifen či ženy s předem diagnostikovaným patologickým nálezem na děloze či adnexech byly vyřazeny. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 289 žen – 157 (54,3 %) expertní USG vs. 132 (45,7 %) neexpertní USG. Abnormální sonografické nálezy byly popsány v jednom případě na cervixu (neexpertní USG), na endometriu ve 30 (10,4 %) případech – 13 (8,3 %) expertní vs. 17 (12,9 %) neexpertní USG, na adnexech ve třech (2,3 %) případech (vždy neexpertní USG), na myometriu nebylo žádné podezření z malignity. Ultrasonografické vyšetření bylo falešně negativní ve čtyřech (1,4 %) případech – dva (1,3 %) expertní vs. dva (1,5 %) neexpertní USG. Naopak falešně pozitivní bylo USG vyšetření ve 34 (11,8 %) případech – 13 (8,3 %) expertní vs. 21 (15,9 %) neexpertní USG. Závěr: Riziko nepředpokládaných patologických nálezů na děloze či adnexech při POP rekonstrukční operaci je 1,4 %. Shoda ultrazvuku s histologickým benigním, abnormálním či maligním vyšetřením je 87,2 %. Provedení expertního USG snižuje počet falešně pozitivních abnormálních nálezů, ale nezvyšuje úspěšnost záchytu patologií.
Objective: Current urogynaecology practice allows preservation of the uterus in pelvic organ prolapse (POP) surgery, thus not reducing oncologic risk. Aim: The aim of the study was to evaluate the efficacy of ultrasound (USG) in diagnosing unexpected uterine and adnexal pathologies in women referred for POP. Furthermore, the benefit of USG examination by a specialist in gynaecology-oncology ultrasound was assessed. Materials and methods: All women after a hysterectomy with or without adnexectomy in the course of a POP surgery at our tertiary centre in 2013–2018 with preoperative USG were enrolled in the study. Women with recurrent uterine bleeding, abnormal cytology, using tamoxifen, or women with already diagnosed uterine or adnexal pathology were excluded. Results: 289 women were enrolled in the study – 157 (54.3%) expert USG vs. 132 (45.7%) non-expert USG. Abnormal findings were observed on the cervix in one case (non-expert USG), the endometrium 30 (10.4%) cases – 13 (8.3%) expert vs. 17 (12.9%) non-expert USG, the adnexa three (2.3%) cases (all non-expert USG), and no suspicion of malignancy on myometrium was observed. USG was false negative in four (1.4%) cases – two (1.3%) expert vs. two (1.5%) non-expert USG. Conversely, the examination was false positive in 34 (11.8%) cases – 13 (8.3%) expert vs. 21 (15.9%) non-expert USG. Conclusion: The risk of unexpected uterine or adnexal pathologies in POP surgery was 1.4%. The agreement between USG and histopathological benign, abnormal or malign findings was 87.2%. A sonographer specialized in oncologic sonography is able to reduce the number of false positive findings; however, this does not increase the sensitivity of the ultrasound.
