Ultrafialové žiarenie predstavuje pre kožu väčšiny obyvateľov našich zemepisných šírok rizikový faktor. Ich genetická dispozícia, prejavujúca sa zväčša I. a II. fototypom kože, nepredstavuje faktor prirodzenej ochrany pred poškodeniami, ktoré UVA a UVB lúče dokázateľne spôsobujú. Zmena životného štýlu, typická pre vyspelý svet v ostatných desaťročiach, má za následok zmeny vo výskyte a distribúcii ochorení kože spôsobených UV žiarením v populácii. Ide o širokú škálu následkov, od benígnych, ako napríklad predčasné „starnutie kože“, až po lentigo maligna melanóm.
UV irradiation represents a risk – factor for the skin of majority of people living in our part of world. Their „genetic equipment“ manifested by the Ist or IInd phototype of the skin isn´t a natural factor protecting them from damage evidently caused by UVA and UVB rays. The change of lifestyle, typical for the developed world in the last decades is followed by the changes in occurence and distribution of skin diseases caused by UV irradiation in the population. There is a wide range of consequences, among them benign like photoaging of the skin but also serious like lentigo maligna melanoma.
This work deals with the surface properties of several polymer foils and their changes before and after UV irradiation and subsequent grafting with cysteamine. The surface wettability was determined by goniometry from static contact angle measurement. Surface chemistry, polarity and charge were studied by the electrokinetic analysis. Chemical composition of surface was characterized by X-ray photoelectron spectroscopy. All of the employed methods confirmed a successful surface activation by UV radiation and chemical modification by cysteamine grafting. These changes depend strongly on exposure time of UV radiation.
Východisko. Pacienti s chronickou renální insuficiencí (CHRI) trpí většinou těžko ovlivnitelným, převážně generalizovaným pruritem. Jednou z terapií, která může příznivě ovlivnit pruritus, je aplikace UV záření. Materiál a metody. Patnáct pacientů (10 mužů a 5 žen) bylo vystaveno působení UVB záření (přístroje Waldmann 1000) v dávkách od 20 s až 45 s do 1 min, 20 s až 18 min (tj. od 0,09-0,18 J/cm2 do 1,9-4,32 J/cm2). Deset léčených cítilo výraznější ústup pruritu po ozáření, 3 mírnou úlevu a u dvou ke změně v intenzitě svědění nedošlo. Další 4 postižení (2 muži a 2 ženy) byli vystaveni působení UVA záření (přístroj Waldmann 4000) v dávce od 0,5 J/cm2 do 3,5 J/cm2 až 10,0 J/cm2. Ale s výjimkou jedné pacientky neměli dojem, že by se pruritus po ozařování zmírnil. Závěr. Zdá se, že UVB působí na útlum pruritu příznivěji a lze jej proto využít jako účinnou metodu rozšiřující současnou antipruriginózní terapii u pacientů s CHRI. Proč však k tomuto příznivějšímu efektu dochází, je zatím obtížné vysvětlit.
Background. Patients with chronic renal insufficiency (CHRI) frequently suffer from generalized pruritus, which is difficult to palliate. One of the treatments with favourable effect on pruritus is UV radiation. Methods and Results. Fifteen patients were exposed to UVB radiation in doses from 20 to 45s or from 1 min and 20s to 18 min (i.e. 0.09-0.18 J/cm2 to 1.9-4.32 J/cm2). Ten of the treated patients reported a marked regression of pruritus, three a slight relief and two of them did not notice any change in the intensity of itching. Another four patients were exposed to the UVA radiation from 0.5 J/cm2 to 10.0 J/cm2. With exception of one female patient non-of them revealed any improvement in the intensity of pruritus the irradiation. Conclusions. UVB is probably highly effective on inhibition of pruritus and thus can be used as an efficient method, which extends contemporary antipruriginous treatment of patients with CHRI. However, so far it is difficult to explain its favorable effect.
