Léčba chronické myeloidní leukemie doznala v posledních 20 letech dramatických změn spojených s uvedením prvního inhibitoru tyrozinkináz imatinibu do klinické praxe, a představuje tak jeden z největších úspěchů nejen hematologické, ale i celé onkologie. Imatinib byl následován dalšími inhibitory tyrozinkináz druhé a třetí generace (nilotinib, dasatinib, bosutinib a ponatinib), díky nimž se délka života pacientů s nově diagnostikovanou chronickou myeloidní leukemií prakticky neliší od délky života zdravých vrstevníků. S touto často celoživotní léčbou mohou ale být spojeny nežádoucí účinky, které jsou v ojedinělých případech i život ohrožující. Do kategorie závažných nežádoucích účinků zahrnujeme i nežádoucí účinky cévní, jejichž výskyt v klinických studiích variuje v širokém rozmezí 0,32–47,8 % pacientů, nejčastěji při terapii nilotinibem a ponatinibem. Jejich výskyt v rutinní klinické praxi v České republice byl hodnocen v retrospektivní analýze dat z databáze INFINITY. Ve sledovaném období byla chronická myeloidní leukemie diagnostikována u 1 029 pacientů, validní záznamy pro analýzu mělo 1 007 z nich, z toho v chronické fázi jich bylo 964 (95,7 %). Ve skupině pacientů diagnostikovaných v chronické fázi byl během léčby inhibitory tyrozinkináz zjištěn alespoň jeden cévní nežádoucí účinek u 82 pacientů (8,5 %) a podle očekávání se nejčastěji vyskytovaly u pacientů užívajících nilotinib (10,8 %) a ponatinib (8,3 %). Při léčbě první linie se vyskytl alespoň jeden cévní nežádoucí účinek u 60 pacientů (6,3 %). Při přímém porovnání imatinibu a nilotinibu v první linii byl zaznamenán signifikantně častější výskyt kardiovaskulárních (2,6 vs. 7,2 %; p = 0,013), cerebrovaskulárních (1,4 vs. 4,8 %; p = 0,019) i periferních vaskulárních nežádoucích účinků (0,2 vs. 4,0 %; p = 0,001) při léčbě nilotinibem. Předkládaná práce nabízí detailnější pohled na výskyt cévních nežádoucích účinků u pacientů s chronickou myeloidní leukemií léčených inhibitory tyrozinkináz v klinické praxi v České republice ve srovnání s dostupnými literárními údaji.
The introduction of the first tyrosine kinase inhibitor imatinib into clinical practice has been associated with dramatical change in chronic myeloid leukaemia treatment over the past 20 years. It represents one of the biggest achievements in haematology and oncology per se. Imatinib was followed by second- and third generation tyrosine kinase inhibitors (nilotinib, dasatinib, bosutinib and ponatinib) resulting in newly diagnosed chronic myeloid leukaemia patients having almost the same life expectancy as the general population. Nevertheless, this often-lifelong treatment can be associated with side effects, which in extraordinary cases may be life threatening. Vascular adverse events are also included among such serious adverse events and their incidence varies over a wide range from 0.32–47.8%, most frequently in association with nilotinib or ponatinib treatment. Their incidence in daily clinical practice in the Czech Republic was evaluated in a retrospective analysis of the INFINITY database. From January 2005 to August 2020, chronic myeloid leukaemia was diagnosed in 1029 patients, with 1007 having valid records for analysis. Of these, 964 patients were in chronic phase. At least one vascular adverse event occurred in 82 patients (8.5%) in chronic phase during tyrosine kinase inhibitors therapy, most frequently in patients receiving nilotinib (10.8%) and ponatinib (8.3%). During first-line tyrosine kinase inhibitor treatment, 60 patients (6.3%) experienced at least one vascular adverse event. In direct comparison of first line imatinib and nilotinib therapy, we found a significantly higher incidence of cardiovascular (2.6 vs. 7.2%; P = 0.013), cerebrovascular (1.4 vs. 4.8%; P = 0.019), and peripheral vascular adverse events (0.2 vs. 4.0%; P = 0.001) in nilotinib treated patients, respectively. This paper offers a more detailed overview of vascular adverse event incidence in patients with chronic myeloid leukaemia treated with tyrosine kinase inhibitors in clinical practice in the Czech Republic and its comparison with available literature.
- Klíčová slova
- cévní nežádoucí účinky,
- MeSH
- chronická myeloidní leukemie * farmakoterapie MeSH
- inhibitory tyrosinkinasy * škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- nežádoucí účinky léčiv MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
The annual food and agricultural waste production reaches enormous numbers. Therefore, an increasing need to valorize produced wastes arises. Waste materials originating from the food and agricultural industry can be considered as functional materials with interesting properties and broad application potential. Moreover, using an appropriate magnetic modification, smart materials exhibiting a rapid response to an external magnetic field can be obtained. Such materials can be easily and selectively separated from desired environments. Magnetically responsive waste derivatives of biological origins have already been prepared and used as efficient biosorbents for the isolation and removal of both biologically active compounds and organic and inorganic pollutants and radionuclides, as biocompatible carriers for the immobilization of diverse types of (bio)molecules, cells, nano- and microparticles, or (bio)catalysts. Potential bactericidal, algicidal, or anti-biofilm properties of magnetic waste composites have also been tested. Furthermore, low cost and availability of waste biomaterials in larger amounts predetermine their utilization in large-scale processes.
Alogenní transplantace krvetvorných buněk (alo-HCT) je považována za léčebnou metodu volby především u hematologických malignit. V článku prezentujeme naše dlouhodobé výsledky léčby alo-HCT ve skupině 533 pacientů (dále jen pac.). Bylo retrospektivně analyzováno 533 nemocných, kteří podstoupili alo-HCT v období 11/1996 až 6/2017. Diagnózy byly následující: AML (187 pac., 35 %), ALL (73 pac., 14 %), lymfomy (66 pac., 12 %), MDS + MPN (52 pac., 10 %), CML (74 pac., 14 %), CLL (47 pac., 9 %), ostatní (34 pac., 6 %). Medián věku byl 45 let. Typy dárců a štěpů: HLA identický sourozenec, n = 257 (48 %); nepříbuzný dárce, n = 276 (52 %); periferní krvetvorné buňky, n= 492 (92 %); kostní dřeň, n = 41 (8 %). Mediány sledování po alo-HCT byly 26,6 a pro žijící pac. 83,2 měsíců. Myeloablativní režim byl podán u 253 pac. (47 %), režim s redukovanou intenzitou u 280 pac. (53 %). Stav onemocnění před alo-HCT: remise u 351 pac. (66 %), aktivní onemocnění u 182 pac. (34 %). Celková léčebná odpověď po alo-HCT byla 82 %, z toho 78 % CR a 4 % PR. Incidence akutní a chronické GvHD byla 42 % a 40 %. Mortalita bez souvislosti s relapsem a incidence relapsů v 1, 2 a 4 letech po alo-HCT byly 18 %, 19 % a 20 % a 22 %, 27 % a 31 %. Mediány PFS a OS byly 31,5 a 85,6 měsíců. Pohlaví, typy dárce, štěpu a přípravného režimu neovlivnily signifikantně PFS a OS. Pacienti s AML měli kratší PFS než ostatní (medián PFS 18,9 vs. 43,2 měsíců, p = 0,031, HR 1,32), pac. s aktivním onemocněním před alo-HCT měli kratší PFS než pac. v remisi (medián PFS 9,6 vs. 73,7 měsíců, p < 0,001, HR 1,79). Signifikantní parametry pro kratší OS podle multivariační analýzy byly: diagnóza AML vs. ostatní (medián OS 29,7 vs. 197,2 měsíce, p < 0,001, HR 1,63) aktivní nemoc v době alo-HCT vs. remise (medián OS 25,0 vs. 186,5 měsíce, p < 0,001, HR 1,93). Alogenní HCT zůstává standardní léčebnou možností pro různé hematologické malignity (zejména AML+ALL+MDS+MPN). Typ diagnózy a stav onemocnění v době transplantace jsou důležité prognostické faktory pro PFS a OS, nejlepších výsledků dosahují nemocní v remisi.
Allogeneic stem cell transplantation (SCT) is considered to be the treatment of choice for many haematological disorders, especially haematological malignancies. We present here our long-term experience with allogeneic SCT in cohort of 533 pts. We analysed 533 pts who underwent allogeneic SCT at our centre from November 1996 to June 2017. The diagnoses were as follows: AML (187 pts; 35%), ALL (73 pts, 14%), lymphomas (66 pts, 12%), MDS + MPN (52 pts, 10%), CML (74 pts, 14%), CLL (47 pts, 9%), other diagnoses (34 pts, 6%). The median age was 45 years (range 18–64). The types of donors and grafts used were as follows: HLA identical sibling, n = 257 (48%); unrelated donor, n = 276 (52%); PBSCs, n = 492 (92%); BM, n = 41 (8%). Median follow-up from SCT was 26.6 months, median follow-up from SCT for surviving pts was 83.2 months. Myeloablative conditioning (MAC) was used in 253 pts (47%), reduced intensity conditioning (RIC) was used in 280 pts (53%). Disease status at SCT was remission in 351 pts (66%) and active disease in 182 pts (34%). Median time from diagnosis to SCT was 7.4 months. The overall response rate after allogeneic SCT was 82%, including CR in 78% of pts and PR in 4% of pts. The incidence of acute and chronic GvHD was 42% and 40% resp. Non-relapse mortality (NRM) was 18%, 19% and 20% at 1 year, 2 years and 4 years from SCT resp. Relapse incidence was 22%, 27% and 31% at 1 year, 2 years and 4 years from SCT resp. Median PFS was 31.5 months, median OS was 85.6 months. Gender, type of donor, type of graft, time from diagnosis to SCT and type of conditioning did not significantly influence PFS and OS in our cohort of pts. Patients with AML had significantly shorter PFS compared to pts with other diagnoses (median PFS 18.9 months versus 43.2 months, p = 0.031, HR 1.32). Patients with active disease at SCT had significantly shorter PFS compared to pts in remission at SCT (median PFS 9.6 months versus 73.7 months, p < 0.001, HR 1.79). On multivariate analysis, diagnosis of AML versus other diagnoses (median OS 29.7 months versus 197.2 months, p < 0.001, HR 1.63) and active disease at SCT versus remission at SCT (median OS 25.0 months versus 186.5 months, p < 0.001, HR 1.93) were significant predictors of poor OS. Allogeneic transplantation remains the standard treatment option predominantly for various haematological malignancies. According to our results, the type of diagnosis and disease status at allogeneic SCT are important prognostic factors for PFS and OS. Patients in remission of their disease at the time of allogeneic SCT have significantly longer PFS and OS.
- MeSH
- akutní lymfatická leukemie * terapie MeSH
- akutní myeloidní leukemie * terapie MeSH
- analýza přežití MeSH
- dospělí MeSH
- hematologické nádory * terapie MeSH
- homologní transplantace metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- transplantace kostní dřeně * metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
Freezing and lyophilization are often used for stabilization of biomolecules; however, this sometimes results in partial degradation and loss of biological function in these molecules. In this study we examined the effect of freezing-induced acidity changes on denaturation of the model enzyme haloalkane dehalogenase under various experimental conditions. The effective local pH of frozen solutions is shown to be the key causal factor in protein stability. To preserve the activity of frozen-thawed enzymes, acidity changes were prevented by the addition of an ionic cryoprotectant, a compound which counteracts pH changes during freezing due to selective incorporation of its ions into the ice. This approach resulted in complete recovery of enzyme activity after multiple freeze-thaw cycles. We propose the utilization of ionic cryoprotectants as a new and effective cryopreservation method in research laboratories as well as in industrial processes.
Cíl: V této studii bylo provedeno testování bukálních stěrů od pacientů s klinickým obrazem parotitis epidemica, u nichž nebyla přímou detekcí nebo sérologicky infekce virem příušnic (PaV) potvrzena. Cílem práce bylo prokázání možné přítomnosti nukleové kyseliny (NK) dalších respiračních virů jako etiologického agens otoku slinných žláz pomocí molekulárních metod. Současně byla vyšetřena párová séra, pokud byla k dispozici. Materiál a metody: Vyšetřovaný soubor tvořilo 72 bukálních stěrů pacientů Kliniky infekčních, tropických a parazitárních nemocí Nemocnice Na Bulovce, u 10 pacientů byla odebrána i párová séra. Sběr probíhal v letech 2013–2015. Bukální stěry byly pomocí PCR testovány na přítomnost NK adenovirů (AdV), bocavirů (hBoV), virů parainfluenzy typu 1–4 (HPIV), lidského metapneumoviru (hMPV), coronavirů (HCoV: NL63, OC43, HKU1, 229E), respiračního syncytiálního viru (RSV), viru influenzy A, viru influenzy B a viru Epsteina a Barrové (EBV). Párová séra byla vyšetřena metodou vazby komplementu (AdV, virus influenzy A a B), hemaglutinačně inhibičním testem (HPIV typ 2 a 3), metodou ELISA (AdV, EBV) a imunofluorescencí (EBV). Výsledky: Výsledky ukázaly nález jiné nukleové kyseliny než viru příušnic u pacientů se symptomatickým obrazem parotitis epidemica ve 27/72 případů a sérologicky byla prokázána etiologická souvislost s viry parainfluenzy v dalších třech případech. Celkem se jednalo o 30/72 případů (41,7 %), ve kterých byla prokázána pozitivita některého z vyšetřovaných virů. Jednalo se zejména o AdV 11/72 (15,3 %), EBV 9/72 (12,5 %) a HPIV 3/72 (4,2 %), ale byl zachycen i virus influenzy A (H3N2) 1/72 (1,4 %). V několika případech byla zjištěna i smíšená virová etiologie: AdV s hBoV 2/72 (3 %), HPIV s HCoV 1/72 (1,4 %). Kromě toho byla na základě vyšetření párových sér prokázána pozitivita HPIV u dalších třech pacientů. Včetně PCR tedy byla souvislost s tímto virem prokázána u 6/72 testovaných pacientů (8,3 %). Závěr: V našem souboru byla prokázána pozitivita některého z jiných virů u necelých 42 % pacientů s klinickým obrazem parotitis epidemica, u nichž nebyla přímou detekcí nebo sérologicky infekce virem příušnic potvrzena. Důsledná laboratorní diagnostika suspektních příušnic u vakcinovaných je důležitá nejen pro léčbu a případná režimová a izolační opatření u daného pacienta, ale i pro porozumění epidemiologii nemoci a hodnocení vlivu vakcinačního programu.
Aim: In this study, buccal swabs from patients with the clinical picture of parotitis epidemica in whom mumps virus (MV) infection was not confirmed by direct detection or serologically were tested. The aim was to detect by molecular methods nucleic acids (NAs) of other respiratory viruses possibly involved in salivary gland swelling. At the same time, paired sera, if available, were tested. Material and methods: The study group consisted of 72 buccal swabs from patients of the Clinic of infectious, tropical, and parasitic diseases, Na Bulovce Hospital. Paired sera were available from ten patients. Samples were collected in 2013 to 2015. Buccal swabs were tested by PCR for the presence of NAs of adenoviruses (AdV), bocaviruses (hBoV), parainfluenza viruses of types 1–4 (HPIV), human metapneumovirus (hMPV), coronaviruses (HCoV: NL63, OC43, HKU1, and 229E), respiratory syncytial virus (RSV), influenza A virus, influenza B virus, and Epstein-Barr virus (EBV). Paired sera were screened by the complement fixation test (AdV and influenza A and B viruses), hemagglutination inhibition test (HPIV types 2 and 3), ELISA (AdV, EBV), and immunofluorescence (EBV). Results: NAs from viruses other than the mumps virus were detected in 27 of 72 patients with clinical symptoms of parotitis epidemica, and serological tests revealed etiological links with parainfluenza viruses in three more cases. Overall, 30 (41.7%) of 72 patients with suspected mumps tested positive for one or more viruses from the study panel. The most commonly detected viruses were AdV 11/72 (15.3%), EBV 9/72 (12.5%), and HPIV 3/72 (4.2%), but influenza A virus (H3N2) 1/72 (1.4%) was also found. Some patients tested positive for more than one virus: 2/72 (3%) for AdV plus hBoV and 1/72 (1.4%) for HPIV plus HCoV. In addition, examination of paired sera revealed HPIV positivity in three more patients. PCR and serology detected etiological link with HPIV in six (8.3%) of 72 patients tested. Conclusion: In our study group, nearly 42% of patients with the clinical picture of parotitis epidemica in whom mumps virus (MV) infection was not confirmed by direct detection or serologically tested positive for viruses other than the mumps virus. Thorough laboratory diagnosis of suspected mumps in vaccinated persons is important not only for the treatment of patients and adoption of isolation and other measures, but also for a better understanding of the epidemiology of the disease and outcomes of the immunisation programmes.
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- hromadná vakcinace * MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- nemoci příušní žlázy MeSH
- polymerázová řetězová reakce metody MeSH
- příušnice * diagnóza epidemiologie etiologie MeSH
- sérologické testy metody MeSH
- ústní sliznice chemie MeSH
- virus Epsteinův-Barrové MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Úvod: Práce popisuje případy pacientů vyšetřených pro subjektivně zhoršený vizus a bolesti hlavy. Na příkladě několika kazuistik se snaží poukázat na skutečnost, že i u latentního hypermetropa můžeme na autorefraktometru naměřit mínusové hodnoty dioptrií. Tito pacienti se do ordinace dostávají pro různé potíže, které mohou být právě způsobeny neadekvátní korekcí ametropie. Je potřeba na tuto možnost myslet a ve sporadických případech raději provést vyšetření v cykloplegii. Metodika: Pacienti byli měřeni na autorefraktometru nejprve bez mydriázy, následně v mydriáze vytvořené pomocí UNITROPICu 1% nebo CYCLOGYLu 1%. Obě tyto látky vyvolávají cykloplegii. Vizus s nejlepší možnou korekcí byl vyšetřen jak naturálně, tak v cykloplegii. Výsledky: U řady vytipovaných pacientů došlo po aplikaci cykloplegika k výrazné změně objektivní i subjektivní refrakce ve smyslu shiftu do hypermetropie. Následná úprava korekce vedla k úpravě potíží. Závěr: Práce má upozornit na nutnost individuálního přístupu při předpisu brýlové korekce. Ne vždy se při předpisu brýlové korekce řídíme autorefraktometrem, v některých případech může být skutečná potřebná korekce zcela odlišná.
Introduction: The study describes cases of patients screened for worse vision and headaches. We are trying to point out we can measure minus diopters even at latent hypemetropes. These patients come to a doctor for a variety of problems that may be caused by inadequate correction of ametropia. It is necessary to know about this possibility, and rather perform cycloplegia in sporadic cases. Methods: Patients were measured at autorefractometer without mydriasis, and then after using UNITROPIC 1% or CYCLOGYL 1%. Both of these substances induce cycloplegia. Visual acuity with the best correction was tested with and without cycloplegia. Results: After cycloplegia, a significant change in both objective and subjective refraction was detected in most of the selected patients. This change was within the meaning of a shift to hyperopia. Subsequent adjustment correction led to resolving of problems. Conclusion: The work should highlight the necessity of an individual approach of prescription of the best correction. Not always an autorefractometer gives correct information, the real-needed correction is completely different in some cases.
- Klíčová slova
- cykloplegie, brýlová korekce,
- MeSH
- bolesti hlavy etiologie MeSH
- brýle MeSH
- cyklopentolát aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- dospělí MeSH
- hypermetropie * diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mydriatika * aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- myopie * diagnóza MeSH
- refrakce oka MeSH
- retinoskopie normy MeSH
- tropikamid aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- zraková ostrost MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- Klíčová slova
- cykloplegie, brýlová korekce,
- MeSH
- bolesti hlavy etiologie MeSH
- brýle MeSH
- cyklopentolát aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- dospělí MeSH
- hypermetropie * diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mydriatika * aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- myopie * diagnóza MeSH
- refrakce oka MeSH
- retinoskopie normy MeSH
- tropikamid aplikace a dávkování diagnostické užití MeSH
- zraková ostrost MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
