It is estimated that up to 3 % of patients with gestational diabetes have glucokinase diabetes, termed also maturity-onset diabetes of the young type 2. The disorder has autosomal dominant inheritance. There is a 50 % risk of transmission of the gene to next generation. Two scenarios with different approach to the treatment may occur in pregnancy with glucokinase diabetes: either the fetus inherits the glucokinase mutation and the treatment of maternal hyperglycemia by insulin could increase the risk of fetal growth restriction, or the fetus is without glucokinase gene mutation and untreated hyperglycemia of the mother increases the risk of macrosomia and perinatal morbidity and insulin therapy is necessary. This article describes the outcome of two pregnancies in a patient with monogenic diabetes with glucokinase deficiency. A specific approach to the treatment is discussed.
- MeSH
- diabetes mellitus 2. typu diagnóza farmakoterapie MeSH
- dospělí MeSH
- gestační diabetes diagnóza farmakoterapie MeSH
- hypoglykemika terapeutické užití MeSH
- inzulin terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- výsledek těhotenství MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Cíl: Zjistit prevalenci celiakie u dospělých pacientů s diabetes mellitus 1. typu (DM1T). Vliv nově zahájené léčby celiakie na kompenzaci diabetu a body mass index (BMI) pacientů. Chování protilátek proti tkáňové transglutamináze (atTG) po roce od zahájení léčby. Metodika: Retrospektivní hodnocení cíleného screeningu na celiakii v období 1. 1. 2007–1. 7. 2011 u 465 dospělých pacientů s DM1T v Diabetologickém centru I. interní kliniky LF UK a FN Plzeň (80 % všech pacientů s DM1T). Při pozitivitě atTG-A (popř. atTG-G) byla indikována enterobiopsie. U pacientů s nově indikovanou bezlepkovou dietou byl porovnán HbA1c a BMI v průběhu roku před stanovením diagnózy celiakie vs období 1 roku po 6 měsících od zahájení léčby (3–4 kontroly). Po roce od zahájení léčby byla kontrolována hladina atTG. Ke statistice byl použit párový t-test. Výsledky: Prevalence všech forem celiakie v souboru byla 10,5 %. 1,1 % pacientů (5 ze 465) mělo diagnostikovanou celiakii v dětství. Nově byla pozitivita atTG zachycena u 9,5 % (44 ze 465) pacientů – indikováni k enterobiopsii. Z toho 3 pacienti s atTG > 300 kIU/l odmítli enterobiopsii, u těchto pacientů je celiakie vysoce pravděpodobná a pro malkomplianci nešlo hodnotit vliv bezlepkové diety na BMI a HbA1c. 22 pacientů mělo potenciální formu celiakie (negativní histologie). Pozitivní nález z enterobiopsie byl zjištěn u 19 pacientů (4,1 %). Z podsouboru 22 pacientů (nově indikována bezlepková dieta), bylo nutné vyřadit další 3 pacienty (vývoj HbA1c a BMI byl ovlivněn prvozáchytem DM1T). Charakteristika podsouboru: 9 žen a 7 mužů, průměrný věk 38 ? 12 let, trvání diabetu 21 ? 13 let, celiakie diagnostikována 20,7 ? 13 let od záchytu DM1T. Během sledovaného období nedošlo ke statisticky významné změně bazální hodnoty HbA1c 67 ? 11,4 vs 69 ? 13,9 mmol/mol po sledování a významně se zvýšil BMI z 25,4 ? 4,2 na 25,9 ? 4,3 (p < 0,01). Po roce přetrvávala pozitivita atTG u 47 % (9 z 19) pacientů. Závěr: V souboru dospělých pacientů s DM1T byla zjištěna celková prevalence celiakie 10,5 %. Po zahájení léčby nedošlo k významné změně HbA1c, došlo k významnému vzestupu BMI. Pozitivita atTG přetrvávala po roce u 47 % pacientů.
Objective: To assess the prevalence of celiac disease in adult patients with type 1 diabetes mellitus (T1DM). Influence the new started treatment of celiac disease on glycemic control and body mass index (BMI) of the patients. Prevail the anti-transglutaminase antibody (atTG) positivity one year after commencement of the therapy. Methods: A retrospective assessment of celiac disease targeted screening in 465 adult T1DM patients at Diabetes Center, 1st Medical Department, University Hospital in Pilsen (80 % of all T1DM patients) from 1. 1. 2007 until 1. 7. 2011. Enterobiopsy was indicated in case of atTG-A (or atTG-G) positivity. In patients with newly started gluten-free diet, HbA1c and BMI within a year after diagnosis of celiac disease were compared to a year period six months after treatment commencement (3–4 visits), atTG was evaluated one year after treatment beginning. Paired T-test was used for statistical evaluation. Results: The prevalence of all forms of celiac disease in the studied group was 10.5 %. Celiac disease diagnosed in childhood was found in 1.1 % patients (5/465). Positivity of atTG was newly observed in 9.5 % (44/465) patients. Three patients with atTG > 300 kIU/l refused the enterobiopsy examination. Celiac disease is highly plausible. The influence of gluten-free diet on BMI and HbA1c could not be evaluated due to the lack of compliance. 22 patients had a potential form of celiac disease (negative histology). Positive enterobiopsy was found in 19 patients (4.1 %). Another 3 patients had to be excluded from the subgroup of 22 patients (newly indicated gluten-free diet) as the HbA1c values and BMI were affected by the primary diagnosis of T1DM. Subgroup characteristics: 9 women and 7 men, mean age 38 ? 12 years, diabetes duration 21 ? 13 years, celiac disease diagnosed 20.7 ? 13 years since first diagnosis of T1DM. No statistically significant change in HbA1c (67 ? 11.4 vs 69 ? 13.9 mmol/mol) was observed in the studied period, however and a significant change of BMI from 25.4 ? 4.2 to 25.9 ? 4.3 (p < 0.01) was found. The atTG positivity prevailed in 47 % (9/19) of patients after one year. Conclusion: A total prevalence of the celiac disease in the group of adult T1DM patients was 10.5 %. No significant change in HbA1c occurred following treatment, a significant change of BMI was observed. The atTG positivity prevailed in 47 % of patients after one year.
- Klíčová slova
- enterobiopsie,
- MeSH
- autoprotilátky imunologie krev MeSH
- bezlepková dieta MeSH
- biopsie MeSH
- celiakie * diagnóza dietoterapie epidemiologie MeSH
- diabetes mellitus 1. typu * imunologie komplikace MeSH
- dospělí MeSH
- glykovaný hemoglobin * analýza MeSH
- imunoglobulin A krev MeSH
- index tělesné hmotnosti * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- prevalence MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- transglutaminasy krev MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Cíl práce: Zhodnotit dlouhodobý efekt léčby inzulinovým analogem glargin u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a sledovat jejich další osud. Soubor nemocných a metodika: Retrospektivní sledování 114 pacientů, u nichž byl od září roku 2004 změněn bazální inzulin z NPH inzulinu na inzulin glargin. U nemocných, kteří ani po roce léčby inzulinem glargin nezlepšili kompenzaci, byla léčba změněna. Původní soubor byl tedy rozdělen na 3 skupiny, jejichž výsledky byly vzájemně porovnávány. Sledovali jsme kompenzaci diabetu (HbA1c) za 1, 2, 3 roky a změny bazální, bolusové denní dávky inzulinu a hmotnosti. Výsledky: Výsledky jsou prezentovány v podobě mediánu a 25. a 75. percentilu. Skupina A - 75 pacientů (65 %) léčených po celé období inzulinem glargin. Počáteční HbA1c byl 7,3 (6,4- 8,2) %, po roce 6,9 (6- 8,4) %, po 2 letech 7,1 (5,9- 7,9) % a po 3 letech 6,6 (5,5- 7,7) % (p < 0,001). Nedošlo k statisticky významným změnám celkové, bazální a bolusové denní dávky inzulinu ani k nárůstu hmotnosti po sledované období. Skupina B - 19 pacientů (17 %). Převod z inzulinu glargin na detemir v dávkování 2krát denně. Na počátku byl HbA1c 7,3 (6,9- 8,5) %, po 1 roce na léčbě inzulinem glargin 7,4 (6,8- 8,7) %, před změnou léčby 7,7 (7,2- 8,1) % a po 3 letech 7,8 (6,7- 8,5) % (n.s.). Denní dávka celkového, bazálního a bolusového inzulinu se nezměnila, nedošlo ani k statisticky významné změně hmotnosti. Skupina C - 17 pacientů (15 %). Převod z inzulinu glargin na léčbu inzulinovou pumpou. Tato skupina měla v úvodu lepší kompenzaci s HbA1c 6,7 (5,7- 8,6) %, po roce 6,2 (5,6- 8,1) %, před změnou léčby 7 (6- 7,4) % a po 3 letech 6,3 (5,2- 7,7) %. Celková denní dávka inzulinu: 48 (34- 60) - 38 (25- 49) IU/ den (n.s.). Bazální denní dávka inzulinu: 17,5 (13- 28) IU/ den - 23 (12- 32) IU/ den (n.s.). Bolusová denní dávka významně poklesla: z 25,5 (21- 33) na 15,5 (12- 22) IU/ den (p < 0,01). Hmotnost: 76 (71- 97) kg - 73 (72- 99) kg (n.s.). Jen 3 % pacientů se vrátilo zpět k NPH inzulinu. Závěr: Inzulin glargin vede k zlepšení kompenzace diabetu. Dávka inzulinu glargin se ve srovnání s NPH inzulinem neliší. Nebyl prokázán statisticky významný přírůstek hmotnosti po sledované období.
Aims of the study: To evaluate long-term effects of treatment with insulin analogue glargine in patients with type 1 diabetes mellitus and to follow up their further course of life. Patient sample and methodology: Retrospective evaluation of 114 patients who, from September 2004, had their basal insulin changed from NPH insulin to insulin glargine. Treatment was changed again in patients in whom a year- long treatment with insulin glargine did not bring improvement in diabetes control. The original sample was divided into 3 groups and the results compared. Compensation of diabetes (HbA1c) after 1, 2 and 3 years and changes to basal and bolus daily insulin dose and body weight were evaluated. Results: The results are presented as median and 25th and 75th percentile. Group A – 75 patients (65%) treated for the entire evaluation period with insulin glargine. Initial HbA1c was 7.3 (6.4– 8.2) %, 6.9 (6.0– 8.4) % after 1 year, 7.1 (5.9– 7.9) % after 2 years and 6.6 (5.5– 7.7) % after 3 years (p < 0.001). We did not identify any statistically signifi cant changes to total, basal or bolus daily dose of insulin or statistically signifi cant body weight increase over the evaluation period. Group B – 19 patients (17%). Switch from insulin glargine to detemir twice daily. Initial HbA1c was 7.3 (6.9– 8.5) %, 7.4 (6.8– 8.7) % after 1 year of treatment with insulin glargine, 7.7 (7.2– 8.1) % before the treatment switch and 7.8 (6.7 – 805) % (NS) after 3 years of treatment. Daily dose of total, basal and bolus insulin did not change and, similarly, no statistically signifi cant change to patients’ body weight was identifi ed. Group C – 17 patients (15%). Switch from insulin glargine to an insulin pump. This group had better initial compensation with HbA1c 6.7 (5.7– 8.6) %, HbA1c after 1 year was 6.2 (5.6– 8.1) %, 7.0 (6.0– 7.4) % before the treatment switch and 6.3 (5.2– 7.7) % after 3 years of treatment. Total daily insulin dose: 48 (34– 60) – 38 (25– 49) IU/ day (NS). Basal daily insulin dose: 17.5 (13– 28) IU/ day – 23 (12– 32) IU/ day (NS). Bolus daily dose decreased signifi cantly: from 25.5 (21– 33) to 15.5 (12– 22) IU/ day (p < 0.01). Body weight: 76 (71– 97) kg – 73 (72– 99) kg (NS). Only 3% of patients went back to NPH insulin. Conclusion: Insulin glargine brings improved control of diabetes. The dose of insulin glargine did not differ from NPH insulin. No statistically signifi cant body weight increase was observed during the evaluation period.
- MeSH
- diabetes mellitus 1. typu farmakoterapie krev MeSH
- dospělí MeSH
- financování organizované MeSH
- glykovaný hemoglobin analýza MeSH
- hypoglykemika terapeutické užití MeSH
- inzulin agonisté analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- tělesná hmotnost MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Zhodnotit zkušenosti v diabetologickém centru s léčbou dlouhodobým inzulinovým analogem glargin u diabetiků 1. typu. Soubor nemocných a metodika: Od března roku 2004 do března roku 2005 bylo retrospektivně hodnoceno 136 pacientů s diabetes mellitus 1. typu. Sledovali jsme HbA1c před léčbou glarginem, po 3, 6 měsících a po 1 roce této léčby. Hodnotili jsme účinnost léčby inzulinem glargin v závislosti na úvodní kompenzaci diabetu a srovnávali variabilitu glykemií během 6 měsíců před a 6 měsíců po nasazení inzulinu glargin pomocí směrodatné odchylky glykemií získaných z glukometrů nemocných. Rovněž jsme hodnotili změnu celkové, bazální a bolusové denní dávky inzulinu po změně terapie. Výsledky: Výsledky byly hodnoceny v podobě mediánu a 25 a 75 percentilu. Před zahájením léčby glarginem byl HbA1c 7,4 (6,5-8,5) %. Významně poklesl po 3 měsících léčby 7,0 (6,2-8,1) % (p < 0,01), po 6 měsících 7,2 (6,3-8,2) % (p < 0,05), po roce byl HbA1c 7,1 (6,1-8,2) % (p < 0,01). Analýzou glykemických profilů 6 měsíců před a 6 měsíců po převedení na inzulin glargin jsme prokázali signifikantní pokles variability, hodnocený poklesem směrodatných odchylek z původních 4,9 (4,3-5,6) mmol/l na 4,5 (3,9-5,1) mmol/l (p < 0,001). Celková denní dávka inzulinu před a po 6 měsících léčby glarginem poklesla z 44 (35-56) IU/den na 42 (34-53) IU/den (p = 0,01). Nedošlo ke změně velikosti bazální dávky inzulinu po změně léčby - zůstala 20 (12-28), (16-26) IU/den. Poklesla dávka bolusově podávaného inzulinu z 24 (18-32) na 21 (17-29) IU/den (p < 0,01). Závěry: Při léčbě inzulinem glargin dochází k významnému zlepšení HbA1c a k významnému poklesu variability glykemií. Dávka inzulinu glargin ve srovnání s dávkou NPH se neliší.
- Klíčová slova
- Lantus, Novo-Rapid,
- MeSH
- diabetes mellitus 1. typu farmakoterapie komplikace prevence a kontrola MeSH
- dlouhodobě působící inzulin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- financování vládou MeSH
- glukosamin analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- glykovaný hemoglobin chemie MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- inzulin analogy a deriváty terapeutické užití MeSH
- krevní glukóza chemie metabolismus účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
