- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- obsedantně kompulzivní porucha * diagnóza farmakoterapie terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- rozhovory MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Panická porucha negativně ovlivňuje kvalitu života pacienta. Poruchu charakterizují somatické projevy masivní úzkosti. Ty se úzce spojují s autonomním nervovým systémem (ANS), který ovlivňuje reakce těla na vnější i vnitřní podněty. Cílem článku je zmapovat propojení panické poruchy a autonomního nervového systému a možnosti terapeutického zásahu. Zdroje pro tento souborný článek byly čerpány z databází PubMed a Web of Science, vydaných mezi lety 1991 až 2022. Další informace byly získány ze zdrojů článků použitých v primárním výběru. Výrazné somatické symptomy a zejména kardiovaskulární symptomy jsou charakteristické rysy panických záchvatů. Ukazuje se, že u pacientů s panickou poruchou se může projevovat autonomní dysfunkce a snížená variabilita srdeční frekvence (HRV). Intenzivní míra úzkosti a celkový arousal vedou k redukci tonu nervus vagus a zvýšení aktivity sympatiku, což způsobuje celkové snížení HRV, ve srovnání s kontrolními skupinami. Hodnocení dopadu léčby panické poruchy na HRV vyžaduje další studie. Předběžně se zdá, že antidepresiva snižují HRV nebo mají zanedbatelný vliv, a naopak po úspěšné kognitivně‐behaviorální terapii (KBT) dochází ke zlepšení regulace neuro‐kardiální kontroly hodnocené HRV. U pacientů s panickou poruchou dochází k narušení funkce autonomního nervového systému. Do regulace ANS může příznivě zasáhnout úspěšně léčba pomocí KBT. Další výzkum je potřebný ke zhodnocení účinnosti biofeedbacku, aerobního cvičení a psychofarmak.
Panic disorder negatively affects the patient's quality of life. Somatic manifestations of massive anxiety characterize the disorder. These are closely related to the autonomic nervous system (ANS), which influences the body's responses to external and internal stimuli. The article aims to map the connection between panic disorder and the autonomic nervous system and the possibilities of therapeutic intervention. Sources for this review article were drawn from the PubMed and Web of Science databases, published between 1991 and 2022. Additional information was obtained from the sources of the articles used in the primary selection. Marked somatic and cardiovascular symptoms are characteristic features of panic attacks. Patients with panic disorder may exhibit autonomic dysfunction and reduced heart rate variability (HRV). Intense anxiety and general arousal levels reduce vagus nerve tone and increase sympathetic activity, causing an overall decrease in HRV compared to control groups. Evaluation of the impact of panic disorder treatment on HRV requires further studies. Preliminarily, it seems that antidepressants reduce HRV or have a negligible effect, and on the contrary, after successful cognitive-behavioural therapy, there is an improvement in the regulation of neuro-cardiac control assessed by HRV. In patients with panic disorder, the function of the autonomic nervous system is impaired. Successful treatment with CBT can have a beneficial effect on the regulation of the ANS. Further research is needed to evaluate the effectiveness of biofeedback, aerobic exercise, and psychotropic drugs.
- MeSH
- autonomní nervový systém * fyziologie patologie MeSH
- kognitivně behaviorální terapie MeSH
- lidé MeSH
- panická porucha * patofyziologie terapie MeSH
- srdeční frekvence MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Nepříznivé zkušenosti v dětství (Adverse childhood experiences, ACEs) jsou heterogenní skupinou negativních zážitků, jako jsou například týrání, zanedbávání nebo zneužívání dítěte, šikana, smrt některého z rodičů nebo domácí násilí. Napříč odbornou i laickou veřejností panuje obecná shoda v tom, že tyto jevy mohou mít negativní dopady na psychické zdraví jedince a přispívat ke vzniku řady psychiatrických poruch. Cílem tohoto výzkumu je prozkoumat vztah pěti konkrétních nepříznivých zkušeností v dětství (tělesné týrání a zanedbávání, emocionální týrání a zanedbávání, sexuální zneužívání) a závažnosti obsedantně kompulzivní poruchy (OCD) a narušení fungování v základních životních rolích u pacientů s touto poruchou. Metoda: Šedesát čtyři pacientů absolvovalo šestitýdenní psychoterapeutický pobyt na Klinice psychiatrie Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc v období od října 2019 do března 2022. Účastníci vyplnili sebeposuzovací dotazníky CTQ, Y‐BOCS, BAI, BDI‐II, DES, SDS a CGI. Zaškolený pracovník hodnotil stav rozhovorem MINI a škálou HAM‐A. Data byla zpracována za použití Shapiro‐Wilkova testu a Pearsonova nebo Spearmanova korelačního koeficientu. Výsledky: Nepříznivé zkušenosti v dětství souvisí s dřívějším rozvojem OCD, nekorelují však se závažností obsesí a kompulzí. Dětské adverzity, zejména pak emocionální týrání a zanedbávání, pozitivně korelují s příznaky úzkosti a deprese, přítomností celkové i patologické disociace a narušením života v oblasti sociálních vztahů. Závěry: Předběžné výsledky naší studie naznačují, že ACE hrají významnou roli v pravděpodobnosti rozvoje poruchy - buď jako její přímý spouštěč, nebo jako faktor zvyšující zranitelnost jedince. Reflexe a zpracování nepříznivých dětských zkušeností a jejich potenciální důsledky by měly být součástí rutinní léčby.
Introduction: Adverse childhood experiences (ACEs) are a heterogeneous group of negative events such as child abuse, neglect or bullying, death of a parent or domestic violence. There is a consensus across mental health professionals and the public that these phenomena can harm an individual's mental health and contribute to the development of many psychiatric disorders. This research aims to explore the relationship between five specific childhood adversities (physical abuse and neglect, emotional abuse and neglect, and sexual abuse) and the severity of the obsessive-compulsive disorder (OCD) and related disability. Method: Sixty-four patients completed a six-week inpatient treatment at the Department of Psychiatry of the Palacky University and University Hospital Olomouc from October 2019 to March 2022. The participants filled in self-report questionnaires CTQ, Y-BOCS, BAI, BDI-II, DES, SDS, CGI. A trainer evaluator scored MINI and HAM-A. Data were processed using the Shapiro-Wilk test and the Pearson's or Spearman's correlation coefficient. Results: Aversive childhood experiences relate to an earlier development of OCD but do not correlate with the severity of obsessions and compulsions. Childhood adversities, especially emotional abuse and neglect, positively correlate with anxiety and depressive symptoms, the presence of general and pathological dissociation, and the disability in social life. Conclusions: Preliminary results from our study suggest that ACEs play a significant role in developing OCD- either as a direct trigger or a contributing factor increasing an individual's vulnerability. The adverse childhood experiences and their potential effects should be reflected and addressed in the routine care.
- MeSH
- dospělí traumatizovaní v dětství psychologie MeSH
- dospělí MeSH
- duševně nemocní MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- nepříznivé zkušenosti z dětství * psychologie MeSH
- obsedantně kompulzivní porucha * diagnóza etiologie MeSH
- precipitační faktory MeSH
- senioři MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- zneužívané dítě psychologie MeSH
- zpráva o sobě MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Až 25 % pacientů se schizofrenií zaznamená v průběhu života některý z obsedantně kompulzivních symptomů (OCs). Přibližně 12 % pacientů naplňuje diagnostická kritéria pro obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD). Společný výskyt schizofrenie a příznaků OCD je tedy častý. V poslední době se zájem o tuto problematiku výrazně zvýšil. Důvodem je mimo jiné zjištění, že léčba antipsychotiky druhé generace, zejména klozapinem, může vést ke vzniku nebo zhoršení OCs. Cílem naší práce bylo předložit přehled výzkumných zjištění o vztahu mezi komorbidní obsedantně kompulzivní poruchou a závažností a léčebnými výsledky schizofrenního onemocnění. Metoda: Publikace byly identifikovány v databázích Medline a Web of Science pomocí zadání klíčových slov "schizophrenia" a "obsessive-compulsive disorder". Další relevantní zdroje informací byly získány z citovaných prací u významných článků. Výsledky: OCs nebo plně rozvinutá OCD u pacientů se schizofrenií jsou spojeny s celkově závažnější psychopatologií a horšími výsledky léčby. Pacienti s touto komorbiditou vykazují výraznější neurokognitivní deficit, vyšší míru úzkosti a depresivity a zvýšené riziko suicidia. Významně oslabenější je i jejich schopnost zapojení do společenského života a profesní uplatnění. Důsledkem jsou horší subjektivní vnímání příznaků poruchy, neuspokojivější výsledky léčby a zvýšené náklady na zdravotní péči. Závěr: V klinické praxi je potřeba sledovat, zda se u pacientů se schizofrenií rozvíjí komorbidní OCs. Vznik OCs je možný kdykoliv v průběhu schizofrenního onemocnění. Včasné rozpoznání a léčba této komorbidity snižují utrpení pacienta, pozitivně ovlivňují průběh a celkový výsledek léčby.
Introduction: Up to 25 % of patients with schizophrenia suffer from obsessive-compulsive symptoms (OCs), and about 12% fulfil the diagnostic criteria of obsessive-compulsive disorder (OCD). Recently, the interest in this issue has significantly increased, probably due to the finding that second-generation antipsychotics, especially clozapine, might induce or aggravate OCs. Our study aimed to describe the research findings concerning the connection between comorbid OCs and the severity and course of schizophrenia. Method: The articles were identified by the keywords "schizophrenia comorbidity" and "obsessive compulsive disorder", using the Medline and Web of Science databases. Additional information was obtained by searching the references of relevant articles. Results: Obsessive-compulsive symptoms or fully expressed obsessive-compulsive disorder leads to more severe overall psychopathology and worse treatment outcomes in patients without this symptomatology. The comorbidity is accompanied by more severe increased neurocognitive impairment, high levels of anxiety, depression, and suicidality, larger social and vocational disability, and greater social and health service utilization. Conclusion: schizophrenia patients should be carefully monitored for OCs in clinical practice. The development of these symptoms may occur during disease, and early recognition and targeted treatment of this comorbidity reduce the patient ́s distress and positively affect the course of the disorder and overall treatment outcomes.
Mezi důležité faktory, které se mohou významně podílet na emoční regulaci v dospělosti, patří i typ citové vazby. Nepříznivé zážitky z dětství s primárními pečovateli tvoří problematický základ interních pracovních modelů pro následné vztahy a přispívají k rozvoji maladaptivních mezilidských vztahů, charakteristických pro pacienty s hraniční poruchou osobnosti. Nejistě připoutaní jedinci mají nízkou schopnost identifikovat a porozumět emocionálním stavům, což vede ke zvýšení rizika afektivní lability. Tato raná zkušenost má významnou roli při doplňování narativních schopností a pro budování emocionálního porozumění. Pomáhá to správně rozumět svým duševním stavům, mluvit o vlastních emocích i dobře rozumět emocím ostatních lidí. V intimních vztazích jedinců s hraniční poruchou osobnosti se častěji vyskytuje zvýšené nepřátelství a závislost, podložené nejistou vazbou. Častý je strach z odloučení a opuštění, na známky nezájmu nebo odmítnutí reagují emoční nestabilitou, panikou, hněvem, sebepoškozováním či impulzivními činy. Pacienti s HPO často rozvíjejí nepřátelsky závislý vztah s partnerem, když partnera trestají a současně jej potřebují. Vazba ovlivňuje rychlost a kvalitu léčby HPO. U jedinců s jistou/bezpečnou vazbou dojde ke zlepšení rychleji než u jedinců s vazbou nejistou. Částečně to může být způsobeno i možností navázání jistějšího vztahu se samotným terapeutem. Terapie poskytovaná pacientům s HPO by měla brát v úvahu i typ vztahové vazby vyskytující se u pacienta, jelikož ta může být pro terapeuta návodem k určení správného přístupu k pacientovi.
One of the essential factors that can significantly contribute to emotional regulation in adulthood is emotional attachment. Adverse childhood experiences with primary caregivers form a problematic basis for internal working models for subsequent relationships and develop maladaptive interpersonal relationships, characteristic of patients with a borderline personality disorder. Insecure individuals cannot identify and understand emotional states, leading to an increased risk of affective lability. This early experience plays an essential role in supplementing narrative abilities and building emotional understanding. It helps to understand own mental states correctly, talk about own emotions, and understand other people's emotions well. In the intimate relationships of individuals with borderline personality disorder, increased hostility and dependence are more common based on insecure attachment. Fear of separation and abandonment is common; they react to signs of disinterest or rejection by emotional instability, panic, anger, self-harm or impulsive actions. Borderline personality patients often develop a hostile relationship with their partner when they punish and need their partner. Attachment affects the speed and quality of the treatment. Individuals with a secure attachment will improve faster than individuals with an anxious attachment. This may be partly due to the possibility of establishing a more secure relationship with the therapist himself. Therapy provided to patients with borderline personality disorder should also consider the type of relationship that occurs in the patient, as this can guide the therapist to determine the correct approach to the patient.
- MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- duševně nemocní MeSH
- hraniční porucha osobnosti * psychologie terapie MeSH
- interpersonální vztahy MeSH
- lidé MeSH
- připoutání k objektu MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Pseudodemence, jako jeden ze subtypů tranzientních či reverzibilních demencí, je stav charakterizovaný přechodným významným snížením poznávacích schopností. Přehledový článek shrnuje dostupné zdroje zabývající se psychopatologií, etiologií a etiopatogenezí pseudodemence. Klinický význam pseudodemence spočívá v jejím potenciálu vytvářet "dojem hlubšího kognitivního deficitu", než je skutečný stav výkonových kognitivních funkcí. Pacienti nemají potíže s vybavitelností jednotlivých poznatků při cíleném dotazování, ale selhávají v jejich systemizaci a propojování do souvislostí, a to vede ke snížené kognitivní variabilitě nebo k narušení schopnosti tvorby úsudku. V literatuře se objevuje pojem pseudodemence především u depresivní poruchy a u disociativních poruch. Podobnost příznaků demence a pseudodemence někdy vede ke stanovení nesprávné diagnózy a tím podávání léků, které u deprese neúčinkují. Zatímco u demence jsou na místě kognitiva, u depresivní pseudodemence je hlavním přístupem podávání antidepresiv, elektrokonvulze nebo jejich kombinace. Samotná administrace účinné léčby deprese antidepresivy tedy může významně pomoci při rozlišení mezi pseudodemencí a demencí. U disociativní amnézie dominuje ztráta paměti obvykle na důležité nedávné události. Jde o poruchu epizodické paměti, kde chybí schopnost vybavit si vzpomínky na konkrétní události, nikoli na získané dovednosti či znalosti. Počátek i ukončení bývají náhlé. Končí zpravidla plným uzdravením. U některých pacientů však nedochází k rozpomenutí ani po letech. Ganserův syndrom je charakterizován regresivním chováním a "přibližnými odpověďmi". Objevuje se především u vězňů ve vyšetřovací vazbě. Poruchy paměti jsou obvykle doprovázeny dalšími disociativními příznaky. Prognosticky lze hodnotit syndrom pseudodemence ve dvou alternativách - jako prodrom typické demence a jako sekundární důsledek jiné psychopatologie nebo jiného patofyziologického procesu.
Pseudodementia, as one of the subtypes of transient or reversible dementias, is a condition characterized by a significant transient reduction in cognition. The review article summarizes the available resources dealing with the psychopathology, etiology and etiopathogenesis of pseudodementia. The clinical significance of pseudodementia lies in its potential to create an "impression of a deeper cognitive deficit" than the actual state of cognitive performance functions. Patients do not have difficulty equipping individual knowledge in targeted questioning but fail to systematize it and connect it in context, leading to reduced cognitive variability or impaired judgment. In the literature, the concept of pseudodementia appears mainly in depressive disorders and dissociative disorders. The similarity of dementia and pseudodementia symptoms sometimes leads to misdiagnosis and thus the administration of drugs that do not work in depression. While cognition is in place in dementia, antidepressants, electroconvulsive therapy, or a combination thereof are the primary approach in depressive pseudodementia. Thus, effective antidepressant treatment for depression alone can significantly help distinguish between pseudodementia and dementia. In dissociative amnesia, memory loss usually dominates critical recent events. It is an episodic memory disorder that cannot recall specific events, not acquired skills or knowledge. The beginning and the end are sudden. It usually ends in full recovery. However, some patients do not remember after years. Ganser syndrome is characterized by regressive behaviour and "approximate responses." It occurs mainly in prisoners in pre-trial detention. Other dissociative symptoms usually accompany memory disorders. Pseudodementia syndrome can be evaluated prognostically in two alternatives - as a prodrome of typical dementia and a secondary consequence of another psychopathology or other pathophysiological process.
Mobbing je opakující se neadekvátní chování skupiny proti jednotlivci. Toto chování může nabývat forem verbální agrese, jako jsou urážky, hrozby, jednostranné pomluvy, obtěžování nebo vylučování ze společnosti, a někdy také fyzické agrese. Pro mobbing je charakteristický nepoměr sil aktérů, přičemž oběť je nejčastěji ve výrazně slabší pozici. Často se jedná o podřízeného, ale výjimkou není ani šikana nadřízeného ze strany podřízených osob. V neformální hierarchii skupiny se šikanované osoby zpravidla nachází na okraji, bývají tzv. "černými ovcemi". Podstatou mobbingu je znehodnocení jedince po stránce psychické i fyzické. Toto chování se pak může odrážet na spokojenosti v zaměstnání a být spojeno se syndromem vyhoření. Dalšími důsledky jsou horší tělesné i duševní zdraví oběti, včetně vyšší incidence kardiovaskulárních onemocnění a rizik rozvoje psychických poruch, především adaptační poruchy, poruch nálady nebo dalších úzkostných poruch. Byla také pozorována vyšší incidence úzkostných poruch a poruch nálady v rané dospělosti u osob šikanovaných v mladším věku. Naopak z hlediska pachatele může být mobbing spojen se specifickými osobnostními charakteristikami, diagnózou poruchy osobnosti, impulzivitou a sebevědomým vystupováním a nižší schopností sebereflexe a decentralizace.
Mobbing is the recurring inadequate behavior of a group against an individual. This behavior can take the form of verbal aggression such as insults, threats, unilateral slander, harassment or exclusion from society, and sometimes physical aggression. Mobbing is characterized by a disproportionate force of actors, with the victim most often in a significantly weaker position. It is often a subordinate, but the bullying of a superior by subordinates is no exception. In the informal hierarchy of the group, bullied people are usually on the margins, they tend to be so-called "black sheep". The essence of mobbing is the mental and physical degradation of an individual. This behavior can then affect job satisfaction and be associated with burnout. Other consequences are the victim's poorer physical and mental health, including a higher incidence of cardiovascular disease and the risk of developing mental disorders, especially adaptation disorders, mood disorders or other anxiety disorders. A higher incidence of anxiety and mood disorders in early adulthood has also been observed in those bullied at a younger age. Conversely, from the offender's point of view, mobbing may be associated with specific personality characteristics, diagnosis of personality disorder, impulsivity and self-confidence, and a lower ability to self-reflect and decentre.
- Klíčová slova
- mobbing,
- MeSH
- agrese psychologie MeSH
- interpersonální vztahy MeSH
- konflikt (psychologie) MeSH
- lidé MeSH
- pracoviště * psychologie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- šikana * psychologie MeSH
- zdraví MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Porucha s bludy se zpravidla vyznačuje jediným bludným přesvědčením nebo systémem několika vzájemně propojených bludů. Bludná přesvědčení se mohou vytvořit na podkladu reálné, obvykle zraňující, ponižující či stresující události. Rozeznáváme několik podtypů: persekuční, žárlivecký, erotomanický, somatický, grandiózní, smíšený a nespecifický. Bludy mohou přetrvávat dlouhodobě, mnohdy mnoho let. Terapie pacientů s touto poruchou bývá obvykle náročná, protože se zpravidla nepovažují za nemocné a nemají sklony vyhledávat léčbu. Úspěch léčby výrazně závisí na kvalitě terapeutického vztahu. Jedním z terapeutických cílů je motivovat pacienta k užívání antipsychotik, která jsou léčbou volby. U bludů somatického podtypu může pomoci léčba antidepresivy. Kognitivně behaviorální terapie vyvinula strategie pro léčbu chronických bludů. Specifickou strategií pro změnu bludného přesvědčení je periferní dotazování.
Delusional disorder usually presents by a single delusional belief that gradually arises in time or by a system of several interconnected delusions. Delusions can develop from a misrepresentation of real, usually hurtful, degrading, or stressful events. There are several subtypes: persecutory, jealous, erotomaniac, somatic, grandiose, mixed, and non-specific. Delusions can persist for a long time, sometimes for many years. The treatment is usually challenging, as these patients generally do not consider themselves ill and tend to not seek treatment. The therapeutic success heavily relies on a safe and stable therapeutic relationship. One of the psychotherapeutic goals is to motivate the patient to use antipsychotics which are the treatment of choice. Antidepressants may then alleviate symptoms of somatic delusions. Cognitive behavioural therapy has developed strategies for the treatment of chronic delusions. The most specific strategy for changing delusional beliefs is peripheral questioning.
- MeSH
- antipsychotika terapeutické užití MeSH
- bludy * terapie MeSH
- kognitivně behaviorální terapie MeSH
- lidé MeSH
- psychoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
