- Keywords
- bemiparin,
- MeSH
- Anticoagulants * pharmacology therapeutic use MeSH
- Surgical Procedures, Operative methods trends MeSH
- Embolism * diagnosis etiology mortality prevention & control therapy MeSH
- Heparin, Low-Molecular-Weight * administration & dosage economics pharmacology therapeutic use MeSH
- Clinical Laboratory Techniques methods utilization MeSH
- Humans MeSH
- Pulmonary Embolism diagnosis complications mortality prevention & control therapy MeSH
- Tomography, X-Ray Computed methods utilization MeSH
- Risk Factors MeSH
- Thromboembolism * diagnosis etiology prevention & control therapy MeSH
- Thrombosis * diagnosis etiology prevention & control therapy MeSH
- Ultrasonics methods trends MeSH
- Accidents MeSH
- Warfarin administration & dosage pharmacology contraindications adverse effects therapeutic use MeSH
- Venous Thrombosis diagnosis complications prevention & control therapy MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Newspaper Article MeSH
- Interview MeSH
CÍL: Pro ošetření zlomenin patní kosti byla navržena řada postupů. Konzervativní, který u dislokovaných zlomenin přináší špatné funkční výsledky, perkutánní techniky s omezenou možností anatomické repozice a v současnosti za standard považovaná otevřená repozice cestou rozšířeného laterálního přístupu. Tato metoda je však spojena s rizikem komplikací při hojení měkkých tkání. Cílem autorů bylo vyzkoušet semiinvazivní subtalární přístup a zjistit, zda při jeho použití lze dosáhnout dobré repozice a fixace při nízkém procentu komplikací. MATERIÁL A METODY: V letech 2007 a 2009 autoři ošetřili 65 zlomenin patní kosti, z toho 8 konzervativně, 35 perkutánní osteosyntézou a 22 semiinvazivně. Při semiinvazivním postupu z řezu na laterální straně nohy v úrovni subtalárního kloubu otevřeně reponují fragmenty zadní facety a transverzálně zavedenými šrouby je fixují k sustentakulárnímu fragmentu. Nakonec perkutánně zavedenými šrouby v dlouhé ose nohy spojují fragment tuberozity s processus anterior a se zadní kloubní plochou. VÝSLEDKY: Autoři porovnali výsledky a výskyt komplikací u perkutánní a semiinvazivní metody. Hluboký infekt nezaznamenali ani v jedné skupině, povrchová dehiscence rány se vyskytla u perkutánně ošetřených ve 6 %, po semiinvazivním postupu u 9 %. Ztrátu repozice pozorovali v 11 % po perkutánní osteosyntéze, po semiinvazivní v 5 %. Po perkutánním ošetření udávalo bolest při zátěži 35 % pacientů, po semiinvazivním postupu 14 %. ZÁVĚR: Semiinvazivní osteosyntézou patní kosti subtalárním přístupem autoři dosáhli lepších výsledků než po perkutánní osteosyntéze. Vzhledem k malému počtu komplikací ji považují především u rizikových pacientů za dobrou alternativu k ošetření rozšířeným laterálním přístupem.
AIM: A wide spectrum of approaches to the management of calcaneal fractures have already been defined. A conservative approach, which brings unsatisfactory outcomes with dislocated fractures, percutaneous techniques with a limited possibility of anatomic reposition, and a technique of open reposition using an extended lateral approach, which is considered to be the golden standard of today. This method is associated with a risk of complications during the healing process of soft tissues. The aim of the authors was to test a subtalar approach and to find out, whether it is possible to achieve a good reposition and satisfactory fixation results with a low percentage of complications. MATERIALS AND METHODS: The authors treated a total number of 65 calcaneal fractures from 2007 to 2009; 8 of them with the conservative treatment, 35 with percutaneous osteosynthesis and 22 of them semiinvasively. During the semiinvasive approach, the authors carry out an open reposition of fragments of the dorsal facete at the level of subtalar joint from an opening cut on the lateral side of the leg, fixing the fragments with transversally inserted screws to the sustentacular fragment. Finally, percutaneously inserted screws in the long axis of the leg unite the tuberosity fragment with processus anterior and with the posterior joint surface. RESULTS: The authors compared the outcomes and the incidence of complications of the percutaneous and semiinvasive methods. No deep infection was reported in either of the groups, surface dehiscence of the surgical wound was reported in 6 % of the patients treated with the percutaneous method and in 9 % of the patients treated semiinvasively. A loss of reposition was noted in 11 % of patients following percutaneous osteosynthesis and in 5 % of the semiinvasively treated patients. Pain on exertion was reported by 35 % of the patients following percutaneous treatment and 14 % of patients treated with the semiinvasive approach. CONCLUSION: The authors managed to obtain better results with the semiinvasive approach to the treatment of calcaneal fractures, when compared to percutaneous osteosynthesis. Due to the lower incidence of complications, the authors consider this method to be a good treatment alternative to the treatment with an extended lateral approach, namely for risk patients.
- Keywords
- semiinvazivní subtalární přístup,
- MeSH
- Adult MeSH
- Intra-Articular Fractures surgery MeSH
- Bone Screws MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Calcaneus * surgery radiography injuries MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Aged MeSH
- Subtalar Joint * surgery MeSH
- Fracture Fixation, Internal * methods MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Young Adult MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- MeSH
- Humans MeSH
- Disease Management MeSH
- Multiple Trauma MeSH
- Trauma Centers MeSH
- Accidents MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Autoři předkládají závěry studie vlastního souboru 18 pacientů s rupturou bránice. Ve shodě s literárními údaji převládají tupá poranění (94 %), v naprosté většině u dopravních nehod (78 %). Levá polovina bránice byla poraněna v 78 % případů, pravá ve 22 %. Ve 4 případech (22 %) bylo poranění bránice diagnostikováno opožděně - jedenkrát pro malé subjektivní obtíže pacient nevyhledal bezprostředně po úrazu lékařskou pomoc, jedenkrát nebylo zjištěno při urgentní revizi břicha a dvakrát nebylo rozpoznáno na prvotním RTG a CT vyšetření. Na poranění bránice je třeba myslet především u poranění levé poloviny trupu při úrazu způsobe-ném vysokou energií. Typickými doprovázejícími poraněními jsou zlomeniny žeber, poranění sleziny, levé ledviny, močového měchýře, pánve a zlomeniny levého humeru. Nebezpečí při nerozpoznání ruptury bránice spočívá v riziku poranění prolabovaných břišních orgánů při nesprávně indikované hrudní drenáži, v strangulaci prolabovaných útrob a útlaku nitrohrudních orgánů. Standardem v ošetření je sutura bránice z laparotomie, kterou autoři použili 12x (67 %). Torakotomie je výhodná u pravostranných a zastaralých ruptur. Plastika síťkou je rezervována pro starší ruptury s defektem (v souboru 18 pacientů použita 2x).
The authors present outcomes of a study of their own collection of 18 patients with rupture of the diaphragm. Blunt injuries predominate in accord with the literature (94 %), in the overhelming majority of cases cause by traffic accidents (78 %). The left side of diaphragm was injured in 78 %, the right in 22 %. Diaphragm injuries was diagnosed late in four cases. One patient failed to seek medical attention immediately after the injury because of minor symptomatology, once diaphragm injury was not detected during urgent surgery and twice it was not picked up on primary X-ray or CT. We can anticipate diaphragm rupture primarily in cases of injury to the left side of the torso in high energy traumas. Typically diaphragm rupture occurs in conjunction with rib fracture, injury to the spleen, left kidney, urinary bladder, pelvic fracture and fracture of the left humerus. Unidentified diaphragm rupture may lead to the risk of injury to prolapsing viscera by not properly indicated thoracic drain, strangulation of the prolapsing viscera and to compression of the intrathoracic organs. The standard treatment consists in laparotomy and suture of the diaphragm, which was used twelve times (67 %) by the authors. Thoracotomy is the prefered method for right sided and old ruptures. The diaphragm-plasty using unresorbable mesh is reserved for old ruptures with defects (in this study used twice).
Autoři se zamýšlejí nad diagnostikou komplikací poranění hrudní stěny. Nejprve uvádějí dvě kazuistiky, ve kterých poukazují na opožděné zjištění poúrazového pneumotoraxu a hemotoraxu. V teoretické části poukazují na faktory, které možnost vzniku těchto komplikací zvyšují, a zdůrazňují nutnost kontinuálního sledování pacientů ohrožených těmito komplikacemi. Vedle fyzikálního a laboratorního vyšetření upozorňují především na opakovaná RTG vyšetření hrudníku. Zamýšlejí se rovněž nad indikacemi hrudní drenáže nejen jako terapeutického výkonu, ale i nad její profylaktickou funkcí.
The authors describe the diagnostic procedures related to complications following thoracic wall trauma. Two cases reports are based on the late diagnosis of posttraumatic pneumothorax and hemothorax, respectively. In the theoretical part, factors increasing the probability of those complications are discussed. There is stressed the need for continuous monitoring of patients prone to those complications. The value of repeated chest radiographs is emphasized, along with physical examinations and laboratory tests. Indications for chest drainage for therapeutic intervention are discussed along with its prophylactic function.
- MeSH
- Drainage utilization MeSH
- Hemopneumothorax etiology complications MeSH
- Humans MeSH
- Pneumothorax etiology complications MeSH
- Thoracic Injuries complications MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
