Autoři v publikaci shrnují současné informace z oboru radionuklidového zobrazování kardiovaskulárního aparátu tak, aby zde nalezli inspiraci nejen kliničtí kardiologové, ale také výzkumní pracovníci. Po stručném uvedení do oboru následují základní informace o principech a prostředcích používaných k zobrazování v nukleární kardiologii. Největší část knihy je věnována začlenění metod nukleární kardiologie do klinické praxe. Čtenář zde nalezne informace o klinické interpretaci obrazů, vyšetřování vybraných populací pacientů, o rizikové stratifikaci, hodnocení efektu revaskularizace či o vyšetření pacientů s akutní bolestí na hrudníku.

• MeSH
• diagnostické techniky radioisotopové přístrojové vybavení   využití   MeSH
• funkční vyšetření srdce MeSH
• kardiovaskulární systém MeSH
• koronární nemoc patofyziologie   MeSH
• radiofarmaka klasifikace   MeSH
• Publikační typ
• monografie MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• radiologie, nukleární medicína a zobrazovací metody
• kardiologie

• MeSH
• nukleární lékařství MeSH

• Konspekt
• Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství
• NLK Obory
• radiologie, nukleární medicína a zobrazovací metody
• NLK Publikační typ
• učebnice vysokých škol

• MeSH
• nukleární lékařství MeSH

• Konspekt
• Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství
• NLK Obory
• radiologie, nukleární medicína a zobrazovací metody
• NLK Publikační typ
• učebnice vysokých škol

Srdeční selhání zkracuje délku života. Nejčastější příčinou u žen je dlouhotrvající hypertenze, u mužů ischemická choroba srdeční. Původní představa byla taková, že poškození myokardu při infarktu je nevratné. Po zavedení léčby akutní ischemie myokardu revaskularizačními metodami se ukázalo, že část postiženého srdečního svalu zůstává životaschopná (viabilní) a po obnovení přítoku krve obnovuje svoji kontraktilní funkci. Dobutaminová zátěžová echokardiografie testuje kontraktilní rezervu myokardu. Zlepšení hybnosti akinetické stěny po nízké dávce dobutaminu detekuje viabilní myokard. Zobrazení perfuze myokardu technikou SPECT je založeno na tom, že akumulace 99mTc-MIBI závisí na prokrvení, integritě buněčné membrány a funkci mitochondrií, je tedy známkou viability. Akumulace 201Tl-chloridu v buňce závisí na aktivním transportu, což zvyšuje přesnost v detekci viability. 18F-FDG PET je považována za zlatý standard. Slouží k hodnocení metabolizmu glukózy v myokardu. Kontrastní CT s opožděným sycením detekuje jizvu. Magnetická rezonance využívá princip pozdního sycení myokardu gadoliniovou kontrastní látkou, která se akumuluje v jizvě, má však některá omezení. Echokardiografie je v literatuře uváděná jako metoda první volby pro screening viability, v praxi se však příliš nepoužívá. Ve druhé řadě pak stojí scintigrafické metody, zejména 18F-FDG, která má pro detekci viabilního myokardu vysokou senzitivitu. Magnetická rezonance srdce se zdá být v hodnocení viability centrálním hráčem. Je schopná detekovat přítomnost jizevnaté tkáně a změřit její transmuralitu. Viabilita myokardu je stále v zájmu klinických lékařů a stále je předmětem klinických studií. Viabilní myokard je důležitým parametrem, který může předpovědět efekt revaskularizace, a tedy dlouhodobé prognózy pacienta. Výběr vhodné metody pro jeho detekci by měl být cílen na konkrétního pacienta v závislosti na její lokální dostupnosti.

Srdeční selhání zkracuje délku života. Nejčastější příčinou u žen je dlouhotrvající hypertenze, u mužů ischemická choroba srdeční. Původní představa byla taková, že poškození myokardu při infarktu je nevratné. Po zavedení léčby akutní ischemie myokardu revaskularizačními metodami se ukázalo, že část postiženého srdečního svalu zůstává životaschopná (viabilní) a po obnovení přítoku krve obnovuje svoji kontraktilní funkci. Dobutaminová zátěžová echokardiografie testuje kontraktilní rezervu myokardu. Zlepšení hybnosti akinetické stěny po nízké dávce dobutaminu detekuje viabilní myokard. Zobrazení perfuze myokardu technikou SPECT je založeno na tom, že akumulace 99mTc-MIBI závisí na prokrvení, integritě buněčné membrány a funkci mitochondrií, je tedy známkou viability. Akumulace 201Tl-chloridu v buňce závisí na aktivním transportu, což zvyšuje přesnost v detekci viability. 18F-FDG PET je považována za zlatý standard. Slouží k hodnocení metabolizmu glukózy v myokardu. Kontrastní CT s opožděným sycením detekuje jizvu. Magnetická rezonance využívá princip pozdního sycení myokardu gadoliniovou kontrastní látkou, která se akumuluje v jizvě, má však některá omezení. Echokardiografie je v literatuře uváděná jako metoda první volby pro screening viability, v praxi se však příliš nepoužívá. Ve druhé řadě pak stojí scintigrafické metody, zejména 18F-FDG, která má pro detekci viabilního myokardu vysokou senzitivitu. Magnetická rezonance srdce se zdá být v hodnocení viability centrálním hráčem. Je schopná detekovat přítomnost jizevnaté tkáně a změřit její transmuralitu. Viabilita myokardu je stále v zájmu klinických lékařů a stále je předmětem klinických studií. Viabilní myokard je důležitým parametrem, který může předpovědět efekt revaskularizace, a tedy dlouhodobé prognózy pacienta. Výběr vhodné metody pro jeho detekci by měl být cílen na konkrétního pacienta v závislosti na její lokální dostupnosti.

• MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• ischemická choroba srdeční komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• srdeční selhání * diagnostické zobrazování   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Intersticiální plicní procesy (IPP, též fibrotizující plicní procesy) jsou imunopatologické procesy na úrovni intersticia plic, tj. v oblasti interalveolární, v alveolech a v peribronchiu. Zabraňují účinné výměně plynů na alveolo-kapilární membráně a vedou k respirační insuficienci. Kazuistika: 59letý pacient byl odeslán na naše pracoviště k vyloučení embolie do plicnice. Byl vyšetřen na kardiologii pro otoky DK, vyšetření bylo uzavřeno jako chronická žilní insuficience bez kardiálního podílu na otocích. Kromě toho je pacient léčen 19 let v plicní ambulanci pro plicní fibrózu typu obliterující bronchiolitidy, klinicky má chronickou námahovou dušnost, echokardiograficky je bez známek plicní hypertenze či cor pulmonale. Na plicní scintigrafii jsme prokázali vcelku homogenní distribuci perfuze i ventilace, takže jsme mohli embolii do plicnice vyloučit. Na nízkodávkovém nediagnostickém CT jsme zachytili výrazné parenchymové intersticiální změny se smíšenou denzitou až voštinovitého charakteru. Nález dokládá intersticiální charakter poškození plíce bez významné změny distribuce perfuze i ventilace a vysvětluje klinicky přítomnou dušnost. Závěr: Hybridní plicní scintigrafie u pacientů s plicní fibrózou může vysvětlit příčinu dušnosti i při spolehlivém vyloučení možné embolie do plicnice průkazem intersticiálních parenchymových změn.

Introduction: Interstitial lung diseases (ILD, also fibrosing lung processes) are immunopatological processes in the lung interstitium, i.e. interalveolarly, in the alveoli and in peribonchium. They make difficult gas exchange in the alveolo-capillary membrane and cause respiratory insufficiency. Case report: 59-y-old man was sent to our department to exclude pulmonary embolism. He was assessed by cardiologist due to lower extremities edema; it was concluded as a chronic venous insufficiency without heart role. Patient was followed for 19 years by pneumologist for ILD, type bronchiolitis obliterans. He suffers from chronical exertional dyspnea. There was neither pulmonary hypertension nor cor pulmonale on echocardiography. There were quite homogenous perfusion and ventilation on lung scintigraphy, so we were able to exclude pulmonary embolism. We detected significant parenchymal changes with a mixed density and honeycomb character on a low dose nondiagnostic CT. So we can conclude the presence of interstitial damage in the lung without a significant changes of perfusion and ventilation, which explain clinical symptoms. Conclusion: Hybrid lung scintigraphy in patients with interstitial lung diseases is able to explain the cause of dyspnea and simultaneously exclude pulmonary embolism by confirmation of parenchymal changes.

• Klíčová slova
• plicní scintigrafie,
• MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• PET/CT metody   MeSH
• plicní fibróza * diagnostické zobrazování   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Embolie do plicnice (EP) stále zůstává relativně častou a potenciálně smrtící diagnózou, která může být snadno opomenuta. Plicní angiografie víceřadou výpočetní tomografií (CTPA) se rychle stala nepostradatelnou metodou při jejím vyšetřování. V USA vzrostl počet provedených CTPA mezi lety 2001 a 2008 14krát, zatímco počet plicních scintigrafií klesl na polovinu. Vysoké polohové rozlišení CTPA umožňuje detekci defektů v náplni kontrastní látkou i na úrovni subsegmentárních větví. Existují však data, že takto malé emboly nevyžadují léčbu. Významný nárůst detekce izolovaných subsegmentárních embolů pomocí CTPA představuje pravděpodobně podskupinu benigních změn nebo jen přesnější detekci přirozeného "čistícího" procesu plicních cév. Na druhé straně je riziko závažného krvácení při antikoagulační léčbě 5,3 %, zatímco riziko opakované EP jen 0,7 %. Dalšími riziky CTPA je nefrotoxická kontrastní látka a kancerogenní záření. Řešením tohoto problému není jednoduše snížit počet vyšetření, ale vyšetřovat (a následně léčit) více selektivně a zvažovat alternativní metody, jako je plicní scintigrafie a sonografie, jsou-li relevantní. CTPA by měla být vyhrazena pro pacienty se střední a vysokou pravděpodobností EP určené na základě klinického vyšetření a stanovení D-dimerů (potvrzení EP). Plicní scintigrafie by naopak měla být metodou volby u stabilních pacientů s normálním skiagramem hrudníku tak, aby se snížila detekce subsegmentárních embolů, aniž by přitom došlo ke zvýšení úmrtnosti na EP (vyloučení EP).

Pulmonary embolism (PE) remains a frequent and potentially fatal diagnosis that is easily missed. Multidetector computed tomographic pulmonary angiography (CTPA) has rapidly become the sine qua non for the workup of PE. In the USA, use of CT pulmonary angiography rose 14-fold while VQ scanning decreased by 52% from 2001 to 2008. The high resolution of CT pulmonary angiography makes it possible to detect filling defects in subsegmental arteries. However, there is evidence that some small clots do not need treatment. The significant increase in isolated subsegmental pulmonary embolism diagnosis by CTPA represented probably a subset of more benign disease, or accurate detection of a natural, benign "clearing" process of the lung vasculature. On the other hand, the risk of major bleeding from anticoagulation was 5.3 % but the risk of recurrent venous thromboembolism was only 0.7 %. Another risks of CTPA are nephrotoxic contrast and carcinogenic radiation. To avoid these problems is not simply to do less testing but to test (and subsequently treat) more selectively and to consider alternative tests such as VQ scanning and ultrasonography when appropriate. Clinicians should reserve CT pulmonary angiography for patients at intermediate to high risk of pulmonary embolism based on algorithms that combine clinical probability and D-dimer test results. Implementing policies to use pulmonary scintigraphy as the first line test for pulmonary embolism in stable patients with a normal x ray appearance can reduce use of CT pulmonary angiography and decrease detection of subsegmental pulmonary embolism without increasing deaths from pulmonary embolism.

• Klíčová slova
• subsegmentární embolie do plicnice,
• MeSH
• lidé MeSH
• plíce diagnostické zobrazování   MeSH
• plicní embolie * diagnóza   terapie   MeSH
• prognóza MeSH
• radioisotopová scintigrafie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Úvod: Srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF) představuje přibližně polovinu všech případů srdečního selhání a jeho frekvence stále narůstá. Patofyziologické změny jsou velmi komplexní. Patří sem maladaptace, remodeling a hypertrofie, apoptóza, smrt a regenerace svalových buněk myokardu. Porucha funkce myokardu může mít různé příčiny, obvykle se jedná o kombinaci více příčin. Významná je zejména ischemie, porucha metabolizmu, porucha sympatiku a některé další, kvantitativně méně významné příčiny (zánět, restriktivní kardiomyopatie).Metoda: Protože metody nukleární medicíny jsou založené na patofyziologických změnách, mohou se v diagnostice srdečního selhání tohoto typu dobře uplatnit. Z rutinně používaných metod se jedná o radionuklidovou ventrikulografii (RNV), scintigrafii perfuze myokardu (MPI), zobrazení poruch metabolizmu glukózy (FDG), detekce autonomní neuropatie a podíl na diagnostice srdeční sarkoidózy a amyloidózy. Výsledky: RNV slouží zejména k hodnocení funkce levé komory srdeční při zátěži, MPI k detekci ischemie i při nezužující ateroskleróze věnčitých tepen, FDG se používá hlavně pro detekci viability myokardu u pacientů po infarktu myokardu. Autonomní neuropatii detekujeme jako sympatickou dysfunkci. Poměrně významnou roli hrají scintigrafické metody v diagnostice restriktivní kardiomyopatie, pokud je její příčinou sarkoidóza nebo amyloidóza. Scintigrafická diagnostika amyloidózy může dokonce za určitých okolností nahradit endomyokardiální biopsii. Závěr: Scintigrafické metody se mohou v diagnostice HFpEF uplatnit velkou měrou. Musí však být správně indikované, profesionálně provedené a jejich výsledky dobře interpretované.

Introduction: Heart failure with preserved ejection fraction (HFpEF) is responsible for approximately half of all heart failure cases and its frequency is still growing. Pathophysiological changes are very complex. They include maladaptation, remodeling and hypertrophy, apoptosis, death and regeneration of myocardial muscle cells. Functional impairment can be of different origin, there is usually a combination of different causes. Ischemia, metabolic disorders, sympathetic system impairment and some others (inflammation, restrictive cardiomypathy) are the most significant. Method: Nuclear medicine procedures are based on pathophysiological processes so they can play an important role in the diagnosis of this type of HF. Radionuclide ventriculography (RNV), myocardial perfusion imaging (MPI), imaging of glucose metabolism (FDG), autonomous neuropathy and cardiac sarcoidosis and amyloidosis are the routinely used procedures. Results: RNV serves mainly to detect changes of left ventricular function during physical stress, MPI to detect myocardial ischemia even when coronary aterosclerosis in not present, FDG is used to detect myocardial viability in patients after myocardial infarction. Autonomous neuropathy is dected as a sympathetic dysfunction. Scintigrahic procedures play a significant role in resctritive cardiomyopathies if the cause is sarcoidosis or amyloidosis. Scintigraphy of amyloidosis, in some circumstances, can even replace endomyocardial biopsy. Conclusion: Scintigraphic procedures can play a significant role in the diagnosis of HFpEF. But they must be well indicated, profesionally performed and wisely interpreted.

• Klíčová slova
• srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí,
• MeSH
• lidé MeSH
• PET/CT metody   MeSH
• radioisotopová scintigrafie metody   MeSH
• SPECT/CT metody   MeSH
• srdeční selhání * diagnostické zobrazování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• Publikační typ
• úvodníky MeSH

• MeSH
• kardiologie MeSH
• kongresy jako téma MeSH
• lidé MeSH
• nukleární lékařství MeSH
• srdce * diagnostické zobrazování   MeSH
• tomografie * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• zprávy MeSH