manitol
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Hyperosmotické roztoky manitolu a chloridu sodného (NaCl) se používají v léčbě nitrolební hypertenze a perioperačně v neurochirurgii. Hyperosmolalita roztoků spolu s neporušenou hematoencefalickou bariérou vytvářejí podmínky pro přesun vody z mozku do intravaskulárního kompartmentu. Řada prospektivních klinických studií prokazuje srovnatelný nebo lepší efekt hypertonického roztoku NaCl ve srovnání s manitolem v léčbě nitrolební hypertenze a vazogenního edému.
Hyperosmolar solutions of mannitol and hypertonic saline (HS) have been both used to treat elevated intracranial pressure in critically ill patients and during neurosurgery interventions. The hyperosmolarity of mannitol and HS, combined with the impermeability of the blood – brain barrier to mannitol and sodium, provides favourable conditions for moving water from the brain to the intravascular compartment. However, a number of prospective clinical trials comparing the effects of mannitol and HS on intracranial pressure have suggested that HS is at least as effective as, if not better than, mannitol in the treatment of intracranial hypertension and perifocal oedema.
- MeSH
- chlorid sodný farmakologie terapeutické užití MeSH
- edém mozku komplikace terapie MeSH
- financování organizované MeSH
- intrakraniální hypertenze terapie MeSH
- lidé MeSH
- mannitol analogy a deriváty farmakologie terapeutické užití MeSH
- medicína založená na důkazech trendy MeSH
- neurochirurgie metody trendy MeSH
- osmóza fyziologie účinky léků MeSH
- perioperační péče metody využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Používání osmoticky aktivních látek a glukokortikoidů v léčbě nitrolební hypertenze je běžné pro každého neurologa – jde o látky zavedené do praxe před více než půl stoletím a rozsáhlá literatura, podporující v této indikaci jejich použití, je přesvědčivá. O to více je zajímavý fakt, že dosud zdaleka neznáme přesný mechanizmus jejich účinku a pro osmoticky aktivní látky neexistuje ani shoda o ideálním dávkování, načasování léčby a účinnosti v různých indikacích. Přesto jsou všeobecně přijímány a praktikovány zavedené léčebné algoritmy. Stručně shrneme aktuální poznatky a praktické postupy v léčbě nitrolební hypertenze uvedenými látkami a poukazujeme i na některé běžně akceptované fikce, které možná nemají reálný podklad.
Every neurologist is familiar with usage of osmotically active substances and glucocorticoids in the treatment of intracranial hypertension – these medicaments were introduced into clinical practice more than 50 years ago and the abundant literature supporting their role in this indication is convincing. Bearing this in mind, it is even more interesting that we still don't know the precise mechanism of their action and there is no consensus regarding the ideal dosage of osmotically active substances, timing of treatment and their effectiveness in different indications. Established treatment algorithms are, however, universally accepted and practiced. We briefly summarize the current state of knowledge and practical approach to the management of intracranial hypertension using the above substances and we also point to certain widely accepted fictions that probably lack any rational background.
Úvod: Manitol je stále používán ke snížení nitrolebního tlaku u různých akutních lézí mozku, zejména jsou-li doprovázeny mozkovým edémem. Cílem předkládané studie bylo zjistit efekt nízkých, avšak v praxi často používaných dávek manitolu na měřenou sérovou osmolalitu. Soubor a metoda: Provedená prospektivní observační studie zahrnovala 60 pacientů hospitalizovaných na neurologicko-neurochirurgické jednotce intenzivní péče (NNJIP) za období 3 let, kteří splňovali vstupní kritéria: 1. klinický stav pacienta (GCS 11-15) nevyžadující podávání vyšších dávek manitolu, 2. minimálně 24 hodin před přijetím na NNJIP klinikem nasazená antiedematózní terapie 20% manitolem, 3. normální renální parametry, 4. bez podání diuretika, 5. hemodynamická stabilita a 6. normoglykemie. Manitol byl podáván ve 4- a 6hodinnových intervalech s průměrnou jednotlivou dávkou 0,17 +- 0,07 g/kg, průměrná denní dávka činila 0,76 +- +- 0,25 g/kg. Sérové biochemické parametry byly měřeny před podáním manitolu (T0), po podání (T1) a před podáním další dávky (T2 - interval 4 hodin, T3 - interval 6 hodin). Výsledky: Průměrná hodnota sérové měřené osmolality se pohybovala kolem horní hranice normy ve všech měřeních (T0 = 295,5 +- 9,4 mmol/kg; T1 = 296,1 +- 8,3 mmol/kg; T2 = 294,0 +- +- 7,9 mmol/kg, T3 = 297,7 +- 8,0 mmol/kg), ale statisticky významně vyšší byla pouze v čase T3 (p = 0,042). Nebyla prokázána statisticky významná změna proti hodnotě před podáním manitolu (p = 0,311), po jeho podání (p = 0,710), ani před podáním další dávky (p = 0,721). Závěr: Hodnoty měřené sérové osmolality se během podávání nízkých dávek 20% manitolu statisticky významně neměnily, ale hodnoty osmolality se pohybovaly kolem horní hranice normy.
- MeSH
- edém mozku farmakoterapie krev MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- intrakraniální hypertenze farmakoterapie krev MeSH
- mannitol analogy a deriváty aplikace a dávkování krev MeSH
- medicína založená na důkazech trendy MeSH
- osmolární koncentrace MeSH
- osmóza fyziologie účinky léků MeSH
- prospektivní studie MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
