IMPORTANCE: Staphylococcus aureus surgical site infections (SSIs) and bloodstream infections (BSIs) are important complications of surgical procedures for which prevention remains suboptimal. Contemporary data on the incidence of and etiologic factors for these infections are needed to support the development of improved preventive strategies. OBJECTIVES: To assess the occurrence of postoperative S aureus SSIs and BSIs and quantify its association with patient-related and contextual factors. DESIGN, SETTING, AND PARTICIPANTS: This multicenter cohort study assessed surgical patients at 33 hospitals in 10 European countries who were recruited between December 16, 2016, and September 30, 2019 (follow-up through December 30, 2019). Enrolled patients were actively followed up for up to 90 days after surgery to assess the occurrence of S aureus SSIs and BSIs. Data analysis was performed between November 20, 2020, and April 21, 2022. All patients were 18 years or older and had undergone 11 different types of surgical procedures. They were screened for S aureus colonization in the nose, throat, and perineum within 30 days before surgery (source population). Both S aureus carriers and noncarriers were subsequently enrolled in a 2:1 ratio. EXPOSURE: Preoperative S aureus colonization. MAIN OUTCOMES AND MEASURES: The main outcome was cumulative incidence of S aureus SSIs and BSIs estimated for the source population, using weighted incidence calculation. The independent association of candidate variables was estimated using multivariable Cox proportional hazards regression models. RESULTS: In total, 5004 patients (median [IQR] age, 66 [56-72] years; 2510 [50.2%] female) were enrolled in the study cohort; 3369 (67.3%) were S aureus carriers. One hundred patients developed S aureus SSIs or BSIs within 90 days after surgery. The weighted cumulative incidence of S aureus SSIs or BSIs was 2.55% (95% CI, 2.05%-3.12%) for carriers and 0.52% (95% CI, 0.22%-0.91%) for noncarriers. Preoperative S aureus colonization (adjusted hazard ratio [AHR], 4.38; 95% CI, 2.19-8.76), having nonremovable implants (AHR, 2.00; 95% CI, 1.15-3.49), undergoing mastectomy (AHR, 5.13; 95% CI, 1.87-14.08) or neurosurgery (AHR, 2.47; 95% CI, 1.09-5.61) (compared with orthopedic surgery), and body mass index (AHR, 1.05; 95% CI, 1.01-1.08 per unit increase) were independently associated with S aureus SSIs and BSIs. CONCLUSIONS AND RELEVANCE: In this cohort study of surgical patients, S aureus carriage was associated with an increased risk of developing S aureus SSIs and BSIs. Both modifiable and nonmodifiable etiologic factors were associated with this risk and should be addressed in those at increased S aureus SSI and BSI risk.

• MeSH
• infekce chirurgické rány prevence a kontrola   MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé MeSH
• mastektomie MeSH
• nádory prsu * komplikace   MeSH
• senioři MeSH
• stafylokokové infekce * prevence a kontrola   MeSH
• Staphylococcus aureus MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH

Úvod: Práce přináší přehled výskytu střelných poranění v mírových podmínkách v současnosti a jejím cílem je zhodnotit zásady jejich ošetřování. Metoda: Hodnotíme soubor 104 pacientů se střelným poraněním s průměrným věkem 38,7 roku (rozsah 18−71) a poměrem muži: ženy 84 (80,8 %): 20 (19,2 %). Hlava byla zasažena 7x (6,7 %), přičemž penetrující poranění nastalo pouze jednou (1,0 %). K zasažení krku došlo 3x (2,9 %). Hrudník byl poraněn 15x (14,4 %), penetrující poranění v této lokalitě bylo zaznamenáno 10x (9,6 %). Z nitrohrudních orgánů došlo v 5 případech k zasažení plíce a 1x srdce. Ke střelnému poranění břicha došlo 13x, z toho k penetraci do peritoneální dutiny 7x (6,7 %). Z nitrobřišních orgánů byla 5x zasažena střeva, 3x játra a 1x žlučník. Celkem 66x (63,5 %) došlo k poranění končetin, přičemž 19x bylo spojeno se vznikem fraktury. V 50 případech (48,1 %) se jednalo o napadení jinou osobou, 45 pacientů (43,3 %) se poranilo samo neúmyslně, u 5 pacientů (4,8 %) se jednalo o suicidální pokus a 4x (3,8 %) došlo k náhodnému postřelení jinou osobou. Použitou střelnou zbraní byla nejčastěji pistole 57x (54,8 %), 20x (19,2 %) vzduchová puška, 10x (9,6 %) puška, 2x (1,9 %) rozbuška a 1x (1,0 %) útočná puška. Ve 14 případech (13,5 %) se nepodařilo zjistit typ střelné zbraně. Výsledky: Chirurgické ošetření bylo indikováno ve všech případech, prvním krokem byl vždy důkladný výplach rány. Jednodobé chirurgické ošetření bylo provedeno ve 48 případech (46,2 %), ostatních 56 ran (53,8 %) si vyžádalo vícedobé léčení. Konzervativní terapie fraktur vzniklých v souvislosti se střelným poraněním byla indikována v 10 případech (9,6 %). Specializovaných chirurgických výkonů bylo provedeno celkem 30: 7 laparotomií, 5 torakotomií, 5 stabilizací zlomenin zevním fi xatérem, 4 amputace končetin, 2 nitrodřeňové osteosyntézy hřebem, 2 stabilizace zlomenin Kirchnerovými dráty, 2 cévní rekonstrukce, 1 kraniotomie a 1 sutura periferního nervu. Komplikace hojení nebyly časté: infekt v ráně byl pozorován 2x (1,9 %), 1x došlo k dehiscenci rány (1,0 %), 2x (1,9 %) se rozvinula osteomyelitida, 1x (1,0 %) pakloub a 1x (1,0 %) byla diagnostikována plicní embolie nezpůsobená projektilem, která nebyla fatální. Závěr: Důsledné debridement, fasciotomii a kompletní drenáž střelného kanálu indikujeme pouze u hlubokých střelných ran. Chirurgickou revizi dutiny břišní indikujeme u všech penetrujících střelných poranění břicha. Expektační přístup s chirurgickým ošetřením rány a hospitalizací je dovolen pouze u jednoznačně nepenetrujících břišních poranění. Komplikace hojení střelných ran v mírových podmínkách nebývají časté a jsou nejčastěji infekční.

Introduction: This work provides an overview of the incidence of gunshot wounds during peace conditions in a civilian population and aims to assess the principles of their treatment. Method: We evaluated a total of 104 patients with gunshot wounds with an average age of 38.7 years (range 18−71). 84 men (80.8%) and 20 women (19.2%) were involved. The head was affected 7 times (6.7%). Out of those, penetrating injury occurred only once (1.0%). The throat was hit three times (2.9%). The chest was injured 15 times (14.4%), penetrating injury at this site was observed in 10 cases (9.6%). In five cases the lungs were affected and the heart once. Gastric injury occurred 13 times, penetration into the peritoneal cavity occurred seven times (6.7%). The intestine was injured five times, the liver three times and the gall-bladder once. Limb injury was present in 66 (63.5%) cases and in 19 of those, the injury was associated with a fracture. In 50 cases (48.1%), the patient was attacked by another person. 45 patients (43.3%) injured themselves unintentionally, five patients (4.8%) were injured in a suicidal attempt and four (3.8%) were accidentally shot by someone else. The weapons used were: pistol in 57 (54.8%) cases, air rifle in 20 cases (19.2%), a rifle in 10 cases (9.6%), two patients (1.9%) were injured with a detonator and one (1.0%) with an assault rifle. In 14 cases (13.5%), the type of firearm used was not established. Results: Surgical treatment was indicated in all cases. The first step was always a thorough wound irrigation. Single surgical treatment was performed in 48 cases (46.2%) while the other 56 patients (53.8%) required multiple surgeries. Specialized surgical procedures were performed in a total of 30 cases: seven laparotomies, five thoracotomies, five fracture stabilizations using external fixator, four amputations of limbs, two intramedullary osteosyntheses, two stabilizations with the use of Kirchner wires, two vascular surgeries, one craniotomy and one suture of a peripheral nerve.Complications of healing were not frequent: wound infection was observed in two cases (1.9%), wound dehiscence in one case (1.0%), osteomyelitis in two cases (1.9%), nonunion of the fracture (1.0 %) occurred once and in one case (1.0%), pulmonary embolism was diagnosed which was not fatal.Conclusion: Consistent debridement, fasciotomy, and complete drainage of the wound are only indicated in deep gunshot wounds. A surgical revision of the abdominal cavity is indicated for all penetrating abdominal gunshot injuries. The watch-and-wait approach with surgical wound management and hospitalization is only allowed for unambiguously non-penetrating abdominal injuries. Complications of gunshot wound healing in civilian settings are not common and are most often infectious.

• MeSH
• antibiotická profylaxe MeSH
• debridement MeSH
• dospělí MeSH
• fasciotomie MeSH
• hojení ran MeSH
• laparotomie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• senioři MeSH
• střelné rány * etiologie   chirurgie   terapie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Úvod: Peritonitida patří mezi život ohrožující stavy zatížené vysokou mortalitou a morbiditou. Prognóza závisí na faktorech spojených s pacientem, charakterem onemocnění, použitými diagnostickými a terapeutickými metodami. Cílem práce bylo retrospektivně analyzovat soubor pacientů se sekundární peritonitidou, z tohoto souboru porovnat skupiny pacientů bez sterkorální peritonitidy a se sterkorální peritonitidou, stanovit hodnotu indexu prognostického systému MPI a zjistit, nakolik se shoduje s našimi výsledky. Metoda: Za období dvou let (2012–2013) byla analyzována data 124 pacientů operovaných s nálezem sekundární peritonitidy. Soubor byl rozdělen podle typu peritonitidy na skupinu A s jinou než sterkorální a skupinu B se sterkorální peritonitidou. Tyto skupiny byly dále porovnávány. Predikce mortality byla ověřena pomocí Mannheim Peritonitis Index (MPI). Výsledky: V celém souboru 124 operovaných pacientů bylo celkem 70 mužů a 54 žen. Průměrný věk pacientů byl 63 let, průměrná délka hospitalizace 18 dní, během hospitalizace zemřelo 18 pacientů (15 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 19, což odpovídá predikci mortality 18 %. Ve skupině A 68 pacientů bez sterkorální peritonitidy byl průměrný věk 59 let, průměrná délka hospitalizace 12 dní. Z této skupiny zemřeli během hospitalizace 2 pacienti (3 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 9, což odpovídá predikci mortality 9 %. Ve skupině B 56 pacientů se sterkorální peritonitidou byl průměrný věk 67 let, průměrná délka hospitalizace 25 dní. Z této skupiny během hospitalizace zemřelo 16 pacientů (29 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 29, což odpovídá predikci mortality 31 % pro tuto skupinu pacientů. Závěr: Z porovnání obou skupin vyplývá, že u skupiny bez sterkorální peritonitidy je podstatně nižší mortalita, menší počet komplikací a kratší délka hospitalizace než u skupiny se sterkorální peritonitidou. K predikci mortality u peritonitidy lze použít základních klinických dat, stejně jako sofistikovaných skórovacích systémů. V naší studii se osvědčil jednoduchý skórovací systém Mannheim Peritonitis Index.

Introduction: Peritonitis is a life-threatening disease with high mortality and morbidity. The prognosis depends on patient factors, the nature of the disease, and on diagnostic and therapeutic methods. The goal of our study was to perform a retrospective analysis of a group of patients with secondary peritonitis and to compare patients with non-stercoral peritonitis and those with stercoral peritonitis, and finally, to determine the prognostic value of the MPI prognostic index. Methods: We analysed 124 patients who had undergone surgery for secondary peritonitis during the years 2012–2013. We divided the patients into two groups. Group A comprised patients with non-stercoral peritonitis and group B consisted of patients with stercoral peritonitis. We compared the two groups and predicted the peritonitis outcome using the Mannheim Peritonitis Index (MPI). Results: The complete sample of 124 patients consisted of 70 men and 54 women. The average age of the patients was 63 years and the average length of hospitalization was 18 days. In total, 18 patients (15%) died during their hospitalization. The average MPI score was 19, which correlates to an 18% mortality rate prediction. In group A, which consisted of 68 patients with non-stercoral peritonitis, the average age was 59 years and the average length of hospitalization was 12 days. Two patients (3%) from this group died during hospitalization. The average MPI score was 9, which correlates to a 9% mortality rate prediction. In group B, which consisted of 56 patients with stercoral peritonitis, the average age was 67 years and the average length of hospitalization was 25 days. 16 patients (29%) from this group died during hospitalization. The average MPI score was 29, which correlates to a 31% mortality rate prediction. Conclusions: The outcome of our comparison between the two groups is that group A with non-stercoral peritonitis had a significantly lower mortality, lower number of complications and a shorter length of hospitalization. Both basic clinical data and sophisticated scoring systems can be used for mortality prediction in peritonitis. The Mannheim Peritonitis Index, a simple scoring system, proved to be useful in our study.

• MeSH
• chirurgie operační využití   MeSH
• hospitalizace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• peritonitida * etiologie   chirurgie   mortalita   terapie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prognóza MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Úvod: Tekutinová terapie je neoddělitelnou součástí léčby nemocných v perioperačním období. Současným trendem je odklon od agresivní perioperační volumoterapie směrem k restriktivním postupům. Cílem práce je ověřit, zda restrikce tekutin v perioperačním období vede ke snížení pooperační morbidity a zkrácení délky hospitalizace v sestavě pacientů po nízké resekci rekta. Materiál a metodika: Do retrospektivní studie bylo zařazeno 89 pacientů po nízké resekci rekta. Pacienti byli rozděleni v rámci peroperační volumoterapie mediánem 14,9 ml/kg/hod na soubor A (7,4–14,7 ml/kg/hod), soubor B (14,9–36,8 ml/kg/hod) a v rámci volumoterapie v den operace mediánem 3,3 ml/kg/hod na soubor C (2,0–3,3 ml/kg/hod), soubor D (3,3–6,9 ml/kg/hod). U všech pacientů byly retrospektivně sledovány kardiopulmonální komplikace, chirurgické komplikace (ranné komplikace, anastomotický leak), obnova funkce gastrointestinálního traktu (gastroparéza, paralytický ileus), laboratorní zánětlivé markery (leukocyty, CRP) a délka hospitalizace. Výsledky: Perioperační restrikce tekutin vedla ke statisticky významnému snížení rizika pleurálního výpotku a anastomotického leaku v sestavě pacientů po nízké resekci rekta. Incidence anastomotického leaku v celém souboru byla 9,0 %. Dalším významným rizikovým faktorem pro vznik anastomotického leaku byla neoadjuvantní léčba (15,9 % vs. 2,2 %, p=0,03). Závěr: Restrikce tekutin v perioperačním období u pacientů po nízké resekci rekta vede ke snížení pooperační morbidity, délka hospitalizace zůstává nezměna. Klíčová slova: volumoterapie − perioperační péče − restrikce tekutin − nízká resekce rekta − anastomotický leak

Introduction: Fluid therapy is a fundamental component of surgical care. Recent data regarding fluid restriction has shown an association with improved outcomes. The aim of this study is to determine whether the use of restrictive approaches in perioperative fluid administration improves patient outcomes following low anterior resection. Material and methods: 89 patients undergoing low anterior resection included in this study were divided by the median 14.9 mL/kg/h into group A (7.4–14.7 mL/kg/h) and group B (14.9–36.8 mL/kg/h) within intraoperative fluid administration, and by the median 3.3 mL/kg/h into group C (2.0–3.3 mL/kg/h) and group D (3.3–6.9 mL/kg/h) for fluid administration on the day of surgery. The main outcomes measured were cardiac and pulmonary complications, the incidence of anastomotic leak and wound infections, gastrointestinal function recovery, laboratory inflammatory markers and the length of hospital stay. Results: The restricted perioperative fluid regimen significantly reduced the risk of pleural effusion and anastomotic leak in patients after low anterior resection. The overall incidence of anastomotic leak was 9.0%. Another significant risk factor for anastomotic leak was neoadjuvant radiochemotherapy (15.9% vs. 2.2%, p=0.03). Conclusion: The restricted perioperative fluid regimen reduces postoperative morbidity in patients after low anterior resection. Hospital stay remains unchanged. Key words: fluid therapy − perioperative management − fluid restriction − low anterior resection − anastomotic leak

• Klíčová slova
• volumoterapie,
• MeSH
• anastomóza chirurgická MeSH
• délka pobytu statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádory rekta chirurgie   MeSH
• neoadjuvantní terapie MeSH
• netěsnost anastomózy epidemiologie   MeSH
• perioperační péče * metody   MeSH
• pleurální výpotek epidemiologie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• rektum * chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři MeSH
• tekutinová terapie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: Šetrná disekce a dokonalá hemostáza jsou důležitým aspektem totální tyreoidektomie. Standardně se používá monopolární koagulace a podvazy cév, alternativně koagulace bipolární pinzetou. Cílem práce je posoudit, zda kompletní hemostáza bipolární pinzetou bez užití ligatur je k ošetření krvácení bezpečnější a vhodnější než monopolární elektrokoagulace a ligace cév během totální tyreoidektomie. Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno 118 pacientů s onemocněním štítné žlázy, kteří podstoupili totální tyreoidektomii. U 82 pacientů byla použita monopolární elektrokoagulace, u 36 pacientů bipolární pinzeta. U všech pacientů byl prospektivně sledován výskyt pooperačních komplikací spojených s totální tyreoidektomií (pooperační krvácení, obrna zvratného nervu, porucha funkce příštítných tělísek). Doba sledování (operace – poslední kontrola) činila 6 měsíců. Výsledky: Výsledky práce potvrdily u totální tyreoidektomie srovnatelnou bezpečnost užití bipolární pinzety a monopolární elektrokoagulace. Mezi oběma soubory pacientů nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v incidenci jednolivých pooperačních komplikací. Incidence pooperačních komplikací byla v celém souboru srovnatelá s incidencí udávanou v literatuře. Závěr: Použitím bipolární pinzety při totální tyreoidektomii lze dosáhnout stejně efektivní hemostázy jako při koagulaci monopolární pinzetou a podvazy, bez zvýšení rizika ostatních operaci specifických komplikací (obrna zvratného nervu, porucha funkce příštítných tělísek). Výskyt pooperačních komplikací závisí zejména na zkušeností operatéra, charakteru onemocnění štítné žlázy a povahy a rozsahu vlastního chirurgického výkonu.

Introduction: This study analyzes the impact of coagulation instrument devices used during thyroid gland removal in which careful dissection and perfect haemostasis represent very important aspects. Standard electrocautery is compared to the use of bipolar forceps. The aim is to determine whether the use of different modes of coagulation is the key to the frequency and severity of postoperative complications following total thyroidectomy. Material and methods: This study included 82 patients undergoing total thyroidectomy with haemostasis by conventional suture ligation technique combined with monopolar electrocauterization and 36 patients undergoing total thyroidectomy with complete haemostasis by bipolar forceps. The main outcomes measured were postoperative bleeding, recurrent laryngeal nerve palsy and post-thyroidectomy hypocalcaemia and hypoparathyroidism. Patients were followed up for 6 months. Results: The results of our study showed that the use of bipolar forceps for vessel ligation in thyroid surgery is as safe and effective as the use of monopolar electrocautery and ligatures. Statistical analysis showed no significant differences in the rate of the individual postoperative complications between the two cohorts. Complication rates in the entire cohort were comparable with data reported in the literature. Conclusion: Both approaches are safe and reliable and both represent valid options. The choice might depend on the surgeon’s preferences and experience, the nature of the thyroid condition and the nature and extent of the surgical procedure.

• MeSH
• biochemická analýza krve MeSH
• cévy MeSH
• chirurgické nástroje MeSH
• dospělí MeSH
• elektrokoagulace * MeSH
• hemostáza chirurgická * metody   MeSH
• laryngoskopie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mediastinální struma MeSH
• nemoci štítné žlázy * chirurgie   MeSH
• nervus laryngeus recurrens patofyziologie   MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• předoperační péče MeSH
• prospektivní studie MeSH
• reoperace MeSH
• senioři MeSH
• tyreoidektomie * metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Úvod: V článku je podána charakteristika anaplastického karcinomu, jeho biologické vlastnosti, incidence, možnosti terapeutického ovlivnění. Materiál a metodika: Autoři prezentují soubor pacientů s anaplastickým karcinomem štítné žlázy (ATC) operovaných na chirurgické klinice za posledních 5 let. Výsledky: Sledován je osud všech pacientů s histologicky ověřeným anaplastickým karcinomem, je hodnocena délka přežívání. S ohledem na malý soubor pacientů bez dalšího statistického zpracování. Závěr: Zhodnocena je úloha chirurga v léčbě anaplastického karcinomu a nutnost multimodálního způsobu léčby.

Introduction: The characteristics of anaplastic carcinoma, its biological properties, incidence and possibilities of therapeutic influence are described in the article. Material and methods: The authors present a cohort of patients with anaplastic carcinoma of the thyroid gland (ATC) who were operated on at the Department of Surgery during the last 5 years. Results: The destiny of all the patients with histologically confirmed anaplastic carcinoma is followed, the survival period is evaluated. With regard to the small patient cohort there was no further statistical processing. Conclusion: The role of the surgeon in the treatment of anaplastic carcinoma as well as the necessity of the multimodal way of treatment is evaluated.

• Klíčová slova
• anaplastický karcinom štítné žlázypřežití,
• MeSH
• analýza přežití MeSH
• financování organizované MeSH
• karcinom * epidemiologie   chirurgie   mortalita   MeSH
• lidé MeSH
• nádory štítné žlázy * epidemiologie   chirurgie   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Autobusy Škoda 706 RTO měly povedenou konstrukci, na svoji dobu velice líbivý design a dodnes jsou jejich ladné křivky zdrojem obdivu. Vyráběly se ve velkém množství nejen v tuzemsku, ale licenčně také v sousedním Polsku. Kniha se zabývá jak tuzemskými typy RTO, tak neméně zajímavými polskými modely, stejně jako projekty, které vznikly pouze jako prototypy. Příkladem může být kloubová verze RTO-K. Kniha je tak určená nejen bývalým řidičům, kteří si mohou při čtení nebo listování zavzpomínat na čas, pracovně spojený s těmito vozidly, ale i pro všechny, koho autobusy zajímají, bez rozdílu věku a rozsahu znalosti problematiky.

Publikace se věnuje legendárnímu nákladnímu automobilu Tatra 111, jeho konstrukci, použití, typovým odvozeninám, nástavbám i zajímavým užitím jeho částí v jiných vozidlech. Tatra 111 se používala ve velké míře v armádě, zpočátku v německé, potom československé. Jako velký dříč se uplatnila i v civilním sektoru.

Publikace je věnovaná prvnímu novému typu autobusu, který se sériově vyráběl v poválečném Československu. Byl to model Škoda 706 RO a jeho produkce mohla začít v roce 1946 jenom díky tajnému vývoji prováděném v mladoboleslavské Škodovce. Autobusy RO měly prvenství také v bezkapotovém řešení karoserie a v knize se představují v různých provedeních i v málo známých variantách, to souvisí především s exportními modely.