Cíl: Rektoanastomotická píštěl (RAP) u pacientů po laparoskopické radikální prostatektomii (LRP) není častá, jde ale o závažnou komplikaci. Pravděpodobnost spontánního zhojení je vyšší při derivaci střeva nad píštělí (sigmoideostomie) a derivaci moči (permanentní katétr a epicystostomie 15 CH), častěji je ale i tak nutná chirurgická okluze. Materiál a metoda: V letech 2008–2018 jsme diagnostikovali rektoanastomotickou píštěl u pěti pacientů z 688 po LRP (0,72 %). Píštěl se projevila 6.–14. den po výkonu. Diagnóza byla potvrzena cystografií (CG) či uretrocystografií (UCG). Co nejdříve byla založena sigmodeostomie (1.–5. den po stanovení diagnózy) a moč derivována PK a epicystostomií (15 CH). Výsledky: U dvou pacientů (40 %) došlo ke spontánnímu uzávěru píštěle. U tří pacientů (60 %) byla nutná definitivní okluze perineální cestou (za 154, 270 a 383 dní). U všech šlo o náročný výkon – doba operace byla 365–425 min. K dlouhému intervalu k okluzi vedly komplikující stavy, jako byly předchozí endoskopická extrakce svorky Hem‑o‑loc z píštele u jednoho pacienta, marsupializace zadní uretry a resekce bulbární uretry u jednoho pacienta s předchozím rozvojem těžké striktury při derivaci močové měchýře pouze epicystostomií. U všech pěti pacientů následovalo zanoření sigmoideostomie chirurgy za 2–7 měsíců od zhojení píštěle. Všichni pacienti jsou bez recidivy píštěle, uspokojivě kontinentní (0–1 vložka/den) v období 1–8 let od rekonstrukce. Závěr: Rektoanastomotická píštěl po LRP je závažnou komplikací, vyžadující časnou derivaci střeva i močových cest. Za těchto podmínek je někdy možné spontánní zhojení. Uzávěr píštěle perineální cestou je náročná a dlouhotrvající operace, která ale vede k definitivnímu vyřešení stavu.
Aim: Rectoanastomotic fistula after laparoscopic radical prostatectomy (LRP) is an infrequent but serious complication. A bowel diversion above the fistula (sigmoidostomy) is needed just like urinary diversion (permanent urethral catheter and epicystostomy 15CH). This is the only chance for spontaneous closure of the fistula but surgical occlusion is more frequent. Material a methods: From 2008 to 2018 we diagnosed rectoanastomotic fistula in 5 patients from 688 after LRP (0,72 %). Fistula appeared from the 6th to 14th day postoperatively. Diagnosis was confirmed either with cystography or urethrocystography. Immediate both urinary diversions with permanent catheter and epicystostomy (15CH) were inserted and sigmoidostomy was performed as soon as possible (day 1–5). Results: Spontaneous closure occurred in 2 patients (40 %). In 3 (60 %) definitive occlusion perineally was needed (the 154th, 270th and 383th day). It was a challenging operation in all – operation time varied from 365 min to 425 min. During the healing period the following complications lead to a long interval to definitive fistula clousure: - previous endoscopic extraction of Hem-o-lok clip from fistula in 1, - proximal urethra marsupialization and bulbar urethral resection in a patient with development of severe stricture during the period when the only bladder diversion was epicystostomy. Definitive fistula repair was followed by closure of the sigmodostomy in an interval of 2– months. All patients are without fistula and continent (0–1 pad daily) after follow-up 1–8 year. Conclusion: Rectoanastomotic fistula after LRP is serious complication where early urinary and bowel diversion is needed. Under these conditions spontaneous healing is possible. Perineal surgical closure is a challenging and time consuming operation but leads to definitive resolution of this complication.
- MeSH
- Anastomosis, Surgical MeSH
- Ileostomy MeSH
- Laparoscopy methods MeSH
- Humans MeSH
- Postoperative Complications MeSH
- Prostatectomy * methods MeSH
- Rectal Fistula * diagnostic imaging etiology therapy MeSH
- Urologic Surgical Procedures, Male methods MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Cílem práce je prezentovat případ pacienta s vnitřními hemoroidy II. až III. stupně. Pacient s portální a plicní hypertenzí na podkladě vrozeného defektu septa komor si stěžoval na bolesti v konečníku a presynkopální stavy až synkopy při obtížné defekaci. Přes počáteční miniinvazivní chirurgickou léčbu hemoroidu elastickou ligaturou došlo během 6 měsíců k recidivě a k progresi hemoroidů. Další chirurgická léčba byla kontraindikována pro vysoké hodnoty Anti Xa. Proto bylo rozhodnuto o provedení embolizace větví arteria rectalis superior metalickými spirálami endovaskulárním přístupem. Pacientovi obtíže ustoupily již druhý den po výkonu a průběh byl bez komplikací. Při ambulantní kontrole 50 dní po výkonu byl pacient nadále bez obtíží. Proktologické vyšetření 5 měsíců po výkonu ukázalo lehké zmenšení hemoroidálních uzlů, pacient byl nadále bez obtíží, komplikace v souvislosti s embolizací se neobjevily.
The aim of this article is to present a case of a patient with internal haemorrhoids grade II-III. The patient also had portal hypertension and pulmonary hypertension based on a congenital ventricular septal defect and complained of a pain located in the rectum and presyncopal to syncopal episodes during difficult defecation. Despite an initial miniinvasive surgical treatment of a haemorrhoid, which was performed by elastic ligation, there was a progression of internal haemorrhoids within the period of six months. Further surgical treatment was contraindicated due to high Anti Xa values. Therefore embolization of branches of the superior rectal artery by metallic coils by endovascular approach was indicated. The patienťs difficulties subsided immediately the day after the intervention and there were no complications of the procedure. An outpacient checked 50 days after the intervention showed no further complications. Proctological examination 5 months after the procedure revealed a slight decrease of haemorrhoidal nodes, the patienťs difficulties during defecation improved significantly. No complications related to the embolization have occurred.
- MeSH
- Arteries surgery MeSH
- Adult MeSH
- Endovascular Procedures methods MeSH
- Hemorrhoidectomy * methods MeSH
- Hemorrhoids * complications MeSH
- Humans MeSH
- Syncope MeSH
- Vascular Surgical Procedures methods MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Kolorektální karcinom je především onemocněním vyššího věku. Více než 70 % pripadů je zachyceno u pacientů starších 65 let. Lékař se často rozhoduje, nakolik je rozsáhlý chirurgický výkon vhodný u starého pacienta s omezenou předpokládanou délkou života. Cílem studie bylo porovnat výsledky a operační riziko resekce kolorektálního karcinomu u starších pacientů ve srovnání s mladšími pacienty se stejnou diagnózou. Soubor pacientů a metodika: Retrospektivní studie shrnuje výsledky u 3778 pacientů z celé České republiky, kteří se v roce 2001 podrobili primooperaci pro diagnózu CIS - zhoubný novotvar tlustého střeva a C19 - zhoubný novotvar rektosigmoideálního spojení. Výsledky byly hodnoceny podle věkových skupin: 21-59 r., 60-69 r. a 70 r. a více. Do hodnocení byly zahrnuty následující parametry: věk, diagnóza (C18, C19), typ operačního zákroku, délka hospitalizace a výskyt časných pooperačních komplikací. yýsledky: Pacienti věkové skupiny 21-59 r. a 70 r. a více se signifikantně odlišovali výskytem časných pooperačních komplikací (12,3 % vs 17,6 %, p < 0,001). Procento komphkací bylo 2x vyšší u urgentních výkonů ve srovnání s výkony plánovanými ve všech věkových skupinách (p < 0,001). Průměrná doba hospitalizace činila 14,8 ± 10,9 dne. Zjistili jsme statisticky významné rozdíly v délce hospitalizace mezi všemi 3 věkovými skupinami navzájem na p < 0,01. Závěr: Na základě našich výsledků se domníváme, že samotný věk nemocných není limitující pro indikaci k radikálnímu resekčnímu výkonu tlustého střeva pro karcinom. Přináší nemocným ve vyšším věku onkologickou radikalitu s prijatelnou mírou rizika pooperačních komplikací. Domníváme se, že i rozsáhlé chirurgické výkony jsou u vhodně indikovaných pacientů ve vyšším věku proveditelné a jejich operační riziko je ve vztahu k očekᬠvánému prinosu pro pacienta přijatelné.
The colorectal carcinoma incidence increases with age. The radical resection procedure significantly extends the survival period, when compared with other therapeutic approaches. The tissue damage may exceed the organ reserve capacity in cases of the elderly patients and may result in higher postoperative morbidity and mortality rates. The aim of this study was to compare the results and the surgical risks of the large intestine carcinoma resection procedure in elderly patients, compared to younger patients with the same diagnosis. The patient group and Methodology: The retrospective study summons up the clinical results of 3778 patients from all over the Czech Republic, who underwent primeoperations for the following diagnoses: C18 - a malignant neoplasm of the large intestine, and C19 - a malignant neoplasm of the rectosigmoideal junction, in 2001. The results are compared with our own patient group in the same time-period. The results were assessed according to the following age-group criteria: 21-59 yrs., 60-69 yrs. and over 70 yrs. of age. We assessed the following factors: age, diagnosis, incidence of early postoperative complications and duration of patients hospitaUzation. Results: The patients in the 21-59 year-group and in the group over 70 years of age, had significantly different rates of early postoperative complications (12.3% vs 17.6%, p < 0.001). The rate of complications was twice as high in urgent procedures compared to planned procedures in all age groups (p < 0.001). The average hospitalization lasted 14.8 ± 10.9 days. We discovered statistically significant differences in the duration of hospitalization among all three age groups respectively (p < 0.01.) Conclusion: Based on our results, we believe the age itself not be an indication- limiting factor for the radical resection procedure for the large intestine carcinoma. The elderly patients benefit from its oncological radicality with acceptable rates of the postoperative complications risks. We believe even extensive surgical procedures to be feasible in cases of appropriately indicated elderly patients, and their surgical risks to be acceptable considering the expected benefits for the respective patient.
- MeSH
- Adult MeSH
- Risk Assessment MeSH
- Colorectal Surgery methods MeSH
- Colorectal Neoplasms pathology therapy MeSH
- Humans MeSH
- Postoperative Complications pathology MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Aged MeSH
- Age Factors MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
Autoři uvádějí své zkušenosti s diagnostikou a léčbou kolovezikálních pištěli, které byly diagnostikovány na podkladě chronické recidivující infekce močových cest. Príčinou byla nejčastěji divertikulóza s divertikulitidou (3 ze 4 prípadu), avšak nemocný o jejím průběhu neměl zpravidla ani ponětí. Pištěl vždy diagnostikoval nejprve urolog na podkladě cystoskopie, která se ukázala jako nejprínosnější vyšetření ze všech ostatních. Naopak koloskopickým vyšetřením nebylo možno pištěl diagnostikovat nikdy a jeho hodnota je v tomto prípade diskutabilní, neboť insuflací zánětlivě postiženého tračníku může dojít k jeho perforaci do volné břišní dutiny. Řešením kolóvezikální píštěle je bez výhrady chirurgická resekce postiženého úseku tlustého střeva a parciální resekce naléhající stěny měchýře. Ve všech prípadoch byla použita jednodobá operace s obnovením kontinuity střeva a suturou močového měchýře. Tri nemocní se uzdravili bez komplikací, jeden zemřel 5. pooperační den na komplikovanou ICHS.
The authors present their experience with diagnosis and treatment of colovesical fistula, which had been diagnosed due to chronic recurrent urinary tract infection. The underlying cause of the fistula was previously unrecognized diverticulosis with diverticulitis (3 out of 4 cases). The fistula was diagnosed primarily by a urologist, who performed cystoscopy, which proved to be the most contributing useful examination of all. On the other hand, coloscopy did not reveal the true diagnosis any time and its value is doubtful since insufflation of the inflamed bowel may be followed by intestinal rupture into the peritoneal cavity. Treatment of the fistulae was always surgical, during resection of the involved bowel and resection of the neighboring bladder was accompUshed. In all cases one-staged procedure was done with restoration of bowel continuity and suturing of the bladder. Three patients were cured, one died on the 5th day due to complicated ischaemic heart disease.
- MeSH
- Surgical Procedures, Operative methods utilization MeSH
- Cystoscopy methods utilization MeSH
- Diagnostic Techniques, Digestive System utilization MeSH
- Diverticulum complications MeSH
- Diverticulitis MeSH
- Urinary Tract Infections MeSH
- Humans MeSH
- Digestive System Fistula surgery MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Cílem sdělení je zhodnotit přesnost stagingu karcinomu rekta pomocí endorektální ultrasonografie. Správný staging umožní zvolit nejvhodnější léčebný postup směřující ke sfinktery šetřícím chirnoirgickým výkonům a ke snížení počtu lokálních recidív. Nádory řazené podle mezinárodní TNM klasifikace do skupin TI a T2 jsou indikovány k chirurgické resekci ihned, nádory spadající do skupin T3 a T4 jsou indikovány k predoperační rádioterapii.
The objective of the paper was to evaluate the accuracy of staging of rectal carcinoma by means of rectal ultrasonography. Correct staging makes it possible to select the most suitable therapeutic approach focused on surgical procedures sparing the sphincters and on reduction of local relapses. Tumours classified according to the inemational TNM classification into groups Tl and T2 are indicated for immedia indicated for immediate surgical resection, tumours of groups T3 and T4 are indicated for preoperative radiotherapy.
Diagnostika a léčba penetrujících poranění hrudníku je náročná. Poranění je nutno neodkladně ošetrit na chirurgických odděleních nemocnic všech typů. Rozhodování jak tato zranění ošetrit je často nelehké. Autori předkládají zkušenosti s léčbou 37 závažných penetrujících traumat hrudníku. Definují kritéria, která byla použita pri indikaci k hrudní drenáži, videotorakoskopii, videoasistovanému chirurgickému výkonu (= VATS), urgentní torakotomii a torakofrenolaparotomii.
Diagnosis and treatment of the penetrating injury of the chest is quite difficult. In all types /sizes of hospitals/ these injuries has to be immediately treated in surgery departments. Often decision about the optimal treatment of these injuries is quite difficult. In this paper experience with 37 cases of penetrated trauma is presented. Authors defined adequate criteria for selection of the chest tube, videothoracoscopy, video-assistated thoracic surgery (VATS), emergency thoracotomy and thoracophrenolaparotomy.
