INTRODUCTION: We aimed to evaluate the prognostic impact of renal insufficiency and fluctuation of glomerular filtration observed during hospitalization for heart failure (HF). METHODS: We followed 3,639 patients hospitalized for acute HF and assessed the mortality risk associated with moderate or severe renal insufficiency, either permanent or transient. RESULTS: After adjustment, severe renal failure defined as estimated glomerular filtration (eGFR) <30 mL/min indicates ≈60% increase in 5-year mortality risk. Similar risk also had patients with only transient decline of eGFR to this range. In contrast, we did not observe any apparent mortality risk attributable to mild/moderate renal insufficiency (eGFR 30-59.9 mL/min), regardless of whether it was transient or permanent. CONCLUSION: Even transient severe renal failure during hospitalization indicates poor long-term prognosis of patients with manifested HF. In contrast, only moderate renal insufficiency observed during hospitalization has no additive long-term mortality impact.
- MeSH
- hodnoty glomerulární filtrace MeSH
- hospitalizace MeSH
- ledviny MeSH
- lidé MeSH
- prognóza MeSH
- renální insuficience * komplikace MeSH
- srdeční selhání * komplikace MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
UNLABELLED: Retinal microcirculation reflects retinal perfusion abnormalities and retinal arterial structural changes at relatively early stages of various cardiovascular diseases. Wall-to-lumen ratio (WLR) may represent the earliest step in hypertension-mediated organ damage.Our objective was to compare functional and structural parameters of retinal microcirculation in a randomly selected urban population sample, in hypertensive and normotensive individuals. DESIGN AND METHOD: A total of 398 randomly selected individuals from an urban population aged 25-65 years, residing in Pilsen, Czech Republic, were screened for major cardiovascular risk factors. Retinal microcirculation was assessed using scanning laser Doppler flowmetry, with data evaluable in 343 patients. Complete data were available for 342 individuals divided into four groups based on blood pressure and control status of hypertension: normotensive individuals ( n = 213), treated controlled hypertensive individuals ( n = 30), treated uncontrolled hypertensive individuals ( n = 26), and newly detected/untreated hypertensive individuals ( n = 73). RESULTS: There was a tendency to higher wall thickness in treated but uncontrolled hypertensive patients (compared to normotensive and treated controlled hypertensive individuals). WLR was significantly increased in treated but uncontrolled hypertensive patients as well as in individuals with newly detected thus untreated hypertension or in patients with known but untreated hypertension. There was no difference in WLR in treated, controlled hypertensive patients compared with normotensive individuals. CONCLUSION: Our results show that an increased WLR, reflecting early vascular damage, was found in newly detected individuals with hypertension and in untreated hypertensive patients, reflecting early hypertension-mediated vascular damage. Early initiation of hypertension treatment may be warranted.
- MeSH
- arterioly MeSH
- hypertenze * MeSH
- krevní tlak MeSH
- lidé MeSH
- mikrocirkulace MeSH
- retinální cévy diagnostické zobrazování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Úvod: Lipoprotein(a) (Lp(a)) je donedávna přehlížený rizikový faktor, u něhož možná bude brzy k dispozici cílená léčba. Předpokládá se, že status Lp(a) je natolik stabilní, že bude vyžadovat pouze jedno stanovení za život. Cílem studie bylo ověřit toto v praxi. Metodika: Testovaný soubor zahrnuje celkem 490 ambulantních pacientů, u nichž byl opakovaně proveden náběr Lp(a), a posoudili jsme jeho intraindividuální variabilitu. Výsledky: Celkově bylo provedeno 1 657 jednotlivých stanovení Lp(a), při mediánu tři vyšetření na pacienta a odstupu mezi prvním a posledním stanovením 1,1 roku. Průměrný koeficient variability CVi (poměr směrodatných odchylek [SD] všech individuálních hodnot a jejich průměru) činil 18,2 %, medián rozdílu mezi dvěma hodnotami téhož pacienta 6,7 nmol/l (36,4 %), zatímco nejvyšší pozorovaný intraindividuální rozdíl až 228 nmol/l (86 %). Porovnávali jsme také, kolik pacientů dosáhlo hodnoty Lp(a) alespoň 175 nmol/l (potenciální kritérium léčby), při použití minimální a maximální individuální hodnoty. Při hodnotách Lp(a) < 75 nmol/l by variabilita stanovení ve směru indikace léčby žádný dopad neměla. Naopak u pacientů s Lp(a) ≥ 125 nmol/l by při použití nejnižší individuální hodnoty byla léčba indikována u 57 %, zatímco při použití nejvyšší hodnoty až u 88 % pacientů. V „šedé zóně“ 75–125 nmol/l by ke špatné klasifikaci z hlediska indikace léčby došlo jen u 15 % pacientů. Závěr: V praxi vykazuje Lp(a) poměrně vysokou intraindividuální variabilitu. Potenciální dopad z hlediska eventuální indikace k léčbě to ale má až u pacientů s hodnotou ≥ 125 nmol/l, kde je tedy namístě opakované stanovení tohoto parametru. Naopak u osob s Lp(a) < 75 nmol/l bude opravdu postačovat jedno screeningové vyšetření za život, jak je doporučováno.
Introduction: Lipoprotein(a) represents a virtually overlooked risk factor for which targeted treatment may be available soon. It has been suggested that Lp(a) concentrations are stable over time and need to be mea- sured only once in a lifetime. We aimed to verify this in clinical practice. Methods: The study includes 490 patients in whom Lp(a) was repeatedly collected, and we assessed its intra-individual variability. Results: A total of 1657 individual Lp(a) determinations were performed, with a median of 3 examinations/patient and an interval between the first/last determination of 1.1 years. The mean coefficient of variability (CVi, ratio of the SD of all individual values and their mean) was 18.2%, the median intra-individual difference was 6.7 nmol/L (36.4%), while the highest observed difference was 228 nmol/L (86%). We also compared how many patients achieved 175 nmol/L (potential treatment cut-off), either by minimal or maximal individual value. If Lp(a) < 75 nmol/L, the factor variability would have no impact in this way. In patients with ≥ 125 nmol/L, treatment would be indicated by 57% using the lowest, while 88% using the highest individual value. In the "grey zone" of 75-125 nmol/L, only 15% of patients would be misclassified in this way.
- MeSH
- dospělí MeSH
- individuální biologická variabilita * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lipoprotein (a) * krev MeSH
- rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
- screeningové diagnostické programy MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- klinická studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Aim: We determined the long-term role of increased RDW (red blood cell distribution width) detected during cardiac decompensation.Methods: We followed 3697 patients [mean age 71.4 years (±SD 10.1), 59.1% males] hospitalized for acute heart failure (HF) and assessed the five-year all-cause mortality risk associated with tertiles of RDW.Results: Patients with RDW in the top tertile showed roughly twofold higher 5-year mortality risk than those in the bottom tertile. The association remained significant not only after adjustments for potential covariates but even if we excluded patients who deceased during the first year of follow-up [HRR 1.76 (95% CIs:1.42-2.18), p < 0.0001].Conclusion: The high degree of anisocytosis represents an independent predictor of poor prognosis in HF patients, even long-term after an acute manifestation.
- MeSH
- erytrocytární znaky * MeSH
- erytrocyty cytologie patologie metabolismus MeSH
- hospitalizace * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- následné studie MeSH
- prognóza MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- srdeční selhání * krev mortalita MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cíl: Analyzovali jsme preskripci a dávkování základní farmakoterapie v ambulantní péči ke konci roku 2022 u pacientů hospitalizovaných mezi lety 2010–2020 pro kardiální dekompenzaci. Metodika: Úvodní soubor zahrnoval 4 097 pacientů hospitalizovaných pro kardiální dekompenzaci. Z této iniciální kohorty jsme u 975 přeživších pacientů (průměrný věk 71,9 roku [± směrodatná odchylka – SD – 10,8], 62,8 % mužů) analyzovali farmakoterapii uvedenou v jejich centrálním lékovém záznamu. Výsledky: Preskripce betablokátorů (BB) činila v ambulantní péči 79,6 % a významněji se nezměnila oproti doporučené preskripci při propuštění z hospitalizace (77,5 %). Pokud ovšem budeme počítat výhradně BB s důkazem u chronického srdečního selhání, k signifikantnímu vzestupu jejich preskripce došlo (z 61,1 % na 73,6 %). K poklesu preskripce (ze 79 % na 74,8 %) došlo v ambulantní péči u blokátorů systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS), markantní vzestup jsme zaznamenali u inhibitorů sodíko-glukózového kotrans- portéru 2 (SGLT2) (z 0,7 % na 20,1 %). K signifikantnímu vzestupu došlo u statinů u pacientů s ischemickou etiologií srdečního selhání (z 57,2 % na 63 %) a velmi markantně u preskripce sacubitril-valsartanu u pacientů s ejekční frakcí ≤ 40 % (z 1,8 % na 23,1 %). Preskripce antagonistů mineralokortikoidních receptorů (MRA) se změnila minimálně (45,3 % vs. 43,9 %). Z hlediska dávkování k marginálnímu zvýšení došlo u blokátorů RAAS, zatímco pokles dávkování jsme pozorovali u MRA a statinů. Závěry: Jakkoliv farmakoterapie chronického srdečního selhání (CHSS) vykazovala v ambulantní péči určité dílčí úspěchy (oproti doporučení při propuštění z hospitalizace), stále jsou zde velké rezervy ke zlepšení. Toto platí ještě víc pro použité dávkování, kdy maximální doporučené dávky užívalo jen velmi málo pacientů. Nevyužitý potenciál farmakoterapie CHSS se pak zřejmě přinejmenším spolupodílí i na relativně špatné prognóze těchto pacientů.
Aims: We analyzed the prescription and dosage of essential pharmacotherapy in outpatient care at the end of 2022 in patients hospitalized between 2010-2020 for cardiac decompensation. Methods: The initial sample included 4097 patients hospitalized for cardiac decompensation. From this cohort, we analyzed 975 surviving patients (mean age 71.9 [±SD 10.8], 62.8% male) regarding pharmacotherapy in their central medication record. Results: The prescription of beta-blockers (BB) was 79.6% in outpatient care and did not significantly change after discharge from hospitalization (77.5%). Taking BB with evidence in chronic heart failure (HF) only, there was a significant increase in their prescription (from 61.1% to 73.6%). A decrease in prescriptions (from 79% to 74.8%) occurred in outpatient care in renin-angiotensin-aldosterone system (RAAS) blockers, while an increase in SGLT-2 inhibitors (from 0.7% to 20.1%). There was a significant increase in statins in patients with ischemic etiology of HF (from 57.2% to 63%), and markedly in the prescription of sacubitril/valsartan in patients with an ejection fraction ≤40% (from 1.8% to 23.1%). Mineralocorticoid receptor antagonists (MRA) changed minimally (45.3% vs. 43.9%). Regarding the recommended dosage, a marginal increase occurred in RAAS blockers, while we observed a decrease in the dosage of MRA and statins.
- MeSH
- ambulantní péče * statistika a číselné údaje MeSH
- kohortové studie MeSH
- lékové předpisy statistika a číselné údaje MeSH
- lidé MeSH
- propuštění z nemocnice MeSH
- rozvrh dávkování léků MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma * MeSH
- srdeční selhání * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Lipoprotein(a) je doposud prakticky zcela přehlížený rizikový faktor. Jeho patofyziologický mechanismus však podle dostupných důkazů vede k nezanedbatelnému zvýšení incidence kardiovaskulárních chorob, aditivně nad rámec rizika daného konvenčními faktory. V současné době se ve finální fázi klinického vývoje nachází dokonce několik nadějných substancí přímo ovlivňujících koncentrace lipoproteinu(a). Je tudíž vhodné zlepšit povědomost o tomto faktoru v klinické praxi a zejména přistoupit k jeho systematickému screeningu.
Lipoprotein(a) represents a virtually overlooked risk factor. However, its pathophysiological mechanism leads to a non-negligible increase in the incidence of cardiovascular diseases, additively beyond the risk mediated by conventional factors. Currently, several promising drugs are in the final phase of clinical development to directly affect lipoprotein(a) concentrations. It is therefore necessary to improve awareness of this factor in clinical practice and, in particular, proceed to its systematic screening.
Background: Severe hypercholesterolemia is associated with an increase in the risk of developing atherosclerotic cardiovascular disease. The aim of this analysis was to assess longitudinal trends in severe dyslipidemia (defined as total cholesterol > 8 mmol/L or LDL-cholesterol > 5 mmol/L) in a representative population sample of the Czech Republic and to analyze the longitudinal trends in the basic characteristics of individuals with severe dyslipidemia. Methods: Seven independent cross-sectional surveys were organized in the Czech Republic to screen for major cardiovascular risk factors (from 1985 to 2015-2018). A total of 20,443 randomly selected individuals aged 25-64 years were examined. Results: The overall prevalence of severe dyslipidemia was 6.6%, with a significant downward trend from the fifth survey onwards (2000/2001). Over the study period of 30+ years, the individuals with severe dyslipidemia became older, increased in BMI, and did not change their smoking habits. Total cholesterol and non-HDL-cholesterol decreased significantly in both sexes throughout the duration of the study. Conclusions: Despite a significant improvement in lipids in the Czech Republic from 1985, substantially contributing to the decline in cardiovascular mortality, the number of individuals with severe dyslipidemia remained high, and in most cases, they were newly detected during our screening examinations and were thus untreated.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Východisko: Analyzovali jsme preskripci a dávkování základní farmakoterapie u chronického srdečního selhání (CHSS) v době propuštění z hospitalizace pro kardiální dekompenzaci a nakolik mohly ovlivnit prognózu pacientů. Metodika: Celkem bylo sledováno 4097 pacientů (průměrný věk 70,7 let, 60,2 % mužů) hospitalizovaných v letech 2010-2020 pro kardiální dekompenzaci. Vitální stav byl zjištěn na základě registrů ÚZIS, ostatní okolnosti z nemocničního informačního systému. Výsledky: Preskripce betablokátorů (BB) činila 77,5 % (resp. jen 60,8 % pokud budeme počítat výhradně BB s důkazem u CHSS), blokátorů systému renin‐angiotenzin (RAS) 79 % a antagonistů mineralokortikoidního receptoru (MRA) 45,3 %. Takřka 87 % bylo v době propuštění léčeno furosemidem, ale jen asi 53 % pacientů s CHSS ischemické etiologie užívalo statin. Nejvyšší cílovou dávku BB mělo doporučenu ≈ 11 %, RAS blokátorů ≈ 24 %, zatímco MRA ≈ 12 % pacientů. U pacientů s konkomitantní renální insuficiencí byla preskripce BB a MRA obecně méně častá a se signifikantně nižším dávkováním, u RAS blokátoru tomu bylo naopak (jakkoliv statisticky nevýznamně). U pacientů s EF ≤ 40 % byla preskripce BB a RAS blokátorů častější, ale s významně nižším dávkováním. Naopak MRA byly doporučeny u těchto pacientů jak častěji, tak i ve vyšších dávkách. Z hlediska mortalitního rizika vykazovali pacienti léčení jen redukovanou dávkou RAS blokátorů asi o 77 % vyšší riziko úmrtí do 1 roku (resp. o 42 % v případě úmrtí do 5 let). Významný vztah byl nalezen rovněž mezi mortalitou a doporučenou dávkou furosemidu. Závěry: Preskripce i dávkování základní farmakoterapie zdaleka nedosahují svého optima a v případě RAS blokátorů toto má zřejmě vliv i na prognózu pacientů.
Background: We analyzed the prescription and dosage of essential pharmacotherapy in chronic heart failure (HF) at the time of discharge from the hospitalization for cardiac decompensation and how it may have influenced the prognosis of the patients. Methods: We followed 4097 patients [mean age 70.7, 60.2% males] hospitalized for HF between 2010 and 2020. The vital status we ascertained from the population registry, other circumstances from the hospital information system. Results: The prescription of beta-blockers (BB) was 77.5% (or only 60.8% of BB with evidence in HF), 79% of renin-angiotensin system (RAS) blockers, and 45.3% of mineralocorticoid receptor antagonists (MRA). Almost 87% of patients were treated with furosemide at the time of discharge, while only ≈53% of patients with ischemic etiology of HF took a statin. The highest target dose of BB was recommended in ≈11% of patients, RAS blockers in ≈ 24%, and MRA in ≈ 12% of patients. In patients with concomitant renal insufficiency, the prescription of BB and MRA was generally less frequent and on a significantly lower dosage. In contrast, the opposite was true for the RAS blocker (however statistically insignificant). In patients with EF ≤ 40%, the prescription of BB and RAS blockers were more frequent but in a significantly lower dosage. On the contrary, MRAs were recommended in these patients more often and in higher doses. In terms of mortality risk, patients treated only with a reduced dose of RAS blockers showed a 77% higher risk of death within one year (or 42% within five years). A significant relationship was also found between mortality and the recommended dose of furosemide. Conclusions: The prescription and dosage of essential pharmacotherapy are far from optimal, and in the case of RAS blockers, this affected the patient's prognosis as well.
- MeSH
- analýza dat MeSH
- chronická nemoc MeSH
- farmakoterapie metody MeSH
- hospitalizace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- srdeční selhání * farmakoterapie mortalita MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Jedním z deklarovaných cílů, které si předsevzala Česká kardiologická společnost již v roce 2019, bylo snížit do 10 let kardiovaskulární mortalitu o 5 % a incidenci hospitalizací pro komplikace již manifestovaných kardiovaskulárních chorob o 10 %. Abychom dosáhli tohoto ambiciózního cíle (a polovina času nám již vlastně uběhla), musíme v první řadě zlepšit účinnost léčebných opatření, která již máme v současné době k dispozici. K tomu je ale nezbytné překonat určitou terapeutickou inercii, přetrvávající na straně lékařů, a samozřejmě i non-adherenci k doporučené léčbě na straně pacientů.
One of the declared objectives set by the Czech Cardiology Society in 2019 was to reduce cardiovascular mortality by 5% and the incidence of hospitalizations for complications of already manifested cardiovascular diseases by 10% over the next ten years. In order to achieve this ambitious goal (and we are already halfway done), we must improve the effectiveness of the already available treatment measures. To do this, however, overcoming a certain therapeutic inertia that persists on the part of physicians and the non-adherence to the recommended treatment on the part of patients is necessary.
