AIMS: The aim of this study was to compare the expression profile of selected DNA methyltransferases and global DNA methylation status in patients with different phases of multiple myeloma (MM) . For the analysis, different cellular populations including unsorted myeloma cells and a set of plasma cells purified by relevant antibodies were used. Consequently, laboratory data were compared to patients' clinical data. PATIENTS AND METHODS: For the analysis, unsorted bone marrow cell population of 44 MM patients (30 newly diagnosed, 9 relapsed and 5 patients in remission) and a set of 8 patients' samples of sorted plasma cells were used. We used commercially available RNA isolated from BM of 3 healthy individuals as control samples. Expression analysis of three DNA methyltransferases - DNMT1, DNMT3A, and DNMT3B was performed by quantitative RT-PCR and the patient global DNA methylation profiles were detected by colorimetric assay. RESULTS: Unchanged DNMT1 expression was detected in the selected cohort of patients. Normalized DNMT3A gene expression was globally higher in comparison with controls in unsorted and sorted cell populations. Low (0.08-1.81%) global DNA methylation status in unsorted samples of multiple myeloma patients did not correlate either with expression profiles of monitored DNA methyltransferases or with the stages of MM based on Durie-Salmon and International Staging System. CONCLUSION: This is the first comparative study between DNA methyltransferases expression profiles and global DNA methylation status in different phases of multiple myeloma patients. No significant correlation between the level of global methylation and the clinical stage of the unsorted cell population of patients with multiple myeloma was registered. Overexpression of the DNMT3A gene occurred in both sorted and unsorted cell populations of patients with multiple myeloma. This fact highlights the DNMT3A as a potential marker of multiple myeloma tumor progression. Moreover, we demonstrated comparable results in the expression of DNA methyltransferases in both sorted and unsorted cell populations. This is a promising result from the methodical point of view because when compared to samples of unsorted multiple myeloma cells, samples of sorted cells bring reduction of the number of possible analyses performed.

• MeSH
• DNA methyltransferasa 3A MeSH
• DNA MeSH
• lidé MeSH
• metylace DNA * MeSH
• mnohočetný myelom * genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Východiska: Současné in vitro modelové systémy plně neodrážejí biologickou a klinickou diverzitu karcinomu prostaty (prostate cancer – PCa). Organoidy jsou 3D in vitro buněčné kultury, které mohou lépe rekapitulovat heterogenitu onemocnění a zachovat vlastnosti původního nádoru. Krátkodobá ex vivo kultivace PCa tkání může také usnadnit testování léčiv v personalizované medicíně. Materiál a metody: Pro organoidní kultivaci jsme zpracovali jak nádorovou, tak normální tkáň od 50 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii nebo transuretrální resekci prostaty. Kromě toho jsme využili techniku ex vivo tkáňové kultivace a provedli krátkodobý experiment s použitím gemcitabinu a inhibitoru Chk1 MU380 ve vzorcích od 10 pacientů. Výsledky: Celkem jsme byli schopni kultivovat organoidy z 58 % nádorových (29/50) a 69 % normálních tkání (20/29). Imunohistochemické barvení dvou reprezentativních případů odhalilo buněčnou pozitivitu na pan-cytokeratin potvrzující přítomnost epiteliálních buněk. Nadměrná exprese proteinů AMACR a ERG v nádorech však nebyla zachována v organoidech. Dalším omezením bylo udržení organoidů pouze do první pasáže, obvykle po dobu 3 týdnů. Dále byly provedeny krátkodobé testy v ex vivo kultuře nádorových tkání od deseti pacientů. Tkáňové vzorky z prostatektomií většinou vykazovaly nízkou míru proliferace a Ki-67 pozitivity. Další nevýhodou tohoto přístupu byla nekonzistentní morfologie mezi jednotlivými tkáňovými fragmenty. Pouze jeden případ vykazoval vysokou míru proliferace pro testování léčiv a nádorová tkáň byla přítomna ve všech testovaných vzorcích. V naší práci také poskytujeme přehled nedávných studií a podrobné srovnání kultivačních podmínek. Závěr: Podařilo se nám ustavit kultury organoidů i fragmentů tkání z primárních nádorů prostaty. Exprese nádorových markerů však nebyla zachována v získaných organoidech. Nekonzistentní morfologie a nízká proliferace ztěžovaly interpretaci výsledků testování léčiv u většiny případů. Přesto mohou být tyto přístupy slibné při použití tkání z metastatického kastračně rezistentního karcinomu prostaty.

Background: Current in vitro model systems do not fully reflect the biological and clinical diversity of prostate cancer (PCa). Organoids are 3D in vitro cell cultures that may better recapitulate disease heterogeneity and retain parental tumor characteristics. Short-term ex vivo culture of PCa tissues may also facilitate drug testing in personalized medicine. Materials and methods: For organoid culture, we have processed both cancer and normal tissues from 50 patients who underwent radical prostatectomy or transurethral resection of the prostate. In addition, we exploited the ex vivo tissue culture technique and performed short-term chemotherapy assay using gemcitabine and Chk1 inhibitor MU380 in 10 patient samples. Results: In total, we were able to cultivate organoids from 58% of tumors (29/50) and 69% of normal tissue (20/29). Immunohistochemical staining of two representative cases revealed cell positivity for pan-cytokeratin confirming the presence of epithelial cells. However, the overexpression of AMACR and ERG proteins in tumors was not recapitulated in organoids. Another limitation was the propagation of organoids only up to 3 weeks till the first passage. Next, a short-term drug test was performed for ten patients using ex vivo tissue culture. Samples from prostatectomies mostly presented a low proliferation rate as assessed by Ki-67 staining. Another drawback of this approach was inconsistent tissue morphology among particular tissue fragments. Only one case showed a high proliferation rate for drug testing and tumor tissue was present in all tested samples. In our work, we also provide an overview of recent studies and a detailed comparison of culture conditions. Conclusion: We have established cultures of both organoids and tissue fragments from PCa patient samples. However, the expression of tumor markers was not recapitulated in organoids. Inconsistent morphology among tissue fragments and low proliferation hampered the interpretation of the drug testing in most cases. Still, these approaches may be promising using tissues from metastatic castration-resistant prostate cancer.

• Klíčová slova
• ex vivo,
• MeSH
• individualizovaná medicína metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kultivační techniky MeSH
• lidé MeSH
• nádorové buňky kultivované MeSH
• nádory prostaty * patologie   MeSH
• organoidy metabolismus   patologie   MeSH
• transuretrální resekce prostaty MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

BACKGROUND: Regional variability in dural sinus (DS) wall thickness in posterior cranial fossa (PCF) have not been studied in detail yet. OBJECTIVE: To clarify the possible regional variability in DS wall thickness and determine the occurrence and localization of the chordae Willisii (CW) in PCF. METHODS: Fifty-nine human cadaveric DSs of PCF were investigated. A measurement of the DS walls/dura mater/CW thickness of parafin-embedded/hematoxylin-eosin stained axial sections was performed by using Cell Sens Science Imaging Software (Olympus Corporation, Tokyo, Japan). RESULTS: The osseus wall (OW) was the thickest one in the confluens sinuum (CS) and the thinnest one in the jugular bulb (JB) and sigmoid sinus (P < .05). The biggest differences between individual walls were observed in the JB where the superior wall was almost twice as thick as the OW. At the transverse-sigmoid junction, the thickness of the walls was comparable. In the CS and transverse sinuses, the OW was even thicker than the surrounding dura mater. The occurrence and thickness of the CW increased from the JB towards CS and prevailed on the right side. An overall number of the CW in PCF was comparable to that observed in the superior sagittal sinus. CONCLUSION: The present study displayed for the first time the regional variability in the DS walls thickness and occurrence of the CW in PCF. Application of these findings may afford greater freedom in exposure of the DSs or neoplasms adhering to the DSs. Copyright © 2018 by the Congress of Neurological Surgeons.

• MeSH
• dospělí MeSH
• dura mater * anatomie a histologie   MeSH
• individualita MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mrtvola MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sinus durae matris * anatomie a histologie   MeSH
• zadní jáma lební * anatomie a histologie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• MeSH
• geny nádorové MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• molekulární patologie MeSH
• nádory patologie   MeSH
• onkogeny MeSH
• prekancerózy MeSH
• protoonkogeny MeSH
• tumor supresorové geny MeSH

• MeSH
• patologie MeSH
• Publikační typ
• biografie MeSH

• O autorovi
• Koďousek, Rostislav, 1926-2021 Autorita

Východiska: Receptorové tyrozinkinázy představují podtřídu transmemránových receptorů. Inhibice členů rodiny receptorů pro epidermální růstové faktory je efektivní pro léčbu některých typů nádorů. V kombinaci s inhibicí ERBB2 receptorů je protinádorový efekt výraznější. Tato studie předkládá nová experimentální data, která prokazují zesílení anti-proliferačního účinku monoklonálních protilátek (cetuximab a trastuzumab) na nádorové linie odvozené z karcinomu prsu, které se liší rozdílnou expresí ERBB receptorů. Materiál a metody: Tato studie se věnuje kombinovanému účinku souběžné inhibice dvou členů rodiny ERBB, receptorů EGFR a ERBB2 pomocí monoklonálních protilátek trastuzumab (Herceptin, TZ) a cetuximab (Erbitux/ C225, CTX). V rámci studie byly testovány tři buněčné linie odvozené z karcinomu prsu (MCF-7, BT-474 a SK-BR-3). Tyto linie se liší různou expresí EGFR a ERB2. Inhibice buněčného růstu byla sledována využitím metody MTT assay. Rovněž byly pomocí Western blotu analyzovány změny v expresi EGFR, ERBB2 a klíčových regulátorů buněčného cyklu. Výsledky: Prsní nádorové linie vykazovaly rozdílnou citlivost k působení TZ a CTX a jejich kombinací. Linie SK-BR-3 byla citlivá k působení TZ. Naopak CTX neměl vliv na linii BT-474 a na SK-BR-3, které exprimují nízkou hladinu EGFR a vysokou hladinu ERBB2. Závěr: Získané výsledky potvrzují hypotézu o vzájemném zesilujícím anti-proliferačním efektu současné inhibice obou receptorů.

Background: The tyrosine kinase receptor comprises a subclass of cell surface growth factor receptors. Inhibition of certain members of the Epidermal Growth Factor Receptor (EGFR) family is an effective treatment approach in some cancers. The anti-tumor effects are greater when this approach is combined with inhibition of the ERBB2 receptors. These studies provide novel experimental data demonstrating a significant augmentation of the anti-proliferative effects of monoclonal antibodies (cetuximab and trastuzumab) on human breast carcinoma cell lines with different level of ERBB receptor expression. Materials and Methods: Three breast cancer cell lines, MCF-7, BT-474, and SK-BR-3 were used. These are characterised by different levels of EGFR and/or other ERBB family members. Inhibition of cell growth in response to cetuximab, trastuzumab or their combination was assessed by MTT assay. Results: The breast cancer cell lines differed in their sensitivity to TZ, CTX and their combination. The SK-BR-3 cancer cell line was sensitive to TZ. On the other hand, CTX had no effect on BT-474 or on SK-BR-3 that expressed low levels of EGFR and high levels of ERBB2. Conclusion: Our new experimental data show that the combination of anti-EGF receptor and anti-ERBB2 mAb may inhibit cancer cells expressing both EGF and ERBB2 receptors.

• Klíčová slova
• duální inhibice,
• MeSH
• epidermální růstový faktor metabolismus   MeSH
• erbB receptory MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky farmakologie   MeSH
• nádorové buněčné linie účinky léků   MeSH
• nádory prsu farmakoterapie   metabolismus   patologie   MeSH
• proliferace buněk účinky léků   MeSH
• protinádorové látky farmakologie   MeSH
• receptor erbB-2 antagonisté a inhibitory   metabolismus   MeSH
• western blotting MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Klíčová slova
• EGFR,
• MeSH
• adenokarcinom diagnóza   klasifikace   patologie   MeSH
• cytodiagnostika trendy   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• erbB receptory genetika   MeSH
• genetické techniky trendy   MeSH
• imunohistochemie metody   trendy   MeSH
• lidé MeSH
• nádorové biomarkery analýza   MeSH
• nádory plic diagnóza   klasifikace   patologie   MeSH
• nádory podle histologického typu MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic patologie   MeSH
• směrnice jako téma MeSH
• staging nádorů metody   MeSH
• terminologie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH