Since refractory celiac disease (RCD) may cause severe complications and is associated with a poor prognosis in a portion of patients, early diagnosis and treatment is of importance. Current diagnostics include complex PCR-based molecular pathology and FACS techniques in order to differentiate type I and type II RCD, the latter being associated with the development of an enteropathy-associated T cell lymphoma (EATL). Recently established treatment options also include high-dose chemotherapeutic regimens for RCD type II which have significantly improved survival. However, treatment strategies are highly individual targeting also complications of malabsorption and should be started in the RCD phase of the disease. Therefore, adequate diagnostics are pivotal for patient outcome.

• Klíčová slova
• refrakterní celiakie, RCD typu I, RCD typu II, protilátka infliximab TNF-a, tacrolimusexist, fludarabin, protilátky interleukinu - 15,
• MeSH
• atrofie MeSH
• azathioprin aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• bezlepková dieta * využití   MeSH
• budesonid aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• časná diagnóza * MeSH
• časná lékařská intervence MeSH
• celiakie * diagnóza   farmakoterapie   komplikace   patofyziologie   prevence a kontrola   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• histologie MeSH
• imunohistochemie metody   využití   MeSH
• imunosupresivní léčba * využití   MeSH
• kladribin MeSH
• lidé MeSH
• melfalan aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• mesalamin terapeutické užití   MeSH
• prognóza MeSH
• sérologie metody   MeSH
• thioguanin terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Eryptosis is a regulated cell death (RCD) of mature erythrocytes initially described as a counterpart of apoptosis for enucleated cells. However, over the recent years, a growing number of studies have emphasized certain differences between both cell death modalities. In this review paper, we underline the hallmarks of eryptosis and apoptosis and highlight resemblances and dissimilarities between both RCDs. We summarize and critically discuss differences in the impact of caspase-3, Ca2+ signaling, ROS signaling pathways, opposing roles of casein kinase 1α, protein kinase C, Janus kinase 3, cyclin-dependent kinase 4, and AMP-activated protein kinase to highlight a certain degree of divergence between apoptosis and eryptosis. This review emphasizes the crucial importance of further studies that focus on deepening our knowledge of cell death machinery and identifying novel differences between cell death of nucleated and enucleated cells. This might provide evidence that erythrocytes can be defined as viable entities capable of programmed cell destruction. Additionally, the revealed cell type-specific patterns in cell death can facilitate the development of cell death-modulating therapeutic agents.

• MeSH
• apoptóza * MeSH
• buněčná smrt MeSH
• eryptóza * MeSH
• erytrocyty metabolismus   MeSH
• fosfatidylseriny metabolismus   MeSH
• reaktivní formy kyslíku metabolismus   MeSH
• signální transdukce MeSH
• vápník metabolismus   MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Waldenströmova makroglobulinemie je definována přítomností monoklonálního imunoglobulinu typu IgM (M-IgM) a průkazem lymfoplazmocytární infiltrace kostní dřeně. Choroba má indolentní průběh, léčba se zahajuje až v okamžiku, jakmile začne nemoc poškozovat svého nositele. Za klasické indikace k zahájení léčby jsou považovány: B symptomy, symptomatická lymfadenopatie či splenomegalie, anémie s hodnotou hemoglobinu < 100 g/l nebo trombocytopenie < 100 × 109/l, způsobená lymfoplazmocytární infiltrací kostní dřeně. Mezi časté indikace pro zahájení léčby patří klinické známky hyperviskozity či kryoglobulinemie. M-IgM mívá až v 50 % charakter autoprotilátky, která může poškozovat organizmus, a proto jakékoliv prokázané poškození organizmu autoimunitní aktivitou M-IgM je také indikací k léčbě. Přehled vzácných i velmi vzácných typů poškození organizmu autoimunitní aktivitou M-IgM je obsažen v textu. Pro iniciální léčbu se doporučuje kombinace rituximabu, cyklofosfamidu a dexametazonu (RCD), případně doplněná na režim R-CHOP (rituximab, cyklofosfamid, vinkristin, doxorubicin a prednison). V našem souboru 43 pacientů dosáhla léčba kombinací R-CHOP celkem 3 (8,1 %) kompletních remisí a 31 (83,8 %) parciálních remisí. Trvání remise bylo u 75 % léčených delší než 3 roky. V případě recidivy po více než 2 letech lze použít tu samou léčbu, v případě recidivy v kratším intervalu se doporučují jiná léčebná schémata. Vysokodávkovaná chemoterapie s autologní transplantací kmenových krvetvorných buněk získaných z periferní krve se doporučuje až při první recidivě pro osoby mladší 65 let bez kontraindikací. V textu je analyzován přínos nových léků pro léčbu Waldenströmovy makroglobulinemie (bendamustinu, talidomidu, lenalidomidu, ibrutinibu a vysokodávkované chemoterapie). Klíčová slova: autoimunita – bendamustin – bortezomib – hyperviskozita – ibrutinib – kryoglobulinemie – monoclonal immunoglobuline releated disease – nemoc chladových aglutininů – rituximab – Waldenströmova makroglobulinemie

Waldenström macroglobulinemia is defined by the presence of monoclonal immunoglobulin IgM type (M-IgM) and evidence of lymphoplasmacytic bone marrow infiltration. The disease has an indolent course, the treatment is only initiated when the disease has begun to damage its carrier. The following symptoms are regarded as proven indications for initiating therapy: B symptoms, symptomatic lymphadenopathy, splenomegaly, anemia with hemoglobin below 100 g / l or thrombocytopenia < 100 × 109/l, caused by lymphoplasmacytic bone marrow infiltration. Frequent indications for initiating treatment include clinical evidence of hyperviscosity or cryoglobulinemia. M-IgM tends to have a character of autoantibody reaching up to 50 %, which may harm the organism, and therefore any proven damage to the organism by an autoimmune activity of M-IgM is also an indication for treatment. The text includes an overview of rare and very rare types of damage to the organism by M-IgM autoimmune activity. A combination of rituximab, cyclophosphamide and dexamethasone (RCD) is recommended for the initial treatment, possibly extended to R-CHOP regimen (rituximab, cyclophosphamide, vincristine, doxorubicin and prednisone). In our cohort of 43 patients the therapy involving a combination of R-CHOP achieved 3 (8.1 %) complete remissions and 31 (83.8 %) partial remissions. The remission in 75 % of the patients lasted more than 3 years. In case of recurrence after > 2 years, the same therapy can be used, in case of a relapse within a shorter period of time different treatment schedules are recommended. High-dose chemotherapy with an autologous transplant of stem cells obtained from peripheral blood is only recommended after the first recurrence for people under 65 years of age without contraindications. The text analyses the benefits of the new drugs for the treatment of Waldenström macroglobulinemia (bendamustine, thalidomide, lenalidomide, ibrutinib and high-dose chemotherapy). Key words: autoimmunity – bendamustine – bortezomibe – hyperviscosity – ibrutinib – cryoglobulinemia – monoclonal immunoglobulin related disease – cold agglutinin disease – rituximab – Waldenström macroglobulinemia

• MeSH
• adjuvantní chemoterapie MeSH
• bortezomib analogy a deriváty   farmakologie   MeSH
• cytogenetické vyšetření MeSH
• hepatitida C MeSH
• imunoglobulin M analýza   MeSH
• indukce remise MeSH
• klinický obraz nemoci MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• kryoglobulinemie MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky farmakologie   MeSH
• oligopeptidy MeSH
• prognóza MeSH
• pyrazoly MeSH
• pyrimidiny farmakologie   MeSH
• rituximab aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• vidarabin analogy a deriváty   farmakologie   MeSH
• Waldenströmova makroglobulinemie * diagnóza   epidemiologie   imunologie   patologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Narušení mikrobiálního ekosystému střeva dnes představuje významný patogenetický faktor řady onemocnění. Známá je úloha alterace intestinální mikrobioty u rekurentní klostridiové kolitidy (rCDI – recurent Clostridioides difficile infection). Přenosem stolice od zdravého dárce do zažívacího traktu nemocného dokážeme navrátit přirozenou homeostázu střevní mikrobioty, a tím efektivně přerušit "bludný kruh“ chronicky relabující klostridiové infekce. Do budoucna očekáváme dominantně perorální způsob podání fekálního transplantátu v podobě enterosolventních kapslí či komerčně vyráběných fekálních derivátů. Tato cesta podání minimalizuje riziko nežádoucích komplikací, které vzácně pozorujeme při administraci suspenze stolice nazoenterální sondou, endoskopicky nebo rektálním klyzmatem. V posledních letech je transplantace střevní mikrobioty testována i u dalších chorobných stavů, jejichž patogeneze je pravděpodobně asociována s intestinální dysbiózou. V tomto smyslu jsou nejčastěji diskutovány idiopatické střevní záněty, syndrom dráždivého tračníku, jaterní encefalopatie a v posledních letech i "civilizační nemoci“, jako jsou diabetes mellitus 2. typu, roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc či metabolický syndrom. Efekt fekální bakterioterapie je pozorován i při eradikaci multirezistentních bakteriálních kmenů kolonizujících střevo pacientů. U rCDI je dnes v rámci medicíny založené na důkazech fekální bakterioterapie celosvětově akceptovaným a doporučovaným terapeutickým postupem. U ostatních onemocnění se jedná stále o metodu experimentální, na přesvědčivé výsledky randomizovaných kontrolovaných studií prozatím čekáme.

Distortions in intestinal microbial ecosystems are important pathogenetic factors of numerous diseases. The role of alterations in intestinal microbiota in the pathogenesis of recurrent clostridium colitis is well known. A fecal transfer from a healthy donor can restore natural homeostasis in intestinal microbiota and thus disrupt a "vicious circle“ of chronic relapsing clostridium infection. In the future, it should be possible to perform peroral fecal microbiota transplantations using enterosolvent tablets or commercially produced fecal derivatives. This administration route minimises the risk of adverse complications, which are rarely observed when fecal suspensions are administered via a nasoenteral probe, endoscopy, or by rectal clysma. In the past few years, intestinal microbiota transplantation has been used for the treatment of other diseases, the pathogenesis of which is probably associated with intestinal dysbiosis. In this respect, the most discussed issues are idiopathic intestinal inflammations, irritable bowel syndrome, liver encephalopathy and recently, "civilisation diseases“ such as diabetes mellitus type 2, multiple sclerosis, Parkinson‘s disease, and metabolic syndrome. The fecal bacteriotherapy effect is observed also during the eradication of multi-resistant bacterial strains that colonise patients‘ intestines. At present, fecal bacteriotherapy for recurrent clostridium colitis, as a proved medical method, is an accepted and world-wide recommended therapy. As for other diseases, this method is still in the experimental stage. Conclusive results of randomised control trials are expected.

• MeSH
• antibiotická rezistence MeSH
• dysbióza MeSH
• fekální transplantace metody   MeSH
• klostridiové infekce * terapie   MeSH
• lidé MeSH
• pseudomembranózní enterokolitida terapie   MeSH
• střevní mikroflóra MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH