Q91124858 Dotaz Zobrazit nápovědu
1. vydání 148 stran : ilustrace (některé barevné) ; 21 cm
Publikace informuje o imunitním systému a jeho poruchách a odpovídá na nejčastěji tázané otázky. Určeno široké veřejnosti.
- MeSH
- imunita MeSH
- imunitní systém MeSH
- nemoci imunitního systému MeSH
- Publikační typ
- populární práce MeSH
- Konspekt
- Fyziologie člověka a srovnávací fyziologie
- NLK Obory
- alergologie a imunologie
- NLK Publikační typ
- informační publikace
- otázky a odpovědi
PURPOSE: The IMMUNOSARC trial combined an antiangiogenic agent (sunitinib) with a PD1 inhibitor (nivolumab) in advanced sarcomas. Here, we present the first correlative studies of the soft-tissue sarcoma cohort enrolled in this trial. EXPERIMENTAL DESIGN: Formalin-fixed paraffin-embedded and peripheral blood samples were collected at baseline and week 13. Formalin-fixed paraffin-embedded samples were used for transcriptomics and multiplex immunofluorescence, whereas peripheral blood samples were used for multiplexed immunoassays. Flow cytometry and Luminex assays were performed to validate translational findings in tumor-isolated cells and peripheral blood mononuclear cells derived from patients. RESULTS: The density of intratumoral CD8+ T cells, measured by multiplexed immunophenotyping, was significantly increased after treatment. This augment was accompanied by the dynamic significant increase in the gene expressions of CD86, CHI3L1, CXCL10, CXCL9, LAG3, and VCAM1 and the decrease in the expression levels of NR4A1. In peripheral blood, 12 proteins were significantly modulated by treatment at week 13. A score integrating the dynamic expression of the 7 genes and the 12 soluble factors separated 2 groups with distinct progression-free survival (PFS): 4.1 months [95% confidence interval, 3.5-not reached (NR)] versus 17 months (95% confidence interval, 12.0-NR), P = 0.014. This molecular score was predictive of PFS when applied to the normalized data determined in the baseline samples. CONCLUSIONS: Treatment with sunitinib and nivolumab inflamed the sarcoma microenvironment, increasing CD8+ T-cell density and the expression of several genes/proteins with relevance in the response to PD1 inhibitors. A molecular signature identified two groups of patients with distinct PFS for the combination of antiangiogenics plus PD1 inhibitor therapy.
- MeSH
- antigeny CD279 antagonisté a inhibitory MeSH
- CD8-pozitivní T-lymfocyty imunologie účinky léků metabolismus MeSH
- dospělí MeSH
- inhibitory angiogeneze terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití farmakologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery MeSH
- nádorové mikroprostředí účinky léků imunologie MeSH
- nivolumab terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- prognóza MeSH
- protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie terapeutické užití MeSH
- sarkom * farmakoterapie patologie genetika MeSH
- senioři MeSH
- tumor infiltrující lymfocyty imunologie metabolismus účinky léků MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND: Chest wall sarcomas are rare and pose significant technical challenges in surgical management, particularly in patients with advanced disease. In this study, we examined the extent of resection, reconstruction techniques, and oncological outcomes of patients with chest wall soft tissue and bone sarcomas. METHODS: This retrospective single-center series included patients who underwent surgery at our center between May 2014 and February 2022 for deep-seated/subfascial primary and recurrent soft tissue or bone sarcomas of the chest wall requiring significant resection and extensive reconstruction. We analyzed clinical and operative data, including extent of resection, reconstruction techniques, and oncological outcomes. Additionally, we compared survival outcomes between patients with primary and recurrent tumors, and examined how these were influenced by clinical factors using Cox proportional hazards regression analysis. RESULTS: Of the 38 patients included, 22 were treated for primary or recurrent soft tissue sarcoma (STS) and 16 for bone sarcoma. En bloc microscopic radical resection (R0) was achieved in 95.45% and 93.75% of patients with soft tissue and bone sarcomas, respectively. Nonetheless, local recurrence or distant metastases occurred in 40%, 58.33%, and 40% of patients with primary soft tissue, recurrent soft tissue, and bone sarcomas, respectively. Adherence to clinical guidelines and treatment in the reference center was high for bone sarcoma (93.75%), but notably low for STS, resulting in 54.55% of these patients requiring re-resection. Compared with those who underwent only one surgery, patients who underwent re-resection had poorer postoperative outcomes, more severe complications, and longer hospital stay. CONCLUSIONS: Chest wall sarcomas often require extensive resection and complex reconstruction. Although surgical treatment at reference sarcoma centers has significantly improved oncological and clinical outcomes, the prognosis of these patients remains guarded, necessitating further related research and continued refinement in surgical techniques, adjuvant therapies, and follow-up strategies.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
PURPOSE: Immune checkpoint inhibitors (ICIs) dramatically changed the prognosis of patients with NSCLC. Unfortunately, a reliable predictive biomarker is still missing. Commonly used biomarkers, such as PD-L1, MSI, or TMB, are not quite accurate in predicting ICI efficacy. METHODS: In this prospective observational cohort study, we investigated the predictive role of erythrocytes, thrombocytes, innate and adaptive immune cells, complement proteins (C3, C4), and cytokines from peripheral blood of 224 patients with stage III/IV NSCLC treated with ICI alone (pembrolizumab, nivolumab, and atezolizumab) or in combination (nivolumab + ipilimumab) with chemotherapy. These values were analyzed for associations with the response to the treatment and survival endpoints. RESULTS: Higher baseline Tregs, MPV, hemoglobin, and lower monocyte levels were associated with favorable PFS and OS. Moreover, increased baseline basophils and lower levels of C3 predicted significantly improved PFS. The levels of the baseline immature granulocytes, C3, and monocytes were significantly associated with the occurrence of partial regression at the first restaging. Multiple studied parameters (n = 9) were related to PFS benefit at the time of first restaging as compared to baseline values. In addition, PFS nonbenefit group showed a decrease in lymphocyte count after three months of therapy. The OS benefit was associated with higher levels of lymphocytes, erythrocytes, hemoglobin, MCV, and MPV, and a lower value of NLR after three months of treatment. CONCLUSION: Our work suggests that parameters from peripheral venous blood may be potential biomarkers in NSCLC patients on ICI. The baseline values of Tregs, C3, monocytes, and MPV are especially recommended for further investigation.
- MeSH
- antigeny CD274 MeSH
- biologické markery MeSH
- hemoglobiny terapeutické užití MeSH
- imunofenotypizace MeSH
- inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- nádory plic * MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic * MeSH
- nivolumab terapeutické užití MeSH
- prospektivní studie MeSH
- protinádorové látky imunologicky aktivní * terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- pozorovací studie MeSH
Castlemanova choroba (CD) je heterogenní skupinou onemocnění charakterizovanou především lymfadenopatií a systémovými zánětlivými projevy. Podle rozsahu rozdělujeme její formu na unicentrickou (UCD) a multicentrickou (MCD). MCD je obvykle doprovázena projevy systémové zánětlivé odpovědi zahrnujícími horečku, váhový úbytek, hepatosplenomegalii, ascites a otoky. V laboratorních nálezech se vyskytují elevace zánětlivých parametrů nebo anémie. Etiologicky může být rozvoj choroby spojený s lidským herpesvirem 8 (HHV-8) nebo se může jednat o idiopatickou formu. Centrální úlohu v patogenezi hraje interleukin 6 (IL-6). Inhibice IL-6 se ukázala jako účinná léčebná modalita. V současnosti je siltuximab, chimerická monoklonální protilátka cílená proti IL-6, jediným schváleným léčebným přípravkem indikovaným k léčbě MCD. Jeho krátkodobá i dlouhodobá účinnost a bezpečnost byly potvrzeny řadou klinických studií.
Castleman disease (CD) is a heterogeneous group of diseases characterized by lymphadenopathy and systemic inflammatory manifestations. CD can be divided into uni- (UCD) and multicentric form (MCD) according to the disease extent. MCD is usually accompanied by the features of a systemic inflammatory response including fever, weight loss, hepatosplenomegaly, ascites, and edema. In these patients, we can also observe elevation of inflammatory parameters and anemia within the laboratory assessment. Based on etiological nature, the CD can be further divided into human herpesvirus-8-associated (HHV8-associated) and idiopathic form. Interleukin 6 (IL-6) plays a central role in the disease pathogenesis. Inhibition of IL-6 has been shown to be an effective treatment modality. Currently, siltuximab, a chimeric monoclonal antibody targeting IL-6, is the only approved treatment for MCD. Its short-term and long-term efficacy and safety have been demonstrated in a few clinical studies.
BACKGROUND: Composite haemangioendothelioma is a rare vascular neoplasm with indolent to intermediate malignant potential. Diagnosis of this disease relays on histopathological identification of at least two different morphologically distinctive vascular components in proper clinical settings. Exceedingly rare cases of this neoplasm can exhibit areas resembling high-grade angiosarcoma, which does not change the biological behaviour. Such lesions tend to occur in the setting of chronic lymphoedema and thus, can mimic Stewart-Treves syndrome, which has a much worse clinical outcome and prognosis. CASE PRESENTATION: We present a case of 49 years old male suffering from chronic lymphoedema of the left lower extremity who had developed a composite haemangioendothelioma with high grade angiosarcoma-like areas mimicking the Stewart-Treves syndrome. Given the multifocality of the disease, the only potentially curable surgical treatment would be hemipelvectomy, which was refused by the patient. The patient has been followed-up, with no signs of local progression of the remaining disease, nor a distant spread outside the involved extremity for two years. CONCLUSIONS: Composite haemangioendothelioma represents a rare malignant vascular tumour, with significantly more favourable biological behaviour than angiosarcoma, even in cases where angiosarcoma-like areas are present. For that reason, composite haemangioendothelioma can be easily misdiagnosed as true angiosarcoma. The rarity of this disease unfortunately hampers the development of clinical practice guidelines and the implementation of treatment recommendations. Most of the patients with localized tumour are treated by wide surgical resection, without neo- or adjuvant radiotherapy or chemotherapy. However, in the case of this diagnosis, the watch-and-wait approach is better than mutilating procedure, highlighting the necessity of establishing of the correct diagnosis.
- MeSH
- hemangioendoteliom * diagnóza MeSH
- hemangiosarkom * patologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lymfangiosarkom * diagnóza etiologie patologie MeSH
- lymfedém * diagnóza etiologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- kazuistiky MeSH
Obor imunologie prochází v posledních desetiletích velmi výrazným vývojem, který se odrazil zvláště v počátku tohoto tisíciletí ve významných pokrocích v porozumění imunitnímu systému a v uplatnění těchto znalostí v praxi. Nečekaný pokrok a zrychlení výzkumů a pokroků na poli imunologie způsobil nečekaný nástup pandemie onemocnění covid-19 v roce 2020. Intenzivní vědecká práce vedla nejenom k rozvoji našeho porozumění imunitní odpovědi vůči virům, ale i k rychlé konverzi těchto znalostí do praktického zvládání pandemie ve světovém měřítku, jak je patrné na příkladu rychlého vývoje vakcín proti viru SARS‐CoV-2. Doba pandemie dále přispěla ke zrychlení aplikace nejenom biologických objevů, ale i technologických přístupů, jako jsou možnosti matematických a technických věd, informatiky a nově i umělé inteligence, které výrazně posouvají celé odvětví. V tomto sdělení přinášíme konkrétní pokroky v jednotlivých oblastech imunopatologických stavů, jimiž jsou hlavně alergie, imunodeficience, imunita a infekce, očkování, autoimunitní onemocnění a imunologie nádorových onemocnění.
The field of immunology has undergone a very significant development in recent decades, which has been reflected especially in the beginning of this millennium in significant advances in the understanding of the immune system and in the application of this knowledge in practice. The progress and acceleration of research and advances in the field of immunology was further prompt by the unexpected onset of the COVID-19 pandemic in 2020. The intense scientific work has not only led to the development of our understanding of the immune response to viruses, but also to the rapid conversion of this knowledge into practical pandemic management on a global scale, as exemplified by the development of vaccines against SARS-Cov-2 virus. The pandemic era has further contributed to the acceleration of the application of not only biological discoveries but also technological approaches into practical applications, such as use of advanced mathematics, computer science and, more recently, artificial intelligence which are all are adding to the advances that are significantly moving the field of immunology forward. In this communication, we present specific advances in particular areas of immunopathology, which are mainly allergy, immunodeficiency, immunity and infection, vaccination, autoimmune diseases and cancer immunology.
Transplantace plic je v současnosti celosvětově uznávaným a etablovaným terapeutickým postupem u vybraných chronických plicních onemocnění v terminálním stadiu respiračního selhání. Na dlouhodobé přežívání pacientů po transplantaci plic má vliv mnoho faktorů, přičemž jedním z nejzásadnějších je rozvoj chronické dysfunkce plicního štěpu (chronic lung allograft dysfunction, CLAD). Předkládaný text shrnuje současné poznatky o histopatologickém obrazu CLAD a jeho klinické charakteristice. Dále popisuje retransplantaci plic jako jedinou možnost kauzální terapie, její možné komplikace a výsledky u standardních i urgentních pacientů čekajících na vhodný orgán s podporou extrakorporální membránové oxygenace. Významnou chirurgickou modalitou potenciálně vedoucí ke zlepšení stavu pacientů je fundoplikace. Indikace a výsledky tohoto chirurgického postupu jsou rozebrány v samostatné kapitole. Dále jsou nastíněny některé nechirurgické možnosti léčby, jejichž cílem je zpomalení progrese CLAD a probíhající výzkum zaměřený na prodloužení života těchto pacientů.
Lung transplantation has become a standardized and widely accepted treatment modality for selected end-stage lung diseases. Many factors influ- ence the long-term survival of patients after lung transplantation. One of the most important is clearly the development of chronic lung allograft dysfunction (CLAD). This review summarizes current knowledge of the histopathology of CLAD and its clinical characteristics. It also describes lung re-transplantation as the only causal therapy, its possible complications, and outcomes in standard and high-urgency patients awaiting a suitable organ with extracorporeal membrane oxygenation support. Fundoplication is an important surgical modality potentially leading to an improvement of the patients’ condition. The indications and outcomes of this surgical procedure are discussed in a separate chapter. In addition, several nonsurgical treatment options aimed at slowing the progression of CLAD are outlined, as well as ongoing research focused on extending the life of these patients.
Virové infekce jsou považovány za jeden z hlavních spouštěčů autoimunitních onemocnění u geneticky predisponovaných jedinců. Mechanismy, které se účastní prolomení imunitní tolerance, jsou velmi komplexní a v dnešní době se předpokládá několik základních principů, jimiž viry indukují rozvoj klinicky manifestního autoimunitního onemocnění. Mezi tyto principy patří především molekulární mimikry, takzvaná bystander aktivace a šíření antigenních determinant. Bylo prokázáno, že strukturálně komplexnější viry vyvolávají častěji zkříženou reaktivitu imunitního systému vůči vlastním tkáním. Nejvýznamnější úloha virových agens v rozvoji autoimunitního onemocnění je popisována u roztroušené sklerózy, diabetes mellitus 1. typu a Guillainova-Barrého syndromu. Samotné působení viru je však významně ovlivněno individuálními vlastnostmi imunitního systému, nastavením mikrobiomu a dalšími vlivy prostředí. V tomto přehledovém článku vysvětlujeme základní mechanismy, které viry využívají za účelem prolomení imunitní tolerance, a popisujeme též vybraná autoimunitní onemocnění a jejich vztah ke konkrétním virovým infekcím.
Viral infections were described to be one of the major triggers of autoimmune diseases in individuals with a genetic predisposition. The functional impairment of immune tolerance involves multiple steps and to date, several principles were discussed. The principles of virus-induced autoimmunity include particularly molecular mimicry, bystander activation and determinant spreading. It is generally accepted that structurally complex viruses are more likely to cause cross-reactivity of the immune system with self-structures. The most important role of viral agents in the initiation of autoimmune disease was described in multiple sclerosis, type 1 diabetes mellitus and Guillain-Barre syndrome. However, the clinical manifestation of the disease largely depends on the individual properties of the immune system, the microbiome setting and other environmental factors. In this review, we describe the major mechanisms by which viruses break down the immune tolerance and trigger autoimmunity. We also describe selected autoimmune diseases and discuss their association to specific viral infections.
