V léčbě lokálně pokročilého karcinomu rekta v poslední době nastaly významné změny. Jedná se především o úplné přesunutí systémové léčby do neoadjuvantní fáze, možnost vynechání operace v případě klinicky kompletní remise a zavedení imunoterapie u pacientů s deficitem DNA opravných mechanizmů. Přestože neexistuje všeobecně uznávaný léčebný standard, koncept totální neoadjuvantní terapie, imunoterapie i neoperativní management jsou v klinické praxi široce akceptovány. Péče o pacienty s nádory konečníku je multimodální, komplexní a měla by vycházet z konsenzuálního doporučení. Předpokladem vysoké kvality standardní péče je, aby pracoviště v rámci daného centra postupovala jednotně. Současně by se měly brát v úvahu i neobvyklé klinické situace a zohlednit specifická přání pacienta. Uvedené doporučené postupy jsou odrazem snahy o sjednocení péče o pacienty s karcinomem rekta mezi jednotlivými pracovišti Komplexního onkologického centra v Brně. Nemají za cíl definovat všeobecná doporučení.

Significant changes have recently occurred in the treatment of locally advanced rectal cancer. These include a complete administration of systemic therapy in the neoadjuvant phase of treatment, nonsurgical interventions in case of clinically complete response and using of immunotherapy in patients with the deficiency ofmismatch repair. Although there is no universally accepted treatment standard, the concept of total neoadjuvant therapy, immunotherapy and non-operative management is widely accepted in clinical practice. The care of patients with rectal cancer is multimodal, comprehensive and should be based on consensual recommendations. A uniform approach in diagnostic and therapeutic procedures within the individual departments of the oncology center is a condition for high quality standard care. At the same time, unusual clinical situations and the specific wishes of patients should be taken into account. The listed recommended treatment procedures are a reflection of the efforts to unify patient care with rectal cancer at individual workplaces of the comprehensive oncology center in Brno. Defining general recommendations is not the goal.

• MeSH
• chemoradioterapie MeSH
• klinické rozhodování MeSH
• kombinovaná terapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory rekta * diagnóza   farmakoterapie   klasifikace   terapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Sborník prací, které se zaměřují na terapii urologických nádorů pomocí přípravku enfortumab vedotin (Padcev). Určeno odborné veřejnosti.

• Klíčová slova
• enfortumab vedotin, Padcev,
• MeSH
• cílená molekulární terapie MeSH
• cytostatické látky MeSH
• humanizované monoklonální protilátky MeSH
• imunokonjugáty MeSH
• karcinom z přechodných buněk MeSH
• protinádorové látky imunologicky aktivní MeSH
• urologické nádory MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• sborníky MeSH

• Konspekt
• Farmacie. Farmakologie
• NLK Obory
• farmakoterapie
• onkologie
• farmacie a farmakologie

Úvod: Cílem práce je retrospektivní analýza pacientů, kteří mezi lety 2010–2023 na Chirurgické klinice LFMU FN Brno podstoupili laparoskopickou resekci karcinomu pankreatu. Metody: Do studie bylo zařazeno 46 pacientů, kteří ve sledovaném období podstoupili laparoskopickou (n=19) nebo otevřenou (n=27) distální pankreatektomii (DP) pro KP. Obě skupiny byly statisticky zhodnoceny a srovnány v následujících parametrech: klinické stadium, grade, počet patologem vyšetřených uzlin, krevní ztráta, délka operace, tříměsíční morbidita a mortalita, doba pobytu na JIP, celková délka hospitalizace, procento readmisí a celkové přežití. Výsledky: Ve skupině otevřené DP bylo více zastoupeno T3 stadium nádoru (81,5 % vs. 57,9 %, p=0,035). Četnější byly v této skupině dediferencované (G3) nádory (18,5 % vs. 5,3 %, p=0,354). Průměrný počet patologem vyšetřených uzlin byl v obou skupinách srovnatelný (otevřená DP 15,1 (min–max, 3−39) vs. lapDP 15,6 (min–max, 5−39). Laparotomický výkon byl spojen s větší průměrnou krevní ztrátou (531 ml vs. 198ml, p=0,002). Byl ale v průměru kratší (190 minut vs. 216 minut, p=0,006). Klinicky závažné komplikace (Dindo III a více), resp. POPF (typ B a C) byly zaznamenány v 10/46 (21,7 %), resp. 14/46 (30,5 %) případech, přičemž nebyl zaznamenán statisticky signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami (p=0,489) resp. (p=0,241). Laparoskopický výkon znamenal kratší dobu pobytu na JIP (medián: 5,0 dne vs. 6,0 dne, p=0,396). Celková doba hospitalizace byla u obou skupin shodná (medián: lapDP 12,0 dne vs. otevřená DP 12 dne, p=0,920). Pět pacientů (5/46, 10,9 %) muselo být znovu přijato v průběhu tří měsíců po výkonu. Pravděpodobnost 1,2,3 a pětileté přežití po laparoskopickém, respektive laparotomickém výkonu dosáhlo 76,9 % (95% IS 59,4–99,7 %), 61,5 % (95% IS 41,1−92,2 %), 41,0 % (95% IS 20,5−82,2 %) a 20,5 % (95% IS 6,2−68,2 %), respektive 73,4 % (95% IS 58,3−92,4 %), 33,1 % (95% IS 18,9−57,9 %), 20,7 % (95% IS 9,5−44,9 %) a 20,7 % (95% IS 9,5−44,9 %). Statisticky signifikantní rozdíl v přežití mezi oběma skupinami prokázán nebyl (p=0,484). Závěr: Při srovnání laparoskopické a otevřené DP prováděné pro karcinom pankreatu naše zkušenosti potvrdily, že lapDP je vhodná zejména pro pacienty s menšími nádory lokalizovanými dále od porto-mezenteriální osy. Laparoskopický přístup přinesl nižší krevní ztrátu, zkrácení doby pobytu na jednotce intenzivní péče, srovnatelnou morbiditu a celkové přežití. Relativně dlouhá doba hospitalizace, překvapivě shodná v obou skupinách, nás vedla k zahájení implementace ERAS (enhanced recovery after surgery) protokolu do tohoto segmentu chirurgie.

Introduction: The aim of the study was to perform a retrospective analysis of patients who had undergone laparoscopic resection for pancreatic cancer (PC) at the Department of Surgery of the Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital Brno, Czech Republic from 2010 to 2023. Methods: Forty-six patients with laparoscopic (n=19) or open (n=27) distal pancreatectomy (DP) for PC were included. Both groups were statistically evaluated and compared in the following parameters: clinical stage, tumor grade, nodes examined by the pathologist, blood loss, duration of surgery, three-month morbidity and mortality, length of ICU stay, overall length of hospital stay, readmission rate and overall survival. Results: There were more T3 tumors in the open DP group (81.5% vs 57.9%, p=0.035). The rate of dedifferentiated (G3) tumors was higher in the open DP group (18.5% vs 5.3%, p=0.354). The mean number of nodes examined by the pathologist was equal in both groups (open DP 15.1 (min– max, 3–39) vs lapDP 15.6 (min–max, 5−39). Laparotomy was associated with a higher mean blood loss (531 ml vs 198 ml, p=0.002). However, it was shorter on average (190 minutes vs 216 minutes, p=0.006). Clinically relevant complications (Dindo III and higher) and POPF (types B and C) were observed in 10/46 (21.7%) and 14/46 (30.5%) cases without any statistically significant difference between both groups (p=0.489 and p=0.241, respectively). The median ICU stay was similar for lapDP and open DP (median: 5.0 days vs 6.0 days, p=0.396). Overall length of hospital stay was identical in both groups (median: lapDP 12.0 days vs open DP 12 days, p=0.920). The three-month readmission rate was 5/46 (10.9%). One-, 2-, 3and 5-year overall survival probability after laparoscopic and open DP was 76.9% (95% CI 59.4−99.7%), 61.5% (95% CI 41,1−92.2%), 41.0% (95% CI 20,5−82.2%) and 20.5% (95% CI 6.2−68.2%), and 73.4% (95% CI 58.3−92.4%), 33.1% (95% CI 18,9−57.9%), 20.7% (95% CI 9.5−44.9%) and 20.7% (95% CI 9.5−44.9%), respectively. No statistically significant difference was observed between both groups (p=0.484). Conclusion: When comparing lapDP and open DP performed for pancreatic cancer, our experience confirmed that lapDP was particularly suitable for patients with smaller tumors located further from the porto-mesenteric axis. The laparoscopic approach was associated with lower blood loss, reduced length of ICU stay, comparable morbidity and overall survival. The relatively long length of hospital stays, surprisingly identical in both groups, prompted us to implement the ERAS (Enhanced Recovery After Surgery) protocol in this surgical field.

• MeSH
• karcinom chirurgie   MeSH
• laparoskopie * MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádory slinivky břišní * chirurgie   MeSH
• pankreatektomie MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• prospektivní studie MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• roboticky asistované výkony * MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Klíčová slova
• Lanreotid,
• MeSH
• cyklické peptidy MeSH
• karcinoid diagnóza   terapie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• neuroendokrinní nádory * diagnóza   patologie   terapie   MeSH
• protinádorové látky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• somatostatin analogy a deriváty   MeSH
• střevní nádory MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Incidence nádorů žlučových cest postupně roste. Velká část pacientů přichází s lokálně pokročilým, neresekabilním nebo metastazujícím onemocněním. Základem léčby je kombinace chemoterapie gemcitabinu a cisplatiny. Přidání imunoterapie – durvalumabu – prodlužuje dobu do progrese onemocnění i přežití nemocných a nezhoršuje kvalitu jejich života.

The incidence of biliary tract cancers is gradually increasing. A significant proportion of patients present with locally advanced, unresectable or metastatic disease. The cornerstone of treatment is the chemotherapy combination of gemcitabine and cisplatin. Adding immunotherapy with durvalumab extends the time to progression and overall survival of patients, without worsening their quality of life.

Přibližně u 15 % časných a 5 % metastatických kolorektálních karcinomů (CRC) je prokazován deficit v systému oprav chybného párování bází (dMMR) nebo vysoká mikrosatelitová nestabilita (MSI-H). Nádory s dMMR/MSI-H se vyznačují vysokou expresí nádorových neoantigenů, vysokou imunogenitou, a tedy i vysokou účinností imunoterapie – u pacientů s metastatickým CRC s dMMR/MSI-H byl prokázán přínos především při použití pembrolizumabu (studie KEYNOTE-177) a nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem (studie CheckMate 142). Imunoterapie je zkoušena v různých kombinacích a s různými úspěchy rovněž u pa cientů s metastatickým CRC bez dMMR/MSI-H nebo v adjuvanci u nemocných s dMMR/MSI-H CRC. Velmi slibně se jeví také imunoterapie (nivolumab ± ipilimumab či relatlimab) podávaná v neoadjuvantní léčbě pacientů s CRC s dMMR/MSI-H (studie NICHE-2 a NICHE-3). Další studie probíhají. Testování stavu MMR je proto nutné provádět před zahájením terapie u všech nemocných s kolorektálním karcinomem.

Approximately 15% of early and 5% of metastatic colorectal cancers (CRCs) show deficiency in the mismatch repair system (dMMR) or high microsatellite instability (MSI-H). Tumors with dMMR/MSI-H are characterized by high expression of tumor neoantigens, high immunogenicity, and thus high efficacy of immunotherapy – patients with metastatic CRC with dMMR/MSI-H have shown to benefit particularly from pembrolizumab (KEYNOTE-177 study) and nivolumab in combination with ipilimumab (CheckMate 142 trial). Immunotherapy has also been tested in various combinations and with varying success in patients with metastatic CRC without dMMR/MSI-H or in adjuvant therapy in patients with dMMR/MSI-H CRC. Immunotherapy (nivolumab ± ipilimumab or relatlimab) administered in the neoadjuvant treatment of patients with dMMR/MSI-H CRC is also very promising (NICHE-2 and NICHE-3 trials), further studies are ongoing. Therefore, MMR status testing should be performed prior to initiating therapy in all patients with colorectal cancer.

• MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kolorektální nádory * farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• komentáře MeSH

Východiska: Radiologické onkologické intervenční výkony patří mezi důležité metody terapie hepatocelulárního karcinomu. V časných stadiích lze vedle chirurgických postupů využít termální ablační metody. Při středně pokročilém onemocnění hrají významnou roli metody založené na transarteriálním přístupu, zejména transarteriální chemoembolizace. Úspěšnost intervenčních zákroků závisí nejen na biologické povaze a velikosti nádoru, na technickém provedení a reakci organizmu na léčbu, ale také na molekulárních změnách spojených s těmito procedurami. Kromě klasických prediktivních a prognostických faktorů, mezi které se řadí věk, komorbidity pacienta, Child-Pugh skóre, vlastnosti tumoru, přítomnost velkých cév v okolí a trombóza portální žíly, se ve studiích stále častěji zmiňují prognostické a prediktivní faktory molekulární a také sérové biomarkery. Rutinně užívaným prognostickým biomarkerem je v současnosti pouze a-fetoprotein. Přesto se objevují studie poukazující na nové sérové biomarkery, které mají potenciál v budoucnu pomoci ke stanovení prognózy onemocnění a predikci úspěšnosti terapie klasickým markerům a zobrazovacím metodám. Mezi tyto biomarkery se nejčastěji řadí g-glutamyltranspeptidáza, des- g-karboxyprotrombin, některé typy mikroRNA, zánětlivé a hypoxické látky, jejichž sérové hladiny jsou ovlivněny samotnými intervenčními výkony. Hodnocení těchto molekul by mohlo vést k optimalizaci lékařské intervence (volby metody terapie, načasování léčby) nebo změně managementu sledování pacientů po intervenčních výkonech. Ačkoli několik biomarkerů ukázalo slibné výsledky, většina sérových biomarkerů stále vyžaduje ověření ve velkých studiích fáze III. Cíl: Cílem této práce je podat ucelený přehled klasických a molekulárních biomarkerů, které by potenciálně mohly pomoci v prognostické stratifikaci pacienta a umožnit tak lépe predikovat úspěšnost a efekt radiologických intervenčních metod.

Background: Hepatocellular carcinoma is the most common malignant liver tumor in adults and thermal ablation and transarterial embolization are important methods of therapy. Thermal ablation can be used in early stages. Methods based on the transarterial approach, especially transarterial chemoembolization, play an important role in intermediate stage diseases. The success of procedures depends not only on the biological nature and the size of the tumor, on the technical design of the procedure and on the patient‘s response to treatment, but also on the molecular changes associated with these procedures. In addition to classic predictive and prognostic factors including age, patient comorbidities, Child-Pugh score, tumor characteristics, presence of large surrounding vessels, and portal vein thrombosis, molecular prognostic and predictive factors (serum biomarkers) are often mentioned in studies. Currently, only a-fetoprotein is routinely used as a prognostic biomarker; however, there are studies referring to new serum biomarkers that can potentially help to classical markers and imaging methods to determine the cancer prognosis and predict the success of therapy. These biomarkers most often include g-glutamyltranspeptidase, des- g-carboxyprothrombin, some types of microRNAs, inflammatory and hypoxic substances, whose serum levels are changed by the intervention therapies. Evaluation of these molecules could lead to the optimization of the medical intervention (choice of therapy method, timing of treatment) or change the management of patient follow-up after interventions. Although several biomarkers have shown promising results, most serum biomarkers still require validation in phase III studies. Purpose: The aim of this work is to present a comprehensive overview of classical and molecular biomarkers that could potentially help in the prognostic stratification of patients and better predict the success and effect of radiological intervention methods.

• Klíčová slova
• transarteriální chemoembolizace, termální ablace,
• MeSH
• chemoembolizace metody   MeSH
• hepatocelulární karcinom * chirurgie   diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• nádorové biomarkery MeSH
• prognóza MeSH
• radioterapie škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH