Minimal residual disease (MRD) is one of the most important prognostic factors in multiple myeloma (MM) and a valid surrogate for progression-free survival (PFS) and overall survival (OS). Recently, MRD negativity was approved as an early clinical endpoint for accelerated drug approval in MM. Nevertheless, there is limited evidence of MRD utility in real-world setting. In this retrospective multicenter study, we report outcomes of 331 newly diagnosed MM patients with MRD evaluation at Day+100 after autologous stem cell transplantation using flow cytometry with a median limit of detection of 0.001%. MRD negativity was reached in 47% of patients and was associated with significantly prolonged median PFS (49.2 months vs. 18.4 months; hazard ratios (HR) = 0.37; p < 0.001) and OS (not reached vs. 74.9 months; HR = 0.50; p = 0.007). Achieving MRD negativity was associated with PFS improvements regardless of age, International Staging System (ISS) stage, lactate dedydrogenase (LDH) level, or cytogenetic risk. Importantly, MRD positive patients benefited from lenalidomide maintenance versus no maintenance (18-months PFS: 81% vs. 46%; HR = 0.24; p = 0.002) while in MRD negative patients such benefit was not observed (p = 0.747). The outcomes of our real-world study recapitulate results from clinical trials including meta-analyses and support the idea that MRD positive patients profit more from lenalidomide maintenance than MRD negative ones.
- MeSH
- autologní transplantace MeSH
- dospělí MeSH
- lenalidomid aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * diagnóza mortalita terapie patologie MeSH
- prognóza MeSH
- průtoková cytometrie * metody MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- reziduální nádor * diagnóza MeSH
- senioři MeSH
- staging nádorů MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
Východiska: Idiopatická retroperitoneální fibróza je charakterizovaná rozvojem periaortických a periiliakálních zánětlivých infiltrátů s výraznou fibrózou. Léčba rituximabem v kombinaci s glukokortikoidy je účinná, ale léčebné odpovědi nejsou dlouhodobé. U jiných nemocí byly srovnávány léčebné odpovědi dosahované dvojkombinací rituximab a glukokortikoidy s trojkombinací rituximab, cyklofosfamid a dexametazon, která dosáhla vždy delší a hlubší léčebné odpovědi. A proto jsme ji aplikovali i zde. Případ: Muž, 56 let, přišel s CT obrazem retroperitonální fibrózy s unilaterální okluzí ureteru. Biopsie ložiska prokázala retroperitoneální fibrózu s histologickým nálezem onemocnění asociovaného s IgG4. Léčba prednizonem v dávce 1 mg/kg byla špatně tolerována. Proto byla změněna na trojkombinaci rituximabu 375 mg/m2 v den 1., cyklofosfamidu 300 mg/m2 v infuzi v den 1. a 15. a dexametazonu 20 mg v infuzi v den 1. a 15. v 28denním cyklu. Výsledky: Vyšetření pozitronovou emisní tomografií (PET/CT) s fluorodeoxyglukózou (FDG) po 4. měsíci léčby prokazovalo výrazný pokles akumulace FDG a vymizení fibrotické masy. Léčba trvala 8 měsíců a na ni navázala udržovací léčba, rituximab 1 000 mg a dexametazon 20 mg v 6měsíčních intervalech. Při PET/MR kontrole po 3 letech od zahájení léčby trvá vymizení dříve patrné fibrotické masy (kompletní remise). S aktivitou nemoci koreloval počet cirkulujících plazmablastů v periferní krvi. Závěr: Léčba retroperitonální fibrózy kombinací rituximabu, cyklofosfamidu a dexametazonu dosahuje velmi rychle vymizení patologické akumulace FDG a fibrotické retroperitonální masy již po 4 měsících léčby. Kontrolní PET/MR zobrazení po 3 letech od zahájení léčby potvrdilo kompletní remisi nemoci s vymizením patologické akumulace FDG a s kompletním vymizením dříve zřetelných fibrotických mas. Stále je ale nutná udržovací léčba rituximabem, jak lze odvodit z vzestupu počtu cirkulujích plazmablastů při prodloužení intervalu mezi aplikací rituximabu.
Background: Idiopathic retroperitoneal fibrosis is characterized by the development of inflammatory infiltrates with marked fibrosis along the large retroperitoneal vessels. Rituximab in combination with glucocorticoids constitute an effective therapy, but the responses are not long-lasting. In other similar situations, addition of cyclophosphamide to the combination achieved longer and deeper responses. This was the reason to use the triple combination in this case. Case: A 56-year-old man came with four weeks lasting abdominal pain with CT finding of retroperitoneal fibrosis with unilateral ureteral occlusion. Biopsy confirmed retroperitoneal fibrosis with histological findings of IgG4-associated disease. Treatment with prednizone was poorly tolerated. Therefore, the patient was switched to the combination of rituximab 375 mg/m2 on day 1, cyclophosphamide 300 mg/m2 in infusion in days 1 and 15, plus dexamethasone 20 mg in infusion on days 1 and 15, repeated in a 28-day cycle. Results: Fluorodeoxyglucose (FDG) positron emission tomography (PET/CT) examination after 4 months of treatment showed a marked decrease in FDG accumulation and complete disappearance of the fibrotic mass. After 8 months, the induction therapy was followed by maintenance therapy with rituximab 1,000 mg plus dexamethasone 20 mg in 6-month intervals. Control PET/MR examination after 3 years is consistent with complete remission. The number of circulating plasmablasts correlated with the disease activity. Conclusion: Treatment of retroperitoneal fibrosis with the tripple combination of rituximab, cyclophosphamide and dexamethasone achieved a very rapid disappearance of pathological FDG accumulation and fibrotic retroperitoneal mass, with complete disappearance achieved after 4 months of treatment. After 3 years of maitenance therapy, the diesease is still in complete remission on PET/MR examination. We suggest to continue the maintenance therapy with rituximab because of some increase in the number of circulating plasmablasts after prolongation of the intervals between rituximab administration.
- MeSH
- cyklofosfamid aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- dexamethason aplikace a dávkování farmakologie terapeutické užití MeSH
- fluorodeoxyglukosa F18 farmakologie terapeutické užití MeSH
- kombinovaná farmakoterapie * metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- PET/CT metody MeSH
- retroperitoneální fibróza * diagnostické zobrazování diagnóza farmakoterapie MeSH
- rituximab farmakologie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
We performed retrospective analysis of relapsed/refractory multiple myeloma (RRMM) patients previously exposed to daratumumab treated with ixazomib, lenalidomide, dexamethasone (IRd) regimen in real clinical practice. Our aim was to evaluate efficacy of IRd in these patients and select a subset of patients that would benefit from this treatment the most. In total, we analyzed 43 daratumumab-exposed RRMM patients treated in our center. Minimal response or better was achieved by 53.5% of patients from the cohort. Median progression free survival (PFS) was 4.56 months (95% CI: 2.56, 8.03) and median overall survival (OS) was 28.92 months (95% CI: 5.4, NR). Duration of response (DOR) was evaluable in 28 patients and reached a median of 21.3 months (95% CI: 6.85, NR). Next, we evaluated hazard ratios (HR) for OS and PFS. There was improved OS in patients that were not-triple refractory or worse (HR = 0.39, 95%Cl (0.14; 1.10), p = .07) and in patients, that had less than three previous lines of treatment (LOT) (HR = 0.13, 95%Cl (0.03; 0.6) p = .003). Similar to OS, there was improved PFS in patients, that were not triple-refractory or worse (HR = 0.52, 95%Cl (0.25; 1.10), p = .08). We concluded, that the best survival benefit for RRMM patients pretreated with daratumumab to IRd regimen was observed in patients that were not triple-refractory and had less than three previous lines of treatment (LOT). The DOR in these patients was 21.3 months (95% CI: 6.85, NR).
- MeSH
- chemorezistence * MeSH
- dexamethason * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- glycin * analogy a deriváty aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lenalidomid * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * farmakoterapie mortalita MeSH
- monoklonální protilátky * terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- opakovaná terapie MeSH
- protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie * terapeutické užití škodlivé účinky MeSH
- recidiva MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- sloučeniny boru * aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- chromozomální delece MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lidské chromozomy, pár 1 genetika MeSH
- mnohočetný myelom * komplikace diagnóza MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- dopisy MeSH
Multiple myeloma (MM) is the second most prevalent hematological malignancy, characterized by infiltration of the bone marrow by malignant plasma cells. Extramedullary disease (EMD) represents a more aggressive condition involving the migration of a subclone of plasma cells to paraskeletal or extraskeletal sites. Liquid biopsies could improve and speed diagnosis, as they can better capture the disease heterogeneity while lowering patients' discomfort due to minimal invasiveness. Recent studies have confirmed alterations in the proteome across various malignancies, suggesting specific changes in protein classes. In this study, we show that MALDI-TOF mass spectrometry fingerprinting of peripheral blood can differentiate between MM and primary EMD patients. We constructed a predictive model using a supervised learning method, partial least squares-discriminant analysis (PLS-DA) and evaluated its generalization performance on a test dataset. The outcome of this analysis is a method that predicts specifically primary EMD with high sensitivity (86.4%), accuracy (78.4%), and specificity (72.4%). Given the simplicity of this approach and its minimally invasive character, this method provides rapid identification of primary EMD and could prove helpful in clinical practice.
- MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * krev diagnóza MeSH
- nádorové biomarkery krev MeSH
- senioři MeSH
- spektrometrie hmotnostní - ionizace laserem za účasti matrice metody MeSH
- tekutá biopsie metody MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Mnohočetný myelom (MM) je nádorové onemocnění způsobené klonální proliferací plazmatických buněk v kostní dřeni. Věkový medián nově diagnostikovaných pacientů je 69 let. Kostní forma tohoto onemocnění se objeví u většiny pacientů v průběhu nemoci. Součástí léčby je i chirurgické řešení kostní formy MM. Kost postižená osteolytickými ložisky je oslabena a vyžaduje stabilizaci pomocí implantátu či endoprotézy. Jako ideální volba pro stabilizaci osteolytických ložisek dlouhých kostí se jeví metoda nitrodřeňové osteosyntézy. Cílem naší studie bylo analyzovat, zda profylaktická fixace těchto ložisek přináší zlepšení kvality života pacientů a ovlivňuje kostní změny. Metody: Hodnocení pacienti s profylaktickou intramedulární osteosyntézou byli operováni na Klinice úrazové chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno mezi lety 2013 až 2023. Pacienti zahrnutí do této studie měli osteolytická ložiska dlouhých kostí, Mirelsovo skóre rovno nebo větší než 8 a minimální délku sledování 12 měsíců. Hodnotili jsme intenzitu bolesti prostřednictvím vizuální analogové škály (VAS) udávanou v době před provedenou operací, po operaci a v odstupu jednoho roku od operace. U pacientů bylo sledováno The Musculoskeletal Tumour Society score (MSTS) skóre těsně před plánovanou stabilizací a po roce od ní. Výsledky: V čase hodnocení byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi hodnou VAS před operací a 14 dní po operaci (p<0,001), stejně tak mezi VAS před operací a rok po operaci (p<0,001). I porovnání MSTS skóre před operací a rok po operaci vyšlo jako statisticky významné (p=0,006). Závěr: Profylaktická nitrodřeňová stabilizace osteolytických ložisek u pacientů s MM je účinná metoda, která snižuje bolest a zlepšuje kvalitu života těchto pacientů.
Introduction: Multiple myeloma (MM) is a neoplastic disease caused by clonal proliferation of plasma cells in the bone marrow. The median age of newly diagnosed patients is 69 years. Bone involvement occurs in most patients during the course of the disease. The management of bone involvement in MM includes surgical intervention. Bones affected by osteolytic lesions are weakened and require stabilization through implants or endoprostheses. The intramedullary osteosynthesis method appears to be an ideal choice for stabilizing osteolytic lesions in long bones. The aim of our study was to analyze whether prophylactic fixation of these lesions improves the quality of life of the patients and has any impact on bone changes. Methods: Patients undergoing prophylactic intramedullary osteosynthesis were operated on at the University Hospital Brno between 2013 and 2023. Patients included in this study had osteolytic lesions in long bones, Mirels’ score equal to or greater than 8, and a minimum follow-up of 12 months. We evaluated the intensity of pain using a visual analog scale (VAS) assessed before the operation, after the operation, and one-year post-operation. The Musculoskeletal Tumour Society score (MSTS) score was assessed just before the planned stabilization procedure and one year later. Results: At the time of the assessment, a statistically significant difference was found between the VAS score before the operation and 14 days post-operation (p<0.001), as well as between the VAS score before the operation and one-year post-operation (p<0.001). The comparison of MSTS scores before the operation and one-year post-operation also showed statistical significance (p=0.006). Conclusion: Prophylactic intramedullary stabilization of osteolytic lesions in MM patients is an effective method that reduces pain and improves the quality of life for these patients.
- Klíčová slova
- nitrodřeňová stabilizace,
- MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů MeSH
- mnohočetný myelom * komplikace terapie MeSH
- nádory kostí * chirurgie diagnostické zobrazování sekundární MeSH
- profylaktické chirurgické výkony MeSH
- senioři MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
BACKGROUND: Isoelectric focusing (IEF) is a method with an exquisite resolution, and coupled with affinity immunoblotting (AIB), it can provide superior sensitivity to detect monoclonal free light chains (FLC). METHODS: We tested the hypothesis that IEF/AIB is more sensitive and specific for monoclonal FLC detection in serum and urine samples than conventional methods, that is, electrophoresis (ELP), immunofixation (IF) and serum FLC ratio assessment. Investigation included 107 samples of 68 patients, among which 21 multiple myeloma patients were recently tested for minimal residual disease and 18 patients with AL amyloidosis. RESULTS: Monoclonal FLC were detected by IEF/AIB in 37% of serum samples negative for monoclonal FLC on ELP/IF. As for urine samples, significant advantage of the IEF/AIB over ELP/IF was not demonstrated. Considering both serum and urine results, IEF/AIB definitely revealed monoclonal FLC in 20/83 (24%) of ELP/IF-negative samples. FLC ratio was abnormally high (>1.65) in all 11 patients definitely positive for monoclonal FLC kappa by IEF/AIB but also in 16/47 (34%) IEF/AIB-negative samples. Abnormally low values (<0.26) were found only in 10/28 samples (36%) positive for monoclonal FLC lambda. Appropriate use of renal FLC ratio reference range reduced the number of presumably false positives (6/47, i.e. 13%) but not false negatives (17/28, i.e. 61%). CONCLUSIONS: The IEF/AIB method is more sensitive than IF and might be used in patients with negative IF results before deciding whether to proceed to minimal residual disease testing.
- MeSH
- imunoblotting metody MeSH
- imunoelektroforéza metody MeSH
- isoelektrická fokusace * metody MeSH
- lehké řetězce imunoglobulinů * krev moč MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom moč krev MeSH
- paraproteinemie * moč diagnóza krev MeSH
- senioři MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- srovnávací studie MeSH
Východiska: Rituximab je již standardní součástí léčby pacientů s Waldenströmovou makroglobulinemií (WM). U malé části pacientů se vůči němu však v průběhu podávání rozvine intolerance nebo je léčba málo účinná. U těchto pacientů stojíme před otázkou, zda a s jakým výsledkem lze použít jinou anti-CD20 monoklonální protilátku. Soubor pacientů a metody: V letech 2020–2022 jsme podali u pěti pacientů s WM novou anti-CD20 monoklonální protilátku obinutuzumab v kombinaci s bendamustinem a dexametazonem. Všichni pacienti dokončili osm cyklů uvedené léčby. U dvou z nich se jednalo o léčbu 2. linie, u dalších dvou o léčbu 3. linie a u jednoho pacienta byla tato léčba podána v rámci 4. linie. U žádného pacienta jsme nepozorovali signifikantní toxicitu (grade III a IV). Výsledky: U všech pěti pacientů bylo dosaženo hlubší léčebné odpovědi (1× kompletní odpověď, 4× velmi dobrá částečná odpověď) než v přechozích liniích léčby. Při mediánu sledování po ukončené léčbě 30 měsíců (rozmezí 28–48) relabovala nemoc pouze u jednoho pacienta, u ostatních trvá remise. Závěr: Obinutuzumab v kombinaci s bendamustinem je velmi účinnou alternativou léčby WM. U popsaných pěti pacientů dosáhl obinutuzumab s bendamustinem a dexametazonem hlubší léčebné odpovědi než předchozí léčebné linie. Obinutuzumab přestavuje lék, který pro vybrané pacienty s WM bude velkým přínosem.
Background: Rituximab is already a standard part of the treatment of patients with Waldenström‘s macroglobulinemia. However, a small proportion of patients develop intolerance to rituximab during administration or the treatment is not very effective. In these patients, we are faced with the question of whether another anti-CD20 monoclonal antibody can be used and what result will be achieved. Patient population and methods: Between 2020 and 2022, we administered the new anti-CD20 monoclonal antibody obinutuzumab in combination with bendamustine and dexamethasone in five patients with Waldenström‘s macroglobulinemia (WM). All patients completed eight cycles of the indicated treatment. Two of them received second-line treatment, another two received third-line treatment, and one patient received this treatment as part of fourth-line treatment. We did not observe significant toxicity (grade III and IV) in any patient. Results: All five patients achieved a deeper treatment response (once complete response, 4-times very good partial response) than in previous lines of treatment. At a median follow-up after treatment of 29 months (range 28–48), the disease relapsed in one patient only, the others are in remission. Conclusion: Obinutuzumab in combination with bendamustine is a very effective treatment alternative for WM. In the described five patients, obinutuzumab with bendamustine and dexamethasone achieved a deeper therapeutic response than the previous treatment lines. Obinutuzumab represents a drug that will be of great benefit to selected patients with WM.
- Klíčová slova
- Obinutuzumab - Gazyvaro,
- MeSH
- antigeny CD20 účinky léků MeSH
- bendamustin hydrochlorid farmakologie terapeutické užití MeSH
- dexamethason farmakologie terapeutické užití MeSH
- humanizované monoklonální protilátky * farmakologie terapeutické užití MeSH
- klinická studie jako téma metody MeSH
- lidé MeSH
- Waldenströmova makroglobulinemie * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Východiska: Waldenströmova makroglobulinemie (WM) je velmi vzácné onemocnění s incidencí desetkrát nižší, než má mnohočetný myelom. Incidence WM je také podstatně nižší než u hlavních jednotek ze skupiny CD20+ low-grade lymfomů, do níž WM morfologicky patří. Vzácnost WM je důvodem, proč registrační studie nových léků používaných pro mnohočetný myelom nebo častější CD20+ low-grade lymfomy nezahrnují WM. Informace o účinnosti inhibitorů proteazomu u WM lze čerpat z popisů případů, malých sérií pacientů a nečetných klinických studií fáze II. Cílem této práce je informovat o našich zkušenostech s léčbou WM bortezomibem a posléze ixazomibem a předložit přehled zahraničních publikací o přínosu léků ze skupiny inhibitorů proteazomu pro léčbu WM. Případ: Popisujeme pacienta, který po 8 letech asymptomatického průběhu WM měl v 74 letech první fulminantní progresi se závažnou pancytopenií. Pro léčbu 1. linie jsme použili dexametazon a rituximab a po zmírnění pancytopenie posléze bendamustin. Dosáhli jsme poklesu monoklonálního imunoglobulinu typu IgM (M-IgM) ze 40 g/l až na hodnotu 6,9 g/l, tedy parciální remise (PR) s normálními hodnotami krevního obrazu. Po 29 měsících PR byl přijat opět s fulminantním relapsem WM provázeným závažnou pancytopenií. Rituximab a dexametazon byly páteří léčby, k nim jsme přidali bortezomib pro jeho podstatně menší myelosupresi ve srovnání s alkylačními cytostatiky. Léčba trojkombinací bortezomib, rituximab a dexametazon byla účinná, ale po pěti cyklech bylo nutné ukončit podávání bortezomibu pro závažné projevy neurotoxicity. Od sedmého cyklu byla zahájena léčba ixazomibem. Pacient absolvoval dalších sedm cyklů (měsíců) léčby ve složení ixazomib, rituximab a dexametazon, celkem tedy 14 cyklů léčby. Výsledky: M-IgM poklesl z 30 g/l při zahájení léčby na 4,0 g/l při ukončení léčby a dále klesl až na hodnotu 2,8 g/l v 8. měsíci po ukončení léčby. Bylo dosaženo hlubšího poklesu koncentrace M-IgM než po léčbě 1. linie a pacient nyní splňuje kritéria velmi dobré parciální remise. Závěr: Dle popsané zkušenosti a uvedeného přehledu publikací hodnotících inhibitory proteazomu u WM vyniká kombinace ixazomibu s rituximabem a dexametazonu velmi dobrou tolerancí a vysokou účinností, blížící se účinnosti kombinace rituximabu s bendamustinem. Své místo má tato kombinace zejména u pacientů s WM a cytopenií.
Background: Waldenström’s macroglobulinemia (WM) is a very rare disease with an incidence 10times lower than that of multiple myeloma. The incidence of WM is also significantly lower than that of the other CD20+ low-grade lymphomas. The rarity of WM is the reason why registration studies of new drugs used for multiple myeloma or the more common CD20+low-grade lymphomas do not cover WM. Data on the efficacy of proteasome inhibitors in WM can be drawn from case descriptions, small series of patients and a few phase II clinical trials. The aim of this case report and review is to inform about our experience with the treatment of WM with bortezomib and then ixazomib and to present an overview of publications on proteasome inhibitors in WM. Case: We describe a patient who, after 8 years of asymptomatic course of WM, had the first fulminant progression with severe pancytopenia at the age of 74 years. For the first-line treatment, he was treated with dexamethasone and rituximab, and after alleviation of pancytopenia, with bendamustine. Monoclonal immunoglobulin IgM (M-IgM) dropped from 40 g/L to the level as low as 6.9 g/L, which meant partial remission (PR) accompanied with normal blood count values. After 29 months of PR, the patient experienced a fulminant relapse of WM, accompanied by severe pancytopenia. Rituximab and dexamethasone were the backbone of treatment with addition of bortezomib for its significantly lower myelosuppression compared to alkylating agents. Treatment with the triple combination of bortezomib, rituximab, and dexamethasone was effective, however, after five cycles, bortezomib had to be discontinued for severe neurotoxicity. The sixth cycle contained rituximab and dexamethasone, and from the seventh cycle, ixazomib was started. The patient underwent seven cycles (months) of treatment consisting of ixazomib, rituximab and dexamethasone (14 cycles of treatment in total). Results: M-IgM decreased from 30 g/L at the beginning of the treatment to 4.0 g/L at the end of treatment and further decreased to a value of 2.8 g/L at the eighth month after the end of the treatment. A deeper decrease in M-IgM than after first-line treatment was achieved and the patient now meets the criteria for a very good partial remission. Conclusion: According to the described experience and according to the review of publications evaluating proteasome inhibitors in WM, the combination of ixazomib with rituximab and dexamethasone excels with very good tolerance and high efficacy, approaching the efficacy of the combination of rituximab with bendamustine. This combination has its place particularly in patients with WM and cytopenia.
Monoclonal gammopathies are a group of blood diseases characterized by presence of abnormal immunoglobulins in peripheral blood and/or urine of patients. Multiple myeloma and plasma cell leukemia are monoclonal gammopathies with unclear etiology, caused by malignant transformation of bone marrow plasma cells. Mass spectrometry with matrix-assisted laser desorption/ionization and time-of-flight detection is commonly used for investigation of the peptidome and small proteome of blood plasma with high accuracy, robustness, and cost-effectivity. In addition, mass spectrometry coupled with advanced statistics can be used for molecular profiling, classification, and diagnosis of liquid biopsies and tissue specimens in various malignancies. Despite the fact there have been fully optimized protocols for mass spectrometry of normal blood plasma available for decades, in monoclonal gammopathy patients, the massive alterations of biophysical and biochemical parameters of peripheral blood plasma often limit the mass spectrometry measurements. In this paper, we present a new two-step extraction protocol and demonstrated the enhanced resolution and intensity (>50×) of mass spectra obtained from extracts of peripheral blood plasma from monoclonal gammopathy patients. When coupled with advanced statistics and machine learning, the mass spectra profiles enabled the direct identification, classification, and discrimination of multiple myeloma and plasma cell leukemia patients with high accuracy and precision. A model based on PLS-DA achieved the best performance with 71.5% accuracy (95% confidence interval, CI = 57.1-83.3%) when the 10× repeated 5-fold CV was performed. In summary, the two-step extraction protocol improved the analysis of monoclonal gammopathy peripheral blood plasma samples by mass spectrometry and provided a tool for addressing the complex molecular etiology of monoclonal gammopathies.
