Zachování funkčního hrtanu a dosažení dlouhodobé remise je základním postulátem léčby pacientů s maligními nádory hrtanu, a to i pokročilých stadií. Rozvíjeny jsou proto nechirurgické protokoly léčby a hrtan zachovávající chirurgické postupy. Totální laryngektomie je historicky základní výkon laryngeální chirurgie, jehož význam s rozvojem výše uvedených postupů klesá. Přesto jsou stále skupiny nemocných, kteří mohou profitovat z jejího provedení. Rozhodující jsou lokální i celkové charakteristiky tumoru a pacienta. Velikost tumoru, destrukce a nefunkčnost struktur hrtanu, infiltrace štítné chrupavky včetně zevního perichondria případně extralaryngeální propagace jsou faktory, kdy je předpokládaný efekt nechirurgické léčby nedostatečný nebo by vedl k zachování nefunkčního hrtanu. K výkonu také indikujeme pacienty, u nichž pro kontraindikace nemůžeme využít orgán šetřicí protokoly nebo je vysoké riziko komplikací této léčby. Totální laryngektomie má stále své místo v rámci záchranné chirurgie a u specifických malignit, u nichž není efektivní nechirurgická léčba (nejčastěji sarkomy). V této práci je představen náš pohled na indikaci totální laryngektomie v současnosti, který vychází z doporučených postupů a zkušeností s multidisciplinárním klinickým rozhodováním.
Preserving a functional larynx and achieving long-term control is the basic postulate of treating patients with malignant tumors of the larynx, even in advanced stages. Therefore, non-surgical treatment protocols and larynx-preserving surgical procedures are preferred. Total laryngectomy is historically the basic procedure of laryngeal surgery still with the best survival outcomes in advanced laryngeal cancer, but with significantly lower quality of life following surgery. Nevertheless, there are still groups of patients who can benefit from this implementation. Local and overall characteristics are important for the recommendation of treatment. Tumor size, destruction and dysfunction of laryngeal structures, infiltration of the thyroid cartilage including the external perichondrium, or extralaryngeal extent are local factors when the expected effect of non-surgical treatment is insufficient or would only lead to the preservation of a non-functional larynx. We also recommend patients in whom organ-saving protocols are not suitable due to contraindications or there is a high risk of complications. Total laryngectomy still has its place as part of salvage surgery in failure of non-surgical treatment and for specific malignancies for which a non-surgical approach is not effective (most often sarcomas). We present our current view on the indications of total laryngectomy, which is based on international recommendations and our experience with multidisciplinary clinical decision-making.
- MeSH
- laryngektomie * dějiny metody statistika a číselné údaje MeSH
- larynx umělý MeSH
- larynx chirurgie patologie MeSH
- léčba šetřící orgány metody MeSH
- lidé MeSH
- nádory hrtanu chirurgie diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východiska: Pooperační ileus (pooperační dysfunkce) je závažná komplikace vyskytující se především u pacientů s rizikovými faktory a u pacientů po akutních, dlouhotrvajících operačních výkonech. Jeho etiologie je multifaktoriální, podílí se na ní jak zánětlivé, tak i neurogenní, hormonální a farmakologické faktory. V prevenci a léčbě se snažíme uplatnit především nefarmakologické postupy, ovlivnit reverzibilní etiologické faktory a v pooperačním období nejlépe implementovat a využít ERAS postupy. Další možností je snaha o ovlivnění tohoto stavu farmaky. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit krátkodobé zhoršení střevní motility, která je běžná prakticky po každém nitrobřišním výkonu. Cíl: Cílem práce je popsat možnosti farmakologické intervence u takto postižených pacientů. Na základě současné úrovně poznání práce analyzuje účinnost současně používaných farmak především ze skupiny takzvaných prokinetik. Závěr: Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci. Možnosti farmakologické intervence jsou omezené, účinný se jeví být neostigmin a v prevenci v České republice nedostupný alvimopan. Nadějnými preparáty se také jeví 5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté, zde je ale třeba dalších studií. Použití inhibitorů COX-2 je stále diskutabilní.
Introduction: Postoperative ileus is a severe condition occurring especially in high-risk patients following acute and prolonged surgical procedures. Multiple factors are described as important in etiology, such as inflammation as well as neurological, hormonal and pharmacological influences. In prevention and treatment, we try to apply non-pharmaceutical procedures, to influence reversible etiological factors and, in postoperative period, to implement and use ERAS procedures. Drugs are the other possibility how to influence this pathology. Short-term impairment of intestinal motility following the most of the intraabdominal surgeries must be also taken in count in the differential diagnosis and treatment. Study aim: We try to describe all possibilities of pharmacological treatment and prevention of the postoperative ileus. Effectiveness of drugs used in present praxis, especially group of so-called prokinetics is analyzed. Conclusion: Postoperative ileus is still recognized as severe complication. Pharmacological treatment options are limited, only a few substances have evident positive impact (neostigmin for treatment and alvimopan – not registered in the Czech Republic for prevention). More evidence is necessary for positive effect of 5-hydroxytryptamine 4 (5HT4) agonists, and the effect of selective COX-2 inhibitors is still controversial.
- MeSH
- ileus * diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- neostigmin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- pooperační komplikace * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Požití korozivní látky představuje potencionálně závažný stav s možným ohrožením života a rozvojem časných i pozdních komplikací. Příznaky a diagnostika: Příznaky u poleptání mohou být různorodé, nespecifické a nevedou ke stanovení diagnózy, nemáme-li údaj o požití nebezpečné látky. Nejprve je nutné zjistit informace o požité látce. Dalším krokem by mělo být vyšetření otorynolaryngologem. Zcela zásadní pro další léčebný postup je provedení flexibilní endoskopie horní části zažívacího traktu. Cílem endoskopického vyšetření je vyhodnotit rozsah změn v jícnu a žaludku. Podle endoskopického nálezu je pak vedena léčba postiženého pacienta. V případě podezření na perforaci musí endoskopii předcházet provedení CT hrudníku a břicha s aplikací kontrastní látky per os. Léčba: V případě přítomnosti závažných respiračních příznaků, edému hrtanu či jeho nekrózy je nutné zajištění dýchacích cest. V léčbě poleptání se uplatňují inhibitory protonové pumpy, antibiotika by měla být použita při perforaci jícnu, ve třetím stadiu poleptání, při aplikaci steroidů a postižení plic. Kortikoidy nejsou jako prevence striktur indikovány, jediná indikace k podání kortikoidů jsou těžké edematózní změny na dýchacích cestách. Způsob výživy nemocného se odvíjí podle endoskopického nálezu. Pacientům s poleptáním I. a II.A stupně podáváme iniciálně tekutou dietu na 48 hod. U pacientů s postižením II.B a III. stupně není možné aplikovat výživu dietou. Je nutné zavést nazoenterální sondu a podávat enterální výživu sondou. Při vzniku perforace GIT je indikováno akutní operační řešení. Mezi pozdní komplikace se řadí především vznik striktur. Závěr: Poleptání jícnu a žaludku se řadí mezi méně častá postižení. Svojí závažností však může pacienta ohrozit na životě či vyvolanými změnami ovlivnit život na dlouhá léta.
Introduction: Ingestion of a corrosive substance is an infrequent but serious condition with a possible threat to life. Symptoms and diagnosis: Clinical symptoms of esophageal burns are non-specific and are determined by the degree and extent of injury Subjective symptoms do not lead to a diagnosis without information of corrosive substance ingestion. It is necessary to define the substance and find out information of its local and systemic toxicity. The next step should be an ENT examination to descibe local extent of corrosive injury in the oral cavity, pharynx and larynx and exclude severe injury and oedema of larynx and urgency of tracheostomy or intubation. A flexible endoscopy of the upper digestive tract is essential for further treatment. The aim of the endoscopic examination is to evaluate the extent of changes in the oesophagus and stomach. If GIT perforation is suspected, CT scan of the thorax and abdomen must precede the endoscopy. Treatment: In the presence of obstructive respiratory symptoms, laryngeal edema or severe burns of the airways is necessary to secure the airways as the first step. Wide-spread antibiotics should be used in the case of perforation of the oesophagus, in the third stage corrosions and in lung involvement. Corticoids are not indicated as a prevention of strictures, the only indication is to reduce oedema of the airways. Patient’s nutrition depends on degree and extent of the injury. Patients with I and II.A degree burns are nourished orally, a liquid diet for 48 hours is recommended. In patients with II.B and III. degree oral intake is excluded and nasoenteral tube is inserted for tube feeding. In case of GIT perforation, an acute surgical procedure is indicated. Stenosis of the oesophagus are frequent and severe long-term consequences of severe corrosions and long-term care and repeated interventions to restore of possibility of oral feeding could be indicated. Conclusion: Oesophageal and stomach burns are less frequent injuries. However, due to its severity, it can endanger patient’s life or its quality for long years. Multidisciplinary approach is essential in corrosive injuries management.
- MeSH
- alkálie škodlivé účinky MeSH
- chemické popálení * diagnostické zobrazování etiologie komplikace terapie MeSH
- diagnostické zobrazování metody MeSH
- endoskopie trávicího systému metody MeSH
- ezofágus patologie zranění MeSH
- kyseliny škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- nekróza chemicky indukované diagnostické zobrazování etiologie MeSH
- prognóza MeSH
- žaludek patologie zranění MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Pooperační delirium je závažná komplikace, vyskytující se u pacientů především nad 65 let. V této věkové kategorii patří k častým komplikacím a jeho projevy jsou popisovány až u 50 % operovaných. Pooperační delirium svojí závažností výrazně ovlivňuje jak pooperační morbiditu, tak i mortalitu. Základním předpokladem pro snížení rizika vzniku pooperačního deliria je včasná identifikace rizikových pacientů. U nich se pak snažíme cíleně redukovat rizikové faktory pro vznik a rozvoj delirantního stavu. Již při operaci volíme individuální přístup k vedení anestezie. V pooperačním období také preferujeme postupy, které přispívají ke snížení rizika rozvoje deliria. V případě rozvoje této komplikace primárně preferujeme řešení možné příčiny stavu a využíváme nefarmakologické postupy. Farmakologická intervence by měla být vyhrazena jen pro nemocné s hyperaktivní formou deliria. Cílem článku je přiblížit opatření, která pomáhají deliriu předcházet, a současně i využívané léčebné postupy.
Postoperative delirium is a serious complication occurring mainly in patients over 65 years. This complication is common in the above mentioned age group and has been described in up to 50% of patients. Postoperative delirium has a significant impact both on postoperative morbidity and mortality. Systematic and early detection of at-risk patients is essential to reduce the risk of postoperative delirium. Targeted efforts are then developed in thus identified patients to reduce the risk factors for developing delirium. An individualized approach to anesthesia is adopted during the surgery. Procedures that contribute to reducing the risk of developing delirium are preferred in the postoperative period. If this complication does occur, it is primarily preferred to manage any potential cause of the condition using non-pharmacological procedures. Pharmacological interven- tion should be reserved only for patients with a hyperactive form of delirium. The aim of the article was to shed more light on measures that help to prevent the delirium and on the therapeutic procedures used.
Úvod: Proleženiny jsou nežádoucí komplikací během hospitalizace. Cíl: Retrospektivní analýza dat k ověření prevalence dekubitů od roku 2015 (od povinné registrace nežádoucí události dekubitus) dle hlavní diagnózy, typu operace a délky hospitalizace v období 2015–2021. Soubor a metodika: Analýza dat z nemocničního informačního systému (NIS), na hladině významnosti 0,05 (T-Test) s proměnnými: věk, počet proleženin, hlavní diagnóza, operace, délka hospitalizace a výskyt COVID-19 k délce hospitalizace. Výsledky: Celkem bylo v NIS evidováno 2 350 dekubitů u 1 539 nemocných (1,52 dekubitu/pacienta) a 930 (40 %) nemocných bylo přijato k hospitalizaci s dekubity. Nejčastější lokalizace dekubitů: pata (33 %), sakrum o 6 % méně, hýždě (17 %). V letech 2015–2021 bylo operováno 17 247 nemocných, z nich 289 nemocných mělo dekubitus. Nejčastější hlavní diagnóza při výskytu dekubitů byla fraktura krčku kosti stehenní (14,35 %) a neurologické (9,09 %) či onkologické onemocnění (12,03 %). Překvapivý byl výskyt dekubitů u nemocných s ileózními stavy (11,57 %). COVID-19 byl v letech 2020 a 2021 zjištěn u 163 pacientů, z nichž šest mělo dekubitus a prodlouženou hospitalizaci. Závěr: Zdravotní stav osob s chronickými ranami i dekubity je důležité vnímat komplexně a individuální plán péče vypracovat s cílem zlepšit život pacientů a šanci na uzdravení.
Introductions: Pressure ulcers (PUs) represents an undesirable complication during hospitalization. Aim: Retrospective data analysis to verify the prevalence of PUs since 2015 (since the mandatory registration of the PUs an adverse event) by principal diagnosis, type of surgery and length of hospital stay in the period 2015–2021. Sample and methods: Retrospective analysis of data from the hospital information system (HIS), at 0.05 level of significance (T-Test) with the variables: age, number of pressure ulcers, principal diagnosis, operation, length of hospitalization and prevalence of COVID-19 to length of hospitalization. Results: A total of 2,350 PU cases in 1,539 patients (1.52 PUs/patient) were registered in the HIS, and 930 (40%) patients were admitted to hospital with PUs. The most common locations of PUs were: heel (33%), sacrum 6% less, buttocks (17%). Between 2015 and 2021; 17,247 patients were operated on, of whom 289 had a Pus. The most common principal diagnosis in the occurrence of PUS was femoral neck fracture (14.35%) and neurological (9.09%) or oncological disease (12.03%). The incidence of PUs was surprising in patients with ileal conditions (11.57%). COVID-19 was found in 163 patients in 2020 and 2021, six of whom had PUs and prolonged hospitalization. Conclusion: It is important to view the health status of people with chronic wounds and PUs in a comprehensive manner and to develop an individualized care plan to improve patients‘ lives and chances of recovery.
Open abdomen je závažný důsledek rozličných nitrobřišních procesů provázených často sepsí až septickým šokem. Jako následek se pak rozvíjí těžká stresová malnutrice, poruchy hydratace a iontová dysbalance. Součástí open abdomen často bývá přítomnost střevní píštěle. U takto postižených pacientů je nutný komplexní přístup zahrnující rehabilitaci, nutriční péči v optimálním složení a lokální péči o otevřenou dutinu břišní. Na kazuistice pacientky s open abdomen a enterokutální fistulací popisujeme praktickou aplikaci výživy v průběhu celého onemocnění. Na závěr pak uvádíme souhrn doporučení nutriční péče u této skupiny nemocných.
Open abdomen is known as a serious consequence of various intra-abdominal pathologies. Initially, patients often have a life-threatening condition, sepsis or septic shock. Severe stress related malnutrition, mineral and fluid imbalance develop as metabolic consequences. Intestinal fistulas also occur as a frequent complication in patients with open abdomen. In such patients, a comprehensive approach is needed, including rehabilitation, nutritional support using optimal formulas, and local care for the open abdomen. Our case report presents a patient with open abdomen and enterocutaneous fistulation. A complex nutritional approach in the course of the disease is described and its importance is discussed. Finally, a summary of nutritional care for open abdomen patients is provided based on current recommendations.
- Klíčová slova
- open abdomen,
- MeSH
- enterální výživa * MeSH
- hojení ran * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nutriční terapie MeSH
- parenterální výživa MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- proteiny terapeutické užití MeSH
- střevní píštěle terapie MeSH
- ventrální hernie chirurgie diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Malnutrice je u chirurgického pacienta významným negativním faktorem, který má vliv na pooperační morbiditu i letalitu. Navíc hladovění v perioperačním období u velkých operačních výkonů zvyšuje riziko komplikací. Minimalizace periody hladovění a proteinokalorického deficitu v období před operací a po ní vyžaduje pečlivé a trvalé sledování nutriční péče s včasnou reakcí, která spočívá v modifikaci diety, podávání dietních přídavků a sippingu, případně v aplikaci enterální nebo dokonce parenterální výživy. Moderním způsobem perioperační péče je koncept ERAS (Enhanced Recovery After Surgery), kde právě nutriční elementy sehrávají podstatnou roli při minimalizaci operačního traumatu. Výbor Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče (SKVIMP) se na svém XXXIII. kongresu v Hradci Králové v březnu 2017 rozhodl vytvořit doporučení pro konkrétní skupiny pacientů. Pracovní skupina vytvářející doporučení pro chirurgického pacienta využila recentního doporučení Výživa v chirurgii – dokumentu ESPEN (European Society for Parenteral and Enteral Nutrition) z roku 2017. Text všech jednotlivých 37 doporučení ESPEN byl beze zbytku převzat. Na pracovním setkání a při několikaměsíční vzájemné elektronické komunikaci byl formulován komentář k některým tezím. Závěrečnou fází tvorby bylo elektronické hlasování všech členů pracovní skupiny, kterým byl vyjádřen konsenzus nad jednotlivými doporučeními. Doporučení je určeno pro klinickou praxi v péči o chirurgického pacienta.
Malnutrition is an important negative factor impacting on postoperative morbidity and mortality in surgical patients. In addition, starvation raises risk of complications in the perioperative period after major surgery. Minimisation of the duration of starvation and protein-caloric deficiency requires careful and permanent monitoring of nutritional care with early response in the perioperative period. It includes modification of diet, sipping and eventually administration of enteral or parenteral nutrition. An up-to-date perioperative care model is the concept of ERAS (Enhanced Recovery After Surgery), where nutritional elements play a fundamental role in the minimisation of operative stress. The committee of Society of Clinical Nutrition and Intensive Metabolic Care (SKVIMP) decided to form the guidelines for particular groups of patients at the XXXIII Congress in Hradec Kralove in March 2017. The working group forming the guidelines for surgical patients used the recent ESPEN document Clinical nutrition in Surgery (2017). The text of all particular 37 guidelines was accepted by and large. The comments on some recommendations were formulated at a working meeting and by electronic communication. The electronic voting by all members of the working group finalised the work and delivered consensus on particular recommendations. The guideline is recommended for clinical practice in surgical patients.
- Klíčová slova
- chirurgický pacient, perioperační výživa, ERAS,
- MeSH
- fyziologie výživy MeSH
- lidé MeSH
- nutriční terapie metody MeSH
- perioperační období MeSH
- perioperační péče * metody MeSH
- podvýživa prevence a kontrola MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
In the last three decades, Clostridium difficile infection (CDI) has increased in incidence and severity in many countries worldwide. The increase in CDI incidence has been particularly apparent among surgical patients. Therefore, prevention of CDI and optimization of management in the surgical patient are paramount. An international multidisciplinary panel of experts from the World Society of Emergency Surgery (WSES) updated its guidelines for management of CDI in surgical patients according to the most recent available literature. The update includes recent changes introduced in the management of this infection.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- antibiotická politika MeSH
- Clostridioides difficile patogenita MeSH
- fekální transplantace metody trendy MeSH
- incidence MeSH
- klostridiové infekce diagnóza terapie MeSH
- kontrola infekce metody trendy MeSH
- lidé MeSH
- pooperační komplikace terapie MeSH
- pseudomembranózní enterokolitida etiologie prevence a kontrola MeSH
- rizikové faktory MeSH
- směrnice jako téma MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
