Jessenius
200 s. : il., tab. ; 28 cm
Minimálně invazivní operace představují atraktivní alternativu ve srovnání s klasickými chirurgickými přístupy. K minimalizaci operačních vstupů dochází řadu let i v cévní chirurgii, která se inspirovala chirurgií všeobecnou. Kromě klasických laparoskopických technik se nejčastěji setkáváme s endovaskulární léčbou výdutí břišní a hrudní aorty a nejnověji i s roboticky asistovanými operacemi v oblasti břišní aorty a pánevních tepen. Miniinvazivní operační výkony významně redukují pooperační obtíže a umožňují pacientům časnější návrat k běžnému životu. Minilaparotomie, rukou nebo laparoskopicky asistovaný výkon, výkon vedený plně laparoskopicky nebo torakoskopicky a robotem asistovaný výkon patří mezi současné možnosti miniinvazivních přístupů i v cévní chirurgii.
- Conspectus
- Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
- NML Fields
- chirurgie
- angiologie
- NML Publication type
- kolektivní monografie
1. vyd. xix, 443 s. : il. (některé barev.), tab. ; 29 cm
Monografie je určena zvláště anesteziologům, kteří poskytují perioperační péči u pacientů cévní chirurgie, a lékařům podílejícím se na péči pooperační. Je také důležitá pro lékaře cévní chirurgie, jimž poskytuje přehled o předanestetické péči, anesteziologických postupech a péči o pacienta po výkonech cévní chirurgie. Potřebné informace zde naleznou též lékaři a nelékařští pracovníci ostatních specializací, kteří se na péči o pacienta cévní chirurgie podílejí: kardiologové, angiologové, radiologové a perfuziologové. Základní přehled o problematice perioperační péče v cévní chirurgii přináší kniha i anesteziologickým sestrám a personálu na odděleních pooperační péče. Kniha má pět oddílů, které komplexně popisují péči o pacienta cévní chirurgie z pohledu anesteziologa a intenzivisty - počínaje teoretickými základy anatomie, fyziologie, patofyziologie, farmakologie a radiologie. Další oddíly se zabývají předoperačním vyšetřením pacienta, jeho monitorováním v průběhu chirurgického výkonu, technikami regionální anestezie pro výkony cévní chirurgie.
- MeSH
- Anesthesia MeSH
- Vascular Diseases surgery MeSH
- Postoperative Care MeSH
- Vascular Surgical Procedures MeSH
- Conspectus
- Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
- Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
- NML Fields
- chirurgie
- angiologie
- NML Publication type
- učebnice vysokých škol
- kolektivní monografie
Závěrečná zpráva o řešení grantu Interní grantové agentury MZ ČR
Nestr. : il., tab. ; 30 cm
Předmětem projektu je definování a standardizace nové hybridní diagnostické modality FDG-PET/CT u nemocných s podezřením na infekci cévní protézy, se zaměřením na tzv. nízce virulentní infekce. Práce má charakter tříleté prospektivní studie s předpokládaným počtem 120 vyšetřených.; The purpose of the project is to define and standardize the diagnostic hybrid PET/CT method in infectious complications in vascular surgery. The project will be a three year prospective study enrolling circa 120 patients, resp. prostheses.
- MeSH
- Blood Vessel Prosthesis MeSH
- Blood Vessel Prosthesis Implantation MeSH
- Fluorodeoxyglucose F18 diagnostic use MeSH
- Prosthesis-Related Infections diagnosis prevention & control MeSH
- Multimodal Imaging MeSH
- Postoperative Complications mortality MeSH
- Positron-Emission Tomography MeSH
- Vascular Surgical Procedures MeSH
- Conspectus
- Patologie. Klinická medicína
- NML Fields
- angiologie
- NML Publication type
- závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR
1. elektronické vydání 1 online zdroj (443 stran)
Monografie je určena lékařům a ostatnímu zdravotnickému personálu, který se věnuje péči o pacienta v oblasti cévní chirurgie. Obecná část knihy popisuje základní poznatky z anatomie, fyziologie a patofyziologie oběhového systému, farmakologii látek používaných v perioperační péči, základy monitorace pacienta, použití zobrazovacích metod a technik regionální anestezie u výkonů cévní chirurgie. Speciální část pak obsahuje detailní popis anesteziologických technik k jednotlivým výkonům cévní chirurgie a zásady pooperační péče u těchto operací. Publikace je doplněna bohatou obrazovou dokumentací.; Monografie je určena zvláště anesteziologům, kteří poskytují perioperační péči u pacientů cévní chirurgie, a lékařům podílejícím se na péči pooperační. Je také důležitá pro lékaře cévní chirurgie, jimž poskytuje přehled o předanestetické péči, anesteziologických postupech a péči o pacienta po výkonech cévní chirurgie. Potřebné informace zde naleznou též lékaři a nelékařští pracovníci ostatních specializací, kteří se na péči o pacienta cévní chirurgie podílejí: kardiologové, angiologové, radiologové a perfuziologové. Základní přehled o problematice perioperační péče v cévní chirurgii přináší kniha i anesteziologickým sestrám a personálu na odděleních pooperační péče. Kniha má pět oddílů, které komplexně popisují péči o pacienta cévní chirurgie z pohledu anesteziologa a intenzivisty - počínaje teoretickými základy anatomie, fyziologie, patofyziologie, farmakologie a radiologie. Další oddíly se zabývají předoperačním vyšetřením pacienta, jeho monitorováním v průběhu chirurgického výkonu, technikami regionální anestezie pro výkony cévní chirurgie.
Cíl: Představit použití lidské kryokonzervované amniové membrány (AM) v léčbě chronických ran, specifikovat indikační kritéria pro její aplikaci, protokol aplikace a metodiku převazů. Dalším cílem je seznámení se souhrnnými výsledky studie léčby chronických nehojících se ran pomocí AM a s predikcí zhojení dle dynamiky léčby. Materiály a metody: Standardizace léčby pomocí kryokonzervované AM proběhla v rámci multicentrické studie ve třech klinických centrech. Pacientům s chronickými ranami, kteří se nehojili v průměru po dobu 34 měsíců (minimálně šest týdnů), byla aplikována AM, s pravidelnými vizitami po sedmi dnech. Výsledky: Z 35 pacientů s 43 ranami různé etiologie, bylo po aplikaci AM zcela zhojeno 24 ran (56 %), 10 ran bylo zhojeno částečně (> 50 % plochy rány) (23 %), 9 ran (21 %) se zhojit nepodařilo. Během léčby AM zaznamenali pacienti silný analgetický účinek. Sledování dynamiky hojení vedlo ke stanovení predikčního intervalu pro posouzení schopnosti rány zhojit se pomocí AM na 10–12 týdnů. Závěr: Léčba chronických ran pomocí AM přináší prospěch indikovaným pacientům, jak v akceleraci hojení, tak ve zlepšení kvality života, a to zejména snížení bolesti v oblasti rány.
Objective: This work presents the use of human cryopreserved amniotic membrane (AM) in the treatment of chronic wounds, specifying the indication criteria for its application, application protocol, and wound dressing methodology. At the same time, it presents the summary results of the study of the treatment of chronic non-healing wounds using AM with the prediction of healing according to the dynamics of the treatment. Materials and methods: Standardization of treatment using cryopreserved AM took place within the framework of a multicentre study in three specialist centres. Patients with chronic wounds that did not heal for an average of 34 months (min. six weeks) were treated with AM, with regular visits every seven days. The AM application was carried out 1–2 times in 14 days. Results: Out of 35 patients with 43 wounds of various etiologies, 24 wounds (56%) were completely healed after AM application, 10 wounds were partially healed (> 50% of the wound area) (23%), 9 wounds (21%) failed to heal. During AM treatment, patients experienced a strong analgesic effect. Monitoring the dynamics of healing led to the establishment of a prediction interval for assessing the ability of the wound to heal using AM at 10–12 weeks. Conclusion: The treatment of chronic wounds using AM brings benefits to the indicated patients, both in the acceleration of healing and in the improvement of the quality of life, especially in the reduction of pain in the wound area.
- MeSH
- Amnion * physiology MeSH
- Biological Dressings * classification MeSH
- Wound Healing MeSH
- Cryopreservation methods MeSH
- Humans MeSH
- Membranes physiology MeSH
- Placenta physiology MeSH
- Wounds and Injuries nursing therapy MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Multicenter Study MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Úvod: Autoři na základě svých zkušeností s roboticky asistovanými cévními operacemi představují některé ojedinělé typy zákroků, které v této oblasti provedli. Metody: Od listopadu 2005 do února 2022 bylo celkem provedeno 560 robotických cévních výkonů, z toho 70 operací bylo ojedinělých, což odpovídá 12,5 %. Nejčastější byla robotická dekomprese truncus coeliacus (18×) u Dunbarova syndromu, dále robotické řešení endoleaku II. typu po implantaci stentgraftu (15×) a robotické řešení výdutě slezinné tepny (11×). Méně častými pak byly operace izolované výdutě pánevní tepny (8×), trombendarterektomie a plastika břišní aorty pomocí záplaty (8×) a hybridní operace (6×). Zcela ojedinělými jsou rekonstrukce renální tepny (2×), operace výdutě arteria thoracica interna (1×) u nemocné s Marfanovým syndromem a parakavální biopsie (1×) u onkologického pacienta. Výsledky: Ve 3 případech (4,2 %) musela být operace konvertována na otevřený zákrok. Dvakrát při řešení výdutě slezinné tepny z důvodu plošných srůstů v dutině břišní a jednou u operace endoleaku, kdy v důsledku velmi křehké stěny dilatovaného a pulzujícího vaku výdutě břišní aorty jsme považovali manipulaci robotickými nástroji za vysoce riskantní. V uvedeném souboru byla nulová mortalita, u jedné pacientky musela být v další době po deliberaci truncus coeliacus provedena na jiném pracovišti laparoskopická plastika bránice pro brániční kýlu a v jednom případě pak otevřená operace pro přetrvávající endoleak. Závěr: Robotický systém lze s výhodou využít i u méně častých zákroků a nabídnout tak pacientům všechny výhody, které robotická chirurgie nabízí. Je však třeba zdůraznit velkou zkušenost s robotickou operativou, protože se jedná o málo časté operace, a také je nezbytná dokonalá anatomická znalost příslušné oblasti.
Introduction: Based on their experience with robot-assisted vascular surgery, the authors present some unique types of procedures they have performed in this area. Methods: From November 2005 to February 2022, a total of 560 robotic vascular procedures were performed, of which 70 were orphan operations, corresponding to 12.5%. The most common was robotic decompression of the coeliac trunk (18 times) in Dunbar syndrome, followed by robotic repair of type II endoleak after stent graft implantation (15 times) and robotic repair of splenic artery aneurysm (11 times). Less common were isolated pelvic artery aneurysm surgery (8 times), aortic thromboenderectomy and abdominal aortic patch repair (8 times) and hybrid surgery (6 times). Completely unique are renal artery reconstruction (2 times), operation of internal mammary artery aneurysm (1 time) in a patient with Marfan syndrome and paracaval biopsy (1 time) in a cancer patient. Results: In 3 cases (4.2%) the operation had to be converted to open surgery. Twice in the management of splenic artery aneurysm due to flat adhesions in the abdominal cavity and once in the endoleak operation, when due to the very fragile wall of the dilated and pulsating abdominal aortic aneurysm sac, we considered manipulation with robotic instruments to be highly risky. There was zero mortality in this cohort; one patient had to undergo laparoscopic diaphragm repair for diaphragmatic hernia at another institution after deliberation of the coeliac trunk and in one case open surgery was needed for persistent endoleak. Conclusion: The use of the robotic system can be beneficial also in less frequent procedures, offering the patients all the advantages of robotic surgery. However, the need of extensive experience in robotic surgery should be emphasized because these operations are rare and perfect anatomical knowledge of the area is necessary.
Úvod: Operace torakoabdominální aorty představují technicky náročnou léčbu, která má svoje nezastupitelné místo i v éře endovaskulárních technik. Pro zajištění co nejlepších výsledků je vyžadován dokonale sehraný tým chirurgů, anesteziologů, lékařů intenzivní péče i ostatního zdravotnického personálu Metody: Autoři představují sestavu 300 pacientů operovaných v období od 1. 1. 2003 do 15. 3. 2022. Jednalo se ojediněle i o nemocné s těžkým obliterujícím postižením viscerální aorty, ale v naprosté většině to byli pacienti s výdutí torakoabdominální aorty (TAAA). Při operacích byly použity všechny známé postupy orgánové ochrany. V naprosté většině případů TAAA jsme použili torakofrenoretroperitoneální přístup, jen v letech 2003–2008 a u dvou reoperací byl zvolen přístup torakofrenotransperitoneální. Výsledky: V uvedeném souboru bylo nejvíce (33 %) zastoupeno torakoabdominální aneuryzma typ II klasifikace podle Crawforda. Dále následoval typ IV (32 %), typ III (15,3 %), typ I (8,7 %), typ V (6,7 %) a ostatní výkony v oblasti torakoabdominální aorty (4,3 %). Třicetidenní mortalita byla v uvedeném souboru 9,6 % (2019 – 6 %, 2020 – 9,5 %, 2021 – 3,8 %), chirurgické pooperační komplikace se vyskytly u 36 pacientů (12 %). Neurologické komplikace byly v 16 případech (5,3 %), z toho pooperační paraplegie byla zaznamenána 6× (2 %). Přechodná pooperační dialýza z důvodu renální insuficience byla u 19 nemocných (6,3 %) a 4 pacienti (1,3 %) jsou v chronickém dialyzačním programu. U 67 operovaných (23,3 %) byla pooperačně provedena dočasná tracheostomie. Závěr: Chirurgická léčba torakobadominální aorty patří mezi nejrozsáhlejší zákroky a výskyt mortality i morbidity je zde stále poměrně vysoký. K úspěšnému provádění těchto operací je zcela nezbytný multioborový přístup, dostatek zkušeností a sehraný tým, který se touto problematikou zabývá.
Introduction: Thoracoabdominal aortic surgery is a technically demanding and extensive treatment that has its place in the era of endovascular techniques. To ensure the best possible outcomes, it requires a well-coordinated team of surgeons, anaesthetists, intensive care physicians and other medical staff. Methods: The authors present a series of 300 patients operated on between 1 January 2003 and 15 March 2022. Although the group included sporadic cases of severe obliterating involvement of the visceral aorta, patients with thoracoabdominal aortic aneurysms (TAAA) constituted the vast majority. All known organ preservation procedures were used during the operations. The thoraco-phreno-retroperitoneal approach was chosen in almost all TAAA cases; the thoraco-phreno-transperitoneal approach was used only in two reoperations. Results: In this cohort, type II thoracoabdominal aneurysm according to Crawford classification was most common (33%). This was followed by type IV (32%), type III (15.3%), type I (8.7%), type V (6.7%) and other thoracoabdominal aortic procedures (4.3%). Thirty-day mortality rate was 9.6% (2019 – 6%, 2020 – 9.5%, 2021 – 3.8%) in this group; surgical postoperative complications occurred in 36 patients (12%). Neurological complications were reported in 16 cases (5.3%), of which postoperative paraplegia was noted 6 times (2%). Temporary postoperative dialysis due to renal insufficiency was performed in 19 patients (6.3%) and 4 patients (1.3%) have entered the chronic dialysis programme. In 67 patients (23.3%), temporary tracheostomy was done postoperatively due to prolonged withdrawal from the lung ventilator. Conclusion: Surgical treatment of the thoracoabdominal aorta is one of the most extensive procedures in vascular surgery and the mortality and morbidity rates still remain relatively high. A multidisciplinary approach, sufficient experience and a dedicated team are essential for a successful outcome of these highly specialised operations.
- MeSH
- Aortic Aneurysm, Abdominal * surgery MeSH
- Aortic Aneurysm, Thoracic * surgery etiology MeSH
- Aorta surgery MeSH
- Blood Vessel Prosthesis Implantation * methods MeSH
- Endovascular Procedures * methods MeSH
- Humans MeSH
- Postoperative Complications etiology MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH