- MeSH
- bronchiální astma * farmakoterapie komplikace MeSH
- humanizované monoklonální protilátky * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- imunoglobulin E MeSH
- kvalita života MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Astma bronchiale je onemocnění nevyléčitelné, ale ve většině případů velmi dobře reagující na léčbu. Cílem léčby pacienta s astmatem je dosáhnout dobré kontroly nad touto nemocí. Existuje však skupina pacientů s obtížně léčitelným astmatem (dále jen OLA), u kterých nelze ani po 6 měsících adekvátní léčby dosáhnout a ani udržet kontrolu. V takovém případě je nutné překontrolovat adherenci pacienta k léčbě, přehodnotit, zda je léčba správně vedená, zda jsou vyšetřeny a zaléčeny komorbidity, které mohou průběh astmatu zhoršovat, a v neposlední řadě i znovu ověřit samotnou diagnózu astmatu. Zde sehrává své nezastupitelné místo bronchoskopické vyšetření s BAL a odběrem tkáně k histologickému vyšetření. Přínosem tohoto vyšetření je kromě potvrzení, či vyvrácení diagnózy astmatu i určení typu astmatického zánětu (eozinofilní, neutrofilní, paucigranulocytární). Autoři článku navazují na svoji práci uveřejněnou ve Studia pneumologica et phthiseologica 5/2012 s tím, že hodnotí výsledky souboru rozšířeného na 146 pacientů, u kterých byla indikována diagnostická bronchoskopie pro podezření na obtížně léčitelné astma v letech 2009–2014. Z celého souboru 146 nemocných byla diagnosticky přínosná bronchoskopie s histologickým vyšetřením vzorku odebrané tkáně u 113 pacientů. Alarmující je, že ze všech 113 pacientů odeslaných do našeho Centra pro obtížně léčitelné astma s podezřením na OLA (ve většině případů se jednalo o pacienty s nasazenou maximální antiastmatickou medikací), u kterých byla endobronchiální biopsie diagnosticky přínosná, byla potvrzena diagnóza bronchiálního astmatu pouze u 48 %, u zbylých 52 % byla zjištěna jiná příčina potíží nemocných. Z tohoto souboru jsou vybrány 2 kazuistiky popisující konkrétní pacientské příběhy- v jednom případě jde o pacientku s potvrzenou diagnózou astmatu a ve druhém případě jde o překvapivý výsledek jiné diagnózy.
Although bronchial asthma is an incurable condition it responds very well to therapy in most cases. Treatment of asthma patients is aimed at achieving adequate control of the disease. However, there is a group of patients with difficult-to-treat asthma (DTA) in whom control is neither achieved nor maintained even after 6 months of adequate therapy. In such cases, it is necessary to evaluate patients' adherence to therapy, adequacy of treatment, diagnosis and management of comorbidities potentially aggravating the course of asthma, and, last but not least, confirm the diagnosis of asthma itself. This is where bronchoscopy with bronchoalveolar fluid lavage and tissue sampling for histological examination play an irreplaceable role. The examination is beneficial not only for confirming or excluding the diagnosis of asthma but also for determining the type of asthmatic inflammation (eosinophilic, neutrophilic or paucigranulocytic). In this sequel to a study published in the 5/2012 issue of Studia pneumologica et phthiseologica, the authors investigated an extended group of 146 patients with suspected DTA in whom diagnostic bronchoscopy was indicated between 2009 and 2014. Of the entire group of 146 patients, bronchoscopy with histological examination of the tissue samples was diagnostically beneficial in 113 individuals. Alarmingly, of all 113 patients suspected of having DTA and referred to our Center for Difficult-to-Treat Asthma (most of them receiving the most effective antiasthmatic drugs), the diagnosis of bronchial asthma was confirmed in only 48 %, with the remaining 52 % having difficulties caused by other conditions. From this group of patients, two case reports were selected to illustrate particular patient stories. One is a case of a female patient with a confirmed diagnosis of asthma; the other reports a surprising result of a different diagnosis.
- Klíčová slova
- obtížně léčitelné astma, Centrum pro těžké astma,
- MeSH
- adherence k farmakoterapii MeSH
- antiastmatika škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- biopsie MeSH
- bronchiální astma * diagnóza farmakoterapie patologie MeSH
- bronchoskopie * statistika a číselné údaje MeSH
- chronická bronchitida diagnóza MeSH
- chronická obstrukční plicní nemoc diagnóza MeSH
- chybná diagnóza statistika a číselné údaje MeSH
- cizí tělesa diagnóza MeSH
- diferenciální diagnóza * MeSH
- gastroezofageální reflux diagnóza MeSH
- léková rezistence MeSH
- lidé MeSH
- nádory plic diagnóza MeSH
- péče orientovaná na pacienta MeSH
- reakce na cizí těleso diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Astma bronchiale je v současné době jednou z nejčastějších chronických nemoci. Je to onemocnění nevyléčitelné, ale ve většině případů velmi dobře reagující na léčbu. Velká část nemocných má při správně vedené léčbě astma pod kontrolou, jsou stabilizováni, bez příznaků. Existuje však skupina nemocných s obtížně léčitelným astmatem, kteří i přes adekvátní léčbu a přes dobrou compliance máji každodenní příznaky astmatu. Pouze v 5 % případů je však astma obtížně léčitelné v právem slova smyslu. Proto je nutné při podezřeni na těžké či obtížně léčitelné astma ověřit diagnózu astmatu, ověřit adherenci pacienta k léčbě, překontrolovat, zda je správně vedená léčba a zda jsou vyšetřeny a zaléčeny komorbidity, které mohou průběh astmatu zhoršovat. V případě, že testy ověřeni bronchiální hyperreaktivity (bronchodilatační a bronchokonstrikční testy) jsou negativní, je vhodné diagnózu astmatu ověřit histologicky. V diagnosticky nejasných případech je tedy indikované bronchoskopické vyšetřeni s provedením endobronchialní a event. i transbronchialní biopsie. Toto vyšetřeni je vázané na pracoviště, která mají zkušeny bronchoskopicky tým a zázemí patologa. Autoři článku hodnotili soubor 106 pacientů s podezřením na obtížně léčitelné astma, u kterých byla indikována diagnostická bronchoskopie v letech 2009–2012. V daném souboru byla diagnosticky přínosná endobronchialní biopsie u 86 pacientů. Diagnóza bronchiálního astmatu byla histologicky potvrzena u 51,16 %, ve zbylých 48,8 % se o astma bronchiale nejednalo, příčina potíží byla jiná (chronická obstrukční plicní nemoc, gastroezofagealni reflux, chronická bronchitida, postiženi plicního intersticia, plicní karcinom, tracheální dyskineze, cizí těleso, nebo kombinace výše uvedeného).
Bronchial asthma is currently one of the most frequent chronic diseases. Although the disease is incurable, response to treatment is very good in most cases. With adequate therapy, a vast majority of patients have asthma under control, being stabilized and without symptoms. However, there is a group of patients with difficult-to-treat asthma and everyday symptoms despite high-quality care and good compliance. In only 5 % of cases, asthma is difficult to treat in the true sense of the word. If severe or difficult-to-treat asthma is suspected, it is therefore necessary to confirm the patient's diagnosis and adherence to therapy, to verify whether treatment is adequate and whether comorbidities potentially aggravating the course of asthma are diagnosed and treated. If bronchial hyperreactivity (bronchodilation and bronchoconstriction) test results are negative, histological confirmation of the diagnosis is advisable. Thus, in diagnostically ambiguous cases, bronchoscopy with endobronchial or even transbronchial biopsy are indicated. This examination should be performed by an experienced bronchoscopic team cooperating with a pathologist. The authors studied 106 patients suspected of difficult-to-treat asthma in whom diagnostic bronchoscopy was performed in 2009-2012. In the group, endobronchial biopsy was diagnostically beneficial in 86 patients. The diagnosis of bronchial asthma was histologically confirmed in 51.16 % of them; the remaining 48.8 % did not have bronchial asthma but other conditions (chronic obstructive pulmonary disease, gastroesophageal reflux, chronic bronchitis, interstitial lung disease, lung cancer, tracheal dyskinesia, foreign bodies or combinations of the above).
- Klíčová slova
- astma bronchiale,
- MeSH
- biopsie MeSH
- bronchiální astma * diagnóza komplikace MeSH
- bronchoalveolární laváž MeSH
- bronchoskopie * MeSH
- chronická bronchitida diagnóza epidemiologie MeSH
- chronická obstrukční plicní nemoc diagnóza epidemiologie MeSH
- chybná diagnóza * statistika a číselné údaje MeSH
- chybná zdravotní péče prevence a kontrola MeSH
- cizí tělesa diagnóza epidemiologie MeSH
- gastroezofageální reflux diagnóza epidemiologie MeSH
- idiopatická plicní fibróza diagnóza epidemiologie MeSH
- incidence MeSH
- lidé MeSH
- longitudinální studie MeSH
- nádory plic diagnóza epidemiologie MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
[Biological treatment of a severe persistent asthma]
Od 1. srpna 2006 do 31. srpna 2009 jsme indikovali léčbu omalizumabem u 15 nemocných s těžkým perzistujícím astmatem alergického typu. 13 z nich patří do podskupiny obtížně léčitelného astmatu. Biologická léčba omalizumabem byla u těchto pacientů indikovaná z důvodu tíže nemoci a omezené kvality života při maximální astmatologické medikaci. Efekt léčby jsme hodnotili po 16 týdnech. K datu 31. srpna 2009 dosáhlo 16 týdnů léčby všech 15 pacientů. U 14 nemocných z tohoto souboru došlo ke zmírnění nebo ústupu denních, ranních i nočních symptomů, u 10 nemocných došlo ke zlepšení tolerance tělesné námahy. U většiny pacientů jsme registrovali snížení počtu exacerbací astmatu s nutností vyhledání lékařské péče. Ve sledovaném šestnáctitýdenním intervalu jsme pro těžkou protrahovanou exacerbaci hospitalizovali pouze jednu pacientku. U 10 pacientů došlo ke zlepšení plicních funkcí, u některých z nich jsme zaznamenali úplnou normalizaci ventilačních parametrů. U 14 nemocných ze sledovaného souboru došlo k redukci spotřeby záchranné medikace v průměru o 50 %, ve třech případech jsme snížili dávku systémových kortikoidů, ve dvou případech se je podařilo vysadit úplně. Snížení dávky inhalačních kortikoidů jsme dosáhli u čtyř nemocných. Ve většině případů došlo ke zlepšení kontroly astmatu.
We indicated omalizumab treatment in 15 patients with severe persistent allergic-type asthma in the period between August 1st, 2006 and August 31st, 2009. 13 patients fell into a subgroup of hard to control asthma. The biologic treatment with omalizumab was indicated in these patients because of a severity of their disease and their reduced quality of life despite maximal asthma treatment. The treatment effect was assessed after 16 weeks. All 15 patients completed 16 weeks of treatment till August 31st, 2009. A reduction or a cessation of symptoms during day, morning and night was seen in 14 patients in this group, an improvement of a physical exertion was seen in 10 patients. A reduction of asthma exacerbations demanding medical attention was seen in most patients. We hospitalized only 1 female patient for severe prolonged exacerbation during the studied period of 16 weeks. An improvement of pulmonary functions was seen in 10 patients, in some of them ventilatory parameters were completely normalized. An average 50% reduction of a use of rescue treatment was seen in 14 patients in the studied group, we reduced a dose of systemic corticosteroids in 3 cases, and in 2 cases a withdrawal of corticosteroids was possible. A reduction of a dose of inhalatory corticosteroids was achieved in 4 patients. An improvement of asthma control was seen in most cases.
- Klíčová slova
- Xolair,
- MeSH
- biologická terapie MeSH
- bronchiální astma farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky terapeutické užití MeSH
- následné studie MeSH
- omalizumab MeSH
- prospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- bronchiální astma diagnóza klasifikace terapie MeSH
- lidé MeSH
- vysokoškolská lékařská centra organizace a řízení MeSH
- ženy MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- rozhovory MeSH
Od 1. srpna 2006 do 5. května 2009 jsme indikovali léčbu omalizumabem u 14 nemocných s těžkým perzistujícím astmatem. 12 z nich patří do podskupiny obtížně léčitelného astmatu. Biologická léčba omalizumabem byla u těchto pacientů indikovaná z důvodu tíže nemoci a omezené kvality života při maximální astmatologické medikaci. Efekt léčby jsme hodnotili po 16 týdnech. K datu 5. 5. 2009 dosáhlo 16 týdenního hodnocení prozatím 11 pacientů. U všech těchto 11 hodnocených nemocných došlo po 16 týdnech ke zmírnění nebo ústupu denních, ranních i nočních symptomů, u 9 nemocných došlo ke zlepšení tolerance tělesné námahy. U všech 11 pacientů došlo ke snížení počtu exacerbací astmatu s nutností vyhledání lékařské péče. U všech 11 pacientů jsme zaznamenali snížení frekvence hospitalizací pro zhoršení astmatických potíží. U 9 pacientů došlo ke zlepšení plicních funkcí, u některých z nich došlo k úplné normalizaci ventilačních parametrů. U všech pacientů ze souboru došlo k redukci spotřeby záchranné medikace v průměru o 50 %, ve 2 případech jsme snížili dávku systémových kortikoidů, ve 2 případech se je podařilo vysadit úplně. Snížení dávky inhalačních kortikoidů se podařilo u 3 nemocných. Ve většině případů došlo ke zlepšení kontroly nad astmatem.
Between 1st August 2006 and 5th May 2009, a total of 14 patients with severe persistent asthma were treated with omalizumab. Of those, 12 suffered from difficult-to-treat asthma. The patients were administered omalizumab biological therapy due to severity of their disease and limited quality of life despite the highest levels of drugs conventionally used in asthma. The therapeutic effect was assessed after 16 weeks. As of 5 May 2009, 11 patients reached the 16-week follow-up. In all of them, relief or resolution of daily, morning or nocturnal symptoms was observed after 16 weeks. Nine patients showed improved tolerance to physical strain. All 11 patients had fewer asthma exacerbations requiring medical attention. Similarly, all 11 patients were less frequently admitted to hospital for worsening of their asthma symptoms. Nine patients showed improved pulmonary function and in some, ventilation parameters became completely normal. In all patients from the group, the consumption of quickrelief drugs decreased by 50 % on average: systemic corticosteroids were lowered in dose in 2 patients and withdrawn completely in another 2 patients. Inhaled corticosteroid dosage was decreased in 3 patients. In most cases, asthma control improved.
