Východiská: Myelómové bunky, ktoré sa nachádzajú v nike kostnej drene, sú ovplyvňované nielen okolitými stromálnymi bunkami, ale aj axónmi sympatikového nervového systému. Nervový systém tak môže priamo stimulovať procesy súvisiace s progresiou myelómu. Diagnóza a klinický priebeh myelómu spôsobujú pacientovi distres, výrazne zvyšujúci aktivitu sympatikových nervov adrenergických signálov, ktoré ďalej podporujú rast nádoru. Vyvstáva preto otázka, či je možné využiť psychologické intervencie, ovplyvňujúce činnosť sympatikového nervového systému, v liečbe myelómu. V tejto práci sa zameriavame na skúmanie vplyvu psychologickej intervencie na aktivitu autonómneho nervového systému a vybrané imunitné markery pacienta s mnohopočetným myelómom. Súbor pacientov a metódy: Z celkového počtu 12 pacientov s ochorením monoklonálna gamapatia neurčeného významu (monoclonal gammopathy of undetermined significance – MGUS) alebo mnohopočetný myelóm bolo 8 zaradených do intervenčného ramena s aplikáciou tzv. forgiveness therapy (terapia odpúšťaním) a 4 do kontrolného ramena. Pacienti boli v rôznych štádiách liečby, od klinického sledovania až po aktívnu imuno-chemoterapiu a autológnu transplantáciu krvotvorných buniek. Počas intervencie bola meraná jednak aktivita ochorenia (MGUS alebo myelómu) a potom psycho-neuro-imunologické parametre pacienta: intenzita depresie, úzkosti a hnevu validovaným testom PROMIS, aktivita parasympatikového (PNS) a sympatikového nervového systému (SNS) pomocou variability srdcovej frekvencie a imunitný profil metódou prietokovej cytometrie z periférnej krvi. Výsledky: U pacientov, ktorí ukončili intervenciu sa signifikantne zlepšili hodnoty PROMIS, došlo u nich ku štatisticky významnému zvýšeniu zastúpenia zdravých plazmatických buniek CD138+38+ (p = 0,04), B pamäťových lymfocytov CD27+ (p = 0,02) a hodnôt plazmacytoidných dendritických buniek CD123+ (p = 0,03). Hodnoty variability srdcovej frekvencie PNS index, SNS index, stresový index, smerodajná odchýlka NN intervalov (standard deviation of NN intervals – SDNN) a stredná hodnota štvorcov rozdielov následných inervalov RR (root mean square of the successive differences – RMSSD) sa výrazne zlepšili u väčšiny účastníkov. Záver: Intervencia forgiveness therapy je schopná znížiť celkový distres, znížiť aktivitu sympatikového nervového systému a obnoviť parametre imunitného profilu u pacientov s plazmacelárnou dyskráziou, ktorí trpeli chronickým stresom spôsobeným dlhodobým potlačeným hnevom a neodpustením. Naše nálezy poukazujú na to, že integratívny prístup v liečbe mnohopočetného myelómu môže zlepšiť kvalitu života pacienta a tak i celkovú účinnosť imuno-chemoterapie. Nové randomizované štúdie sú potrebné na testovanie integratívnej liečby myelómu najmä z aspektu zlepšenia celkového prežívania.
Background: Myeloma cells, occupying a bone marrow niche, are influenced not only by neighbouring stroma cells but also by signals from the axons of sympathetic nervous system. The nervous system is directly involved in the process of myeloma progression. Among other cancers, patients with myeloma suffer the most difficult distress generating intensive adrenergic signals, causing its further progression. There is a question arising from these facts regarding whether psychological interventions, modulating a function of the nervous system, can further improve outcomes of myeloma treatments. We focus on interactions between myeloma cells and the nervous system. Patients and methods: Twelve patients with monoclonal gamapathy of indetermined significance (MGUS) or myeloma have participated in this study; eight in the interventional arm with the intervention of forgiveness therapy and four in the control arm. The patients were in various phases of their treatment, from active observation to immuno-chemotherapy and autologous stem cell transplant. Two major types of parameters were measured during the intervention: parameters of the activity of the disease (MGUS or myeloma) and psycho-neuro-immunological parameters of the patient, such as psychological depression, anxiety, and anger by the validated test PROMIS), as well as activity of the autonomic nervous system by heart rate variability, and immune profile by flow cytometry of peripheral blood. Results: Patients who completed the forgiveness intervention showed improvement of depression, anxiety, and anger measured by PROMIS above population average, significant expansion of physiological plasma cells CD138+38+ (P = 0.04), B memory lymphocytes CD27+ (P = 0.02), and dendritic plasmacytoid cells CD123+ (P = 0.03). Parameters of heart rate variability such as parasympatic nervous system (PNS) index, sympatic nervous system (SNS) index, stress index, standard deviation of NN intervals (SDNN) and root mean square of the successive differences (RMSSD) had improved in a majority of patients. Conclusion: An intervention centered on forgiveness therapy was able to improve distress, reduce adrenergic signals in the autonomic nervous system, and restore parameters of the immune profile of patients with plasma cell dyscrasia who suffered from chronic stress caused by repressed anger and unforgiveness. Integrative treatment of myeloma can improve the quality of life of patients and thus affect the efficiency of immuno-chemotherapy. New randomised trials are warranted to test the integrative treatment of myeloma that might be able to improve overall survival.
- MeSH
- autonomní nervový systém MeSH
- biologické markery analýza MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * diagnóza etiologie terapie MeSH
- neurobiologie * metody MeSH
- odpuštění MeSH
- pilotní projekty MeSH
- psychosociální intervence metody MeSH
- srdeční frekvence MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- multicentrická studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- Geografické názvy
- Slovenská republika MeSH
Cílem studie je objektivizace míry koordinační podobnosti svalové práce při dřepu a při záběru na skifu. Formou objektivizace byla komparativní analýza svalové práce prostřednictvím povrchové polyelektromyografie dvou hlavních stehenních antagonistů a jednoho svalu referenčního, to celé bilaterálně. Prostředkem k poznání koordinačních ukazatelů zkoumaného pohybu bylo sledování délky a timingu aktivace sledovaných svalů v průběhu časově normalizovaného průměrného pracovního cyklu. Během naší předchozí práce jsme zaznamenali náznak toho, že se technika práce dolních končetin při veslování koordinačně shoduje s technikou provedení dřepu. Předkládaná studie testovala tuto hypotézu. Výsledky ukázaly, že vzájemné srovnání korelací průměrných EMG křivek neukázalo rozdíly v intra-lokomoční a inter-lokomoční synchronizaci měřených svalů. Byla prokázána vysoká míra shody v proporcionalitě svalové aktivity u obou sledovaných aktivit. Tendence intramuskulárního timingu však byly procentuálně rozdílné. Příspěvek se věnuje testování pohybu, ve kterém se vyskytuje fenomén nazvaný jako Lombardův paradox. Výsledky ukazují, že svalová koordinace je u obou aktivit stejná, ale liší se ve svém načítání.
The purpose of the present study was to determine a specific structure in timing of six selected muscles during rowing on a single scull and during knee bend, to learn about postural-locomotive movement patterns in muscular coordination. We focused on changes in onsets and cessations on each muscle activity. Our early work has suggested that rowing technique of legs work may correspond to the technique of knee bend. This study sought to test this hypothesis. By surface electromyography we recorded muscular activity and involvement throughout mean cycle of the knee bend and of the rowing stroke. Participants of this study were seven highly trained athletes, members of Dukla Praha rowing club. They performed three two minute trials of each activity. Results showed that mutual correlation of mean EMG curves have not found any differences in intra-locomotive and inter-locomotive synchronization of measured muscles. Established values of Pearson‘s correlation showed high level of dynamic balance between both activities. Determination of the intramuscular timing was in the percentual results different. These findings suggest that muscular coordination was same in the both activities, but muscular activity loading was different.
In this study we show that anti-tumor effect of sulforaphane (SFN) is partially realized through the type 1 inositol 1,4,5-trisphosphate receptor (IP3R1). This effect was verified in vitro on three different stable cell lines and also in vivo on the model of nude mice with developed tumors. Early response (6 hours) of A2780 ovarian carcinoma cells to SFN treatment involves generation of mitochondrial ROS and increased transcription of NRF2 and its downstream regulated genes including heme oxygenase 1, NAD(P)H:quinine oxidoreductase 1, and KLF9. Prolonged SFN treatment (24 hours) upregulated expression of NRF2 and IP3R1. SFN induces a time-dependent phosphorylation wave of HSP27. Use of IP3R inhibitor Xestospongin C (Xest) attenuates both SFN-induced apoptosis and the level of NRF2 protein expression. In addition, Xest partially attenuates anti-tumor effect of SFN in vivo. SFN-induced apoptosis is completely inhibited by silencing of IP3R1 gene but only partially blocked by silencing of NRF2; silencing of IP3R2 and IP3R3 had no effect on these cells. Xest inhibitor does not significantly modify SFN-induced increase in the rapid activity of ARE and AP1 responsive elements. We found that Xest effectively reverses the SFN-dependent increase of nuclear content and decrease of reticular calcium content. In addition, immunofluorescent staining with IP3R1 antibody revealed that SFN treatment induces translocation of IP3R1 to the nucleus. Our results clearly show that IP3R1 is involved in SFN-induced apoptosis through the depletion of reticular calcium and modulation of transcription factors through nuclear calcium up-regulation.
- MeSH
- aktivace transkripce účinky léků MeSH
- antikarcinogenní látky farmakologie terapeutické užití MeSH
- antioxidační responzivní elementy MeSH
- apoptóza účinky léků MeSH
- buněčné jádro metabolismus MeSH
- endoplazmatické retikulum metabolismus MeSH
- faktor 2 související s NF-E2 metabolismus MeSH
- hemoxygenasa-1 metabolismus MeSH
- inositol-1,4,5-trisfosfát - receptory antagonisté a inhibitory metabolismus MeSH
- isothiokyanatany farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- makrocyklické sloučeniny farmakologie MeSH
- mitochondrie účinky léků metabolismus MeSH
- myši nahé MeSH
- myši MeSH
- NAD(P)H dehydrogenasa (chinon) metabolismus MeSH
- nádorové buněčné linie MeSH
- nádory vaječníků farmakoterapie patologie MeSH
- oxazoly farmakologie MeSH
- oxidační stres účinky léků MeSH
- reaktivní formy kyslíku metabolismus MeSH
- transkripční faktory Krüppel-like metabolismus MeSH
- upregulace MeSH
- vápník metabolismus MeSH
- xenogenní modely - testy protinádorové aktivity MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- myši MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Úvod: Vedný odbor epigenetika skúma získané zmeny funkcie génov a ich polymorfizmus vplyvom vonkajších faktorov, ktoré sú príčinou choroby. Ich molekulová štruktúra sa nemení. Epigenetická liečba vychádza z poznatkov molekulovej genetiky s cieľom zabrzdiť chorobný proces. Integratívna liečba je doplnkovou (podpornou, komplementárnou) liečbou, ktorá sa účinne používa v rámci komplexného klinického liečebného postupu. Mnohopočetný myelóm (MM) je zhubný nádorový proces vytvárajúci sa postupne formou somatickej mutácie gémov – s obrovskou variabilitou a polymorfizmom vplyvom vonkajších faktorov. Súčasné molekulovo-genetické výskumy v onkológii dokazujú priaznivé účinky nových liekov brzdiacich nežiaduce metylačné, acetylačné a ďalšie poruchy DNA .V súčasnosti sa významne podieľajú na predĺžení prežitia chorých s nádorovým ochorením. Metódy: V predloženom materiáli stručne informujeme o epigenetických a integratívnych liečebných postupoch, ktoré sme vyskúšali na súbore 1 010 chorých na MM, diagnostikovaných a liečených v etape 40 rokov v národnom centre pre liečbu MM. Výsledky a záver: V súlade so svetovými literárnymi údajmi sme dosiahli významné predĺženie celkového prežitia nad 10 rokov u 20 % chorých používaním kombinovanej a intenzívnej chemoterapie a integratívnej podpornej liečby (bisfosfonáty, proteolytické enzýmy, potravinové a iné imunomodulátory). Z výsledkov dlhodobých klinických štúdií a dotazníkového prieskumu „life quality“ u chorých, v súlade s predĺžením prežitia sa zlepšila aj ich kvalita života (59 % responderov je spokojných so štandardnou chemoterapiou (konvenčnou) liečbou, 54 % používa s úspechom aj integratívnu (komplementárnu) liečbu.
Introduction: Epigenetics is a new science studying influence of environment on functioning of our genes. These changes in up and down regulating of genes can cause diseases but cannot change the structure of genes. Epigenetic therapy is based on data from molecular genetics and is targeting those environmental factors. Integrative treatment is an effective combination of a conventional and a complementary (supportive) approach in the complex and comprehensive therapeutic programme. Multiple myeloma is a malignant process formed gradually by somatic mutations with extensive variability and polymorphism under the influence of external factors. Current molecular-genetic research on myeloma yields new data on the mechanism of novel drugs in repairing of damaged DNA by methylation, changes of histone proteins and others. These drugs are very efficient in prolonging of overall survival. Methods: Epigenetic and integrative therapeutic methods used in the management of multiple myeloma in cohort of 1 010 myeloma patients in a national centre for MM treatment during 40 years. Results and summary: In accordance with the literature overall survival above 10 years has been improved in 20 % of patients by combined intensive chemotherapy with an integrative supportive treatment (bisphosphonates, proteolytic enzymes, dietary and other immuno-modulators). Resulting from long-term clinical studies and questionnaires quality of life has improved and 59 % of respondents from a pilot study are satisfied with standard treatment (conventional treatment) and 54 % of them use also integrative (complementary) treatment successfully.
