PURPOSE: TACE induces variable systemic effects by producing factors that promote inflammation, oncogenesis, and angiogenesis. Here we compare concentrations of microRNAs (miR-21, miR-210 and miR-34a) and vascular endothelial growth factor (VEGF) in hepatocellular carcinoma (HCC) patients undergoing TACE with degradable (DSM) and nondegradable (DEB) particles and potential use of these biomarker changes for prediction of patient outcomes. MATERIALS AND METHODS: Overall, 52 patients with HCC treated with DSM TACE (24 patients) and DEB TACE (28 patients) were included in this prospective study. Concentrations of studied biomarkers were measured from blood plasma preprocedurally, immediately (< 90 min) postprocedurally, and 24-h after TACE. Levels were compared between DSM and DEB TACE and correlated with treatment response six and 12 months after the first TACE. RESULTS: Both DSM and DEB TACE elevated plasma levels of miR-21, miR-34a, and miR-210 at 24 h post-procedure compared to baseline levels (FC 1.25-4.0). MiR-34a elevation immediately after TACE was significantly associated with nonprogressive disease compared to those with progressive disease at both six months (FCa: p = 0.014) and 12 months (FCa: p = 0.029) post-TACE. No significant biomarker changes were found between the embolization particle groups. However, VEGF levels showed a decrease only in the DSM TACE group (FC24: p = < 0.001). CONCLUSION: Embolization particle type did not significantly impact miRNA or VEGF changes post-TACE. However, miR-34a elevation immediately after the procedure predicts better patient outcome and may prove useful as a biomarkers for the monitoring of clinical outcomes. LEVEL OF EVIDENCE: Level 3 Prospective cohort study.
- MeSH
- Biomarkers blood MeSH
- Chemoembolization, Therapeutic * methods MeSH
- Carcinoma, Hepatocellular * therapy blood genetics MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- MicroRNAs * blood MeSH
- Biomarkers, Tumor * blood MeSH
- Liver Neoplasms * therapy genetics blood MeSH
- Prospective Studies MeSH
- Aged MeSH
- Vascular Endothelial Growth Factor A * blood MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
Biliary drainage is then one of the necessary procedures to help patients suffering from icterus to reduce serum bilirubin levels and relieve symptoms. The aim of this study was identifying risk factors for survival in patients with cholangiocarcinoma (CCA) treated with percutaneous transhepatic biliary drainage (PTBD) and to develop a simple scoring system predicting survival from PTBD insertion. This single-centre retrospective study included 175 consecutive patients undergoing PTBD for extrahepatic CCA (perihilar and distal). Prognostic factors affecting survival of patients with CCA treated with PTBD were analysed. A multivariate analysis showed that mass forming tumor with mass larger than 5 cm and presence of metastasis at the time of PTBD served as a negative prognostic factor (p = 0.002), better survival was associated with lower preprocedural bilirubin and lower CRP (p = 0.003). Multivariate analysis identified two significant risk factors for 3-month mortality: mass-forming tumors and bilirubin levels exceeding 185 μmol/L. A simple scoring system was developed to predict 3-month mortality after PTBD in patients with advanced CCA, demonstrating 86.3% negative predictive value and 43.2% positive predictive value.
- MeSH
- Bilirubin blood MeSH
- Cholangiocarcinoma * mortality therapy pathology MeSH
- Adult MeSH
- Drainage * methods MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Bile Duct Neoplasms * mortality therapy pathology MeSH
- Prognosis MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Risk Factors MeSH
- Aged, 80 and over MeSH
- Aged MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged, 80 and over MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Východiska: Radiologické onkologické intervenční výkony patří mezi důležité metody terapie hepatocelulárního karcinomu. V časných stadiích lze vedle chirurgických postupů využít termální ablační metody. Při středně pokročilém onemocnění hrají významnou roli metody založené na transarteriálním přístupu, zejména transarteriální chemoembolizace. Úspěšnost intervenčních zákroků závisí nejen na biologické povaze a velikosti nádoru, na technickém provedení a reakci organizmu na léčbu, ale také na molekulárních změnách spojených s těmito procedurami. Kromě klasických prediktivních a prognostických faktorů, mezi které se řadí věk, komorbidity pacienta, Child-Pugh skóre, vlastnosti tumoru, přítomnost velkých cév v okolí a trombóza portální žíly, se ve studiích stále častěji zmiňují prognostické a prediktivní faktory molekulární a také sérové biomarkery. Rutinně užívaným prognostickým biomarkerem je v současnosti pouze a-fetoprotein. Přesto se objevují studie poukazující na nové sérové biomarkery, které mají potenciál v budoucnu pomoci ke stanovení prognózy onemocnění a predikci úspěšnosti terapie klasickým markerům a zobrazovacím metodám. Mezi tyto biomarkery se nejčastěji řadí g-glutamyltranspeptidáza, des- g-karboxyprotrombin, některé typy mikroRNA, zánětlivé a hypoxické látky, jejichž sérové hladiny jsou ovlivněny samotnými intervenčními výkony. Hodnocení těchto molekul by mohlo vést k optimalizaci lékařské intervence (volby metody terapie, načasování léčby) nebo změně managementu sledování pacientů po intervenčních výkonech. Ačkoli několik biomarkerů ukázalo slibné výsledky, většina sérových biomarkerů stále vyžaduje ověření ve velkých studiích fáze III. Cíl: Cílem této práce je podat ucelený přehled klasických a molekulárních biomarkerů, které by potenciálně mohly pomoci v prognostické stratifikaci pacienta a umožnit tak lépe predikovat úspěšnost a efekt radiologických intervenčních metod.
Background: Hepatocellular carcinoma is the most common malignant liver tumor in adults and thermal ablation and transarterial embolization are important methods of therapy. Thermal ablation can be used in early stages. Methods based on the transarterial approach, especially transarterial chemoembolization, play an important role in intermediate stage diseases. The success of procedures depends not only on the biological nature and the size of the tumor, on the technical design of the procedure and on the patient‘s response to treatment, but also on the molecular changes associated with these procedures. In addition to classic predictive and prognostic factors including age, patient comorbidities, Child-Pugh score, tumor characteristics, presence of large surrounding vessels, and portal vein thrombosis, molecular prognostic and predictive factors (serum biomarkers) are often mentioned in studies. Currently, only a-fetoprotein is routinely used as a prognostic biomarker; however, there are studies referring to new serum biomarkers that can potentially help to classical markers and imaging methods to determine the cancer prognosis and predict the success of therapy. These biomarkers most often include g-glutamyltranspeptidase, des- g-carboxyprothrombin, some types of microRNAs, inflammatory and hypoxic substances, whose serum levels are changed by the intervention therapies. Evaluation of these molecules could lead to the optimization of the medical intervention (choice of therapy method, timing of treatment) or change the management of patient follow-up after interventions. Although several biomarkers have shown promising results, most serum biomarkers still require validation in phase III studies. Purpose: The aim of this work is to present a comprehensive overview of classical and molecular biomarkers that could potentially help in the prognostic stratification of patients and better predict the success and effect of radiological intervention methods.
- Keywords
- transarteriální chemoembolizace, termální ablace,
- MeSH
- Chemoembolization, Therapeutic methods MeSH
- Carcinoma, Hepatocellular * surgery diagnosis MeSH
- Humans MeSH
- Biomarkers, Tumor MeSH
- Prognosis MeSH
- Radiotherapy adverse effects MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Review MeSH
Transarteriální chemoembolizace je nedílnou součástí léčby středně pokročilých primárních a sekundárních nádorů jater. Během desetiletí se tato metoda neustále zdokonaluje jak po technické stránce, tak i možností užívaných embolizačních látek a zlepšuje prognózu pacientů, kteří často nemohou podstoupit jinou terapii. Tento přehledový článek seznamuje čtenáře se základními charakteristikami samotného výkonu, indikacemi, průběhem, komplikacemi a nežádoucími účinky. Na závěr je uvedena úspěšnost samotných výkonů.
Transarterial chemoembolization is an integral part of the treatment of intermediate primary and secondary liver tumors. Over the decades, this method has been constantly improved both in terms of technology and the possibilities of embolizing agents used and improves the prognosis of patients who often cannot undergo other therapies. This review article introduces the readers to the basic cha- racteristics of the performance itself, indications, methods, complications, and side effects. Finally, the success of the performances themselves is presented.
PURPOSE: To determine whether the levels of circulating microRNAs (miRNAs) are altered in patients undergoing thermal ablation and chemoembolization and whether these changes are predictive of a clinical outcome. MATERIAL AND METHODS: This prospective study consisted of 43 patients diagnosed with hepatocellular carcinoma (n = 15) and intrahepatic colorectal cancer metastases (n = 28) treated with thermal ablation (n = 23; radiofrequency [n = 6] or microwave [n = 19]), chemoembolization using drug-eluting embolics (n = 18), or both (n = 2). Four blood samples (immediately before the intervention and 60-90 minutes, 24 hours, and 7 days after the intervention) were taken to measure the plasma concentrations of miRNAs related to hypoxia (miR-21 and miR-210), liver injury (miR-122), epithelial-mesenchymal transition (miR-200a), and apoptosis (miR-34a) using miRNA-specific TaqMan assays and quantitative real-time polymerase chain reaction. Tumor burden and treatment response at 3 months were evaluated using the modified response evaluation criteria in solid tumors. The miRNA results were compared with clinical outcomes (Mann-Whitney U test, Wilcoxon matched-pair test). RESULTS: Dynamic changes in the circulating miRNA levels were observed following both the interventions. For thermal ablation, significant increases in miR-21, miR-210, miR-122, miR-200a, and miR-34a concentrations peaked 60-90 minutes after the intervention (P < .01). However, for transarterial chemoembolization, maximum increases in the miRNA concentrations were observed at 24 hours after the intervention for miR-21, miR-210, miR-122, miR-200a, and miR-34a (P < .05). The increased concentrations of the circulating miRNAs were followed by a subsequent decline to baseline by 7 days. For the thermal ablation (but not chemoembolization) patients, elevations in the miR-210 and miR-200a levels were associated with early progressive disease at 3 months (P = .040 and P = .012, respectively). CONCLUSIONS: Increased but dynamic levels of circulating miRNAs are present following interventional oncologic procedures and may prove useful as biomarkers for the monitoring of clinical outcomes.
- MeSH
- Time Factors MeSH
- Chemoembolization, Therapeutic * adverse effects MeSH
- Circulating MicroRNA blood MeSH
- Carcinoma, Hepatocellular blood pathology therapy MeSH
- Colorectal Neoplasms pathology MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Microwaves adverse effects therapeutic use MeSH
- Biomarkers, Tumor blood MeSH
- Liver Neoplasms blood pathology secondary therapy MeSH
- Prospective Studies MeSH
- Radiofrequency Ablation * adverse effects MeSH
- Aged MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Comparative Study MeSH
Cíle: Identifikace prognostických faktorů přežití hepatocelulárních karcinomů (HCC) léčených transarteriální chemoembolizací (TACE) v komplexním onkologickém centru v letech 2005-2018. Východiska: Transarteriální chemoembolizace je u hepatocelulárního karcinomu indikována ve stadiu B dle Barcelona Liver Cancer Clinic (BLCC). Toto stadium nicméně zahrnuje velmi rozsáhlou skupinu pacientů nevhodných pro kurativní výkon, kteří jsou v dobrém klinickém stavu a není u nich přítomné mimojaterní postižení. Cílem této retrospektivní analýzy je identifikovat faktory ovlivňující přežití pacientů a na základě těchto rizikových faktorů pacienty dle prognózy stratifikovat do podskupin. Materiály a metody: Do retrospektivní analýzy byli zařazeni všichni pacienti s HCC indikovaní k TACE, kteří prošli onkologickou indikační komisí komplexního onkologického centra v letech 2005-2018. Hodnoceno bylo celkové přežití od 1. výkonu TACE, v rámci jedno- a vícerozměrných analýz byly zkoumanými faktory přežití: rozsah primárního tumoru v době indikace TACE (velikost ložiska, jedno/více ložisek, uni/bilobární postižení), přítomnost a etiologie cirhózy a závažnost jaterního onemocnění (dle Child-Pugh klasifikace), přítomnost komplikací nádorového onemocnění nebo cirhózy (trombóza portální žíly a její rozsah) a historie jiné invazivní léčby (resekce, perkutánní ablace). Sledováno bylo celkové přežití pacientů s HCC v závislosti na roce diagnózy a roce 1. TACE (log-rank test). Výsledky: Z celkem 382 pacientů bylo 157 pacientů (29 žen) léčeno TACE (celkem 540 výkonů, medián 3 na pacienta). Nejvýznamnějším rizikovým faktorem přežití byla přítomnost trombózy portální žíly (poměr rizik - hazard ratio (HR) = 3,279), bilobární postižení (HR = 2,257), velikost ložiska (HR = 1,125/cm) a Child-Pugh B při chronickém onemocnění jater (HR = 1,922). Na základě těchto rizikových faktorů je možné pacienty stratifikovat do 3 prognostických skupin s významně odlišným mediánem přežití (52,1 vs. 21,5 vs. 9,0 měsíce). Závěr: Na základě retrospektivní analýzy byly identifikovány prediktivní faktory celkového přežití u pacientů s HCC léčených TACE; na základě těchto faktorů lze pacienty stratifikovat do 3 odlišných prognostických skupin.
Purpose: Identification of prognostic survival factors of hepatocellular carcinoma (HCC) treated with transarterial chemoembolization (TACE) in a single center in 2005-2018. Background: Transarterial chemoembolization in hepatocellular carcinoma is indicated in Barcelona Liver Cancer Clinic (BLCC) stage B. This stage includes a very large group of patients unsuitable for curative treatment, who are in a good clinical condition and do not show extra-hepatic spread. The aim of this retrospective analysis is to identify factors influencing patient survival and to divide the patients into subgroups based on these risk factors. Materials and methods: All patients with HCC indicated for TACE in complex oncological center in 2005-2018 were included in the analysis. The survival rates from the 1st TACE were evaluated in relation to HCC on computed tomography/magnetic resonance prior to the 1st TACE (size of the biggest lesion, single/multiple lesions, unilobar/bilobar involvement), presence and severity of liver disease (cirrhosis, Child-Pugh, portal vein thrombosis) and a combination of other invasive treatment (resection, percutaneous ablation) (single and multivariate analysis). The survival of HCC patients was compared according to the year of the diagnosis and the year of the 1st TACE (log-rank test). Results: Out of 382 patients, 157 (29 women) of them were treated with TACE (540 TACEs in total, median 3 TACEs per patient). The most important risk factors for survival were the presence of portal vein thrombosis (hazard ratio (HR) = 3.279), bilobar involvement (HR = 2.257), lesion size (HR = 1.125/cm) and Child-Pugh B in chronic liver disease (HR = 1.922). Based on these risk factors, the patients were divided into 3 prognostic groups with different median survival (52.1 vs. 21.5 vs. 9.0 months). Conclusion: Based on the retrospective analysis, predictive factors of HCC survival after TACE were identified and the patients were divided into 3 prognostic groups based on these factors.
Východiska: Cílem je zhodnotit přínos transarteriální chemoembolizace (transarterial chemoembolization TACE) u léčby hepatocelulárního karcinomu (hepatocellular carcinoma HCC) na základě analýzy dat z národních registrů a porovnání výsledků mezi regiony s nestejnou frekvencí využití radiologických intervenčních metod. Materiály a metody: V Národním onkologickém registru bylo v letech 2010-2016 evidováno 4 343 pacientů s primární diagnózou HCC jater. Tato data byla doplněna o údaje z Národního registru hrazených zdravotních služeb a Evidence zemřelých osob. Primární léčba HCC byla kategorizována jako jaterní resekce, ablace jater, TACE jater a chemoterapie. Analýza dat z regionů poskytla údaje o frekvenci léčebných výkonů intervenční radiologie pro léčbu HCC. Všech 14 krajů bylo rozděleno na základě četnosti použití intervenčních metod ( < 15 %, > 15 %) na regiony s vysokou a nízkou mírou zastoupení radiologických intervencí při léčbě HCC. Pro analýzu přežití byl použit Kaplanův-Meierův test a k analýze míry rizika (hazard ratio - HR) Coxův regresní model. Výsledky: Dle dostupných údajů bylo primárně léčeno jen 1 730 pacientů, z nichž 285 (16,5 %) bylo léčeno TACE. Medián přežití celé analyzované populace byl signifikantně rozdílný v regionech s vysokou a nízkou mírou četností radiologické intervenční léčby (13,2 vs. 6,5 měsíce, p < 0,001), přičemž pacienti z oblasti s vysokou četností radiologické intervenční léčby měli signifikantně nižší riziko úmrtí během léčby (HR 0,73; 0,66 - 0,81). Medián přežití pacientů léčených TACE byl 15,8 měsíce (13,5 -18,1), rozdíl přežití nebyl v regionech signifikantní. Závěr: Použití radiologické intervenční léčby je významným faktorem přežití pacientů s HCC. Studium dat z onkologických registrů může být zdrojem dalších užitečných informací a potenciálně tak zvýšit efektivitu léčby.
Background: To evaluate survival benefit in patient undergoing transarterial chemoembolization (TACE) for hepatocellular carcinoma (HCC) by national registry data analysis and comparison of regions with unequal usage of interventional radiology procedures. Materials and methods: A total of 4,343 patients with primary diagnosis of HCC between 2010–2016 were extracted from the databases of The Czech National Cancer Registry. The analysis was supported by data from the National Registry of Paid Health Services and the Death Records Database. Primary treatment option was categorized as liver resection, ablation, TACE and chemotherapy. The regional data analysis provided information of interventional radiology procedures frequency for primary treatment of HCC. The 14 main regions were symmetrically divided to group with well-developed interventional radiology service and low-developed interventional radiology service according the frequency of stage adjusted interventional radiology procedure usage (< 15%, > 15%). Kaplan-Meier and Cox regression were used for survival and hazard ratios (HR) analyses. Results: Only 1,730 patients had assessed any primary treatment option, 16.5 % (285) were treated by TACE. Median of survival were significantly different in regions with well and low developed interventional radiology service for whole study population (13.2 vs. 6.5 months, p < 0.001), patients treated in regions with well-developed interventional radiology service had lower risk of death during treatment (HR 0.73; 0.66 -0.81). The patient treated by TACE had median of survival 15.8 months (13.5 -18.1), while the survival was not significantly different in region groups. Conclusion: The usage of anticancer therapies based on interventional radiology procedures is a huge factor influences the survival of HCC patient according population-based data. Studies gathering data from cancer register databases can provide further information on treatment effectiveness
