Článek formou přehledu shrnuje soudobý pohled na základní principy patofyziologie, diagnostiky a léčby traumatem indukované koagulopatie u pacientů se závažným úrazem.
This narrative review article summarizes the contemporary view on the basic principles of pathophysiology, diagnosis and treatment of trauma-induced coagulopathy in patients with severe trauma.
Shock index (a ratio between heart rate and systolic blood pressure) predicts transfusion requirements and the need for haemostatic resuscitation in severe trauma patients. In the present study, we aimed to determine whether prehospital and on-admission shock index values can be used to predict low plasma fibrinogen in trauma patients. Between January 2016 and February 2017, trauma patients admitted from the helicopter emergency medical service into two large trauma centres in the Czech Republic were prospectively assessed for demographic, laboratory and trauma-associated variables and shock index at scene, during transport and at admission to the emergency department. Hypofibrinogenemia defined as fibrinogen plasma level of 1.5 g·L-l was deemed as a cut-off for further analysis. Three hundred and twenty-two patients were screened for eligibility. Of these, 264 (83%) were included for further analysis. The hypofibrinogenemia was predicted by the worst prehospital shock index with the area under the receiver operating characteristics curve (AUROC) of 0.79 (95% CI 0.64-0.91) and by the admission shock index with AUROC of 0.79 (95% CI 0.66-0.91). For predicting hypofibrinogenemia, the prehospital shock index ≥ 1 has 0.5 sensitivity (95% CI 0.19-0.81), 0.88 specificity (95% CI 0.83-0.92) and a negative predictive value of 0.98 (0.96-0.99). The shock index may help to identify trauma patients at risk of hypofibrinogenemia early in the prehospital course.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Nedostatek vhodných orgánů představuje celosvětový problém pro transplantační medicínu. Dárci s prokázanou smrtí mozku (donor after brain death) reprezentují ve vyspělých zemích i České republice nejčastější skupinu dárců orgánů. Po smrti mozku často dochází k rozvoji orgánové dysfunkce, která může vést k poškození orgánů a ovlivnit jejich viabilitu pro úspěšnou transplantaci. Extrakorporální membránová oxygenace představuje účinnou možnost zajištění orgánové perfuze okysličenou krví při selhání obvyklých postupů. Článek popisuje klinický průběh 36letého dárce s prokázanou smrtí mozku, který byl napojen na venovenózní ECMO s cílem překlenutí průvodní těžké hypoxemie jako přemosťující techniku k multiorgánovému odběru. V článku je diskutována odborná, právní a etická problematika s vymezením možností a podmínek, za kterých lze tento postup využít.
The lack of suitable organs is a global problem for transplant medicine. Donors with brain death represent the most common group of organ donors in developed countries and the Czech Republic. After brain death, organ dysfunction often develops, which can lead to organ damage and affect its viability for successful transplantation. Extracorporeal membrane oxygenation is an effective option of circulatory and lung support in the event of failure of normal procedures. The case report describes the clinical course of a 36-year-old donor with proven brain death who was connected to venous ECMO to bridge severe hypoxemia as a bridging technique for organ donation. The article discusses professional, legal and ethical issues with the definition of possibilities and conditions under which this procedure can be used.
- MeSH
- dárci tkání * MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace * MeSH
- mozková smrt MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
The pressure reactivity index (PRx) is a parameter for the assessment of cerebrovascular autoregulation, but its calculation is affected by artifacts in the source biosignals-intracranial pressure (ICP) and arterial blood pressure. We sought to describe the most common short-duration artifacts and their effect on the PRx. A retrospective analysis of 935 h of multimodal monitoring data was conducted, and five types of artifacts, characterized by their shape, duration, and amplitude, were identified: rectangular, fast impulse, isoline drift, saw tooth, and constant ICP value. Subsequently, all types of artifacts were mathematically modeled and inserted into undisturbed segments of biosignals. Fast impulse, the most common artifact, did not alter the PRx index significantly when inserted into one or both signals. Artifacts present in one signal exceeded the threshold PRx in less than 5% of samples, except for isoline drift. Compared to that, the shortest rectangular artifact inserted into both signals changed PRx to a value above the set threshold in 55.4% of cases. Our analysis shows that the effect of individual artifacts on the PRx index is variable, depending on their occurrence in one or both signals, duration, and shape. This different effect suggests that potentially not all artifacts need to be removed.
Cíl studie: Cílem studie bylo testování hypotézy, že použití sugammadexu zkracuje dobu do extubace ve srovnání s použitím neostigminu u pacientů podstupujících roboticky asistované urologické výkony. Typ studie: Monocentrická prospektivní randomizovaná studie. Typ pracoviště: Krajská a univerzitní nemocnice. Materiál a metoda: Šedesát dospělých pacientů podstupujících laparoskopický roboticky asistovaný urologický výkon bez kontraindikací k podání rokuronia, neostigminu a sugammadexu, kterým byla peroperačně monitorována hloubka nervosvalové blokády. Pacienti byli randomizováni do skupiny s antagonizací nervosvalové blokády neostigminem nebo sugammadexem. Primárním cílem byla doba od podání antidota do extubace. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 61 pacientů ASA I–III. Doba do extubace byla významně kratší ve skupině s podáním sugammadexu v porovnání s neostigminem: 10; 3,5–35 minut, resp. 45; 16–88 minut, p < 0,00001 (data ve formátu průměr; rozmezí minimum–maximum). Pacienti ve skupině se sugammadexem byli též významně dříve transportováni z operačního sálu. V kvalitě i rychlosti zotavení po 72 hodinách nebyly mezi skupinami odlišnosti. Závěr: Sugammadex statisticky významně urychlil čas od podání do extubace u pacientů ASA I–III po roboticky asistovaném urologickém laparoskopickém výkonu v porovnání s neostigminem. Sugammadex vedl ke zkrácení času transportu pacientů z operačního sálu.
Objective: The aim of the study was to test the hypothesis that the use of sugammadex shortens the time to extubation compared to the use of neostigmine in patients undergoing robotically assisted urological procedures. Design: Monocentric prospective randomized study. Setting: Tertiary Care Hospital. Material and methods: Sixty adult patients undergoing robotic-assisted urological laparoscopic surgery without contraindications to the administration of rocuronium, neostigmine and sugammadex, with perioperative monitoring of the depth of neuromuscular blockade. Patients were randomized to the group with antagonization of the neuromuscular blockade with either neostigmine or sugammadex. Primary outcome was time to extubation from injection of the antagonist. Results: Sixty-one patients with ASA I–III were enrolled. The time to extubation was significantly shorter in the sugammadex group compared to neostigmine group: 10; 3.5–35 minutes, 45; 16–88 minutes respectively, p < 0.00001 (data shown as an average; minimum – maximum range). In addition, patients in the sugammadex group were transported significantly faster from the operating room. There were no differences in the quality and rate of recovery in 72 hours postoperatively. Conclusion: Sugammadex statistically significantly accelerated the time from administration to extubation in ASA I–III patients after robotic-assisted urologic laparoscopic surgery compared to neostigmine. Thus, sugammadex significantly accelerated the patients’ operating room turn-over time.
- MeSH
- hromadné neštěstí MeSH
- komunikace MeSH
- lidé MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu metody normy MeSH
- popálení * terapie MeSH
- popáleninové jednotky MeSH
- terapie náhlých příhod metody normy MeSH
- transport pacientů metody normy MeSH
- třídění pacientů metody normy MeSH
- zajištění kvality zdravotní péče * normy MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- MeSH
- lidé MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu metody MeSH
- terapeutická hypotermie * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
Albumin je stále široce studovaným proteinem lidského těla. Historicky nejdéle je podáván jako objemová náhrada s využitím jeho onkotických vlastností. V oblasti tekutinové terapie je v posledních letech dále srovnáván s ostatními typy roztoků v různých klinických indikacích a je sledována zejména jeho bezpečnost. Předmětem zájmu výzkumu jsou jeho další biologické účinky, které jsou využívány ve specifických klinických situacích: jaterní selhání, prevence selhání ledvin, syndrom akutní respirační tísně dospělých, traumatické poškození mozku, ovariální hyperstimulační syndrom. Přehledový článek shrnuje současný stav odborného poznání a jeho využití jak u dospělých pacientů v intenzivní péči, tak v neonatologii. Diskutuje vybrané klinické syndromy a dosud známou fyziologii albuminu v lidském těle. Věnuje se též použití albuminu v postupech mimotělní podpory orgánových funkcí: mimotělní oběh v kardiochirurgii, dialýza a plazmaferéza.
Albumin is still a widely studied protein of the human body. Historically, it has been infused as a volume replacement using its oncotic properties. In the field of fluid therapy in recent years, it has been compared with other types of solutions in various clinical indications and its safety was monitored. Another subject of research is its other biological effects, which are used in specific clinical situations: liver failure, prevention of acute renal failure, adult acute respiratory distress syndrome, traumatic brain injury, ovarian hyperstimulation syndrome. The review article summarizes the current state of knowledge and its use in adult patients in intensive care as well as in neonatology. It also discusses selected clinical syndromes and the hitherto known physiology of albumin in the human body. It also deals with the use of albumin in extracorporeal support of organ functions: extracorporeal circulation in the cardiac surgery, dialysis and plasmapheresis.
