* Zobrazit nápovědu

Myelodysplastic syndromes (MDS) are preleukemic disorders characterized by clonal growth of mutant hematopoietic stem and progenitor cells. MDS are associated with proinflammatory signaling, dysregulated immune response, and cell death in the bone marrow (BM). Aging, autoinflammation and autoimmunity are crucial features of disease progression, concordant with promoting growth of malignant clones and accumulation of mutations. Suprabasin (SBSN), a recently proposed proto-oncogene of unknown function, physiologically expressed in stratified epithelia, is associated with poor prognosis of several human malignancies. Here, we showed that SBSN is expressed in the BM by myeloid cell subpopulations, including myeloid-derived suppressor cells, and is secreted into BM plasma and peripheral blood of MDS patients. The highest expression of SBSN was present in a patient group with poor prognosis. SBSN levels in the BM correlated positively with blast percentage and negatively with CCL2 chemokine levels and lymphocyte count. In vitro treatment of leukemic cells with interferon-gamma and demethylating agent 5-azacytidine (5-AC) induced SBSN expression. This indicated that aberrant cytokine levels in the BM and epigenetic landscape modifications in MDS patients may underlie ectopic expression of SBSN. Our findings suggest SBSN as a candidate biomarker of high-risk MDS with a possible role in disease progression and therapy resistance.

Abstrakt

Lenalidomid v terapii MDS s nižším rizikem - zkušenosti jednoho centra (pozitivní eekt kombinace lenalidomidu s erytropoetinem +- prednison u refrakteních či relabovaných nemocných)

Transfuze a hematologie dnes. 2018 ; 24 (Supplementum 2) : 20-21. (Český hematologický a transfuziologický sjezd)

ISSN 1213-5763
Medvik
Zdroj

Transfuze a hematologie dnes. 2018 ; () : 20-21.

Medvik
Zdroj

Publikační typ
abstrakt z konference MeSH

Článek online

Lenalidomide treatment in lower risk myelodysplastic syndromes-The experience of a Czech hematology center. (Positive effect of erythropoietin ± prednisone addition to lenalidomide in refractory or relapsed patients)

Leukemia research. 2018 ; 69 (-) : 12-17. [pub] 20180327

Leuk Res
ISSN 1873-5835
Medvik
Zdroj

Lenalidomide therapy represents meaningful progress in the treatment of anemic patients with myelodysplastic syndromes with del(5q). We present our initial lenalidomide experience and the positive effect of combining erythropoietin and steroids with lenalidomide in refractory and relapsed patients. We treated by lenalidomide 55 (42 female; 13 male; median age 69) chronically transfused lower risk MDS patients with del(5q) (45) and non-del(5q) (10). Response, meaning transfusion independence (TI) lasting ≥ eight weeks, was achieved in 38 (90%) of analyzed patients with del(5q), of whom three achieved TI only by adding erythropoietin ± prednisone. Another five patients responded well to this combination when their anemia relapsed later during the treatment. In the non-del(5q) group only one patient with RARS-T reached TI. Cytogenetic response was reached in 64% (32% complete, 32% partial response). The TP53 mutation was detected in 7 (18%) patients; four patients progressed to higher grade MDS or acute myeloid leukemia (AML). All seven RAEB-1 patients cleared bone marrow blasts during lenalidomide treatment and reached complete remission (CR); however, three later progressed to higher grade MDS or AML. Lenalidomide represents effective treatment for del(5q) group and combination with prednisone and erythropoietin may be used for non-responders or therapy failures.

MeSH
erythropoetin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
geny p53 MeSH
glukokortikoidy aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
imunologické faktory aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
indukce remise MeSH
lenalidomid aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
lidské chromozomy, pár 5 MeSH
myelodysplastické syndromy farmakoterapie genetika MeSH
prednison aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
recidiva MeSH
rizikové faktory MeSH
senioři nad 80 let MeSH
senioři MeSH
Check Tag
lidé středního věku MeSH
lidé MeSH
mužské pohlaví MeSH
senioři nad 80 let MeSH
senioři MeSH
ženské pohlaví MeSH
Publikační typ
časopisecké články MeSH
práce podpořená grantem MeSH
Geografické názvy
Česká republika MeSH

Článek online

První zkušenosti České MDS skupiny s terapií 5-azacytidinem u nemocných s myelodysplastickým syndromem s vyšším rizikem (IPSS střední 2 a vysoké riziko), akutní myeloidní leukemií do 30 % myeloblastů a chronickou myelomonocytární leukemií II
[Initial experience of Czech MDS Group with 5-azacytidine in patients with high risk myelodysplastic syndromes (IPSS intermediate II and high), acute myeloid leukaemia with less than 30% myeloblasts and chronic myelomonocytic leukaemia II]

Transfuze a hematologie dnes. 2013 ; 19 (3) : 125-133.

ISSN 1213-5763
Medvik
Zdroj

Úvod. Terapie vyšších rizikových skupin myelodysplastického syndromu (MDS) je stále problematická. Jedinou kauzální terapií je alogenní transplantace, ta však s ohledem na průměrný věk nemocných s MDS je dostupná malému procentu nemocných. Moderní léčba je hlavně orientována na prodloužení přežívání, oddálení transformace do akutní myeloidní leukemie (AML) a zlepšení kvality života. Tyto cíle splňuje epigenetická terapie, zvláště pak inhibitory metyltrasferázy. Naše práce je věnována zkušenostem České MDS skupiny s terapií 5-azacytidinem (dále jen azacitidin) u nemocných s vyšším rizikem MDS (IPSS střední II a vysoké riziko), s AML do 30 % myeloblastů (MB) ve dřeni a s chronickou myelomonocytární leukemií II (CMML). Pacienti a výsledky. Od října 2008 do června 2012 bylo léčeno 111 nemocných (66 mužů, 45 žen), medián věku byl 68 let (48–85 let). Podle WHO klasifikace bylo léčeno 44 RAEB II, 13 RAEB I, 9 CMML II, 6 RCMD, 28 AML < 30 % MB, 7 AML > 30 % MB a 4 MDS/MPS. Medián délky sledování od zahájení azacitidinu byl 8,8 měsíců (rozsah 1–32), medián podaných cyklů 5 (rozsah 1–28). Z nežádoucích účinků převažovala hematologická toxicita (neutropenie stupně (Gr) 3/4 – 54,9 % a trombocytopenie Gr 3/4 – 70,3 %) nehematologická toxicita (reakce v místě vpichu, nauzea, zvracení a zácpa) byla většinou Gr 1/2 se vyskytla celkem u 53,1 %. Odpovědi. Hodnotitelných (tj. nemocných s více než 2 cykly) bylo 92 pacientů, celková odpověď (ORR overall response rate) byla 42,4 % (CR 19,6 %, CRi – dřeňová odpověď bez normalizace krevního obrazu – 6,5 %, PR 16,3 %) stabilní choroby bylo dosaženo u 18 pacientů (19,6 %), hematologické zlepšení (HI; hematology improvement) bylo dosaženo u 67,4 %. V roce přežívá v našem souboru 67,8 % pacientů a medián celkové délky života (OS; overall survival) je 16,4 měsíců. V naší práci jsme se též snažili analyzovat prognostické faktory OS (dostupné klinické parametry při zahájení terapie: věk, pohlaví, PS (performance status), základní WHO podskupiny, IPSS kategorie, počty neutrofilů, destiček, blastů v periferním krevním obraze, transfuzní závislost, ze dřeně: procento blastů, procento červené řady, přítomnost fibrózy, cytogenetické aberace dále primární versus sekundární MDS. Závěr. Naše výsledky dosažení odpovědí dobře korelují s daty publikovaných studií (AZA 001, CALGB 9221). Výsledky OS jsou rovněž srovnatelné s výsledky jiných zahraničních studií. Nutné je též brát v úvahu, že náš soubor byl na rozdíl od standardních studií vysoce rizikový (předléčení, relabovaní, refrakterní nemocní a zařazení nemocných s AML nad 30 % MB). I přes to jsou výsledky našeho souboru nemocných uspokojivé a procento dosažených odpovědí jasně ukazuje pozitivní efekt a přínos terapie azacytidinem ve srovnání s dosud zavedenou terapií u rizikových skupin MDS. Z hlediska zatím předběžné analýzy prognostických faktorů, které pomáhají určení nejlepších kandidátů terapie, jsou statisticky významné: cytogenetické aberace, ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) PS, hodnoty neutrofilů a počty blastů v periferní krvi.

Introduction. Therapy of high risk myelodysplastic syndromes (MDS) remains unsatisfactory. The only treatment that alters the natural history of the disease is allogeneic stem-cell transplantation, which can be offered to a limited number of young patients. Modern therapy predominantly focuses on prolonging survival, postponing potential acute myeloid leukaemia (AML) transformation and improving quality of life (QoL). New epigenetic therapy, especially methyltransferase inhibitors, has achieved these goals. Here, we present the experience of the Czech MDS Cooperative Group with 5-azaci-tidine treatment of patients with intermediate II and high risk MDS patients (IPSS), chronic myelomonocytic leukaemia II (CMML II) and AML with less than 30% myeloblasts in the bone marrow. Patients and results. Between October 2008 and June 2012, we used azacitidine treatment in 111 patients (66 M, 45 F), median age 68 years (range 48–85) with the diagnosis: 44 RAEB II, 13 RAEB I, 9 CMML II, 6 RCMD, 28 AML < 30% MB, 7 AML > 30% MB and 4 MDS/MPS. Median follow-up was 8.8 month (range 1–32), median number of cycles of azacitidine was 5 (range 1–28). The most common adverse events included haematological toxicity with neutropenia grade (Gr) 3/4 in 54.9% and thrombocytopenia Gr 3/4 in 70.3%. Non-haematological side effects, mostly only Gr1/2, were gastrointestinal in 21.6% and local reactions and fatigue in 31.5%. Response. The overall response rate (ORR) was 42.4% (CR 19.6%, CRi 6.5%, PR 16.3%), stable disease (SD) was achieved in 19.6% and haematological improvement (HI) in 57.4%. After one year, based on Kaplan-Meier estimates, 67.8% of patients were alive and the median overall survival (OS) was 16.4 months. We also analysed several clinical parameters collected at the start of azacitidine treatment as prognostic factors for OS (age, sex, ECOG performance status (PS), transfusion dependency, peripheral blast percentage, neutrophil count, platelet count, bone marrow blast percentage, fibrosis, percenta-ge of erythroid precursors in bone marrow, cytogenetic data, WHO classification, IPSS, primary and secondary aetiology of MDS). Conclusion. Our results correlate very well with other published data (AZA 001, CALGB 9221). OS data are comparable with other “real life” studies. It is also important to take into consideration that our group also included very high risk patients (relapsed, refractory to previous treatment, post-transplant patients and AML with more than 30% myeloblasts). Nevertheless, our results are very promising and support the positive effect of azacitidine compared to standard therapy in high risk MDS patients. The analysis performed so far shows that from the aspect of OS, best response correlates with: cytogenetic aberration, peripheral blast count, neutrophil count and ECOG PS.