Spontánní intracerebrální krvácení (SIK) se řadí mezi akutní neurologická onemocnění s trvale vysokou mortalitou a morbiditou, což může být jednou z příčin terapeutického nihilizmu. Ten byl však poslední dobou vystřídán optimističtějším náhledem. Přibývá totiž studií, které naznačují, že agresivní léčba SIK, opřená o stále inovované guidelines, může vést k lepšímu klinickému výsledku. Konzervativní léčba SIK je součástí komplexního přístupu k těmto nemocným, který zahrnuje i kvalitní diagnostiku, chirurgickou léčbu a následnou péči. V článku uvádíme doporučení pouze pro konzervativní terapii SIK dle aktuálních medicínských poznatků. Diagnostika a chirurgická léčba jsou předmětem jiných sdělení.
Since spontaneous intracerebral hemorrhage (SIH) is an acute neurological condition with a persistently high mortality and morbidity risk, some degree of therapeutic nihilism concerning SIH was embraced by many. This attitude has, however, been recently replaced by a more optimistic approach. There is mounting evidence suggesting that an aggressive treatment of SIH based on permanently innovated guidelines can lead to better clinical outcomes. Conservative therapy of SIH forms a part of a complex approach to these patients including also good-quality diagnostic procedures, surgical therapy and post-surgical care. We review the current evidencebased guidelines concerning the conservative therapy of SIH in this article. Diagnostic approaches and surgical therapy are being dealt with in other publications.
- MeSH
- antikoagulancia škodlivé účinky MeSH
- cerebrální krvácení diagnóza farmakoterapie terapie MeSH
- chronické poškození mozku etiologie MeSH
- hypertenze farmakoterapie komplikace MeSH
- intrakraniální hypertenze farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu metody MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- tromboembolie prevence a kontrola MeSH
- warfarin škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Používání osmoticky aktivních látek a glukokortikoidů v léčbě nitrolební hypertenze je běžné pro každého neurologa – jde o látky zavedené do praxe před více než půl stoletím a rozsáhlá literatura, podporující v této indikaci jejich použití, je přesvědčivá. O to více je zajímavý fakt, že dosud zdaleka neznáme přesný mechanizmus jejich účinku a pro osmoticky aktivní látky neexistuje ani shoda o ideálním dávkování, načasování léčby a účinnosti v různých indikacích. Přesto jsou všeobecně přijímány a praktikovány zavedené léčebné algoritmy. Stručně shrneme aktuální poznatky a praktické postupy v léčbě nitrolební hypertenze uvedenými látkami a poukazujeme i na některé běžně akceptované fikce, které možná nemají reálný podklad.
Every neurologist is familiar with usage of osmotically active substances and glucocorticoids in the treatment of intracranial hypertension – these medicaments were introduced into clinical practice more than 50 years ago and the abundant literature supporting their role in this indication is convincing. Bearing this in mind, it is even more interesting that we still don't know the precise mechanism of their action and there is no consensus regarding the ideal dosage of osmotically active substances, timing of treatment and their effectiveness in different indications. Established treatment algorithms are, however, universally accepted and practiced. We briefly summarize the current state of knowledge and practical approach to the management of intracranial hypertension using the above substances and we also point to certain widely accepted fictions that probably lack any rational background.
- MeSH
- časná diagnóza MeSH
- cévní mozková příhoda komplikace mortalita terapie MeSH
- kritické cesty normy MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- týmová péče o pacienty využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
Poruchy dýchání u akutních neurologických onemocnění stojí v popředí denní praxe neurointenzivistů. Funkce respiračního systému bývá často výrazně porušena a podílí se spolu s ostatními faktory na zvýšené morbiditě a mortalitě pacientů. Včasná diagnóza a léčba vyvíjející se ventilační či respirační insuficience je pro výsledný stav nemocného klíčová. Uvádíme nejčastější poruchy ventilace, se kterými se v praxi u neurologicky nemocných setkáváme. Nezabýváme se podrobněji speciální problematikou, jako je umělá plicní ventilace (UPV), a jejími specifiky v neurointenzivní péči.
Prudký rozvoj intenzivní péče, ke kterému došlo v České republice v posledním desetiletí, vedl ke vzniku jednotek intenzivní péče na mnoha neurologických pracovištích. Jejich existence je umožněna i zlepšením dostupnosti neinvazivních zobrazovacích metod, zlepšením přístrojového vybavení pracovišť a soustavným postgraduálním vzděláváním neurologu-intenzivistu v oboru. Rada akutně neurologických nemocných v kritickém stavu tak již neurologům „neuniká" na anesteziologicko-resuscitační oddělení a mohou profitovat z oborově specifické intenživní péče. Většina neurologů provádějících práci revizního lékaře má, díky víceleté práci v oboru, ucelené základní znalosti z neurointenzivní péče. Článek proto není zaměřen na teoretické základy, ze kterých práce neurointenzivistů vychází (mechanismus primárního a sekundárního postižení CNS, intrakraniální hypertenze, komata, neuromonuorace atd.), ale z mnoha možných témat byly vybrány len některé akutní neurologické situace, které jsou zajímavé z pohledu neurointenzivisty i revizního lékaře, jejichž léčba zaznamenala v posledních letech výraznější vývoj a s nimiž má naše pracoviště několikaleté praktické zkušenosti.
The rapid development of intensive care which occurred in the Czech Republic during the last decade led to the formation of intensive care units in many neurological departments. Their existence is made possible among others by a greater availability of non-invasive imaging methods, better equipment of departments and systematic postgraduate training of neurologists engaged in intensive care. Many acute neurological patients in a critical state no longer "escape" neurologists to anaesthesiological and resuscitation departments and can benefit from the speciality of intensive care. The majority of neurologists engaged in revision activities has several years practice in the discipline and integrated basic knowledge in the field of neurointensive care. Therefore the presented article is not focused on the theoretical background on which the work of neurointensivists is based (mechanism of primary and secondary affection of the CNS, intracranial hypertension, coma, neuromonitoring etc.) but from many subjects only on some acute neurological situations which are of interest from the aspect of the neurointensivist and revision medical officer, states the treatment of which developed significantly in recent years and with which our department has several years practical experience.
