S hyponatrémií i hypernatrémií se běžně setkáváme jak u hospitalizovaných, tak u ambulantních pacientů. Poruchy metabolismu sodíku jsou spojeny se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Klíčovou roli v patofyziologii a léčbě poruch metabolismu sodíku hraje osmolalita plazmy. Hyponatrémii a hypernatrémii klasifikujeme podle volémie (hypovolémie, euvolémie a hypervolémie). Diagnostika poruch metabolismu sodíku vychází z anamnézy, z výsledků fyzikálního vyšetření, z laboratorních nálezů a z posouzení volémie. V léčbě uvedených poruch zohledňujeme závažnost příznaků a vyvolávající příčiny. Obecně platí, že hyponatrémii léčíme restrikcí tekutin (při euvolémii), izotonickým roztokem chloridu sodného (při hypovolémii) a podporou diurézy (při hypervolémii). V závislosti na klinickém obraze může být zapotřebí tyto léčebné přístupy vzájemně kombinovat. K léčbě těžké symptomatické hyponatrémie používáme hypertonický roztok chloridu sodného. Léčiva typu vaptanů mohou mít význam pro léčbu euvolemické a hypervolemické hyponatrémie. Léčba hypernatrémie spočívá v řešení vyvolávající příčiny a v korekci deficitu volné vody.

Hyponatremia and hypernatremia are common findings in the inpatient and outpatient settings. Sodium disorders are associated with an increased risk of morbidity and mortality. Plasma osmolality plays a critical role in the pathophysiology and treatment of sodium disorders. Hyponatremia and hypernatremia are classified based on volume status (hypovolemia, euvolemia, and hypervolemia). Sodium disorders are diagnosed by findings from the history, physical examination, laboratory studies, and evaluation of volume status. Treatment is based on symptoms and underlying causes. In general, hyponatremia is treated with fluid restriction (in the setting of euvolemia), isotonic saline (in hypovolemia), and diuresis (in hypervolemia). A combination of these therapies may be needed based on the presentation. Hypertonic saline is used to treat severe symptomatic hyponatremia. Medications such as vaptans may have a role in the treatment of euvolemic and hypervolemic hyponatremia. The treatment of hypernatremia involves correcting the underlying cause and correcting the free water deficit.

• Klíčová slova
• hypervolemická hyponatrémie, hypovolemická hyponatrémie, euvolemická hyponatrémie, vaptany,
• MeSH
• antagonisté antidiuretického hormonu * aplikace a dávkování   farmakologie   kontraindikace   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• biochemická analýza krve * MeSH
• chlorid sodný * aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• demyelinizační nemoci prevence a kontrola   MeSH
• diferenciální diagnóza * MeSH
• hypernatremie * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   mortalita   prevence a kontrola   MeSH
• hyponatremie * diagnóza   etiologie   klasifikace   mortalita   patofyziologie   prevence a kontrola   terapie   MeSH
• klinické laboratorní techniky MeSH
• kreatinin moč   MeSH
• lidé MeSH
• parenterální infuze MeSH
• příznaky a symptomy MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• sodík moč   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Hyponatrémie zůstává mnohdy nerozpoznána, věnuje se jí malá pozornost a její léčba bývá nedostatečná. Vyskytuje se často a je spojena se zvýšenou mortalitou. Chronická hyponatrémie se projevuje funkčními poruchami mozku. Na vzniku téměř všech jejích forem se přímo nebo nepřímo podílí antidiuretický hormon (ADH), jehož sekrece přitom závisí na rozličných osmotických a neosmotických podnětech. Klasifikaci hyponatrémií na hypovolemické, euvolemické a hypervolemické, která je nezbytným předpokladem účelné léčby, umožňuje asi v polovině případů anamnéza a fyzikální vyšetření. Při léčbě závažné chronické hyponatrémie se doporučuje zvyšovat koncentraci sodíku v séru nejvýš o 10–12 mmol/l během 24 hodin, nebo o 18 mmol/l během 48 hodin. Tyto hodnoty je třeba chápat jako hraniční, nikoli cílové. Výhoda léčby tolvaptanem spočívá v tom, že u většiny pacientů se hyponatrémie zlepší nebo zcela upraví, aniž musí být omezen příjem tekutin. Bylo popsáno též zlepšení psychické výkonnosti, zejména pokud jde o kognitivní funkce. Akutní i chronická léčba tolvaptanem má dostatečnou úroveň bezpečnosti. To platí především pro pacienty se syndromem nepřiměřené sekrece ADH, u nichž na rozdíl od pacientů s jaterní cirhózou není nebezpečí hepatorenálního syndromu. ¨

Eine Hyponatriämie wird häufig verkannt, zu wenig beachtet und inadäquat behandelt. Sie ist häufig und mit einer erhöhten Mortalität assoziiert. Die chronische Hyponatriämie geht mit zerebralen Funktionstörungen einher. Bei fast allen Formen der Hyponatriämie ist das antidiuretische Hormon (ADH) direkt oder indirekt an der Entstehung der Hyponatriämie beteiligt. Die ADH-Sekretion unterliegt vielfältigen osmotischen und nicht-osmotischen Stimuli. Die Einteilung der Hyponatriämie in hypo-, eu- und hypervoläm ist in etwa der Hälfte der Fälle schon durch Anamnese und körperliche Untersuchung möglich. Sie ist Voraussetzung für eine sachgerechte Therapie. Die Empfehlungen für die Korrekturrate einer (chronischen) Hyponatriämie liegen bei etwa 10 bis 12 mmol/l pro 24 Stunden oder max. 18 mmol/l pro 48 Stunden. Diese Werte sind als Grenzwerte, nicht als Zielwerte zu betrachten. Die Mehrheit der Patienten mit Hyponatriämie profitiert von Tolvaptan insbesondere durch Aufhebung der Trinkmengenrestriktion und der Besserung oder Normalisierung der Hyponatriämie. Auch gibt es Hinweise auf eine damit einhergehende Verbesserung der zerebralen Leistungsfähigkeit, unter anderem der kognitiven Funktion [20]. Des weiteren liegt ein akzeptables Sicherheitsniveau sowohl für eine akute als auch für eine chronische Behandlungen mit Tolvaptan vor. Dies gilt insbesondere für die Gruppe von Patienten mit SIADH, bei denen – anders als Patienten mit Leberzirrhose – z.B. ein hepatorenales Syndrom nicht zu befürchten ist.

• MeSH
• antagonisté antidiuretického hormonu MeSH
• benzazepiny terapeutické užití   MeSH
• chlorid sodný MeSH
• hypertonický solný roztok MeSH
• hyponatremie diagnóza   farmakoterapie   chemicky indukované   patofyziologie   MeSH
• inhibitory symportérů pro chlorid sodný škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• krevní objem fyziologie   účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• močovina terapeutické užití   MeSH
• pití fyziologie   MeSH
• receptory vasopresinů MeSH
• sodík krev   MeSH
• syndrom nepřiměřené sekrece ADH diagnóza   farmakoterapie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

U neurologicky chorého pacienta sa občas možno stretnúť s poruchou bilancie vody a sodíka bez zjavného pridruženého ochorenia iných vnútorných orgánov. Pri neurologických chorobách dochádza k takýmto poruchám následkom centrálne podmienenej dysregulácie vylučovania vody a sodíka obličkami s rozvojom hypoosmolárnej hyponatrémie. Najčastejšími príčinami tejto poruchy býva syndróm cerebrálne podmienenej straty soli (CSWS) a syndróm neadekvátnej sekrécie antidiuretického hormónu (SIADH). Z prognostického hľadiska je veľmi dôležité tieto dve entity rozpoznať a správne liečiť. Pre prítomnosť CSWS svedčí negatívna bilancia solí, hypovolémia a dobrá terapeutická odpoveď na doplnenie chýbajúcich tekutín a solí, naproti tomu pacienti so SIADH sú hyper- alebo euvolemickí a v terapii je na prvom mieste reštrikcia príjmu tekutín.

Disorder of water and sodium balance with no obvious associated disease of other internal organs can sometimes be encountered in a patient with a neurological disease. In neurological disease, such disorders result from centrally mediated dysregulation of water and sodium excretion by the kidneys with the development of hypoosmolar hyponatremia. Cerebral salt-wasting syndrome (CSWS) and the syndrome of inappropriate antidiuretic hormone secretion (SIADH) are the most common causes of this disorder. In prognostic terms, it is very important to identify and appropriately treat these two entities. Negative salt balance, hypovolemia, and good therapeutic response to replacement of lost fluid and salt are indicative of the presence of CSWS; by contrast, patients with SIADH are hyper- or euvolemic and restricted fluid intake is the mainstay of therapy.

• Klíčová slova
• hypoosmolární hypovolemická hyponatrémie, hypoosmolární hypervolemická hyponatrémie,
• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• hyponatremie * etiologie   farmakoterapie   klasifikace   patofyziologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• mozek patofyziologie   MeSH
• natriuretické peptidy fyziologie   MeSH
• nemoci centrálního nervového systému * komplikace   patofyziologie   MeSH
• sodík krev   moč   MeSH
• syndrom nepřiměřené sekrece ADH diagnóza   etiologie   farmakoterapie   patofyziologie   terapie   MeSH
• syndrom MeSH
• vasopresiny fyziologie   MeSH
• vodní a elektrolytová nerovnováha diagnóza   etnologie   farmakoterapie   patofyziologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Kazuistika popisuje případ paraneoplastického syndromu nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH) jako symptomu malobuněčného karcinomu plic. Ukazuje diagnostický přístup k pacientovi s hyponatremií a doporučení pro léčbu hyponatremie u SIADH.

The case report describes paraneoplastic syndrome of inappropriate secretion of antidiuretic hormone as a complication of small cell lung cancer. It shows diagnostic approach to patients with hyponatremia and methods of correcting level of natrium in SIADH.

• Klíčová slova
• restrikce tekutin, paraneoplastický SIADH, hypoosmolární euvolemická hyponatremie,
• MeSH
• chlorid sodný aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• hyponatremie * etiologie   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• malobuněčný karcinom plic * diagnostické zobrazování   diagnóza   MeSH
• senioři MeSH
• syndrom nepřiměřené sekrece ADH * diagnóza   etiologie   patologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Úvod: Hyponatriémia je v súčasnosti najčastejšou elektrolytovou poruchou, ktorá sa zisťuje v bio­chemických laboratóriách a vďaka novším údajom o jej dôsledkoch ako aj mortalite záujem o túto odchýlku rastie. Cieľom našej práce bolo zistiť prevalenciu hyponatriémie u chorých hospitalizovaných na internej klinike a analyzovať jej najčastejšie príčiny. Pacienti a výsledky: Z celkového počtu 1 203 pacientov hospitalizovaných na internej klinike za obdobie 6 mesiacov bola významnejšia hyponatriémia, tj. hladina sodíka v sére – S‑Na < 130 mmol/l – dia­gnostikovaná u 83, tj. 6,9 % chorých. U 14 pacientov, tj. v 1,15 %, bola hyponatriémia závažná, tj. hladina S‑Na < 120 mmol/l. Najčastejším typom hyponatriémie bola hypervolemická hyponatriémia (n = 41; 49,4 %) pri cirhóze pečene a srdcovom zlyhaní, menej častou bola euvolemická (n = 28; 33,7 %) a najmenej často sa vyskytovala hypovolemická hyponatriémia (n = 14; 16,9 %). V rámci euvolemickej hyponatriémie jej najčastejšou príčinou bol syndróm neprimeranej sekrécie vazopresínu (SIADH) a liečba tiazidovými diuretikami. Okrem tiazidových diuretík pomerne častou príčinou euvolemickej hyponatriémie, teda aj SIADH, bolo užívanie inhibítorov spätného vychytávania serotonínu (SSRI). Záver: Autori konštatujú, že prevalencia hyponatriémie na internej klinike je vysoká (6,9 %) a najčastejším typom je hypervolemická hyponatriémia. Najčastejšou príčinou euvolemickej hyponatriémie je užívanie tiazidových diuretík a SSRI, preto, najmä u starších osôb, je potrebné pravidelne kontrolovať hladinu sodíka v sére.

Introduction: Hyponatremia is the most common electrolyte disorder detected by bio­chemical laboratories in the present time and interest about it increases because of new informations about its consequences. Aim: Objective of our work was to determine the prevalence of hyponatremia in patients hospitalized at clinic of internal medicine and to analyze its most common causes. Patients and results: The total number of hospitalized patients for a period of 6 months was 1,203. Severe hyponatremia, i.e. S‑Na < 130 mmol/l was detected in 83 cases, i.e. 6.9% of all patients. 14 patients, i.e. 1.15% have more severe hyponatremia with S‑Na < 120 mmol/l. The most common type of hyponatremia was hypervolemic hyponatremia (n = 41; 49.4%) associated with liver cirrhosis and hearth failure, less common was euvolemic hyponatremia (n = 28; 33.7%) and least common was hypovolemic hyponatremia (n = 14; 16.9%). The most common cause of euvolemic hyponatremia was syndrome of inappropriate antidiuretic hormone secretion (SIADH) and thiazide diure­tics therapy. Next to thiazide diuretics, other common cause of euvolemic hyponatremia, and so SIADH, was therapy by selective serotonin reuptake inhibitors (SSRI). Conclusion: The authors point out, that it is necessary to control serum sodium concentration on regular base in case of long‑term therapy by thiazide diuretics or SSRI, especially in elderly patients.

• MeSH
• dospělí MeSH
• extracelulární tekutina fyziologie   MeSH
• hyponatremie * diagnóza   etiologie   chemicky indukované   patologie   MeSH
• klinické laboratorní techniky MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sodík diagnostické užití   fyziologie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

U 62leté pacientky přijaté pro progresi slabosti především dolních končetin byla zjištěna těžká euvolemická hyponatremie, hypochloremie a hypoosmolarita séra při stanovené diagnóze SIADH. V etiopatogenezi tohoto jediného příznaku byl u pacientky diagnostikován malobuněčný karcinom plic s expanzí do mediastina a četnou metastatickou diseminací do skeletu.

• MeSH
• lidé MeSH
• malobuněčný karcinom diagnóza   radioterapie   MeSH
• paraneoplastické syndromy MeSH
• syndrom nepřiměřené sekrece ADH MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Monografie rozebírá uvedené poruchy a pro jejich léčbu uvádí pouze ty postupy, které byly ověřeny klinickou praxí.

• MeSH
• edém MeSH
• metabolické nemoci terapie   diagnóza   MeSH
• metabolismus MeSH
• poruchy acidobazické rovnováhy MeSH

• Konspekt
• Fyziologie člověka a srovnávací fyziologie
• NLK Obory
• vnitřní lékařství

Kniha shrnuje nové poznatky o patogenezi chorob a zejména převratné pokroky v diagnostických metodách, jako jsou ultrasonografie (včetně echokardiografte), výpočetní tomografie nebo digitální subtrakční arteriografie, uvádí jejich indikace a také hranice možností. Dále obsahuje stovky velmi kvalitních barevných snímků, barevných schémat, rentgenogramů a diferenciálně diagnostických tabulek, doplněných shrnutím nejdůležitějších biologických nálezů. Orientaci usnadňuje rozdělení do 35 kapitol podle hlavních příznaků chorob a logické členění, zvýrazněné grafickou úpravou, množství odkazů v textu, rozsáhlý věcný rejstřík a bibliografie za každou kapitolou. Kniha překračuje rámec vnitřního lékařství a přináší množství informací i z hraničních oblastí, tj. z oborů, s nimiž vnitřní lékařství úzce spolupracuje, jako jsou chirurgie a urologie, dermatologie, infekční lékařství, neurologie, oční lékařství, toxikologie, klinická imunologie a pediatrie. Nepochybně zaujme i specialisty z jiných oborů a studentům medicíny poskytne názorný, srozumitelný přehled o rozsáhlé oblasti vnitřního lékařství.

• Klíčová slova
• Diagnostika, Lékařství vnitřní,
• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• vnitřní lékařství MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• vnitřní lékařství