Nanočástice se řadí mezi moderní a rozvíjející se skupinu lékových forem s velkým potenciálem pro další budoucí využití. Do farmakoterapie přináší řadu výhod. Kombinace jejich velikosti, specifických vlastností pomocných látek a správně zvoleného léčiva může mít za výsledek cílenější terapii u některých vážných diagnóz. Se subcelulární velikostí lékové formy jsou ale spojeny i potencionální nežádoucí účinky, a ačkoliv výzkum probíhá s bezpočtem pomocných látek a typů nanočástic, do klinické praxe se ve skutečnosti prosadil jen jejich menší podíl. Tento stručný přehled pojednává právě o těchto v praxi používaných třídách nanočástic, přináší základní charakteristiku, rozdělení a případně klinické využití. Součástí článku je také aktuální přehled zástupců jednotlivých tříd nanočásticových lékových forem, které jsou v současnosti registrovány v ČR.
Nanoparticles belong to a modern and developing group of drug delivery systems with great potential for further future use. To pharmacotherapy, it brings a number of advantages. The combination of their size, specific properties of used excipients and a suitable drug can result in a more targeted therapy for some serious diagnoses. However, potential adverse effects are also associated with the subcellular size of the pharmaceutical form, and although research is being conducted with countless excipients and types of nanoparticles, only a small proportion of them have made it into clinical practice. This brief overview discusses these classes, it presents the basic characteristics, classification, and possible clinical use. The article also includes an up-to-date overview of representatives of individual nanoparticle drug delivery classes currently registered in the Czech Republic.
Nasal immunisation represents an innovative and perspective route of vaccine administration that provides many benefits compared to the more traditional approaches. Since most infections start on mucosal membranes, the mucosal immunisation provides a rational reason for its application. Mucosal delivery for vaccine administration (for example oral or nasal routes) could stimulate both systemic and mucosal immune responses. However, there are still some limitations that should be solved for a broader utilisation of this approach. There is still the necessity to use strongly immunogenic antigens or appropriate adjuvants for the induction of a strong immune response. The use of nanoparticles in the vaccine development could represent a promising approach for the mucosal vaccine research. Nanoparticles could thus serve as delivery vehicles providing to vaccines their unique properties, such as the antigen stabilisation and protection, serve as an adjuvant and elicit an antigen-specific immune response on the target sites.
- MeSH
- Antigens immunology classification MeSH
- Administration, Mucosal MeSH
- Chitosan * administration & dosage chemical synthesis chemistry pharmacology immunology MeSH
- Humans MeSH
- Nanoparticles classification therapeutic use MeSH
- Nanoparticle Drug Delivery System * therapeutic use MeSH
- Nose immunology MeSH
- Nasal Mucosa immunology MeSH
- Vaccination methods MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
- Review MeSH
Východiska: I přes rychlý vývoj nových, efektivnějších cytostatik a cílené terapie není úspěšnost léčby karcinomů plic stále dostačující. Systémově aplikované léčivo je k nádorovým buňkám často dopraveno v neefektivních koncentracích, a to především kvůli specifickému extracelulárnímu prostředí plic. Nanotransportéry mohou ochránit léčivo před těmito nežádoucími vlivy, zvýšit jeho účinnost a snížit jeho nežádoucí účinky. Nanotechnologie mají navíc potenciál zvýšit diagnostickou úspěšnost nádorů plic, a tím přispět ke zlepšení přežití onkologických pacientů. Cíl: Cílem této práce je ilustrovat možnosti, které nanotechnologie nabízejí na poli léčby a diagnostiky nádorů plic, a diskutovat překážky, které brání jejich zavedení do klinické praxe.
Backgrounds: Despite the fast development of new effective cytostatics and targeted therapy, the treatment efficiency of lung cancer is still insufficient. The systemic administration of drugs results in a decrease in drug concentrations in tumor site, particularly due to specific extracellular environment in lungs. Nanotransporters could serve as a platform, protecting a drug against these undesired effects, which may enhance its therapeutic index and reduce side effects of a drug. Moreover, nanotechnologies possess the potential to improve the diagnostics of lung cancer, and thus increase a survival rate of oncologic patients. Aim: The presented study is aimed to demonstrate the possibilities provided by nanotechnologies in the field of treatment and diagnostic of lung cancers and discuss the obstacles, which complicate a translation into clinical practice. Key words: targeted delivery – liposomes – nanoparticles – non‑small cell lung cancer – small cell lung cancer The study was supported by League Against Cancer Prague (project 18257/2014-981) and by the Czech Ministry of Health – RVO, FN v Motole 00064203. The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers. Submitted: 21. 3. 2015 Accepted: 11. 5. 2015
- MeSH
- Biocompatible Materials MeSH
- Extracellular Space drug effects MeSH
- Humans MeSH
- Lung Neoplasms * drug therapy MeSH
- Nanoparticles * classification utilization MeSH
- Nanotechnology trends MeSH
- Carcinoma, Non-Small-Cell Lung * drug therapy MeSH
- Drug Carriers MeSH
- Permeability drug effects MeSH
- Lung drug effects MeSH
- Carrier Proteins MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Jedním ze stěžejních problémů praktické dentální implantologie je problém tzv. kostní nabídky neboli problém dostatečného objemu kosti nezbytného pro zavedení implantátu. Ten by měl mít okolo svého povrchu vždy vrstvu pevné kosti široké minimálně 1 mm. Od počátků dentální implantologie to bývala především kostní nabídka, která podmiňovala jak umístění, tak i směr zavedení implantátu. Při nedostatečné kostní nabídce se ale ne vždy daří umísťovat implantáty na správném místě zubního oblouku a ve správném směru. Implantáty pak mohou být proteticky obtížně využitelné a estetický výsledek jejich protetických suprastruktur nemusí být vždy zcela uspokojivý. U taktových implantátů uvádíme, že při jejich indikaci a implantaci převažovalo chirurgické hledisko.
